Jako 17letý se postřelil. Sebevražda to ale nebyla. Příběhy slavných: Josef Kainar

Josef Kainar (1917–1971) se narodil v Přerově ještě za Rakouska-Uherska. Když mu bylo 10, rodina se rozpadla. Jeho do péče dostal otec, inspektor státních drah, o jeho o devět let starší sestru pečovala matka. Otec se pak hned znovu oženil, ale život s druhou matkou idylický nebyl.

Několikrát utekl z domu utekl, ve škole měl dvojky z mravů a několikrát musel i opakovat. Školu dvakrát změnil a odmaturoval až ve 21 letech, to už mu vycházely první básně. Ještě v 17 se ale pokusil o sebevraždu. Při vyšetřování pak do protokolu uvedl, že na sebe z revolveru vystřelil, aby pohnul srdcem jedné dívky...

Textoval americké hity

Za hudební vzdělání vděčil své matce. Od 5 let hrál na housle, ve studentském orchestru pak na kytaru. Brzy zkoušel i komponovat a psát i texty. Zatímco v poezii ho na začátku ovlivnil František Halas, na začátku jeho textařské dráhy bylo blues. Překládal nebo spíš na melodii amerických hitů psal vlastní příběhy.

Přitom na filozofické fakultě v Praze studoval francouzštinu. Než ji zavřeli. Doma pak dělal železničního pochůzkáře, dělníka na pile a chvíli to zkoušel i jako kytarista Doležalova orchestru: „V tom absurdním životě si strašně hovím. Potkávám totiž nové lidi, příběhy, nové nesnáze.“

Básně, divadlo, reportáže

Během války navázal kontakt i s výtvarníky a literáty ze Skupina 42. A taky propadl kráse a „mytologii“ městské krajiny, kde místo víl potkáte metaře. Ne náhodou pak své sbírky básní pojmenoval Osudy a Nové mýty. Později pro noviny rovnost psal zprávy, glosy, reportáže.

Taky psal pro Divadlo satiry: kabaretní revui Cirkus Plechový nebo divadelní hru Akce Aibiš. V roce 1947 se stal autorem na volné noze a oženil se s ředitelkou loutkového divadla Radost, ketrou později vyměnil za její sekretářku. I když sám děti neměl, v roce 1948 překvapil sbírkou Říkadla s verši pro děti.

Socialističtí úderníci a Stalin

V 50. letech a v ideologii jedné vládnoucí strany ale napsal dvě sbírky Veliká láska a Český sen, kde veršuje o údernících nebo Stalinovi. Byl to prý omyl, za který se ale moc nestyděl. Prostě básnický vývoj, komentoval v roce 1964. V roce 1967 se z Kainara stal zasloužilý umělec.

O tři roky později měl být předsedou nového, socialistického Svazu českých spisovatelů. Funkci vlastně vzít musel, slíbili mu odpuštění velkého dluhu, který udělal na Dobříši. Členy nového svazu měli být pouze ke straně loajální tvůrci. Hodně se tím trápil, možná i proto nečekaně zemřel.