Jak to vidí Táňa Fischerová - 19.11.

19. listopad 2009

Čtvrtečním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) byla herečka a spisovatelka Táňa Fischerová. V článku opět nabízíme needitovaný přepis pořadu. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Táňa Fischerová ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den. Ve studiu jsme se vystřídali nejenom s mým milým kolegou Tomášem Voženílkem, ale také dobré jitro přešlo do času dopoledního, který patří Hostu do domu. Pokud jste si nás vyladili v repríze po 23. hodině, pak popřeji klidný večer. Každopádně dobrý poslech přeje Zita Senková a vítám hosta dnešního vydání půl hodinky postřehů. O dění kolem nás dnes bude některé události glosovat herečka Táňa Fischerová, dobrý den.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Hezké ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Téma první, téma které se logicky zákonitě nabízí. Oslavy 20. výročí Sametové revoluce, kterou jsme si připomenuli 17. listopadu v úterý. Jak jste paní Fischerová tento den strávila vy? Jak jste vzpomínala?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak já jenom chci říct, že to je tak velké výročí, že se k němu asi bude vracet ještě mnoho hostů. Že i když už je to dva dny, tak pořád ta emoce byla veliká. No pokud jde o moje slavení, tak já jsem prostě prošla Prahou, podívala jsem se na všechna ta místa, kde se to odehrávalo, ale hlavně jsem šla na tu studentskou demonstraci v 18:30 na Václavské náměstí a ta se mi moc líbila. Tam skutečně jsem znovu měla radost z toho, že těm studentům o něco jde. Přišlo mi to velmi jemné, neagresivní a velmi důstojné a potřebné, takže z toho jsem měla radost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vybavovala jste si třeba co se dělo na Národní třídě před těmi 20 lety? Zůstává někdy v mysli ten obrázek?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já jsem tedy přímo na Národní nebyla. Paradoxně jsem seděla za rohem se svou italskou přítelkyní U Šupů, což bylo, to je taková anekdota spíš. Pak o druhého dění jsem se už do všeho zapojila samozřejmě, ale chci říct, taky jsem se dívala, podobně jako včera říkal Tomáš Halík, na ten sestřih v televizi zahraničních zpravodajů, jak viděli ten průběh těch událostí u nás a musím říct, že znova jsem z toho měla slzy v očích, znova mě zavalila ta atmosféra té doby, která skutečně se mi znova naplno vrátila, byla tak úžasná, tak skvělá, ale v čem, v tom pocitu sounáležitosti a štěstí. Jak se k sobě lidi chovali a jak jsme skutečně odvalili nějaké veliké břímě a to je tak silné pořád a dodneška a já třeba z té doby mám kupodivu nejvýraznější vzpomínku, která je vlastně úplně jako marginální. Na Letenské pláni, kde bylo těch půl milionu lidí, já jsem tam byla sama a sněžilo a bylo docela zima a vedle mě stáli úplně cizí lidi a taky nějakej pán, kterej se na mě podíval a sundal vlastní čepici z hlavy a dal mi jí na hlavu a řekl: "vám je zima, vemte si to." Já jsem říkala, "ne vám bude zima" a on říká, "ne nebude," vemte si to. A to je pro mě úplně symbol toho, vlastně v kostce na to nikdy nezapomenu, na to že ten člověk přes vlastní nepohodlí chtěl pomoct mně. A na to bychom, to je myslím to hlavní poselství, že to se vytratilo a že teď stojíme jeden proti druhýmu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzala jste teď přímo moji další otázku. Chtěla jsem se zeptat právě na ten odkaz 17. listopadu. Pro vás osobně, co bylo a co je to nejcennější?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já myslím, že ta veliká touha která je v každým člověku. Já prostě jsem stále přesvědčena, že šťastnej může bejt člověk jenom tehdy, když je v nějakým souladu s vnitřním řádem a s dobrem a s mravností. To dělá lidi šťastnými. Protože a to je taky pravá svoboda, to rozhodnutí vědomé, že já budu dělat tohle a že jsem ochoten pro to přijmout i některé nepříjemné důsledky toho a že si to nedám vzít. Protože ona ta svoboda, ono v tom mají lidi zmatek, ale svobodnej člověk přece není ten, teď jsme se o tom zrovna ráno bavili, který dá někomu facku v afektu. Že mu někdo šlápne na nohu a vy reagujete obraně, to není svoboda, to je afekt. To je vlastně něco, kdy nezvládnete emoce. Ale skutečná svoboda je to vnitřní jednání a to si myslím, že to je největší odkaz toho, těch krásných dnů, které ostatně navazovaly na ty dny v 68. a možná na ty dny, kdy lidi dávali kytky za války k pomníku a prostě tiše demonstrovali odpor k tomu režimu. To jsou vlastně ty stále se opakující dobré vlastnosti a něco co máme v genech. Pak taky máme ty horší věci, že jo, protože si vzpomínám jak jsem dostala kompakt s řečí Přemysla Pitra, který byl zděšen v květnu 45 když prošel osvobozenou Prahou a viděl, jak tam lidi upalujou na lucerně nějakýho Němce a řekl: "tak to ne, tohle není osvobození, to je hrůza". A to je právě ten opak, že se lidi také dají někdy strhnout k tomu nejhoršímu, i když já si myslím, že to byly skupinky, jednotlivci a že to asi nemohly být davy, ale to nevím, tehdy jsem tam nebyla, nežila.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si paní Fischerová, že si uvědomujeme ten odkaz, to poselství? To hlavní, to co jste teď popsala, formulovala jak to teda vy cítíte.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já myslím, že jak kdo, ale že to lidé podprahově cítí, že se jim vlastně něco vzalo, něco podstatného. Že když jsme stáli na těch náměstích a mimochodem asi jsme tam teda nestáli taky všichni. V tom okouzlení tý doby jsme si říkali, teď jsme tu úplně všichni a já myslím, že někteří, nebylo jich moc ale možná důležití seděli stranou a už se domlouvali na něčem, co nás potom zaskočilo. To je teda první omyl, ale já jsem ale taky byla naivní, já jsem prostě věřila, že teď už je to opravdu konečně proměna jako když se stáhne ten černej hadr z toho království a tak úplně nebyla. Ale chci říct, já jsem taky, tak jak jsem už říkala, člověk kterej občas chodí demonstrovat a nedávno jsem taky byla na demonstraci za vědu, za Akademii věd a tam mluvil také Rudolf Zahradník a řekl krásná slova, to jsem si zapamatovala. Ne že bych je nevěděla, ale on to tak krásně precizně formuloval. Řekl: "ano, my máme svobodu slova, ale to slovo vůbec nic neznamená". A to je myslím velmi podstatné, protože my skutečně můžeme říct cokoliv, ale vůbec nic se nestane a to je ten problém. Slovo má svou váhu, slovo je nesmírně důležité, slovo je základ všeho a v tý Bibli je "vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne, ano navenek, ano vevnitř, ne navenek a ne vevnitř" a to se nestalo. A myslím si, že tohle to musíme zase vydobýt zpátky a to samozřejmě souvisí zase s právním systémem a s celým tím klimatem ve společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, pan biskup Václav Malý při mši ve Svatovítské katedrále řekl, že heslo bývalého prezidenta Václava Havla ze Sametové revoluce, "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" zůstává nadále platné. Nicméně bývá to heslo, podle biskupa Malého, někdy i zesměšňováno. Jak vy se ztotožňujete s tímto jeho názorem?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Naprosto. Já jsem vždycky ohromená, jak si vůbec někdo troufne vysmívat se. Já vím, že asi pravděpodobně patřím do toho tábora, říkají nám pravdoláskaři. A mluví o tom s velikým opovržením, ale to je prostě tak zásadní převrácení hodnot v těch samých lidech, kteří to vysloví, že já to ani nechci komentovat, protože jestli je člověku v životě něco nejdůležitější a nejcennější, tak je to přece touha po pravdě, mluvit pravdu a hledat pravdu, jak to vždycky říkal Hus. A láska jako základní vztah ke druhému, základní postoj člověka a zesměšňovat to a dělat si z toho legraci, to jenom vypovídá o těch lidech, že oni ztratili něco podstatnýho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan biskup Malý hovořil také o atomizaci společnosti. Kdysi to byl vlastně cíl režimu, nyní se společnost podle pana biskupa rozděluje podle sociálního postavení, vznikají ghetta, která vůbec nejeví zájem o toho druhého. I to přinesla svoboda 20 let?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No to je právě to, že to přinesla svoboda. Ale je otázka, jestli to byla ta svoboda, která to přinesla. Já si osobně myslím, že to byla ta vytunelovaná svoboda. Protože svoboda rozhodně tohle to nemá v popisu práce. Mluvíme-li znova o tom, že svoboda je vnitřní rozhodnutí pro dobro. A ta atomizace, tu přináší samozřejmě systém, protože pokud, já myslím, že nikdo z nás kdo stál na tom náměstí necinkal klíči pro ten systém, kterej tu dneska je, ale právě naopak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Systém, lidé a obráceně?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano, to je velmi, velmi dobrá otázka, kterou se stále velmi zabývám. Ten vztah systému a lidí. Jestli lidi dělají systém nebo systém dělá lidi a já si myslím, že je to nesmírně propojené. Samozřejmě že lidé dělají, buď potvrzují systém nebo jsou proti němu a systém ty lidi nějakým způsobem uspořádává. Já mám na to krásný, nedávno jsem si uvědomila na jednom příkladě, kterej mi to úplně jasně otevřel. My už začínáme dělat dotáčky k adventním koncertům, které budou brzo a mezi nimi je také jeden hospic a tam jsme mluvili se sestřičkou, která tam pracuje a předtím pracovala v nějaké normální, klasické nemocnici a myslím si, že taky na nějakým onkologickým oddělení. A tady v tom hospicu je hrozně ráda, starají se tam o lidi se vším všudy. Ne teda jenom o tu tělesnou stránku a já jsem se jí ptala, jak je to možný, že tady se vlastně může takhle chovat a ona říkala: "tam jsem nemohla" a já jsem říkala: "proč, vždyť vy jste ten stejnej člověk, kterej má k tomu ten stejnej vztah" a ona řekla: "ten systém to neumožňuje". Protože tam je málo lidí, mají moc pacientů, musej měřit, odebírat, že jo, teplotu, odebírat krev, starat se o klystýry a na člověka nám nezbývá čas, kdežto ten hospic je prostě zaměřenej na člověka. Na to, aby ten člověk měl lidskou péči a je to tedy ten systém, protože to je přesně vlastně ukázáno v kostce, že jeden člověk se chová ve dvou systémech jinak, protože nemůže jinak. Takže musíme měnit ten systém tak, aby byl zaměřen na člověka a to, vracím se k té atomizaci, proč jsme jeden proti druhém je proto, že ten systém je zaměřen na ekonomiku a na zisk a na konkurenci, nadvýrobu, to znamená, že jeden musí stát proti druhému, aby se na tom trhu uplatnil, aby prorazil na úkor druhého.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak vidí věci kolem nás herečka Táňa Fischerová, host dnešního Jak to vidí. Připomínám, že tuto půl hodinku, kterou startuje Host do domu vysíláme vždy od pondělí do pátku v době od půl deváté v premiéře a po 23. hodině jeho reprízu. Přepis pořadu i zvukovou podobu najdete na našem webu, na webu Českého rozhlasu 2 - Praha na adrese www.rozhlas.cz/praha.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte Český rozhlas 2 - Praha, posloucháte pořad Jak to vidí. Dnešním hostem je herečka Táňa Fischerová. My se teď zastavíme u našeho celodenního tématu. Tématem dne je výuka dějepisu, ptáme se proč je ve školách výuka novodobých dějin stále nedostatečná. Co vlastně vědí žáci a studenti o období mezi lety 1948-1989. Co myslíte paní Fischerová, jsou ty vědomosti dnešních školáků dostatečné u těch událostí o naší historii první, druhé poloviny 20. století?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak já tohle vím jenom zprostředkovaně, protože nemám konkrétní styk s nějakým studentem, ale myslím si že moc toho nevědí. O tom se stále mluví, že se to nevyučuje, že to někde končí a já mám jednu poslední dobrou zkušenost, že jsem členkou komise v knihovně Václava Havla, která hodnotí eseje studentů z gymnázií z celé republiky na téma Dvacet let svobody.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A k čemu? Je to taková reflexe?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Taková reflexe. A musím říct, že jsem byla velmi příjemně překvapena tou vysokou úrovní těch prací, protože vůbec žádná neklesla pod nějakou úroveň, kde by si člověk řekl, to není možné. Ale ve všech se jako, ještě jsme nevyhlásili tedy vítěze, takže já teď mluvím spíše obecně. Já jsem obecně byla překvapena tím, že za prvé někteří mluví o tom, že ti učitelé nejsou v tom dost, teď abych našla to správné slovo. Že zkrátka nejsou na to připraveni na to téma, že se to obchází a že je to jedna z nevýhod toho celého. Takže tam lehce se toho dotýkají toho tématu. Ale to co je na tom nejkrásnější a co je nejzajímavější je, že všichni, téměř 90% prací se hlásí k odpovědnosti a říkají, že svoboda bez odpovědnosti není možná a že oni tu odpovědnost chtějí na sebe převzít. Takže teď jsem trochu odbočila od téma jak se to vyučuje, protože já to tak úplně nemohu znát, ale rozhodně se mi zdá, že alespoň tito studenti, jejichž práce jsem měla v ruce, jsou už nějací jiní a jsou především zodpovědnější a to je myslím pro budoucnost dobrý signál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam znělo v tom vašem povídaní nebo hodnocení jako kdybychom kolem těchto událostí 48, 68, 89 možná taky trochu našlapovali. Vy jste říkala, že učitelé nejsou až tak nejspíš připraveni na toto téma diskutovat. Podobná diskuze proběhla i v dalších, řekněme, postsocialistických, postkomunistických zemích.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Víte, on je to asi problém současníků, kteří v tom systému žili a měli nějaký názor a my jsme přece všichni takové klubko toho dobrého a špatného. Někde jsme byli stateční a někde jsme selhávali. A teď jak o tom máte vyučovat. Ale mně hlavně vadí, že například my neznáme ani vlastní historii za války. Já jsem zrovna včera potkal pana Stehlíka, toho vojenského historika a bavili jsme se o tom. Já jsem říkala, jak je to možné, že se vlastně pořád říká, že my jsme nebyli stateční a že jsme národ kolaborantů a on říkal: "já to nechápu". To prostě, my tu historii vlastní ani neznáme, my jsme měli tolik obětí a tolik hrdinů. Celá střední střída padla, generalita padla, každý třetí zahynul, ale my to taky nevíme. A to už mi řekněte, jak je možné, že neznáme ani vlastní válečnou historii a ta už je dál, že jo, za náma. Nevím, já si myslím, že ta komunistická dezinterpretace která přišla, kdy nebyl zájem najít tu pravdu, navázal na tu nacistickou a že jsme se z toho vlastně nikdy nevyhrabali a že je opravdu na čase nejen se dívat na ta minulá léta, ale podívat se ještě kousek dál, protože jinak v nás pořád vzbuzují všichni dojem, že my jsme jako lidi mizerové, jako národ za nic nestojíme, ale my stojíme na obětí mnoha lidí a to hrdinství u nás bylo opravdu velké a tak se opravdu musíme začít učit zpátky co jsme a kdo jsme a co jsme a kde jsme selhali naopak v odsunu Němců a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Radí, doporučuje herečka Táňa Fischerová, host dnešního vydání Jak to vidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte naladěnou Prahu, Český rozhlas - 2. Pokračujeme v povídání s herečkou Táňou Fischerovou. My bychom se nyní zastavili u nové knihy prezidenta Václava Klause Kde začíná zítřek. Prezident v ní hodnotí polistopadový vývoj, shrnuje pohled na pád komunismu, 90. léta, současný stav české politiky, Evropskou unii i další směřování unie. Co vás na té knize zaujalo?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já musím říct, že já jsem tu knihu nečetla. Ona taky vyšla teprve teď a já ani nevím, jestli ji číst budu. Mě zaujal pouze úryvek v Lidových novinách, který vyšel teď tuto sobotu a který má nadpis Bez trhů by žádné morálky nebylo. A právě u tohohle úryvku jsem se zastavila, protože já nad tím přemýšlím celou dobu, co se to pořád tak objevuje, že ten trh všecko zachrání a že je to to hlavní a tak jsem se podívala i na ten citát, abych přečetla celou tu větu, že Václav Klaus říká, že někde byl na nějaké letní škole, kde téma bylo Trhy a morálka. "Tomu jsem se ve svém projevu podrobně nevěnoval, ale okrajově jsem poznamenal, že doufám, že studenti dostali jasné poučení, že bez trhu žádná morálka nikdy nemůže existovat".

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy s tím nesouhlasíte?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No ne. Mě to přímo zaráží. Protože to se teda musí vysvětlit. Jak tedy ty trhy s tou morálkou souvisí a to už tady v tomhle tom, tady to jde ještě kousek dál, ale o tom tam není. On tady jenom říká, že "trh se zavést dá, dají se zrušit omezení, morálka se zavést nedá, k té se musí individuálně dospět a není možné, aby ji systém vynucoval". No ale to je právě to. Jako systém přece nevynucuje morálku, to je skutečně vnitřní věc, jak už jsme o tom mluvili, každého člověka. Ale trhy samy přece žádnou morálku neobsahují a v tom je ten, podle mě, základní omyl. A navíc já jsem nikdy od Václava Klause neslyšela, že by třeba kritizoval nadnárodní společnosti, že by poukázal na deformace toho trhu, že ten trh může fungovat v malém společenství, kde je poptávka a nabídka rovnocenná a kde vy něco můžete nebo nemusíte koupit a ta cena se tomu přizpůsobí. Ale tady je veliká nadvýroba, veliká konkurence, jak už jsme o tom mluvili, ty ceny jsou deformované a navíc ty kartely a monopoly deformujou trh. Takže tady prostě žádná morálka z trhu nemůže nikdy jít. Naopak z toho trhu spíš jde teď naprostej opak morálky. Demoralizace a zápas jednoho proti druhému, takže já prostě těmto věcem nerozumím a vůbec nechápu proč se ta morálka a vůbec ten pojem může k těm trhům v dnešní době tak jak dnes vypadají, připodobňovat. Mimochodem jak jsme mluvili o tom 17. listopadu, tak já jsem se dívala na ten sestřih a protože to bylo na 24, kde dole jdou vždycky ty titulky co se děje ve světě, tak v okamžiku kdy tam někdo slzel a lidi se objímali, tak se objevil titulek "Obama potvrdil bližší zájem o spolupráci s Čínou".

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, někdy to spolu ty obrázky spolu samozřejmě nekorespondují.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Jasně a to je jasná věc, to víme. Ale mně vám najednou se spojila ta hrůza. Protože to štěstí těch lidí, kteří se právě našli a spojili a setřásli něco co je dusilo s tím strohým titulkem. A Čína samozřejmě s morálkou nemá vůbec nic společného, naopak prostě si vlastně dneska koupila Spojené státy, které jí nejvíc dluží a tudíž už ani nemohou mluvit o lidských právech a jsou moc rády, když si to můžou někde v roku říct. Taky ho potom, jak se ukázalo, toho Obamu druhý den cenzurovali. Tak to je ten posun toho světa. Najednou mě opravdu zamrazilo, protože jsem si uvědomila, ano, tady jsme o tu dobu dál a jak vypadá svět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste paní Fischerová přinesla do studia jednu velmi cennou knihu. Určitě z ní budete chtít nějakou pasáž zacitovat. Bude to o morálce?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano, protože já si občas sahám po knihách, ze kterých čerpám něco hlubšího. Právě to bez čeho člověk nemůže žít a to je taky...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vaši vnitřní sílu taky.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano, taky na tom stojí samozřejmě. A to je taky ta krásná knížka Karla Čapka Hovory s T.G.M. A ono to je vlastně, pořád to souvisí s naší dobou, protože já jsem, jenom přečtu maličkejch pár úryvků například teď k těm právům v Plzni. Masaryk říká: "a nezapomínat na požadavek mravní. Učenost doktorské zkoušky a tituly nezaručují slušnost, čestnost ani statečnost". To jenom taková aktualita k tomu, ale jinak jsem našla ještě dva. Možná, že tím bychom pak mohli zakončit. "Demokracie není jen formou státní, není jen tím co je napsáno v ústavách. Demokracie je názor na život, spočívá na důvěře lidí, v lidskost a v lidství a není důvěry bez lásky, není lásky bez důvěry. Řekl jsem jednou, že demokracie je diskuze, ale pravá diskuze je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu. Demokracie, to je hovor mezi rovnými, přemýšlení svobodných občanů před celou veřejností. Slovo parlament má krásný smysl, jen je učinit tělem".

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bychom mohli vlastně témata nejenom ta dnešní, ale určitě i celou řadu dalších prokládat, glosovat myšlenkami T.G.M., které jsou, jak vidíme, platné pořád.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Právě, právě. Jenom my se už k ničemu nevracíme a všechno vždycky zapomeneme. A jestli už končíme, tak bych ještě něco přečetla na závěr.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě máme čas.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak dobře, na závěr si ještě schovám něco.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak třeba k té morálce ještě by se tam našlo něco právě k tomu tématu nebo nějaký jiný motiv?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, já jsem si tady ještě. Ono samozřejmě tam je tolik krásných věcí, že člověk to může jenom seškrtat, ale tak možná tohle. "Bez víry v ideje a ideály je život jedinců i národů jenom živořením. Ať čemukoliv sloužíš, drž se reality, ale realitou je přeci i duchovost, duše, láska, mravní řád, Bůh a věčnost. Teprve s nimi žijeme plný život v plné a celé skutečnosti. Ať jde o život jedince nebo dějiny národů. Teprve ten plný život je bez vnitřních rozporů, teprve takový život má pravý a jasný smysl" a čapek dodává, "a je životem šťastným" a Masaryk končí, "ano".

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to by byla krásná tečka. Ještě ale využijeme dvě minutky, které máme v dnešním Jak to vidí. Možná bych to zakončila zpět vraťme se k tomu odkazu, k tomu poselství 17. listopadu. Co vlastně znamená podle vás svoboda pro naši společnost po těch 20 letech?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Právě tu odpovědnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo co by měla znamenat?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Hledání systému, který bude stát na lidech a jejich tvořivosti a bude pro lidi a nebude pro jednotlivé skupinky. A vzájemná sounáležitost a ochota vzít na sebe víc než musím. Že každý z nás může udělat ten krůček za to, co sám musí dělat ve svém životě, pracovat, starat se o domácnost, o své blízké. Udělat ještě ten krůček za to a vzít si ještě jednu malou starost za to okolí, každý na to, na co má. A potom si myslím, že nedat se, spojovat se, brát se za svá práva a jít k volbám a skutečně u těch voleb rozhodnout, protože i tam je základ demokracie. Dokud jsou tu svobodné volby, je možné něco měnit tímto způsobem a nemusí se cinkat klíčema.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, naši duši opět polaskala Táňa Fischerová, herečka, která byla hostem dnešního vydání Jak to vidí. Pro posluchače připomenu, že se mohou vrátit jak k dnešnímu, tak i k jiným pořadům Českého rozhlasu 2 Praha na našich webových stránkách na Internetu. Když kliknete na adresu www.rozhlas.cz/praha. Paní Fischerová, děkuji moc za cenné rady, milá moudra a budu se těšit opět na slyšenou.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já taky děkuju, hezký den.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Táňa Fischerová
Spustit audio