Jak to vidí Václav Malý - 30. listopadu

O pro nás asi nezvyklé volbě papeže, resp. patriarchy alexandrijského koptu, což je koptská katolická církev, hovořil biskup Václav Malý. Asi 8 milionů koptů dnes žije v Egyptě. V současné době jsou ale zástupci této církve utiskování, v Egyptě byl dokonce vypálen jeden kostel.
Co V. Malý říká na to, že část letušek je při své práci zahalena. Zajímavé podle něj je, že určitá část žen zahalení přijímá jako povinnost, jiná ale dobrovolně. Je to prý zajímavý a nový moment.
Věnoval se také křesťanství v Evropě, které je podle něj na křižovatce, zda se vzpamatuje, nebo ne. Evropa prý totiž dnes nečerpá své hodnoty právě z křesťanství, a s duchovní prázdnotou prý nejsme schopni dále ekonomický růst.
A co přítomnost muslimů v Evropě? To V. Malý vidí jako pozitivní výzvu pro nás, pro křesťansko-židovskou společnost. Samozřejmě ale odmítám radikální a násilnické projevy.
Prozradil nám svůj názor i na výhru komunistické strany v posledních volbách. Prý je to ostuda těch, kteří je volili.
Na závěr hovořil o adventu a adventním čase, který právě začíná.

Stačí napsat na mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

Mezi lety 1980 - 1986 působil Václav Malý jako topič v pražských hotelích, později jako lampář a uklízeč v Metrostavu. Poté byl mluvčím Charty 77 (1981 - 1982), v roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra. Na přelomu let 1990/1991 byl duchovním správcem kostela sv. Gabriela a farářem v kostele sv. Antonína v Holešovicích (1991 - 1996). 1. prosince byl 1996 jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta a 3. prosince 1996 jmenován papežem Janem Pavlem II. jako titulární biskup marcelliánský a pomocný biskup pražský.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes biskup Václav Malý. Dobrý den.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Začněme aktuálně. Palestina má v OSN status nečlenského pozorovatelského státu. Pro bylo 138 zemí, proti 9 včetně České republiky, 41 se zdrželo. Paní Věra nám k tomu píše: "Česká republika včera hlasovala jako jedna z mála proti Palestině, nadšená tím nejsem, jak to vidíte vy?"

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Já bych byl spíš pro to, aby i Česká republika souhlasila s tím statutem Palestiny jako pozorovatelského státu v OSN, protože si myslím, že stejně pro budoucnost to k tomu spěje, aby z Palestiny se stal fungující stát. Samozřejmě je to pořád problematické, protože je rozdělen na dvě území a zároveň prezident Abbas, který vládne z Jordání, nemá v podstatě moc nad pásmem Gazy, kde drží moc v rukou radikální islámské hnutí Hamás. To je problém, protože aby ten stát mohl fungovat, tak by to území mělo být jednotné, propojené. Takto je stále tedy závislé na tom, jestli bude přes území Izraele dovoleno, aby fungovala komunikace, kontakty, obchod a podobně. Takže to jsou veliké otazníky. Na druhé straně si myslím, že Palestina je dobrou záminkou pro arabské státy, aby stále tedy sočily vůči Izraeli pro ty různé radikály, kteří odůvodňují svůj radikalismus obranou Palestinců. Je to nemravné od arabských států v tom smyslu, že už po čtyři generace jsou tam utečenecké tábory Palestinců, kteří nemají právoplatné občanství tamních států. Já, když jsem byl například před lety v Libanonu, tak jsem tam viděl ty utečenecké tábory. Ti lidé nemají rovnoprávné postavení s občany třeba Libanonu, a to je špatné. Jsou rukojmími. Samozřejmě je veliká otázka, jestli je možno, aby tito lidé se potom vrátili do palestinského státu, ale na druhé straně opravdu oni jsou vydírání a jsou používáni jako rukojmí v sočení vůči Izraeli. To je třeba si také uvědomit. Ale na druhé straně se mi zdá, že opravdu ten palestinský stát má právo na svoji existenci a že by Palestinci v tomto smyslu měli být podporování, aby vytvořili fungující strukturu, protože víme, že ta palestinská samospráva také se dopouštěla v minulosti velkého rozkrádání prostředků, které tam plynuly z Evropy i ze Spojených států. Tak takto bych se asi na to díval, ale rozhodně bych ten proces nebrzdil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Koptové v Egyptě si zvolili nového papeže. Je jím biskup Tavadros. Jeho hlavním úkolem bude asi zaujmout postoj vůči sílícímu vlivu islamistů v zemi. Jaké postavení má v Egyptě právě koptská církev?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
To je velmi zajímavá náboženská entita, protože Koptové, to jsou opravdoví Egypťani, protože koptština to byl staroegyptský lidový jazyk. To si málo tedy uvědomujeme, takže oni jsou opravdu v tom arabském světě zakotveni, zakořeněni a když jsem například letos v lednu byl v severním Súdánu, tak jsem tam poznal, že mezi křesťany Koptové právě i v tom islámském prostředí požívají výsadní postavení v tom smyslu, že jsou bráni jako domácí. Je to velmi starobylá církev, která se postavila proti vlivu byzance na koncilu v Chalcedonu roku 451, kde šlo také o věručné otázky, ale v pozadí byly právě taká, také určitá napětí i věroučné rozdíly, takže oni se osamostatnili po tom roce 451. A jsou hrdí na to, že navazují na dědictví jednoho z evangelistů svatého Marka. Jejich hlavní tedy místo je Alexandrie, které je právě podle legend spojeno se životem svatého Marka, jednoho z evangelistů. A oni se sami pokládají jako potomci faraonů a dědici evangelisty Marka. Takže to je docela takové jako zajímavé to propojení národnostní sounáležitosti a zároveň také duchovního propojení. Je zajímavé, že ten Tavadros II. je nazýván papežem, tak když uslyšíme slovo papež, tak aby nás to nepřekvapilo, že se to používá nejen pro nejvyššího představeného římskokatolické církve, ale také tedy pro patriarchu alexandrijského koptu, že je nazýván papež. A je zajímavé, to chci tedy poznamenat, že tento nově zvolený patriarcha, že byl manažerem farmaceutické firmy 11 let. A co je také zajímavé, nedávno byl zvolen canterburský arcibiskup, což je oficiální hlava Anglikánské církve, a to byl zase manažer olejářské firmy. Takže tento posun, že do čela těchto náboženských komunit se také dostávají tedy lidé zkušení ze světa, lidé, kteří rozumí financím. Tak to je takový jako zajímavý rys. A mě zaujalo to, jakým způsobem probíhají volby tohoto koptského patriarchy. Ten kandidát musí mít více než 40 let, musí to být mnich, který stráví alespoň 15 let v klášteře. A voleb se zúčastňují nejen tedy duchovní, nejen tedy biskupové a kněží, ale také laici. Nějakým složitějším způsobem letos u začátku té volby, protože ta má několik stupňů, tak bylo 2412 voličů. Ti potom zvolí takzvaný volební výbor a ten z těch kandidátů, kterých původně bylo asi 17, na to místo alexandrijského patriarchy Koptů vybere 5 kandidátů a potom se 3 dni tento výbor postí, aby dobře tedy uvážil, koho doporučit do dalšího stupně. A z těch 5 kandidátů potom s konečnou platností jsou vybráni 3. Ale to konečné slovo potom má los. Takže devítiletý chlapec potom sáhne do osudí a vytáhne tedy jednoho z těch kandidátů. Mně se jako líbí ten postup, že se ho zúčastňují té volby i laici, zároveň že to má několik stupňů, tak je to velmi uvážlivé, že není možno, aby na nátlak jedné skupiny, která získá v určitém stádiu převahu, se rozhodlo velmi zbrkle a rychle. Ale že to má tedy opravdu svůj postup. A zdá se mi, že opravdu ta volba potom je docela objektivní. Samozřejmě ten konec je zvláštní, protože všude jinde v těch křesťanských církví potom z těch kandidátů je vybrán jeden, ale ne tedy tím losem. Ale ono to zase navazuje na to, co máme ve skutcích apoštolů, že po Jidášově sebevraždě byl do toho kolegia těch 12 dovolen právě losem Matěj, jo, takže ono to v církevní tradici má tedy své místo. Tak to je takoví zajímavost, co se týká těch Koptů, kterých je asi 8 milionů v Egyptě a 200 tisíc Koptů je spojeno s římskokatolickou církví, takže ta enkláva těch Koptů, kteří jsou spojeni s římskokatolickou církví, to je tedy početně velmi malá. A Koptové bohužel, ač tedy opravdu patří k tomu původnímu obyvatelstvu na území Egypta, tak teď jsou vydáváni dost velikému tlaku. A víme, že třeba na Nový rok letos tam byl vypálen kostel a že tam teď dochází k dosti prudkým atakům, tak bude zajímavé, jestli ten nový patriarcha papež Tavadros, jestli bude schopen se dohodnout s prezidentem Mursím, který má také diktátorské sklony, jak jsme se mohli dočíst v posledních dnech.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na to jsem se právě chtěl ptát, jak se díváte na ty protesty proti dekretům prezidenta Mursího?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Pro mě to je dobré znamená. Ne, že bych si přál krvavé střety s policií, vůbec si nepřeji, aby to přinášelo oběti na lidských životech, ale na druhé straně je vidět, že ta mladší generace i Egyptě touží opravdu po volnějším prostoru, že už se jako nespokojí s tou manipulací, že už nevidí tedy jenom nějaké ty ekonomické perspektivy, ale že opravdu jim jde o to, aby také byli bráni vážně jako občané. A aby ten stát figuroval, jak má normální stát figurovat, že je moc soudní, moc výkonná a moc zákonodárná. Takže v tomto smyslu to vidím jako pozitivní proces. Samozřejmě je tady nebezpečí, že to mohou také zneužít určité radikální skupiny, ale rozhodně už ta mladší generace se nespokojí s tím, co v Egyptě bylo jako samozřejmost po celá desetiletí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem letušky EgyptAir začaly pracovat v hidžádu. Jaký na to máte názor? Že chodí zahaleny i vlastně v práci uprostřed paluby letadla.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Je to zajímavé. Zase to není tak jednoduché, protože já se o ten Blízký východ trochu zajímám a setkávám se s lidmi, kteří opravdu se v tom vyznají, že určitá část žen si to bere dobrovolně. Samozřejmě většina z nich to přijímá jako danost nebo to cítí, že je jí to vnuceno, ale určitá část začala to brát i dobrovolně. Ono to může být taky taková ta reakce zase na tu až přílišnou volnost, kterou oni sledují třeba v našem světě. To mám od lidí, kteří tam žili nebo kteří tam žijí a kteří mě o tom referovali. Je to tedy takový zajímavý úkaz a rozhodně nemůžeme vidět ten islámský svět jako jednu plochu, jako uniformitu, ale je to velmi barevné a velmi pestré.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Píše nám tady posluchač: "Rozpínání islámu, morální a duchovní vyprahlost Evropanů, není to následek jakéhosi nebo jakési vyhořelosti církve? Katolická církev si dle mého počíná dost sebedestruktivně." Píše Josef.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
To je na celý semestr, abychom toto rozebírali. Děkuji za ten dotaz, protože opravdu tne do živého a zdá se mi, že křesťanské církve v Evropě trochu ztrácejí dech. Ale zároveň že Evropané nějak tak prchají od zdrojů své kultury, své duchovnosti, že víceméně Evropa je na křižovatce, jestli se vzpamatujeme a jestli zase se tedy také vrátíme tam, odkud jsme vyšli. Tím nemyslím opakovat historii, ale protože určité zásady, určité postoje, způsob chování je nemyslitelný bez křesťansko-židovské tradice. A to už jsem tady říkal někdy v minulosti, i v té Lisabonské smlouvě nakonec se neprosadilo, že Evropa čerpá ty hodnoty, které pokládá v současnosti za důležité ne jakožto navazování na tu duchovní křesťansko-židovskou tradici, což je tedy velmi smutné. A muslimové v Evropě, jistěže to přináší v soužití veliké těžkosti, to tady nemusíme rozebírat, ale na druhé straně je to také určitý zdvižený prst pro nás Evropany, abychom si nemysleli, že bez té duchovní prázdnoty můžeme tedy pokračovat dál a dál a vidět před sebou jenom ten růst životní úrovně, že ta prázdnota zároveň tedy pro ty muslimy znamená, že my asi si nevážíme sami sebe a že nabízíme něco, co nemá nějakou stálost a nějaké pevné zakotvení. Takže já přítomnost muslimů v Evropě vidím tedy z tohoto hlediska, aniž souhlasím s tím radikalismem a se všemi těmi agresivními násilnickými činy, jakožto pozitivní výzvu pro nás.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes si tedy povídáme s Václavem Malým. Lež má rudé nohy. To bylo jedno z hesel včerejší demonstrace studentů v Českých Budějovicích proti komunistům v kraji v krajské radě. Na Den lidských práv chystají protesty ve Zlínském kraji lidé, kterým se zase nelíbí účast komunistů v tamní radě. Jak na to hledíte vy?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Tak je dobře, že to lidi vyzvalo, aby se ozvalo, alespoň tedy část. Já na druhé straně jenom bych chtěl upozornit na to, že vzniká zbytečná jako panika. Ano, je to nepříjemné, že komunisté získali tolik hlasů, ale to je spíše, bych řekl, ostuda těch, kteří volili, kteří si neuvědomili, že volí ty, kteří se dosud neodsekli od své minulosti. Na druhé straně se mi zdá, že ten systém už nemůžeme změnit. Patříme vazbami politickými, hospodářskými, kulturními do toho většího celku, tudíž to vůbec není tak jako jednoduché najednou zásadně změnit ten systém. Jistě, že se mohou udělat všelijaké chybné kroky, ale na druhé straně ten systém za daných okolností zůstává stejný. Je třeba si uvědomit, že ti, co stojí v čele, že jsou to pragmatici moci. Tam nejde o žádnou víru, tam nejde o žádné přesvědčení, ale tam jde o to uchopit moc. A zároveň oni sami už by nechtěli zásadně ten systém změnit, protože sami také podnikají a jsou zavázáni různými háčky ve všelijakých radách a podobně, takže tady já si vůbec jako nedělám iluzi a chtěl bych tak jako povzbudit lidi, aby nepodléhali nějaké panice, že se vrací totalita nebo že se můžeme dokonce vrátit před rok 1989. Já to neříkám jako obhajobu komunistů, ale snažím se vidět tu situaci realisticky. Jiná věc je, že v těch řadách té strany jsou také někteří lidé, kteří dosud zůstávají opravdu věřící. A víte, v této souvislosti bych chtěl zmínit pana Arnošta Kolmana. Před několika lety vyšla jeho kniha pamětí Zaslepená generace - Paměti starého bolševika. A jeho zeť František Janouch potom s ním udělal také rozhovor, který má název Jak jste tak mohli žít? A je to pro mě tedy četba velmi smutná, zároveň tedy velmi zajímavá. Člověk inteligentní, který znal kybernetiku, matematiku, filozofii, dá se říci polyhistor, tak na druhé straně podlehl té iluzi i v situacích, kdy byl pronásledován. On potom bojoval na straně bolševiků v roce 1917 a v následujících letech. Setkával se s Leninem, byl velmi blízko Krupské, partnerce Lenina, znal dobře Trotského, znal Chruščova, také se setkal i se Stalinem a se všemi tedy možnými pohlaváry, přežil s odřenýma ušima 30. léta perzekucí v Sovětském svazu. Po 2. světové válce potom sem přišel, kde pracoval v sekretariátu propagandy komunistické strany tehdejšího Československa. V roce 48 byl zatčen, byl převezen do Sovětského svazu ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nutno říci ale, že to bylo za kritiku Gottwaldova režimu, že se mu nezdála dost po té stranické linii Moskvy.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Ano. Ono ho tam zřejmě dostal Slánský a další tedy výtečníci tehdejší komunistické strany. Strávil 3,5 roku na Ljubance, z toho 3 roky na samotce. Potom tedy zase pokračoval ve stranické práci, přednášel. V 60. letech přišel sem do tehdejšího Československa, tady byl ve Filozofickém ústavu Akademie věd a protože zase se znelíbil Novotnému, tehdejšímu prvnímu tajemníkovi komunistické strany, tak se ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale zase za jeho kritiku.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
... vrátil do Sovětského svazu. A postupně tedy začalo mu být trochu jasno a nakonec tedy svůj život završil tím, že někdy v roce 1974, nebo 5, nebo 6 napsal dopis Brežněvovi, že vystupuje ze strany a nakonec mu bylo dovoleno, aby emigroval do Švédska, kde zůstal u svého zetě Františka Janoucha.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A tam taky zemřel ve Stockholmu.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
A tam taky zemřel v roce 1979. Ale je zajímavé, že pořád žil v té iluzi, že jednou dojde k beztřídní společnosti a že přes ty opravdu tvrdé zážitky, že stále tedy tuto ideu hájil, že to viděl jenom jako odchylku. Je to neuvěřitelné, jak vysoká inteligence nemusí být spojena s prozíravostí a jak může být také spojena opravdu se zaslepeností. Ono je to tedy hezké, že ty paměti nazval Zaslepená generace - Paměti starého bolševika a myslím, že je to poučné. A musím říci, že je to i dobře napsané. Já jsem to tedy četl jedním dechem a doporučoval bych každému, kdo má jenom trochu zájem o tuto etapu dějin 20. století ve východním bloku, aby si to přečetl a abychom si uvědomili, že někdy můžeme také žít z jisté tedy zaslepenosti a i přes různé těžkosti, že můžeme stát na něčem, co tedy nemá budoucnost.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když mluvíme o Arnoštu Kolmanovi, tak po Únoru 48 předseda akčnímu výboru Filozofické fakulty na Univerzitě Karlově a tam tedy pomáhal se zbavovat režimu nebo nepohodlných profesorů a vlastně to byly čistky mezi studenty. Litoval toho zpětně, byla tam nějaká sebereflexe třeba v tom textu v té knize?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
V té knize rozhovorů samozřejmě také je na to otázka, tak ano, on to jako přiznává, ale úplně jsem tak nebyl přesvědčen, že by si řekl - bylo to opravdu špatné, zničil jsem života tedy mnoha lidí. Mně se zdá, že úplně tak jako neprohlédl a pořád to tak jako obhajoval, že tehdy byla taková doba. Víte, já znám i lidi, kteří dnes ještě žijí, už jsou staří, to byly takzvané ty trojky, to byli ti mladí smrkáči, kteří přicházeli za těmi úctyhodnými profesory filozofické fakulty a řekli, soudruhu, jsi pro socialismus nebo ne? A když tento úctyhodný profesor hned neodpověděl, že je pro socialismus, tak ho vyhodili. Víte, to bylo něco hrozného. A on byl teda jeden z těch, který ty čistky dělal.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak já jsem na začátku slíbil, že budeme mluvit také o adventu. Koneckonců v neděli už je první adventní neděle. Co se dá letos od tohoto období čekat?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Tak já bych nečekal nic zvláštního. Víceméně tato doba se opakuje každý rok. Nebudu tady hartusit na tu konzumní společnost, na reklamy, že jo, na zboží vánoční a podobně. Řekl bych, že záleží na každém z nás, jak tuto dobu pojmeme, jestli ji pojmeme jako dobu přípravy. Když se připravujeme na návštěvu na hosta, tak také všechno pěkně upravíme, sami se lépe oblečeme a připravíme se na to. Nebudeme se dívat do poslední chvíle na televizi nebo na počítač, a když zazvoní zvonek, tak honem vyběhneme, ale nějak se tedy připravíme na toho hosta. A to samé platí v tom duchovním slova smyslu. O Vánocích si připomínáme narození Ježíše, dnes je zase taková tendence, že jo, prosazovat Dědu Mráze, to je úplná taková úchylka od smyslu této doby a od smyslu Vánoc. Takže advent je pozvání, abychom se dovedli trochu zastavit, abychom dovedli také očekávat něco pěkného a něco radostného a byli vůči tomu vnímaví. Protože často my žijeme v takové pozici, jako bychom si sami chtěli připravit radost, jako bychom ji chtěli vyrobit a už jako nic ani neočekáváme, že to všecko jako záleží na nás. Ono to právě všecko na nás nezáleží. Tak to bych řekl, že jsou takové jako hlavní důrazy adventní doby. Přirozeně dalo by se o tom mluvit mnoho a zároveň umění tedy soustředit se a ztišit, protože myslím, že žijeme v době rozptýlené, v době hektické, těkavé a že je dobré si znovu tak jako říci ano, teď budu mít určitý odstup a teď si tak jako znovu uvědomím, co je hodnotné pro můj život, co je kvalitní a co je jenom takový ten obláček, který za chvíli přejde.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A myslíte, že ten advent, to období očekávání nějak poznamená ta vrcholící předvolební kampaň prezidentských kandidátů?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Já myslím, že ne. Bohužel ten advent se úplně vytrácí z povědomí. Už se vystavují vánoční stromky, čtyři neděle tedy před vlastními Vánocemi, takže všechno je to nějakým způsobem posunuto, ale tady si musím postěžovat i do vlastních řad, že bohužel ani církvi už ten advent nemá tu sílu, jakou míval. Já vím, že žijeme v jiném prostředí, v jiné době, ale na druhé straně pořád těch předvánočních setkání, tolik takových aktivit, každý chce všechno stačit do těch Vánoc, a i v církvi této hektičnosti podléháme a to se mi tedy opravdu nelíbí, protože si myslím, alespoň my v křesťanských církví bychom měli ukázat, že ten advent má ještě jiný rozměr.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy máte v oblibě vždy na konci poznamenat něco o kultuře. Jaké jsou vaše nejčerstvější zážitky, co byste nám doporučil?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Tak viděl jsem několik výborných výstav. Jednak jako Schikanedera, malíře z přelomu století ve Valdštejnské jízdárně v Praze. A znovu mě tedy nadchla ta zátiší malostranská. Je to souborná výstava kde byly a jsou vystaveny obrazy, které dosud na veřejnosti vystaveny nebyly. Vřele tedy doporučuju. A tento malíř mě vždycky tedy oslovoval a jsem rád, že jsem nebyl zklamán ani při této návštěvě. Potom v Domě U zvonu na Staroměstském náměstí v Praze má výstavu Jan Švankmajer, loutkář, člověk animátor, který dělá filmy a ta výstava má název Mezi filmem a volnou tvorbou. A jsou tam tedy kouzelné artefakty, opravdu je to člověk, kterého nelze tedy přehlédnout. A pak jsem viděl výstavu v Jízdárně Pražského hradu Stanislava Kolíbala, už nestora výtvarníka. Ta výstava se jmenuje Jiný svět. A opravdu tam přijde člověk úplně na jiné myšlenky. Jeho tvorba je charakterizována takovými jasnými geometrickými liniemi. A já se tam cítil najednou tak jako povznesen nad tu všednost. Tak tyto výstavy opravdu doporučuji a doufám, že Praha, ale i další města budou v příštím roce obohaceny o další pěkné zážitky. A potom jsem viděl velmi pěkná divadelní představení. Jednak Divadlo Petra Bezruče z Ostravy, které v těchto dnech hostovalo v Praze, tak uvádělo hru Ivana Landsmanna a Tomáše Vůjtky Pestré vrstvy. Je to o hornících na Ostravsku v době bolševismu. Je to představení velmi dobré, které má tedy spád a i herecké výkony jsou velmi dobré. A potom mě tedy nadchla hra španělského už klasického dramatika Pedra Calderóna Vytrvalý princ. A tuto hru hraje spolek Masopust a velmi nadaný mladý režisér Štěpán Pácl. Je to o jednom portugalském princi, který se ocitl tedy v koloniích na severu Afriky a který raději položil svůj život, než aby vydal Maurům město Ceuta. A to představení má opravdu tedy zase taky spád, jsou to mladí herci, ale i obsahově je velmi hutné. A nakonec jsem také viděl šumperské divadlo, které hrálo klasiku Antona Pavloviče Čehova Racka. Takže v rámci také festivalu České divadlo, za který jsem velmi vděčný, tak rád se tedy seznámím také s divadly mimopražskými. Ostraváci, ty už mají klasiku, to už má opravdu úroveň, tam už člověk může očekávat něco, ale i ta ostatní divadla z ostatních měst také občas mě osloví. Tak jsem rád, že se toto v Praze děje.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to byl v pořadu Jak to vidí biskup Václav Malý. Tak přeji vám klidný advent a úspěšný start do nového roku, protože měli bychom se potkat zase až v roce 2013. Mějte se hezky, na shledanou.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Vám, pane moderátore, taky a také všem posluchačům přeju klidnou, soustředěnou, sebranou adventní dobu a radost z Vánoc.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pondělí bude hoste, pořadu Jak to vidí Ivan Hoffman. Vladimír Kroc vám přeje příjemný víkend, na shledanou.