Jak to vidí Václav Cílek - 28. ledna

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Dnešním hostem pořadu Jak to vidí je geolog a spisovatel Václav Cílek, dobrý den.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme se zorientovat v tom, co se děje aktuálně v Egyptě. Je to opravdu tak, že vlastně předobrazem těch nepokojů bylo Tunisko?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, víte, bylo, já vlastně o tomhle tom trošičku chci mluvit, jednak máme jednu kolegyni v Egyptě, o které nemáme skoro žádné zprávy, protože egyptská vláda odpojila internet, nebo odpojuje ho, odpojuje Facebook, odpojuje Twitter, takže vlastně takový ty jedny z nejlepších zpráv jsou buďto teda od dopisovatelů, že jo, od diplomatů, který tam jsou, nebo kupodivu teda členové muslimského bratrstva často volají svým kolegům do Anglie. Takže v Anglii na stránkách teda, na takovýhle stránky se normálně neodkazuje, jsou takový zprávy třeba hodinu po hodině o tom, co se děje vlastně v Egyptě. Podstata týhle tý celý věci ale podle mýho názoru je jako podstatně hlubší a o to se taky vlastně jsme se tady bavili na tohle to téma už v posledních dvou nebo třech letech víckrát, protože jsme vlastně čekali, kdy vypukne nějakej typ revoluce, že jo, v Káhiře nebo leckde jinde. Podívejte se, jako se říkalo kdysi dávno, že u Madridu se bojuje o Prahu, že jo, tak já mám pocit, že v arabském světě jenom výrazněji vidíme ty procesy, které přicházejí k nám. A teďka si jako pojďme jako vyjmenovat. Je to především to, jak se zdražuje ropa, tak se zdražují potraviny. A ty minulé hladové bouře, že jo, vypukly v tom roce 2008, když cena ropy byla okolo 140 dolarů, ale tehdy ten nárůst byl poměrně rychlej. Teďka je takovej spíš jako plíživej a zoufalej teda. Nicméně jakmile bude ropa na 120 dolarech, což se může velmi snadno stát. Víte, analytici v tomhle tom jsou jako hrozně nejednotný, někdo říká, tak jako možná koncem roku, někdo říká, kdepak, bude stát 90 dolarů, jiní analytici říkají, v létě může stát 150 dolarů, já si myslím, že všechny tyhle ty možnosti se jako doopravdy můžou realizovat. Jakmile ropa bude na 120 dolarech, je nutný očekávat jako hladový /nesrozumitelné/. A to je teďka kombinováno zejména teda v Egyptě, ale v podstatě všude v těch arabských státech s tím, že ta vláda je, jako je zkorumpovaná, je málo efektivní, jako nemluvím o naší vládě, mluvím o tuniské, egyptské, jako a další vládě a zároveň lidem nestoupají platy, ale stoupají jim ty náklady. Furt jako je to stejná písnička jako před rokem, před dvěma, před třemi, o tomhle tom jsme se bavili, jo, prostě bez potravin se neobejdete, bez elektřiny, bez tepla se vlastně neobejdete a takže vám je čím dál tím hůř, nebo se dostáváte tak jako do chronicky tíživý situace, vláda se na vás snaží přenést veškerý možný jako poplatky, jo, to, co sama nezvládá a zároveň jste každou chvíli konfrontovanej jak v arabském světě, tak v našem světě s tím, co všechno prostě se zbodlo, který lesy se prodaly na stojáka, jo. Prostě všechny ty aféry, který teďka vyplouvají na povrch. Teďka proč ty aféry vyplouvají na povrch, teďka jsme jako v Čechách, já myslím, že ta situace, kdybysme se dívali, jako že zlá vláda utlačuje hodný lid, jo, že je jako úplně špatně, jo. Ve skutečnosti je to tak, že lid hledá vládu, která ho bude korumpovat, která bude vytvářet sociální stát, jo. To znamená, lid sám si říká o úplatek a v okamžiku, kdy ho dostane, tak volí prostě určitý typ politiků, který vlastně tak nějak na nějaký úrovni tohle to tuší a snaží se se zkorumpovat sami sebe teda, takhle bych to řekl. A protože těch politiků je čím dál tím víc a protože jsou nenasytnější a protože ten ekonomickej stroj se zadrhává, tak v určitým okamžiku už není dost prostředků na korumpování lidu a korumpování politický sféry a ten lid se obrací vlastně proti nim. Teda schválně to říkám jako hodně ošklivě a já to říkám prostě takhle proto, abychom si doopravdy uvědomili, že to, co je jako v Tunisku, může, ale nemusí být jako doopravdy předobrazem prostě nepokojů na Václavském náměstí za tři nebo za pět let, jo. Pádu vlády, koneckonců vždyť ta vláda v tom Československu nebo jako v Čechách vždycky padá každejch 20 nebo 40 let, tak jako, jo, ono se o tom těžko říká, protože za tím je hluboký zoufalství těch lidí. Když jste v tom Egyptě, tak jako vidíte ty ustaraný tváře prostě, doopravdy těch zejména otců, protože ty cítí tu zodpovědnost za tu rodinu, zoufalství nad tím, že nejsou schopný přinést domů dost peněz.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A pane doktore, dá se to ale opravdu srovnávat? Přece ta životní úroveň v Egyptě a ve střední Evropě je opravdu hodně odlišná.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, nedá se to srovnávat, dají se srovnávat trendy a trendy v těchto arabských státech a v jiných státech jsou analogický trendům, který se dějou tady. Je několik významných rozdílů. První rozdíl je ten, že arabská populace je mladá. Ono, když si to vezmete, pokud by v Egyptě přibylo za rok necelej jako milion lidí, tak kolik pracovních příležitostí musí přibýt třeba, třeba o kolik víc turistů potřebujete dostat do země. O 10 milionů navíc aspoň, aby se těch milion třeba uživil, jo. To znamená, ta situace skoro nemá řešení už v tý vlastní zemi, ty lidi jsou mladý, bez perspektivy, někdy jsou jako hladoví. Teďka v Egyptě, co my jsme jako slýchávali, nebo jaký my jsme zažívali reakce, byly reakce nenávisti vůči policistům. A teprve na těch různejch jako arabskejch stránkách zjistíte, že často první věc, kterou demonstranti nechtějí, je mučení. Takže doopravdy to vypadá tak, že v mnoha arabských státech prostě dochází vlastně k regulérnímu mučení lidí, jo. A to si ty lidi řeknou, ta nenávist je semkne, jo, že se jim hůř zároveň, jako Egypťani toho vydrží doopravdy hodně, jo, to je jako, to je země, která začne demonstrovat prostě doopravdy tak jako pět minut téměř po smrti hladem teda, jo, když to jako hodně přeženu. Takže mladá populace. Další jako důležitá věc, která hraje proti chudým zemím a pro nás bohaté, je to, že když si jdete koupit chleba, tak ta cena té pšenice, těch obilovin, které stouply mimochodem třeba o těch zhruba 80 procent, se projevuje jenom částí té ceny. Zatímco když jdete v chudém státě si koupit chleba, tak cena chleba rovná se cena mouky, plus něco málo navíc, jo. To znamená, ty otřesy potravinový jsou v bohatých státech tlumený tou přidanou hodnotou, jo, ale zase roste ty energetický vstupy. No, nic, jo. Zatímco v těch chudých státech ten dopad je úplně jako, jako natvrdo rychlej, rychlej a bezprostřední.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvil jste o tom, že je to mladá země ve smyslu, že tam je mladá populace. Ale jakou roli tedy hraje v těch, řekněme, nepokojích nebo demonstracích a jejich organizování internet, který, jak už jste řekl, v noci byl vypnut a teď už tam nefunguje ani mobilní spojení.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Obrovskou, jo, jako už jsme o tom taky mluvili, taková ta, když jsme právě rozebírali, jak bude vypadat revoluce, že jo, v Egyptě, klasickej bezpečnostní model pro Káhiru je nejdřív ze všeho, když vypukne povstání, tak ozbrojený složky odříznou pravej a levej břeh Nilu a pak mají město děleno údajně asi do 14 nebo 15 obvodů a likvidujou vlastně ohniska odporu v jednotlivých čtvrtích, jo. Ale právě internet a elektronický média umožňujou v podstatě vytvořit jedno velký ohnisko odporu v celý zemi. Takže ta vláda doopravdy tím, že vypíná tohle to, dělá to úplný vlastně maximum, který možný je.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je zřetelné, jak pro Egypt je důležitý cestovní ruch, protože zatímco nepokoje jsou v Káhiře a v Suezu, tak v těch letoviscích, kam jezdí většina turistů, tak je prý klid a jenom tam procházejí se policisté a usmívají se na turisty. Takže tam je vidět, že v tom je velký rozdíl.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, víte, oni všichni Egypťani potřebují vydělávat, jo, a když jste jako Egypťan, tak co budete vyvážet, jako viděl jste egyptské počítače, nebo egyptskou elektroniku, jako neviděl, jo. Vycpanýho velblouda, když to řeknu hodně ošklivě. Potraviny, země není soběstačná, naopak potraviny musí dovážet. V podstatě Egypt má jednu z mála šancí, jak získat určitý peníze, je právě přes turistický ruch. Všichni to vědí, všichni pamatují, že když byly útoky na turisty, tak že turisti rok nebo dva nepřijeli a že ta situace doopravdy byla vážná. Ty lidi nemají peníze v bance nebo pod polštářem, ty prostě si půjčujou od svých příbuznejch a jsou rádi, když přežijou rok nebo dva. Ano, policisti nemůžou dělat nic jinýho, než se usmívat na turisty.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Z Vídně do Káhiry dorazil Muhammad Baradej jako vůdce opozice. Máte dojem, že tedy opravdu tam dojde k nějaké změně režimu přesto, že teď už jsou v ulicích protiteroristické jednotky?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Revoluce v arabských státech většinou probíhá jako velmi živelně. Často je to obrovský výbuch, jo, někdy jako násilný, načež jako za několik dnů se to celý uklidní a ten svět zase upadne do takový poloviční apatie. To znamená, ten vývoj je úplně neodhadnutelnej, já si spíš myslím, že tohle bude takovej jako výbuch, kterej se ztlumí, jo, pak nastane takový jako velký přemejšlení, co s tím a že k dalšímu výbuchu může dojít za rok, za dva, prostě, jo, nevím kdy. Že to je jenom předobraz, jako u nás v roce 1989 ten režim nepadnul po prvních bouřích, ale bylo několik týdnů, že jo, pardon, já jsem nastydlý, bylo několik týdnů a bylo několik demonstrací, velkých demonstrací a nepokojů vlastně před tím. Heleďte se, ale to, co je jako podstatný, je to, že v arabském světě opozice, zejména je-li to nějaký bohatý rod, jo, je velmi tvrdohlavá a tvrdošíjná. To znamená, při převzetí moci, jo, se vždycky vyplácelo v podstatě ty opozičníky vyvraždit. To je scénář Saúdský Arábie. Jako je vůbec jako zvláštní ten náš západní politickej diskus, že my se o tom jako nesmíme bavit, jo, protože jako je to takový jako, jo, že, no.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Politicky nekorektní.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Politicky nekorektní, jo. Nicméně prostě z hlediska jako doopravdy moci se, že jo, osvědčuje buďto teda ty lidi poslat do ciziny, což vlastně jako nemůžete a nebo doopravdy v tom krátkým výbuchu násilí prostě fyzicky vymlátit svý, svý nepřátele. Mně se o tom taky mluví jako hrozně těžce, protože jinak tam zůstanou zárodky moci. A proti moci. A v tom arabským světě je to často tak, že policie je nepřítelem lidu a armáda je přítelem, jo, to znamená, po určitý chvíli dojde k takovýmu rozdělení, kdy ta armáda řekne prostě a dost, jo, my jsme synové z prostých rodin, i ty důstojníci, jo, a tak dále, jo, a ti důstojníci často jsou chytrý, že jo, a chtějí na lepší pozice. Takže je to, to, k čemu v každým případě dojde, i když ty nepokoje odezní, bude mnoho měsíců nebo několik let vyrovnávání se prostě se situací. Ať už prostě nějakou násilnou nebo nenápadnou formou likvidace svých oponentů, to už se v Egyptě stalo, se ve většině arabských států stalo víckrát vlastně. Anebo naopak takový povolování těch otěží. Ale já si myslím, že k tý druhý fázi tý revoluce nějaký nebo zboření prostě stejně dojde. Protože i kdyby byla nová vláda a byla fajnová, tak všechny arabský státy mají velkou setrvačnost a ceny ropy rostou a ceny potravin v dlouhodobým měřítku porostou taky. To znamená, pod jakoukoliv vládou ty země se budou dostávat do potíží.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes Václav Cílek. Vy jste nedávno znovu prošel svatou cestu, takzvanou svatou cestu z Prahy, z Pražského hradu do Staré Boleslavi. Možná, co bylo vlastně tím důvodem, že jste se tam zase pustil.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, tak jednak já bydlím na tom Proseku a vždycky tu cestu jsem měl rád a furt jako mi to vrtá v hlavě a opakuju si to z Prahy. Praha byla sama poutním místem vždycky, takže víc cest vedlo do Prahy, že jo, než z Prahy, když to takhle řeknu a v Praze bývaly tři poutní cesty. První cesta byla, spojovala pražskou Loretu s Loretou v Hájku v, na Kladensku. Druhá cesta zdánlivě jako nejkratší a nejmladší vedla zhruba od Karlova mostu nahoru na Petřín, jo. Proč já mluvím o tom, o té zdánlivosti, je to, že jako málokdy si uvědomujeme, že vlastně nejvyšší kostel ve městě je ten nejvíc jako důležitej a nejvyšší kostel pražského jádra je kostel svatého Vavřince na Petříně. On se tak jako krčí pod tou rozhlednou, tak jako není moc vidět, ale dřív to bylo odlesněný, takže to byla věc, která doopravdy městu jako dominovala, podle barokní pověsti právě tam je místo, odkud ta Libuše věští tu slávu tý Prahy. A doopravdy ten výhled na tu pražskou kotlinu byl lepší, než, než z toho Vyšehradu. No, a třetí cesta je vlastně nejpodivuhodnější a jako nejvíc jako zničená a říkalo se jí svatá cesta už ve středověku, i když nebylo jasné, proč se tak jako jmenuje a vedla z Pražského hradu do středu země české.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Do středu?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, jasně, my bysme ten Hrad, že jo, považovali za ten střed země české. Já nejdřív popíšu, jak vedla, že jo. Vedla od hrobu svatého Václava normálně dolů přes Karlův most, Královskou cestou vycházela na Poříčí, procházela Karlínem, potom šla přes Libeň, pravděpodobně šla po hrázi toho rybníku, kde později vznikla ulice Na Hrázi, kde bydlel, že jo, Hrabal s Boudníkem, což se jako na těchto cestách stává. Potom vedla pod proseckým kostelem, to je zase takový místo, kudy Karel Hynek Mácha vycházel z Prahy. Prosecký kostel svatého Václava je nejstarší svatováclavská svatyně vůbec jako existující, protože tam se mělo zastavit to poselství s tím tělem svatýho Václava. A pak byly kapličky každejch 400 nebo 500 metrů barokní teda, kde byly různý Madony vyobrazený, bylo jich 44 a odpovídalo to zastavení Mariánské litanie. A vedlo to přes Vinov zase odbočka ke kostelu původně románskému, vedle obrovský Hradiště a nádhernej archeologickej areál, že jo, kolem Jenštejna do Brandýsa, Brandýs zase dneska jako napůl zapomenuté místo, ale jako Rudolf II., Tycho de Brahe tam jezdí a jezdí tam všichni významní Habsburkové prostě. Jako málo platný, ten zámek přehlížel velkej lužní les a na druhý straně bejvalo slovanský blatný hradiště a tam bylo těch několik kostelů, jo. A tam je konec týhle tý svatý cesty a je konec je dvojitej. Jednak je to místo, kde byl teda zavražděn svatý Václav, drží se, že jo, kliky, drží se kruhu a za tím je krypta nádherná, krypta 12.století kostela Kosmy a Damiána a hned vedle je kostelíček svatýho Klimenta, kde jsou fresky, no, takový, jako že se cejtíte někde v Soluni, v Řecku, jo, a říkáte si jako, no, tak to jsem se jako, jako přenesl na východ, jo, jako ty Čechy vlastně, to není mezi tím východem a západem jako ve smyslu mezi Ruskem a Německem, to je mezi latinskou a řeckou kulturou, byzantskou, že jo, to je velmi jako velkej zážitek.v
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A tam je ten střed země české.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, a tam je ohradní zeď a v té ohradní zdi je taková průměrná kamenická práce barokního lva a vypráví se o tom, že původně na tom místě, kde je lev, stával kámen, kterému se říkalo Císařský kámen. Zná to ještě, zná to ještě Palacký a že možná z toho kamene teda ten lev byl vytesán.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A vysvětluje proč Císařský kámen?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, to je celý jako záhada, jo, protože už to samotnej název ta svatá cesta, ty zdůvodnění jsou jako pozdní, je vidět, že teprve v baroku se hledala nějaká interpretace, tak se říkalo, ano, tady chodil svatej Václav a svatej Vojtěch a svatejch pět bratří, jo. Ale cejtíme, že to není ono. Teďka ten císařskej kámen jako byl tedy císař Otto, nebo. No, já vám řeknu, co si o tom myslím a vlastně nevím, jestli s tím mám pravdu teda. Já ještě dořeknu, že za tímhle tím lvem, za tímhle tím středem tý český země je teprve ten hlavní kostel, kde je paládium země český. A to je ten druhej konec tý svatováclavský nebo tý svatý cesty. A paládium byl původně obraz Palas Athény a ta bývala často znázorňována a štíhlá bohyně s korunou a ta koruna byla tvořena hradbami města. A věřilo se, že pokud je paládium v hradbách města, tak město je nedobytelný a nejstarší pověst nebo zmínka na tohle to téma je vlastně Homér, kdy ten Odysseus se vetře do Troji, že jo, a nejdřív musí ukrást paládium, aby město bylo nedobytelný a podobná paládia potom mají taky ty, že jo, země, země a království. A u toho paládia bychom to teda zapovídali, je důležitý to, že to byla původní ikona, obraz Panny Marie, že jo, ale on se objevil ze země. On byl vyoranej, on jako povstal z tý půdy a pak na tom místě, já to zkrátím, že jo, vzniknul teda ten kostel. No, a teďka já jsem tak jako procházel a říkal jsem si, kde já jsem podobnou dispozici jako viděl, no, a ono to bude znít jako docela fantasticky, já jsem to viděl mezi Athénama a Eleusínou. A je to tak, že když jste na té Akropoli, kde je ta socha, bývala, že jo, ta socha té Palas Athény jako vysoký jako sluneční místo, jako ten Pražskej hrad, tak odtud vede cesta, já nevím, nějakých 22 kilometrů, já myslím, že je to téměř jako přesně tak dlouhý, jako cesta do tý Starý Boleslavi. Je to pravděpodobně daný tím, že ta antika je přirozená, takže ví, že se tam musí začínat a končit. A že prostě musí bejt dlouhá aspoň 20 kilometrů, abyste měl pocit, že jste něco ušel. A zároveň, aby to i starý lidi ušli za ten celej den teda. Takhle já si myslím, že to jako, jako jednoduchý. No, takže v, takže na jednom, v těch Athénách na jednom konci je teda to paládium, teda tentokrát je na tom, nahoře na té Akropoli, prochází ta svatá cesta, kudy chodily průvody a procesy. A to je zase taková jako věc, vždycky, když na to narazím v tý antický literatuře, tak si vzpomenu jednak na 1.máj, že jo, a jedna doopravdy na ty barokní slavnosti, jo. To baroko se zdá, že jako cejtilo tu sepjatost se zemí, že v tom baroku je vlastně hrozně takovýho jako archaickýho jako cítění. No, a dneska bohužel ani v těch Athénách nemůžete projít svatou cestu, protože je hrozně rušná, prostě jezdí auto za autem, to by vás jako smetly za chvíli. Uprostřed, podobně jako my máme procesní kostel svatého Václava, je slavnej klášter byzantskej postavenej na místech Apollonovy svatyně v průsmyslu, takové je to zase hezký, jako příjemný místo. A pak jdete do té Eleusíny a pro tu Eleusínu je zase typická ta postava té Démétér, takový ty matky toho podsvětí, kořínků, ona má to obilí, že jo, ona učí ty lidi sít, takže je to taková jako zase spjatost ty úrodný pole, svatý pole, jako, jako skorem bych řekl. A jako by v tý Praze se vlastně tenhle ten vzor, vzorec, praobraz nějakej nějakým způsobem opakoval.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Chcete tím říct, že máte dojem, že to může být starší historie, než historie svatého Václava.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, já jsem nedořekl ten střet tý země český a ten císařský kámen. V takovým tom indoevropským světě někdy mezi Íránem a Anglií jsou ty takzvané knížecí stolce, ty King´s stone, Královské kameny, ten nejslavnější z nich je pod korunovačním trůnem anglickejch králů, takže je to jako, je to realita, je to vidět. A nicméně několik drobnějších King´s stonů je rozptýleno vlastně po celé Anglii, protože střet tý země bylo to malý království, jako z tý český pohádky, že jste jich přešel sedm, že jo, za několik dní teda vlastně, tak že podle mýho názoru by to asi odpovídalo tak, že ještě před tím, než tam vzniklo to významné přemyslovské blatné hradiště, ona to archeologie potvrzuje, že jo, tak tam byla poměrně hustá rozptýlená zástavba poměrně velká a já si tam jako doopravdy představuju nějakou malou svatyni, možná předkřesťanskou, tam nějaký lokální prostě knížecí stolec, nějakej kámen, kterej, ono je to pomalu jako keltskej příběh, že jo, teda jsem vzpomněl na archeologii, ale, ale na Asterixe, jo, tam si prostě představuju něco jako Menhir, prostě přírodní kámen, kterej vytváří takovej střed tý lokální komunity, toho místního království a ten je středem tý země. Ale je za tím asi něco víc, protože těch středů té země asi bylo jako mnoho. Ale zachovalo se do dnešní doby vlastně povědomí jenom o tomhle tom jako jednom, že jo, a teďka ta spjatost s tím svatým Václavem, s tím jako Mariánským obrazem, s tou Démétér a pak jako mimochodem pochopíte, že je-li v té mýtické vrstvě ochránkyní země prostě jako, řekl bych, podsvětní bohyně, královna podzemí, ona sice vychází na světlo, tak vlastně to křesťanství tam nemůže jako skončit a musí zavést královnu nebes. To znamená korunování a nanebevzetí, taky ten kostel svatováclavský se jmenuje Nanebevzetí Panny Marie. Takže si myslím, že ta svatá cesta mezi tím, ta zapomenutá svatá cesta mezi Pražským hradem a Starou Boleslaví je vlastně něco mnohem staršího, než středověk, jo, že to doopravdy se propadáme někam prostě k nějaké nepaměti.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je-li to zapomenutá cesta, je Václav Cílek osamělým poutníkem?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Oni tam začínají lidi chodit, počínaje rokem 2003 se to celý jako tak jako trošku jako nastartovává a já vlastně jsem rád, že dochází k nějakýmu oživení toho místa, ale já když to řeknu, tak už mě nikdo do rozhlasu jako nepozve. Já vždycky mám takovej jako nepříjemnej jako pocit z takovýho papežskýho nátěru, jo, že to místo je jako ještě mnohem víc než to, jak bysme ho tak jako radikálně katolicky jako interpretovali. Já v tom cejtím tu barokní zbožnost, vztah jako k zemi, k půdě, k ochráncům, ke krbu prostě, jo, celej ten komplex jako se skřivánkem /nesrozumitelné/ prostě víc, než jenom to náboženství tak, jak si ho dneska představujeme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí byl dnes Václav Cílek. Já vám děkuji za váš čas a ať se vám daří, mějte se hezky, na shledanou.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Díky, na shledanou.