Jak to vidí Václav Malý - 7.5.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Zuzana Burešová vám všem přeje dobrý poslech našeho dopoledního vysílání. Hostem pořadu Jak to vidí, je dnes světící biskup pražský Václav Malý. Vítejte, přeji krásný den.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Minulý týden se, pravda, vaše jméno objevovalo v médiích velmi často. Sklidil jste kritiku za to, že nabádáte věřící, koho mají volit. Vy jste to vyvrátil, řekl jste jednoznačně, že to bylo vytrženo z kontextu. Na vlastní kůži jste ale opravdu poznal, jakou moc mají média. Jaká tohle byla zkušenost a jaké z toho pro vás vyplývá ponaučení?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Pro mě to nebyla nová zkušenost, protože už něco podobného jsem zažil v roce 1989, poté, co jsem moderoval ta setkání na Václavském náměstí a na Letné. Nicméně ta smršť, která se rozvinula minulý týden, ta mě velmi překvapila, byla to až hysterie. Ale především jsem si uvědomil, že mnozí, kteří informují veřejnost, informují o něčem, co nečetli nebo co četli velmi povrchně, a okamžitě podkládají tomu, kdo něco řekne, něco, co tam není. A to je tedy poučení, že člověk musí počítat s tím, že i když něco myslí sebelépe, že někdo si v tom chce i někdy úmyslně číst něco jiného. Nicméně je třeba, aby člověk, když je přesvědčen o své pravdě, aby na tom trval, aby neodvolával, a to já jsem udělal, protože bych pokládal za nečestné, abych najednou ustupoval a najednou z nějakých taktických důvodů říkal něco jiného. A potom jsou také zajímavé reakce na základě této mediální kampaně. Jsou lidé, a těch byla většina, kteří souhlasili, byli také lidé, kteří nesouhlasili, a to já beru, protože já se nepokládám za toho, který když něco řekne, že to je absolutní pravda, když je to nabídka z takové věcné diskuse, to já přijímám. Ale pak byly reakce velmi zlé, velmi agresivní. S tím také člověk musí počítat, ale nesmí se nějak tak tím zastřít pohled na skutečnost. Viděli jsme to také po té nehodě polského prezidenta ve Smolensku. Tam se také rozvinula obrovská kampaň a najednou byly publikovány dohady, co se stalo nebo se nestalo. Ano, je to důležitá událost, smutná událost, ale na příklad v té samé době v Číně bylo zemětřesení, kde zahynulo 2 tisíce lidí. A to jako aby bylo úplně v pozadí zájmu a najednou my jsme celý týden byli informováni jenom o těch spekulacích nehody prezidentského letadla. Tady si člověk tak jako uvědomuje, že musí ta média brát s rezervou. Jsou důležitá, ale pohled na život člověk si nemůže jenom zužovat na pohled skrze média. Máme určité zkušenosti, vztahy, mluvíme s lidmi, komunikujeme s lidmi, máme také své představy, to všechno patří také k našemu zažívání a prožívání světa. Ta média mají být jenom jednou částí a člověk musí být tedy velmi zdrženlivý. Takže to je pro mě poučení, ale já to vždycky říkám všude, když se mě lidé na to ptají. Víte, to máte třeba i v televizi. Když ten kameraman vás vezme z určitého pohledu, tak sebehezčí člověk najednou může vypadat dosti nepěkně. A zase naopak člověk, který zrovna jako není vzhledem úplně pěkný, když je to dobře natočeno, tak najednou vypadá úplně jinak. Takže člověk musí být opravdu velmi opatrný.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne nadarmo se říká, že opravdu média tvoří sedmou velmoc a opravdu, jak jste řekl, bychom některé zprávy měli brát opravdu s rezervou. Ale vy jste se dnes právě ještě chtěl vrátit krátce k té tragédii u Smolenska, ke které došlo v dubnu. O čem jste v téhle souvislosti nejvíc přemýšlel?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak jednak bylo dobře, že bohužel díky těmto obětem, že to tak nehezky řeknu, se ruská společnost dozvěděla, co se v Katyni děje, protože v ruské televizi, nějak v hlavním programu, jak jsem se dočetl, byl vysílán film vynikajícího polského režiséra Wajdy Katyně. Tudíž o této tragédii, o které se oficielně mlčelo, nebyly ještě o ní vydány všechny dokumenty, které jsou v archivech ruské Státní bezpečnosti, tak najednou ruská společnost měla možnost vědět, co se v podstatě stalo. To je jedno pozitivum, i když bohužel na úkol těch obětí leteckého neštěstí. Ale co mě oslovilo, to vlastenectví Poláků. Víte, když se dneska řekne vlastenectví, tak to nezní dobře, protože žijeme v globalizovaném světě, cestuje se a řekne se, že jo, jsme jedna z ostatních kultur. To je pravda. Ale člověk může ohodnotit dobře jiné kultury a jiné duchovní proudy, když je sám zakotven a je si vědom a je hrdý na to, že pochází z určitého kulturního prostředí, mluví určitým mateřským jazykem, je formován tím prostředím a to jsem cítil, že najednou se u těch Poláků oživilo. To nemá nic společného s nějakým šovinismem nebo nacionalismem, a potom jejich hrdost na národní symboly. Víte, my máme být hrdi na mnoho osobností našich kulturních a duchovních dějin a bohužel se to moc tak jako nedaří. I v těch projevech veřejných představitelů v podstatě skoro nikdy není odkaz na nějakou velkou myšlenku, velké osobnosti našich dějin, jako bychom žili bez dějin. A ti Poláci, když se řekne Wawel, krakovský hrad, tak to je pro ně opravdu symbol jejich národní hrdosti, symbol jejich duchovní a kulturní tradice. Tak myslím, že bylo dobře, že na druhé straně jsme byli více informováni o té situaci v Polsku, alespoň ten týden a že jsme si mohli tak jako uvědomit, kdo jsme my Češi, co můžeme my Češi přinést do pokladnice evropských kultur, na co můžeme být hrdí. A nejenom pořád soukat něco, co přichází zvenčí, anebo jenom si myslet, že žijeme teprve teď, že před námi skoro nic nebylo. Tak to je pro mě podnět těch polských událostí, které bohužel jsou tragické, ale zároveň můžou také pomoci osvětlit mysl mnoha Evropanů.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě jednu připomínku k tomu, co jste říkal, k tomu vlastenectví. Dá se vlastenectví naučit třeba tím, že i jako příklad máme Slovensko, že budeme povinně hrát a zpívat slovenskou hymnu ve škole?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já bych se tady nechtěl pouštět do hluboké diskuse, ale s tím naprosto nesouhlasím. To už je nacionalismus a to už je šovinismus. To s takovým správně postaveným vlastenectvím nemá skoro nic společného.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším hostem ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha je dnes světící biskup pražský Václav Malý.
Ze studií několika mezinárodních organizací vyplývá, že ve světě nabývá na intenzitě pronásledování křesťanů. Jedná se především o země muslimské nebo komunistické. Těch důvodů je určitě víc. Který z těch důvodů je pro vás obzvlášť závažný?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak jsou jednak důvody ideologické a jednak bohužel i důvody náboženské. Křesťané tvoří dohromady asi třetinu obyvatel naší planety. Naše planeta má v současnosti přibližně 6 miliard a počítá se, že jsou asi 2 miliardy křesťanů. Tudíž významná část obyvatel naší planety. A málo platné, s křesťanskou tradicí je spojena a z ní vyrůstá úcta k člověku jako jedinečné bytosti. Tudíž křesťané v různých kulturách mohou býti obohaceni a mohou upozornit už svoji existenci na to důležité. Na jedinečnost, neopakovatelnost a nedotknutelnost lidské osoby. Každá lidská osoba má svoji hodnotu. A přirozeně to leckde tedy naráží, je to složité, ne vždy také i křesťané mezi sebou jsou schopni se nejen smířit, ale vést dialog a podobně. Nicméně teď ten boj proti křesťanům v některých částech světa s zostřuje. Lidé cestují, více se tedy setkávají, tak se více dozvídáme o tom, co ještě donedávna celkem nebylo jasné. Takovým typickým příkladem je například situace v Malajsii, kde Nejvyšší soud potom uznal tam, že křesťané mohou také používat název pro boha Alláh. A muslimové se proti tomu tam velmi zpěčují, řekli, že je to rouhání. Jakoby si nárokují ten název Alláh jenom pro své pojetí boha. A víte, to jsou /nesrozumitelné/ náboženství, jak křesťanství, židovství a islám, a najednou už tady vzniká takováto nevraživost. Dodneška ta situace není vyřešena, dochází tam k určitým násilnostem vůči křesťanům a především takovým i mediálním atakům nebo v současné době v Pákistánu křesťané jsou ve velkém ohroženi, protože jejich kostely jsou často ničeny, bourány, jsou tam atentáty proti křesťanům. Bohužel také v Iráku. O tom se málo mluví. V Iráku pro křesťany je horší situace dneska, než byla za Saddáma Husajna. To je veliký paradox a ani Američanům, kteří už jsou tam od roku 2003, se nepodařilo této situaci napomoci a zlepšit tu situaci. A křesťané jsou tam opravdu v ohrožení a masově emigrují z Iráku do světa. Buďto do sousedních zemí nebo do Evropy či do Spojených států. Jsme svědky velikého, takového masivního ataku vůči křesťanům například v Nigérii, Súdánu, z muslimské strany. Já jako nechci tady zjednodušovat, zevšeobecňovat, jenom je dobré si to tady tak uvědomit, ale na druhé straně o hindech, i nichž se mluví jakožto o mírumilovných lidech a je také jistou módou cestovat do Indie a seznámit s hinduistickou tradicí. Prosím, to je velmi dobré, ale jsou také velmi radikální hindské skupiny, které hodně utlačují křesťany na území Indie. O tom se skoro také nemluví. Takže to jsou ty důvody náboženské a mohli bychom mluvit ještě jinde ve světě, že křesťané jsou opravdu pod velikým tlakem. Potom z ideologických důvodů v Číně, tolikrát už tedy zmiňované, teď v Šanghaji je EXPO, každý bude obdivovat tu bombastickou výstavu. Já se jenom jako ptám, k čemu to. Miliony, stamiliony lidí má hlad a na druhé straně se tady vydávají zbytečně miliardy dolarů pro nějakou prezentaci, která stejně nemá nějaký větší důsledek, protože to zůstane v paměti, že se to konalo, ale za dva za tři roky už o tom nikdo nebude mluvit. Ale to je jiná otázka. Nicméně bude spoustu lidí obdivovat, to co se tam děje, a prosím, díky bohu za to, že v Číně dochází k rozvoji. To já vůbec proti tomu nejsem, ale na druhé straně v Číně dosud trvá dosti tvrdý útlak křesťanů. A jsou tam zatýkáni a ve vězeních jsou často i mučeni. No, a případ sám pro sebe je Severní Korea. Teď v souvislosti se mluví, že jo, že severokorejský vůdce Kim Čong-il navštívil Peking. Tam sice oficiálně křesťanství je dovoleno, ale víceméně to je jenom skupina kolaborantů, kteří dělají křoví a zástěrku pro cizince, že tedy tam křesťané jsou, ale tam, když někdo vlastní bibli, tak okamžitě je odsouzen k mnoha letům velmi tvrdých pracovních táborů. Takže Severní Korea, to je velmi tuhý režim a mimo jiné také tedy i vůči těm, kdo vyznávají křesťanskou víru. Málo se třeba ví, že v Laosu, což je země, o níž se tady skoro nic neví, spíše se ví o Kambodži nebo Vietnamu, v Laosu, tam dochází také k velikému útlaku křesťanů, kterých je málo. Když mluvím o křesťanech, tak myslím v podstatě ti, kteří se hlásí k Ježíši jako k spasiteli, tedy členové všech možných křesťanských hnutí a církví. Nemluvím tedy jenom o katolících. Ročně je zabito podle posledních statistik asi 170 tisíc křesťanů. To se děje třeba i v Africe, kde jsou různá animistická náboženství, a kde často ti, kteří se snaží do té kmenové společnosti nějak inkulturovat také jisté zásady křesťanství, tak narážejí a jsou zlikvidováni. O tom se tady vůbec nemluví, protože o Africe my skoro vůbec nevíme, nanejvýš tak o severní Africe nebo jižní Africe, ale o tom, co se děje na tomto velkém kontinentu i v této souvislosti, tak se tady nepíše. Já bych mohl pokračovat dál a dál, jenom chci jako poukázat na to, že s tou globalizací zdaleka ještě nepřichází usmíření a uklidnění ve vztazích mezi různými náboženskými tradicemi, i když jsou skupiny, hnutí a díky bohu za to, které se snaží o dorozumění a o spolupráci, tak je to teprve na počátku. Je to taková pionýrská práce.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha světící biskup pražský Václav Malý.
Abychom vyvážili ty negativní zprávy, tedy to, o čem jsme mluvili před chvílí, vypravíme se do Rakouska za jedním tamním jezuitou, který velmi intenzivně pomáhá dětem ulice. O jakého člověka s velkým srdcem jde?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Jedná se o katolického kněze Georga Sporschilla, jezuitu. Je to muž, který dnes je ve věku mezi 50, 60 lety, Rakušan, který pochází z jezuitské komunity ve Vídni. A on se ve Vídni začal věnovat bezdomovcům. A po pádu železné opony šel do Rumunska, kam ho poslali jeho představení, aby pomohl těm, kteří byli naprosto bez ochrany, kteří se ocitali ve veliké sociální nouzi. On říkal, že začal na hlavním nádraží v Bukurešti. Okolo sebe shromáždil bezdomovce a také mnohé děti ulice. To znamená děti bez rodičů, nebo o které se rodiče nestarají, kteří potom lehko podléhají alkoholu, drogám, kriminalitě. Podařilo se mu s pomocí i těchto dětí, ale samozřejmě s finanční pomocí západních charitativních organizací postavit první domy, kde tyto děti a bezdomovci začali žít. A tak rozšiřoval tu síť potom do Bulharska a posléze do Moldávie. Řekl, že původně tam chtěl být jenom několik měsíců a on už je tam 20 let. A já jsem měl tu čest, že jsem ho nedávno při jedné konferenci slyšel o jeho činnosti mluvit a velmi mě to nadchlo. Protože on má zajímavé zásady. On říká, že chudobu je třeba řešit s chudými a ne pro chudé. To je velice důležitá zásada. Tudíž on když postaví nějaký dům pro tyto děti ulice, tak především se stará o to, aby byli vzdělávány, ale zároveň aby se naučily práci. Okolo těch domů jsou třeba záhonky nebo i pole, kde s pěstuje zelenina, případně i další plodiny a zároveň tyto děti se také začínají starat o staré lidi v okolí toho domu. Takže jsou zapojeni do té práce a on říká, že z nich vytváří sociální podnikatele. To znamená, že oni dostanou tolik, nakolik jsou také schopni rozvinout tu činnost vůči těm druhým. Nejen čekat, že jim se něco dostane, ale zároveň aby to, co oni dostanou, dávali také dál. A to myslím, že je tedy vynikající. V Moldávii, víte, to se málo ví, to je nejchudší země Evropy. O ní se bohužel vůbec skoro jako nemluví. Ta má 4 miliony obyvatel a z toho 1 milion obyvatel pracuje jako /nesrozumitelné/ v různých zemích Evropy. Takže tam jsou rozbité rodiny, protože ti mužové jsou po celý rok pryč, přijedou nanejvýš jednou za rok ke svým rodinám a je tam mnoho dětí. Já sám, když jsem navštívil před lety Moldávii, tak jsem to viděl, které se flákají po ulici, v podstatě nemají do čeho píchnout. A přirozeně to potom tedy vytváří podhoubí pro kriminalitu. A tam právě on ukazoval snímky a filmy své působnosti v Moldávii a bylo to až dojemné, jak tyto děti se zapojily do té činnosti, že potom navštěvovaly bábušky a že pro ně vymýšlely dárky nebo jim pomáhaly, aby ty bábušky měly pořádek, a chodily jim nakupovat. Takže on ty děti zapojil do této činnosti a zároveň přirozeně zajišťuje a zorganizuje, aby také byly školeny. Tak aby byly potom gramotné, nejenom tedy, aby se jim dostalo té pomoci a nedopouštěly se kriminality. Takže ten termín sociální podnikatelé, ten se mi velmi líbil. Ono to slovo podnikatel má trochu jiný přízvuk u nás, ale tam to naprosto tedy sedí a tento člověk takto už dosáhl, že zachránil doslova tisíce dětí. A přitom to je člověk skromný. Víte, na takových lidech stojí Evropa. O těchto lidech se tolik nemluví, i když on už dnes je poměrně dost známý. A je dobré, aby se o nich více mluvilo a já bych doporučoval pracovníkům ve sdělovacích prostředcích, o nichž jsme nedávno mluvili, aby třeba za takovým člověkem zajeli, udělali reportáž. Protože to je obrovské povzbuzení a to je pro mě naděje i pro Evropu do příštích desetiletí a staletí.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme ten krůček udělali, protože jsme právě o tomto muži mluvili u nás, ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha.
My se teď společně se světícím biskupem Václavem Malým zastavíme u další významné osobnosti, půjde o kardinála Tomáše Špidlíka, který zemřel v polovině dubna. O jeho odkazu už bylo řečeno poměrně hodně. My o něm teď budeme mluvit jako o velkém znalci teologie východních křesťanů. Jak se mu podařilo právě tuto teologii zprostředkovat Západu?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
To je vynikající dílo, které zanechal po sobě kardinál Tomáš Špidlík, protože pomohl k lepšímu porozumění pravoslaví. Protože dobře víme, že některé země jsou pravoslavné, je to Rumunsko, Bulharsko, Srbsko, ale především tedy Rusko, Ukrajina, Bělorusko. A on seznámil západní veřejnost s mnohými mysliteli ruské duchovní tradice. Víte, když se mluví o Rusku, tak většinou se spekuluje o tom, jestli Rusko je světová velmoc, o ekonomických vztazích, o otázkách ozbrojení a tak dále. Ale málo se mluví o těchto duchovních vazbách a že také ruská duchovní tradice, a vůbec slovanská duchovní tradice může obohatit západní Evropany. A v tomhle tom on byl velikým průkopníkem a v podstatě uvedl ve známost taková veliká jména, která tady skoro nic neříkají, jako je Florensky, Losky, Bulgakov, Vjačeslavskij, ale také tedy rozebral třeba z duchovní stránky dílo Dostojevského. Ukázal duchovní bohatství Ruska a to myslím, že je důležité, když se také tedy mluví o Rusku, i tuto stránku nezapomenout. A zároveň také upozornil na to, že tady jsou Slované. Víte, to je zásluha zemřelého papeže Jana Pavla II., že byl Slovan, tudíž že mnozí na západě od našich hranic si začali uvědomovat, že jsou v Evropě nejen románské tři germánské národy, ale že jsou také tedy Slované a že mají spiritualitu. A zjednodušeně řečeno, a to se Špidlíkovi velmi podařilo v jeho díle vystihnout, je, že Slované kladou důraz na srdce, nejenom na ten intelekt, protože Západ má obrovsky rozvinutou intelektuální činnost. Já neříkám, abychom my také ji neměli, naopak, ale že není možno zapomenout na srdce. A tohle, myslím, že je jako velmi důležité, protože člověk není jenom hlava, ale je také srdce. A když se to spojí, tak teprve to vytváří nějakou naději pro mezilidské soužití.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud by někdo chtěl jeho dílo nastudovat, tedy dílo kardinála Špidlíka, tak myslím, že dílo Ruská idea by bylo asi to ...
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Velmi doporučuji a například zemřelý francouzský prezident Mitterrand před svojí smrtí toto dílo četl.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Další téma bude velmi zajímavé nejenom pro všechny věřící, ale i nevěřící naše posluchače, protože 28. května se otevřou kostely v naší republice a každý, kdo bude mít chuť, čas, zájem, tak tam může přijít. O co se konkrétně bude jednat?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Česká biskupská konference navázala na to, co začlo ve Vídni díky kardinálu Schönbornovi, že jeden den v roce přes noc jsou otevřeny katolické kostely. Letos čeští a moravští biskupové vyzvali kněze ve svých diecézích a zapojili se všecky diecéze, aby byly ty kostely otevřeny z pátku na sobotu z 28. na 29. května. Takže bude celkem na území republiky otevřeno celou noc 340 kostelů, v naší pražské arcidiecézi 55. Jde o to, aby lidé měli možnost se seznámit trochu s historií, aby nasáli trochu té krásy, budou tam i kulturní duchovní pořady i možnosti osobně si pohovořit a něco se dozvědět. Je taková příležitost prolomit tu bariéru, kdy mnozí lidé, kteří jsou dobrého srdce, mají ostych vůbec do kostela vstoupit. A zároveň aby byli ujištěni, že nebudou přemlouváni, aby se stali tím nebo oním, ale že jim bude nabídnuto, aby se něco více dozvěděli o historii a také tedy o estetice, protože mnohé ty katolické kostely jsou i stavebně nádherné a stojí za to se s tím trochu seznámit. Jsou zároveň také pozváni i naši ekonomičtí bratři a sestry, aby se zapojili. Tak já doufám, že se to podaří v té noci z 28. na 29. května.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji za pozvánku. Naše povídání se pomalu chýlí k samotnému závěru. Ale vždy si řekneme několik zajímavých kulturních tipů. Dnes jich, pravda, moc nestihneme. Vyberte alespoň jedno představení nebo nějakou knihu, kterou jste četl, co vás zkrátka zaujalo.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já jsem nedávno slyšel koncert České filharmonie, kde mimo jiné zaznělo dílo Jeana Sibelia, koncert pro housle a orchestr d moll. A sólistou byl mladý houslista Josef Špaček. 24letý mladý muž, který v současné době studuje ve Spojených státech. Vynikající. Tak mám radost, že nám rostou takoví vynikající hudebníci, protože pokud bude nadále tak pilný, tak myslím, že jednou o něm hodně uslyšíme. Tak to mi velmi pohladilo srdce a jsem nadšen, že takovíto mladí lidé také tak dobře dovedou už reprezentovat hudbu ve světě. Potom jsem zhlédl výstavu Zdeňka Sklenáře. No to je malíř, to je úžasné. V Domě U Kamenného zvonu v Praze na Staroměstském náměstí. Je to celoživotní retrospektiva jeho díla. On je známý jako vynikající ilustrátor čínské poezie, Zpěvy staré Číny například, ale také i řeckých bájí od Eduarda Petišky. Co obraz, to skvost a ten člověk opravdu měl vnitřní linii, ač byl velmi plodný, tak se tam nenachází v jeho díle, a žil poměrně dlouhý život - 76 let, nejsou tam slabiny, ale to umění se rozvíjí. Takže velmi doporučuji navštívit výstavu Zdeňka Sklenáře.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji nejenom za tyto kulturní tipy, ale i za váš čas, který jste věnoval posluchačům Českého rozhlasu 2 Praha. Naším hostem byl světící biskup pražský Václav Malý. Krásné dny přeji, na slyšenou.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Děkuji a posluchačům také pěkný a příjemný víkend. Na shledanou.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom zopakuji nebo připomenu, že reprízu našeho pořadu si můžete poslechnout dnes krátce po třiadvacáté hodině.