Jak to vidí Vladimír Beneš - 8.4.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc vám přeje dobrý den. Hostem pořadu "Jak to vidí" je dnes přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy, profesor Vladimír Beneš, vítejte.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pane plukovníku, jsou u vás v nemocnici kvůli návštěvě hlav dvou světových velmocí v Praze nějaká zvláštní opatření?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Zvláštní opatření nejsou, ale předpokládám, že jsme byli nějak jako upozorněni nebo dotázáni, zda jsme připraveni, protože posledně, když tu byl prezident Bush, tak to mělo takový určitý řád a pokud vím, tak jsme jako dedikovaná nemocnice, kdyby se něco stalo. Asi ne přímo prezidentům, ale tomu doprovodu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pravé poledne, jak myslím všichni vědí, pravda, podle letního času tedy, bude prezidenty Obamou a Medveděvem ve Španělském sále Pražského hradu podepsána ona odzbrojovací dohoda. Říká se jí stále START, původní START vypršel v prosinci loňského roku. Podle vás, jak je to důležitý krok?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Abych to, já to trošku zkarikuji. Já si myslím, že jakákoliv, jakékoliv odzbrojení nebo jakákoliv snaha po tom, aby bylo méně zbraní na světě, je vcelku velmi chvalitebná. Na druhou stranu asi je svým způsobem dobře, že tyhle ty dvě velké velmoci jsou vyzbrojeny dostatečně, protože ani jedna z nich v současný době, si myslím, že není nebezpečná a samy sebe vzájemně nepřepadnou. Ale zcela nepochybně máme atomový zbraně v muslimském světě a v těchhle těch místech, takže tam asi by to mířit mělo. A tudíž by ozbrojeni měli zůstat. Stejně tak však je určitě pravda ta, že to bude podobný jako v těch velkých řetězcích, když se blíží doba, že ta šunka už projde, tak snížíme cenu, abysme ji alespoň prodali. Takže tady já mám takovou trošku představu, že Medveděv zavolá Obamovi a říká:"Hele, Baracku, mě reznou SS 20." A on říká:"Ty, co máš tam u Novosibirska a tomu velí Černik." A on říká:"No, přesně ty." "A tobě budou procházet příští rok, ty v tý Minessotě." "Tak uděláme summit." A Barack řekne:"No, neuděláme summit, uděláme historický summit a podepíše to. Kam pojedem?" "No, já bych jel na Bali, vzal bych ženu." "Nemůžeme, musíme do Evropy." Někde v tomhle duchu a opravdu podepíšou ty zbraně, který jsou nesmírně drahý udržovat. A to, co už prostě prošlo, tak to se dá pryč a udělá se z toho historický summit. Udělá se to v Praze, udělá se kolem toho sláva. Je to asi normální politika. Pro ty prezidenty je to perfektní public relations a vyhodí šrot a lidi jsou nadšený, že svět je bezpečnější.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to je ten pragmatický pohled. Takové hlasy se určitě ozývají, že zkrátka to udržování toho obrovského arzenálu jaderných zbraní, natož další vývoj, tak se ukazuje jako příliš nákladný. A i to jak pro Spojené státy, tak pro Ruskou federaci, jak jste řekl. Ale pojďme zpátky k tomu, co se dnes v Praze děje, protože asi za půl hodiny, teď, když si povídáme, má přistát na ruzyňském letiště Air Force 1. Ten dokument musí pochopitelně ratifikovat americký Kongres, potom ruská Státní duma. Nevím, co o tom soudíte, dá se to v tuto chvíli pokládat za formalitu jenom?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Ta ratifikace asi bude formalita. To je, já myslím, že tomu politici rozumějí velmi dobře a že přesně ví, co je potřeba, že opravdu mají rádi jakékoliv ušetření a rádi i publicitu právě, která je spojená s tím odzbrojením. A navíc je to opravdu krok správným směrem, protože ať chceme, nebo nechceme, tak to je v pořádku, ono jim zbyde dost. Tam jako si myslím, že není problém, že by měli nedostatek zbraní, takže určitě to oba ty parlamenty, nebo obě ty, duma, ratifikovat budou, takže k tomu snížení toho arzenálu dojde.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jak rozumíte tomu, že iniciativa Stop základnám se chystá dnes demonstrovat, protože se jí zdá dohoda o odzbrojení nedostatečná.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Tak ta iniciativa Stop základnám mi připadá jako žertovná skupina lidí, kde by mě snad pouze zajímalo, kdo je financuje. A určitý podezření člověk mít může. A tehdá, jak tady pobíhali kolem radaru, jestli si vzpomenete, tak už to byla hloupost. Protože když už se dám do nějaké party a my jsme se dali do NATO, tak samozřejmě držím basu a s tou partou hraju to, co je, i když se mi to třeba do určité míry nelíbí, nebo i když se mi to nezdá. Takže když po mě ta parta něco chce, tak se pokusím vyhovět, ať jsem nadšený nebo nejsem nadšený. A proti tomuhle se rozhodovat mi připadá absurdní, stejně tak, jako mi připadá absurdní, že tam vlastně to je, ať si demonstrujou, vzal to čert, ale naše politika to začala brát tak vážně, že pomalu to začalo vypadat, jakože bychom ve vojenských věcech měli referendum. A to je pitomost. Jo, vojna, armáda nikdy nemůže rozhodovat podle referenda. Tam samozřejmě je to ta nedělitelná velitelská pravomoc, jak jsme se učili ještě na vojenských katedrách kdysi dávno. A tam prostě do toho si myslím, že lid obecný nemá moc co mluvit, protože je to v každým případě vysoce profesionální záležitost. A hlavně je to otázka smluv, dohod a určitých aliancí, takže naposledy snad, kdy se rozhodovala válka referendem, bylo ve starým Římě, kdy se dohodli, tak co budem dělat odpoledne, prima, půjdeme na Sabiny a pozejtří půjdeme na Ekvy a pak zas na Etrusky. Tam to možná bylo trošku referendum, ale už do toho, myslím, tohle nepatří a tahle ta iniciativa Stop základnám, já mám pocit, že trošku iniciovali taky ti starostové z Brd, kteří pak byli strašně překvapeni, že když tady základna nebude, tak že nedostanou žádné peníze. To jako demonstrovat s pánem bohem, ale nebral bych je příliš vážně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Barack Obama se prý chystá rozptýlit obavy středoevropských politiků z přílišných ústupků Washingtonu Moskvě. Máte dojem, že ty, řekněme, nadstandardní vztahy postkomunistických zemí s USA skončily po nástupu nového amerického prezidenta?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Ne, to si nemyslím, já si myslím, že skončily vcelku spontánně, protože jsme přestali být jaksi významní ve smyslu nějakého ohrožení nebo ve smyslu nějakých rizik. Alespoň si nás určitě CIA a podobný instituce vyhodnotily jako stabilní nerizikovou oblast. Rizikových oblastí na světě ty Američani mají hodně, kde by se měli angažovat. Takže nás pustili ze zřetele, že jo, a nám to samozřejmě vadí, protože najdou zjišťujeme, že nejsme střed světa a že nejsme ti nejvýznamnější. A do toho samozřejmě hraje roli to, že pořád máme, a myslím si, že i oprávněně, obavy z toho impéria na Východě, takže tam bych to chápal, chápal bych tu naši nervozitu, že už nejsme jaksi to hlavní, ale chápu i ty Američany, že pro ně nejsme hlavní, protože pro jsme etablovaná demokracie, kde nehrozí žádná rizika, nebo rizika jsou nula celá jedna. Já nevím, jak to můžou vyhodnocovat, ale určitě důležitější je Afghánistán, důležitější je Írán. To je jednoduchý.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Před námi tady teď leží aktuální noviny, Hospodářské noviny mají na titulní straně titulek Obama s Medveděvem narýsují v Praze nový svět. Lidové noviny Atomový supersummit začíná. Tak, no, co pro Prahu, tedy potažmo pro Českou republiku znamená, že se smlouva o tom jaderném odzbrojení podepisuje právě zde.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Tak já si myslím, že je sice hezký, člověka jíme taková hrdost, že přijedou sem, že to podepíšou tady, ale jinak si myslím, že to neznamená vůbec nic. A asi by byli radši třeba jeli na Bali a vzali manželky a tejden se tam váleli na pláži. I by to pro ně možná bylo lepší. Ale tohle se hold vždycky podepisovalo v Evropě, jo, Helsinky, Vídeň, tak teď si vybrali Prahu. Pokud vím, tak Medveděv tu dosud nebyl. Tak se aspoň podívá na hezký město. Vyfotí si Hradčany. Ale že by jako už jenom to supersummit nebo historický summit, to je zas ten karikovaný telefon:"Tak uděláme summit, a on říká, ne, neuděláme summit, uděláme supersummit a podepíšeme supersmlouvu," to hodl je současná novinařina, současný nadužívání všech těchhle těch superslov. Dyť máte v televizi superfilm a on je to náš film s rozpočtem dvacet milionů. To se většinou říká gigafilm, nebo megafilm ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mohli bychom říkat megasummit.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No, to budou mít možná příště a podepíšou to ve Varšavě, ale to je jedno, podstatný je, že se sejdou, podle mě, že se přeci jenom, jako určitě ta osobní vazba hraje ohromnou roli, takže ta si myslím, že je nejdůležitější na tom summitu, protože to, že se někde podepíšou, oni to nepsali to smlouvu. To psaly týmy jiných lidí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to vidí Vladimír Beneš. Tady je Český rozhlas 2 Praha, posloucháte pořad Jak to vidí. Dnes s profesorem Vladimírem Benešem. Připomínám, že Vladimír Beneš je neurochirurg a vy už jste v české medicíně vlastně tři téhož jména i profese, váš otec, profesor Vladimír Beneš je neurochirurg, stejně jako syn Vladimír, to je zatím doktor, protože je mlád. Takže díky klanu Benešů se česká neurochirurgie asi nemusí bát budoucnosti.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No, jestli neurochirurgie, to nevím, ale rodina ne. Ono to není úplně přesně, jak jste to řekl, protože táta byl neurochirurg, on už je dvacet let v penzi, je mu devadesát, ale pořád se v tom dobře orientuje.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě ale přednedávnem operoval.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Operoval před dvěma lety, protože jsme měli, my máme dětskou část, protože v ÚVNce nemáme, tak máme takovou jako department v Krči. A tam byla operace, kterou jsem já nikdy nedělal a kolegyně, která je v Krči, taky nikdy nedělala, taková dost podivná. A věděl jsem, že táta to dělal, tak jsem ho poprosil, jestli se mnou tam nechce jít, tak on v těch 88 vyrazil, vyfik excelentní operaci, strašně se bavil. Personál to bavilo, dítě zcela v pořádku, takže to bylo excelentní, takže když za měsíc přišlo totéž, tak jsem říkal tátovi rovnou, hele, prosím tě, pozejtří máš zase něco v Krči. Ono to odmítl. Už jsem ho jako víc nechtěl. Docela to chápu, takže v tomhle tom on se udržuje perfektně při síle jak mentální, tak fyzický, tenis hraje v devadesáti, ale už před rokem odložil lyže. Ale už ho zajímají spíš jako takový věci obecného rázu. Už ho nezajímají jednotlivosti, ale už ho zajímá spíš jako celý ten obor coby celek. A je to logický. A syn, ten ještě atestaci, takže ten sice dělá na neurochirurgii, ale ještě není neurochirurg jakoby certifikovaný. Nemá na to ještě papíry, takže aktivní opravdu zatím jsem jenom já, ale jako pohybujeme se v tom tři samozřejmě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže váš otec, jestli tomu dobře rozumím, stál v České republice u zrodu tohoto oboru.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Ano, on je poslední vlastně z té generace, která neurochirurgii samostatnou tady začínala. Protože on přišel do ÚVNky v roce 49 po promoci s Kuncem, který byl teda opravdu spolu s Petrem z Hradce zakladatelem oboru, tyhle ti dva vždycky všecko založí dvojice, že jo, Špejbl - Hurvínek, Rimskij - Korsakov. A táta byl zástupce Kunce až do roku 78. Takže on s ním začínal napřed na všeobecné chirurgii, pak když Kunce rozdělil velkou chirurgii na tři obory, z nichž jeden byl neurochirurgie, tak táta s ním šel na tu neurochirurgii, když z toho v roce 59 vznikla klinika, tak táta zase s tím Kuncem šel. Takže v současný době asi takový doyen sboru a určitě jediný, kdo si pamatuje veškerou historii, což už léta po něm chci, aby mi napsal historii, protože to už si nikdo ani nepamatuje. A do toho se mu nějak moc nechce.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dokážete si představit, až třeba bude váš syn ve vašich letech, kde ten obor může být?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
To už jsem xkrát někde říkal a xkrát jsem nad tím přemýšlel. Já odhadnu, kde ten obor bude tak za pět, deset let. Ale patnáct, dvacet let už si netroufnu, protože vývoj se neuvěřitelně akceleruje. A ta změna, kterou přinesly ty IT technologie, asi nejvíc Internet, tak tu snad lze srovnat jedině s knihtiskem s Guttenbergem, takže to je dramatická přeměna prostě nejen technologií, ale i myšlení lidí, takže kam se může ten obor dostat v delším horizontu, tak těch dvacet, pětadvacet let, tak to už si moc netroufnu. Může být podobný tomu, jaký je teď, ale může to být taky o něčem úplně jiném a může také dojít k tomu, že medicína zruší sama sebe, že najednou dokážeme měnit genetické vady, které působí třeba nádory, protože popsat to už umíme všecko z toho pohledu genetického. Najednou se může něco objevit, co nám to dokáže změnit. A pak najednou bysme začli víceméně opravdu předcházet geneticky jednotlivým chorobám, takže to by mohlo být úplně o něčem jiném za těch dvacet, třicet let.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A kdybyste zrekapituloval, jak se váš obor, tedy neurochirurgie vyvíjela za těch, tuším, dvaatřicet let, co pracujete aktivně v oboru.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Ten rozvoj byl enormní, tam zásadní asi takový impuls, alespoň v mé době byla diagnostika. Ona to není ani tak ta naše technika, jestli máte mikroskop nebo nemáte mikroskop. Bez mikroskopu nic neuděláte. Ale nebylo to hlavní. To hlavní přineslo CT a magnetická rezonance. Nakonec za oboje byla Nobelova cena. A když já začínal, tak byla než angiografie, což znamená zobrazit cévy. A jenom podle toho, jak byly hnutý, tak jsme uvažovali, tam něco je, někdy se nádor třeba naplnil, ale vrcholem operace bylo, že člověk otevřel lebku a otevřel tvrdou plenu a teď teprv zjistil, co jde vlastně operovat. To dneska absolutně neexistuje, protože my víme předem přesně a do detailu, co tam je, co tam najdeme. Málokdy máme nejistotu o povaze té leze, ale vždycky víme, kde ta leze je, jak na ní a co udělat. Takže v tomhle tom ta změna je opravdu dramatická a velmi rychlá. A druhá je v tom, a to je velmi důležité, že se objevily nové modely. Najednou už to není jenom ta chirurgie, takže chirurgicky my jsme byli na vrcholu někdy před dvaceti lety. Chirurgie, a to jsme opravdu, protože v tý hlavě už není nepřístupné místo, to jsme opravovali asi to nejvíc, co se na člověku vůbec operovat dá, hluboko uložené nádory /nesrozumitelné/ a podobně. Jenomže objevil se gama nůž a objevily se, nebo radiochirurgie obecně. A objevily se endovaskulární techniky, to znamená, že se zavede až do mozku se zavede spirálka, uzavře se tím výduť a podobně. A tyhle ty metodika nám samozřejmě víceméně vzaly tu špičku chirurgickou, protože proč já bych s riziky vyndaval zbytek nádoru odněkud z hloubi, když je vedle v baráku gama nůž, kterým to snadno dozářím. A druhý ráz zpětný těchhle těch technik je, že my musíme operovat líp a líp, abysme byli lepší než tyto techniky, protože jinak bysme tím způsobem neměli oprávnění k existenci. Takže i když té chirurgie, té ohromné jakoby ubylo, tak se zlepšila, ta, co tam zůstala.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jak jsou na tom v tomto oboru v rámci Evropy a teď vás ptám jako prezidenta Evropské asociace neurochirurgických společností.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Já to převezmu až za rok. Já jsem jako zatím zvolený, ale prezident budu až od příštího září. Jako ve funkci, ale v tomhle tom se změnilo ohromně moc po revoluci. Nikdy bych nevěřil, že jsme ten, my jsme pokulhávali, plazili se tak dvacet, pětadvacet let za zbytkem Evropy. To, co člověk viděl za změnu, když přejel hranice v Chebu, v medicíně, tak to bylo dramatické. My jsme o tom o všem věděli, proto možná jsme to dokázali vcelku relativně rychle dohnat, protože to byla ne otázka výchovy nebo výuky, ale otázka peněz, abysme to vybavení získali. A začalo se daleko snáz jezdit, máme daleko víc kontaktů. Musíme už odvést stejnou práci jako, dejme tomu, kolegové z Beneluxu nebo z Anglie, abychom dostali přednášku. Dřív ne, dřív tam člověk mohl poslat jakoukoliv blbost a exot z Východu prostě přednášku dostal, směl si chvíli povídat, protože každej byl zvědavej, jestli máme taky dvě ruce, dvě nohy, jednu hlavu, že jo. To bylo takovým svým způsobem jednodušší. A teďka už jsme plnohodnotní partneři a jsou oblasti, kde jsme třeba na špičce v Evropě. V kardiologii kupříkladu, tam nepochybně jsme špička Evropy a v neurochirurgii, aspoň rád si to myslím, že jo, tam člověk není tak zcela objektivní, tak já si myslím, že jsme určitě v té horní polovině.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A proč tedy odcházejí často mladí čeští lékaři do zahraničí?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Tam je několik faktorů, který v souhře, mě spíš překvapí, že tady někteří zůstanou. Za prvé je to evropské nařízení o pracovní době, kdy se smí dělat jenom 40 hodin a v medicíně 48,5, což znamená ani ne jednu všední službu v týdnu. A všude se dřív v nemocnicích pracovalo zhruba 80 hodin a ty lidi to dělali rádi, zvláště mladí, protože je to baví, že jo, když vás něco baví, tak se tím přeci neunavíte. Jenomže úředníci rozhodli, že se tím unavíme a tím, když jsme unavení, tak jsme nebezpeční. Úplná pitomost. Ale hold k tomu došlo. A tam, kde se to začalo dodržovat, což je celá Evropská unie už v současný době de facto, tak najednou samozřejmě zjistili, že těch doktorů je málo, protože to nepokrejou, protože ty doktoři musí domů a musí odpočívat. Jestli si smí doma číst odbornou literaturu, to nevím, ale nepochybně unie najde manévr, jak to zkontrolovat. A když se přizná, bude zle. Takže kupříkladu v Británii najednou jim začalo chybět devět tisíc mladých lékařů. Totéž je v Německu, totéž je v Itálii, totéž je ve Francii, kamkoliv přijdu, Itálie, Francie, Německo, Británie, tam není domorodý mladý lékař, sekundář, to jsou všecko lidi odněkud zvenku. A tam, kde dřív bylo deset doktorů na oddělení, tak teď jich je dvacet v Británii, takže ten hlad je ohromný. Můj kamarád /nesrozumitelné/ říká:"Hele, máš někoho kdo umí guten tag, pošli mi ho." Totéž mi říkal kamarád z Anglie. Teď mám jednoho mladýho v Shefieldu na rok, doufám, že se vrátí. A druhá věc je ta, že samozřejmě oni berou zhruba dvakrát tolik než u nás. Takže je tam i ten fakt finanční.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Právě, kdyby se vraceli, tak je to dobrá zkušenost ze zahraničí, ale ten důvod vrátit se asi není příliš silný.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Ale jo, já si myslím, že se jich dost vrátí a bude to svým způsobem ohromný přínos pro nás, protože přinesou nové zkušenosti, přinesou víceméně něco jiného, což je nesmírně cenné, budou mít velmi dobrý jazyk, ať už ten nebo onen, všichni budou pravděpodobně umět perfektně anglicky. Budou zvyklí na trošku jiný systém, kupříkladu aby se intradukovali do naše německého systému trošku britského by jenom prospělo. Takže ti, co se vrátí, budou nesmírně cenní. Ale samozřejmě, že někteří tam zůstanou, ale tak s pánem bohem, vždyť Evropa snad je jeden pracovní trh, tak ať si tam jsou. Tam spíš si myslím, že by bylo třeba vymyslet mechanismy, aby z těch chudších zemí šli k nám doktoři, ale k nám nemůžou jít, protože česky hold se nikdo nenaučí. A doktor, který nemluví tím samým jazykem jako pacient, tak je svým způsobem neužitečný. Ten neudělá žádnou práci, ten je k ničemu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pokud tedy junior, nebo Vladimír Beneš nejmladší se rozhodne odejít do zahraničí, tak vy mu to nějak rozmlouvat nebudete.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Ne, nebudu, on už byl. A stal se, my jsme anglofilská rodina, tak byl v Anglii a vrátil se a už teda anglofil není, protože ono to tam, zrovna Británie není to nejlepší, kam mířit. Tam je dobrý ten jazyk, ale ta medicína moc ne. A kdyby se rozhodl někam ven, tak s pánem bohem, že jo, sice budeme želet jako rodičové, protože to k nim budeme mít dál než teďka do Liberce, ale vcelku rozumně bych to pochopil a nic bych proti tomu neměl.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Www.rozhlas.cz/praha, to je internetová adresa, kde najdete přepis našeho rozhovoru. Pokud si chcete poslechnout reprízu, můžete dnes po třiadvacáté hodině. Naším hostem v pořadu Jak to vidí je dnes profesor Vladimír Beneš. Když jsme tedy mluvili o tom, jak daleko už postoupila Česká republika nebo česká věda v neurochirurgii a když uvážíme, jak je na tom naše zdravotnictví, zdá se, že ta ekonomika hodně pokulhává za medicínou, alespoň tedy ve vašem oboru nebo vůbec ve zdravotnictví.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Ani ne, já si myslím, že ve zdravotnictví těch peněz je hodně. To by až takový problém nebyl. Problém je ten, že my máme podle mého příliš mnoho poskytovatelů zdravotní péče. Takže na ten jeden koláč je těch loupačů perníčku zbytečně mnoho. A to je věc, která je víceméně na establishmentu, aby založila, furt mluvíme o jakési páteřní síti, furt mluvíme o standardech, pořád mluvíme o tom, že musíme dát jakoby určit základní nemocnice. A já si myslím, že už je nejvyšší čas, abysme něco takového udělali, aby těch nemocnic bylo míň. My jich máme dvě stě na deset milionů, to máte jednu na padesát tisíc obyvatel, to mi přijde jako úplně zbytečný, logické by bylo jedna na sto tisíc. Co bývaly dřív okresy, že jo, takže tímhle tím stylem bychom určitě ušetřili víc peněz a určitě pojišťovny, kdyby víceméně uvažovaly nad tím platit jenom realisticky tu péči, která se opravdu reálně poskytne. Protože doktor samozřejmě si pro to lůžko toho pacienta najde. Doktor si samozřejmě zdůvodní jakýkoliv postup a já si dost dobře nedovedu představit, že by revizní lékař byl schopen mi argumentovat, proč jsem udělal to nebo ono. Takže v těchto oborech ten problém není, ale v těch takových obecnějších, tam si myslím, že by cesta byla a že je to spíš cesta, jak ten systém vybalancovat a nepouštět do televize takovou tu trhačku vlasů, jak vykřikuje:"Krista pána, nevím, co budu dělat, když budu muset jet deset kilometrů do špitálu." A nikdo jí neřekne:"Hele, ten bude lepší a líp vybavenej."
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, my jsme, budeme se za chviličkou loučit, ale začínali jsme tím, že přistává možná v těchto okamžicích v Praze americký prezident. Proč je podle vás tolik povyku ve Spojených státech kvůli právě oné, jak se to řekne, teď mě nenapadlo slovo, tam je tedy zdravotnická péče a je tam reforma, tu reformu, jsem najít slovo, proč kvůli reformě je tolik povyku? Je pravda, že mnozí se možná diví, že se vůbec prezidentovi podařilo ji prosadit.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
To je pro mě překvapení taky, protože to zkusili kdekdo a víceméně neuspěli. Ale je pravda ta, že oni určitě museli něco udělat, protože není možný, aby nejbohatší stát na světě měl třicet milionů nepojištěných obyvatel, nebo kolik jich bylo. To neznamená, že oni nedostanou akutní péči, ty lidi dostanou, ty jsou odoperováni, když je potřeba. To se vždycky udělá, ale logiku to nemělo. A ta Amerika, jak jela tím stylem fee-for-service, jak ono by se to přeložilo služba za úplatu, že se to všecko platí, tak v tý medicíně se tam pohybuje neuvěřitelné množství peněz. To opravdu jsou ohromný peníze. A já jsem teďka tam slyšel přednášku v Sant Diegu na sjezdu nějakého ekonoma z Harvardu, kde ukazoval, že náklady na zdravotnictví rostou každý rok o 2% rychleji nežli národní důchod. To znamená, že za dvacet let by 40% rozpočtu šlo na zdravotnictví, což je absurdní číslo. To není možný. Stejně tak tam ukazoval grafy, kam se pohne to pojištění, které si Američani platí a které není laciné, tak tam za těch patnáct, dvacet let by se to pojištění dostalo někam na 50 tisíc dolarů, což je i při běžných příjmech v Americe někde mezi těmi padesáti, sto tisíc ročně, tak to už by si málokdo mohl dovolit. Takže najednou by měli ne třicet milionů nepojištěnejch, ale sedmdesát milionů nepojištěnejch. Takže já si myslím, že i znalost těchhle těch reálií umožnila tomu, že ta reforma prošla, ale tam bysme si měli uvědomit, že ona prošla vlastně federálními zastupitelstvy. Ona zatím neprošla jednotlivými státy. A já mám obavy, že by mohla ještě pořád krachnout na těch padesáti státech unie, protože ty v tomhle tom mají ohromné množství nezávislosti a nepochybně se jim to nebude líbit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to říká v pořadu Jak to vidí náš dnešní host, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, profesor Vladimír Beneše. Děkujeme a ať se vám daří, mějte se hezky, na shledanou.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha a 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Já taky děkuji, na shledanou.