Jak to vidí Václav Malý - 12.3.

Václav Malý
Václav Malý
Pátečním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) byl pomocný biskup pražský Mons. Václav Malý. V článku opět nabízíme needitovaný a neautorizovaný přepis pořadu. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Mons. Václav Malý ...

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den vám všem přeje Zuzana Burešová. To samé popřeje i host pořadu Jak to vidí světící biskup pražský Václav Malý. Vítám vás tady, pěkný den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Děkuji, dobrý den.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Sedmnáctého února, tedy na Popeleční středu, vstoupili křesťané do doby velikonočního půstu. Tohle období trvá až do Bílé soboty, která letos připadá na třetího dubna. Jak osobně tenhle čas prožíváte?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak já mám tuto dobu rád, protože opravdu velmi intenzivně prožívám Velikonoce, nejen tedy, že mám bohoslužby, ale především nějak tak jako vnitřně, protože takové ústředí naší víry křesťanské Ježíšovo utrpení a Ježíšovo vzkříšení. Ale je dobré se na to připravit. Jako když se člověk připravuje na návštěvu nebo na nějakou slavnost, tak uklidí, tak se lépe obleče, tak se psychicky disponuje, aby toho hosta dobře přivítal, aby se ten host u něj dobře cítil. A to samé platí v té duchovní rovině. Když se řekne půst, to je dneska docela takové jako neznámé slovo, protože často se to zaměňuje za hladovění, viz třeba ty modelky, že jo, které hladoví, aby vypadaly pěkně, aby byly atraktivní. Nebo že jde o zhubnutí, že jde o posílení zdraví. To všecko může jako být, ale to není ten pravý obsah půstu, protože především, když si člověk jako něco odřekne, tak nějak posiluje svoji vůli. A to myslím, že jako je důležité. Ale nejde jenom o to, aby si dokázal, že je schopen nějaké kázně, ale především, aby taky měl kázeň ve svém myšlení, aby si učinil kázeň také ve svých vztazích. Tohle, myslím, že je jako smysl půstu. Nejde ani tolik o odřeknutí si nějakého dobrého jídla. Ale já myslím, že je jako mnohem těžší, když člověk udělá jakousi revizi ve své duši a najednou si tak jako uvědomí, jaké má vztahy, jakou podobu těch vztahů má vůči svým přátelům, vůči svým příbuzným, vůči spolupracovníkům, vůči sousedům. A ta kázeň tedy spočívá také v tom, že se člověk snaží ty vztahy nějak jako napravit. Například že se třeba snaží smířit s někým, s kým má nějakou rozmíšku. Nebo vyjít vstříc někomu, kdo je nesympatický. V tomhle já vidím pravou polohu půstu, kdy člověk trpělivě pracuje na vylepšení svým vztahů, protože odříci si nějaké jídlo nebo odříci si zábavu, televizi nebo nějaký koncert, to je to nejlehčí. Ale myslím, že to nejtěžší je, opravdu napravit své mezilidské vztahy. A zároveň ten půst znamená také kázeň smyslů. Víte, my jsme dneska atakováni reklamami, stále pořád novými informacemi. A do člověka se to nějak dostává a ono je dobré zase si ty věci urovnat a zase si tak jako říci:"Tohle pro můj život je opravdu důležité a tohle je naprosto zbytečné." Na tohle nebudu brát zřetel, protože to jenom jako zatěžuje moji mysl. I v tom tedy spočívá půst. Takže o to se snažím, ale musím říci, že jsem člověk hříšný a že zdaleka se mi to nedaří. Nicméně když člověk tak pracuje na sobě, tak se učí také trpělivosti. Víte, my dneska žijeme v době, kdy se okamžitě snažíme vidět výsledek své činnosti, pospícháme, abychom dosáhli to nebo ono nebo chceme stačit všechno. A najednou člověk zjistí, když pracuje sám na sobě, tak že je to pořádná dřina a že to nemůže jako zvládnout za jeden den nebo dokonce za jeden týden, či za jeden měsíc, že je to celoživotní úsilí. A ten půst, tohle mi nějak tak jako připomíná. Ale zároveň člověk, když jako osvědčí kázeň, úmysly, tak se stává svobodným, protože svoboda spočívá v tom, že si dovedu také něco odříci, nejenom, že všechno mohu. Takže pro mě ten půst je také takové napodobení Ježíše, i když se nechci s ním srovnávat, protože Ježíš byl především naprosto svobodný muž, který se svobodně rozhodoval pro druhého, pro dobro druhých. A který prokázal tu největší svobodu, že přijal i to ponížení, když potom trpěl. A já myslím, že právě důstojnost člověka spočívá také v tom, že se stává svobodným v tom smyslu, že nespoléhá na to, jaké bude mít možnosti a že si dovede také jako něco odříci. Takže tohle všechno pro mě je půst. A k tomu se snažím také povzbuzovat i ty, s nimiž přicházím do styku. A musím říci, že je to pro mě doba radostná, že to není taková doba zasmušilá, kdy tak jako přemejšlím, že jo, že zase jsem přišel o tohle nebo o ono, ale naopak člověk má jako radost, když se mu podaří překonat sám sebe.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkal jste, že povzbuzujete ty, kteří za vámi přicházejí. Daří se lidem skutečně bojovat se sebou, snaží se jim uklidit si v tomhle období ve své duši?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak já do duše těch lidí nevidím, já se spíš snažím je provázet a je povzbuzovat, ale samozřejmě setkávám se s lidmi, kteří opravdu se snaží důsledně pracovat na sobě. A z toho má člověk radost, když někoho třeba znáte dlouhá léta a vidíte, jak vypilovává nějakou nepěknou vlastnost. Například je hněvivý nebo urážlivý a když potom ho sledujete třeba pět, deset let, tak najednou vidíte, že je to takřka jiný člověk. A z toho opravdu je obrovská radost.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Což je zároveň povzbuzení i pro vás, říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha biskup pražský, světící biskup pražský Václav Malý.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Budeme teď chvíli mluvit o hříchu. Německem už několik měsíců otřásají sexuální skandály v církevních školách. Na konci loňského roku stejné zprávy o zneužívání dětí církevními hodnostáři přišly i z Rakouska. Papež k tomu zatím nezaujal žádné stanovisko. O čem to podle vás, myslíte si, že církev si s tímto umí i poradit?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak ono se to dělo vždycky. Prosím vás, to není omluva, je to smutná záležitost, ale dříve se o tom tolik nemluvilo. Já to nechci nijak komentovat, protože ty případy neznám. Nicméně je to selhání. A je pravda, že pokud se vyskytne takový případ, tak ten člověk by měl být izolován a neměly by mu být dány další možnosti, aby se setkával s těmi mladistvými. Je to nemoc. Proto bych doporučoval, a musím říci, že třeba v naší diecézi, když přijímáme adepty kněžského studia, tak projdou psychologickým testem. Není to stoprocentní, jistěže ten člověk se také vyvíjí dál, ale přece leccos tam může být odkryto. A na to je třeba si dávat pozor. Tudíž, já bych se přimlouval za to, aby opravdu ti, kteří se připravují ke kněžství, byli podrobeni i těmto testům a sledováním v této rovině. Není tady přímá souvislost mezi celibátem a mezi těmito selháními, protože to se stává, bohužel je třeba říci, ve všech případech bohužel, a je to smutná záležitost, i těm, kteří jsou třeba ženatí. Já doufám, že se najdou prostředky, jak alespoň předejít těmto dalším tedy skandálům. Protože to, co už se stalo, tak tam lze nanejvýše se omluvit. A dovedu si představit, že ty oběti těchto nepěkných činů, že si mohou potom odnést důsledky až do konce svého života. Já znám dva případy, ne tohoto typu, ale že třeba jeden z rodičů obtěžoval své dítě a vím, jak to poznamenalo tyto lidi po celý život. A že v podstatě se s tím nemohou vyrovnat a nejsou schopni nějakého úplně normálního třeba partnerského soužití. Takže si dovedu představit i v těchto případech, jaký to musí být šok. Tak kéž by opravdu už se dařilo alespoň odteďka preventivně tomu zabraňovat, i když samozřejmě nikdy to nemůže být jako stoprocentní, ale co lze udělat, jakmile tento případ se vyskytne, okamžitě toho člověka izolovat a okamžitě také se snažit ho poslat na léčení, protože skutečně, říkám, to je nemoc, je to nenormální.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Před dvěma lety katolická církev právě poprvé veřejně souhlasila s tím, aby vybraní kandidáti kněžství procházeli těmi psychologickými testy. Ještě v téhle souvislosti, tuším, je to dva roky, kdy byl skandál v Irsku, kde také docházelo ke zneužívání dětí. Tak papež toto označil, tedy sexuální zneužívání dětí a mladistvých, nejen za ohavný zločin, ale taky za smrtelný hřích, který uráží boha a zraňuje důstojnost člověka, jehož vytvořil dle obrazu svého. To je velice výstižné.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
S tím lze jenom souhlasit. Je to velmi pěkně vyjádřeno, nemám k tomu co dodat.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Uvidíme, jak se papež zachová k tomu skandálu, který tedy souvisí s Německem. Mluvíme ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha se světícím biskupem pražským Václavem Malým.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Co teď řeknu, bude ve vašich uších znít velmi příjemně. Bible se loni stala bestsellerem, v Česku se jí prodalo v různých překladech podle předběžných odhadů přes 110 tisíc výtisků, což je asi čtyřikrát víc než v minulých letech. Proč si myslíte, že se lidé vracejí k svatému písmu?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já jsem tady o tom jednou mluvil. Byl udělán velmi dobrý marketing toho překladu Bible pro jednadvacáté století. Já jsem k tomu trochu kritický, k tomu překladu jako takovému, nicméně je dobré, že to takhle vešlo ve známost a že to asi také připoutalo poměrně pozornost dosti lidí. Zásadně je to pozitivní. A myslím si, že na tohle by se nemělo zapomenout, že přece jako část našich spoluobčanů si uvědomuje, že by něco o té Bibli měla vědět. Protože naše soužití je založeno na nějakých hodnotách, které vyznáme, i když o nich třeba jako příliš nemluvíme, a které jsou nepředstavitelné bez toho pozadí Bible. Zároveň i naše kultura, vnímám světa pořád je tou Biblí ovlivňováno, i když třeba mnozí naši souputníci o té Bibli nic nevědí. Tak já to vidím jako velmi pozitivní znamení a přál bych všem těm, kteří si tu Bibli koupí a kteří už si ji koupili, tak aby v tom našli něco, co osloví jejich život. Jistě, není to jako lehká četba, ale jsou i překlady Bible s velmi dobrými poznámkami. Teď vyšla například Jeruzalémská bible a ta má tedy velmi dobré poznámky. Takže ten, kdo ten text čte, tak může být do něj uveden i dobrými vysvětlivkami. Což je důležité. Přirozeně ne všechny části tý Bible jsou takové přitažlivé. Jsou některé, já to řeknu i otevřeně, nudné. Ale jsou tam zase části vyprávěcí, části povzbuzující, příběhy, a ty jsou, myslím, velmi oslovující. A tam člověk se může najít. Já sám, řeklo by se, že jsem profesionál a poctivě se připravuji na každé veřejné vystoupení, kdy káži a káži zásadně tedy na Bibli, a přesto si Bibli čtu každý den. Bez ohledu na to, jestli na ten úryvek budu kázat nebo ne. A musím říci, čím jsem starší, tak tím mě to nějak tak více oslovuje a nacházím v tom stále nové a nové akcenty. A ty Bible je pro mě takovým pěkným zrcadlem a zároveň mi tak jako umožňuje vidět i to své prostředí, ve kterém žiji, a svět trošku jinýma očima. Vůbec ne nějakýma očima z nějakými brýlemi, ale naopak brát tu realitu, jaká je. A přesto v té realitě vidět povzbuzení a vidět naději i něco pěkného.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
O naději v našem vysílání mluvíme velmi často. Kdybyste měl poradit rodičům, kdy by měli své dítě seznámit s Biblí, kdy poprvé přijít s tím, že by bylo dobré, vhodné, aby si ten mladý člověk v té Bibli listoval.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já myslím, že už to může být od útlého dětského věku, ale především ty rodiče to musí mít v sobě. Můžou klidně i nějaký příběh převyprávěný, takovému pětiletému, šestiletému dítěti. A vést ho potom postupně k tomu, aby si potom jako samo četlo. Takže tady bych neviděl nějaké věkové omezení, protože ty děti jsou často vnímavější, než si myslíme. My dospělí jsme někdy jako pyšní, že už to máme jako všechno promyšlené, že víme ty souvislosti, ale to dítě vnímá ještě trošičku jinak než my. Bohužel my často tu dětskou vnímavost jsme ztratili.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Probrali jsme Bibli, probrali jsme děti a v dalším vstupu probereme, možná pro někoho neobvyklé téma, ale probereme ženy.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, je to tak, se světícím biskupem pražským Václavem Malým budeme mluvit o ženách. A v jaké souvislosti? V pondělí osmého března byl Mezinárodní den žen. Jaké emoce ve vás tento svátek vyvolává, jaký obsah by měl mít v moderní době?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak já tento den neberu tak, že bych nad tím mávl rukou. Přirozeně naše starší generace si dobře pamatuje to zideologizování Mezinárodního dne žen, ale bylo to připomenuto letos v různých komentářích, že ten vznik neměl nic společného s komunismem, s komunisty, ale že vznikl už v roce 1910, kdy ženy v Americe protestovaly proti špatným pracovním podmínkám. Potom o rok později, kdy prosazovaly také volební právo pro sebe. A ten Mezinárodní den žen měl toto připomínat, aby ženy byly brány vážně také jako občanky, nikoliv tedy jako jenom ženy v domácnosti. To je dobré si tedy uvědomit. A myslím si, že ten den v sobě může mít také hlubší obsah. Víte, my žijeme ve společnosti, kde se tak jako zestejňuje. Kde v lecčems ženy už nahrazují muže. Já jsem přirozeně zásadně pro stejné příležitosti pro ženy, ale nejsem pro zestejnění. Protože /nesrozumitelné/ je krásný, že žijí muži a že žijí ženy a že se navzájem doplňují. Žena není jenom jako ozdoba, není to jenom tedy nádoba na uspokojení vášně, ale především žena je někdo, kdo vytváří prostředí domova, prostředí důvěry. To nemá nic společného s tím, aby žena byla nějakou domácí puťkou. A na co se, myslím, jako někdo zapomíná, protože dneska se zdůrazňuje asertivita, zdůrazňuje se rozhodnost, taková až strohost, člověk to jako zažívá, když jde na různé úřady, když jde do bank, tak vidí, že jo, jak je to takové to věcné jednání a chybí tam takový ten pel té jisté rozdílnosti. A je dobře, aby ta rozdílnost byla. Protože nejhorší je to zestejnění, které by nás čekalo, uniformita. Tak to já tedy chápu, ženu, jistě, že ten den má také připomínat, že i v naší společnosti ne vždy tedy ty ženy jsou vážně respektovány, že jsou v lecčems jako utracovány a že je tady tedy dost ještě oblastí, kde by mělo dojít k nápravě. Ať už je to otázka výživného, často i nevymahatelnosti. Ať už je to otázka mateřství, ať už je to otázka mateřské nebo ať už je to záležitost domácího násilí nebo dochází také ke sterilizaci Romek. To všechno jsou věci, které tady nemůžeme nějak tak do podrobností pojednat. Ale které rozhodně tedy nesvědčí o tom, že ženy jsou ještě v lecčems ne úplně zrovnoprávněny a ne v lecčems mají ještě tedy možnost domoci se svých práv. A tohle je třeba brát jako vážné. Ale ono to má jako tedy hlubší, myslím, kořeny, že málo platné ta žena ještě pořád je jakoby vnímaná, že jo, že se musí podřídit dominanci muže. Ale na druhé straně, ten den je takovou, bych řekl, takovou jako výzvou a pozváním, aby také byla galantnost. Víte, já málokde pozoruji galantnost mužů vůči ženám. Už to nepozoruji ani v divadlech nebo na koncertech, už tak jako pozoruji jakousi pasivitu, takové to zestejnění. Na druhé straně jakoby chybí něžnost. A já si myslím, že to neznamená nějakou sentimentalitu, ale znamená to citlivost a málo platné žena je i psychicky uzpůsobena i pro tu něžnost. A ta se dneska vůbec tak jako nezdůrazňuje, zdůrazňuje se jenom taková ta průraznost a ta výkonnost. Takže Mezinárodní den žen pro mě je tedy dnem uvědomit si, kdo to tedy žena je, jakou má důstojnost, jakým je obohacením pro život nás mužů, ale je to také výzva pro nás muže, abychom takto tedy viděli ženu v celistvosti a nikoliv jenom jako nějaký prvek v tom fungování ekonomického a společenského systému a samozřejmě málo platné, nelze podceňovat důstojnost ženy jako matky. Protože to je přece veliký zázrak, že může žena předávat život. Myslím, že se někdy tak jako vytrácí tenhle ten moment toho zázraku. Pořád, když se mluví o zázracích, tak se čekají nějaké nadzemské úkazy, ale ty zázraky se tady dějí každodenně vůbec, když přijde na svět nový život.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jsme si spolu povzdechli. Všichni by to, co jste řekl, určitě podepsali. Ale jakým způsobem by se ta atmosféra ve společnosti měla změnit? Skutečně na ženy jsou kladeny velké úkoly, aby byla tedy asertivní, aby byla také výkonná, rozhodná, aby obstála jako žena, matka, jako milenka někdy. Co by se mělo změnit? Mám pocit, že to bude čím dál tím horší.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No bohužel, protože dochází taky hodně k rozpadu vztahů a málo platné ještě ze strany mužů ne vždy je přijímána ta zodpovědnost, že oni také spoluvytvářejí ten domov, spoluvytvářejí domácnost, že různé povinnosti provozu by měli přijmout také za své. Teď se tedy také děje to, že muži přicházejí i na mateřskou. Co si myslím, že je dobrý trend, ale na druhé straně málo platné, to ženu tomu dítěti ten muž nemůže nahradit, protože my muži nemůžeme jaksi cítit, že jo, přímo to propojení tělesné, že jo, s těmi dětmi. To mohou opravdu víc procítit jenom ty ženy. Ale tohle někdy jakoby se ztrácí. Jakoby ta žena byla společensky na nižším stupni, že zůstává třeba doma. A bohužel také často ženy nejsou přijaty do práce, protože se předpokládá, že budou mít potomstvo. A to myslím, že v tomhle tom by se také měl změnit postoj těch zaměstnavatelů, protože se vidí jenom ten efekt, ten zisk, momentální profit a nevidí se také budoucnost, že ta žena vytváří něco velmi hodnotného pro budoucnost, pokud se rozhodne pro své mateřství.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslí si ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha světící biskup pražský Václav Malý.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem rubriky Jak to vidí je dnes světící biskup pražský Václav Malý. V době zimních olympijských her ve Vancouveru jsme se tady u nás ve studiu nesetkali, ale i přesto cítíte potřebu k tomuto setkání sportovců se vyjádřit. Ne samozřejmě z pohledu organizace, ale spíš co pro vás dnes znamená vrcholový sport, špičkový sportovec.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Špičkový sportovec především je dneska značka, je to zboží, je to poutač. Je to krásně vidět na Martině Sáblíkové. Já tu dívku obdivuji a jen se modlím za to, aby zůstala stále tak skromnou. Co nových lidí se na ni nabaluje, za tím špičkovým sportovcem je celý tým lidí, kteří se tím živí. A zároveň i ty hry se stávají hrami soutěže, ale zároveň ne příliš hrami setkání. Ti sportovci se spíš jenom utkávají a potkávají, ale nesetkávají. Ale ta olympijská myšlenka je v tom také pěstovat přátelství, pěstovat sounáležitost. A to bohužel při té honbě za výkony skoro není možné, protože po tom závodě znovu ten špičkový sportovec je nucen trénovat, pokud zase ještě nastupuje do dalšího závodu. A samozřejmě je také zajímavé, že potom my Češi si nějak to vlastenectví připomínáme jenom ve spojení s nějakým sportovním výkonem. Ale to vlastenectví přece nemůže být jenom spojeno se sportovními výkony. Já jsem hrdý na českou kulturu nebo jsem hrdý na dějiny naše, jsou velmi bohaté, je tam spoustu vynikajících postav, spoustu inspirace. A nemohu to spojovat jenom s těmi sportovci. Já jsem ty olympijské hry sledoval. Já mám rád sporty na lyžích. A musím říci, že tentokrát jsem sledoval i to rychlobruslení díky Martině Sáblíkové. A velmi jí fandím a doufám, že ta dívka zůstane takovou, jaká je. Protože to,co se okolo ní děje, to je něco jako děsného. To je takový jako záběr, že ona teď musí honit sponzory, musí se zúčastňovat všelijakých večírků, všelijakých recepcí. A ten člověk se může potom úplně vytratit. A bohužel se stává, že když ten sportovec přestane podávat vrcholné výkony, tak je odhozen a nikdo si ho v podstatě jako nevšimne. Vždyť ten člověk má také svoji hodnotu a nelze ho vidět jenom přes ty výkony, má také své pocity, má také své životní představy. A nelze zúžit také život toho sportovce jenom na ty tréninky. Takže ty olympijské hry na jedné straně musím říci, že byly odideologizované narozdíl od Číny před dvěma lety, že byly velmi dobře organizované, na druhé straně ale toto nebezpečí existují, protože málo platné, ten byznys převáží.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to daň, kterou musí každý ten vrcholový sportovec odvádět, ale zase bez těch sponzorů ona by neměla tak špičkové vybavení, nemohla by jezdit trénovat do zahraničí, protože, jak víte, u nás není žádná taková hala, kde by ona mohla trénovat. I když něco se chystá. Tak máme už zhruba necelé dvě minutky, abychom probrali vaše velmi oblíbené, milé téma, to je kultura. Tak které představení jste viděl, o čem byste rád mluvil.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já jsem viděl představení příbramského divadla Večer tříkrálové od Williama Shakespeara. Je to omlazený soubor. Tam je režisérem pan Milan Schejbal, který byl předtím v pražském Divadle ABC. A musím říci, že mě překvapil výkon tohoto poměrně mladého souboru příbramského divadla. To bylo pro mě pozitivní a rád se tedy podívám na další představení, pokud přijedou, až budou někde vystupovat zase v Praze. Pak mě velmi oslovuje Radošínské Naivné Divadlo. Kdykoliv je v Praze, jdu na to představení. Tentokrát dávali takový přehled svých nejúspěšnějších představení a pan Stano Štěpka, to je opravdu tedy muž na svém místě, to divadlo vzniklo už 1963, už celkem inscenovalo 51 představení. A tohle byla taková jako retrospektiva. A ten Milan Štěpko si dovede dělat legraci ze slovenské povahy, dovede si dělat legraci ze slovenských dějin i z velkých osobností slovenských kulturních a společenských dějin a přitom ten humor je takový jemný, takový něžný, není agresivní, není sprostý. Takže já tomuto divadlu fandím a budu se těšit zase na další vystoupení, až budou v Praze.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Já se budu těšit zase na další setkání s vámi. Bude to na Velký pátek?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Bude to na Velký pátek, ano.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Sem do studia Českého rozhlasu 2 Praha přijde světící biskup pražský Václav Malý. Mějte se moc hezky, krásné dny vám přeji, na shledanou.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Děkuji za příjemné chvíle a posluchačům přeji vydařený celý víkend.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A reprízu tohoto pořadu si můžete poslechnout dnes krátce po třiadvacáté hodině.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.