Jak to vidí Richard Hindls - 24. června

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, profesor Richard Hindls. Dobrý den.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Česko si ve statistice Eurostatu pohoršilo, oproti loňsku klesla koupěschopnost obyvatel. Propadli jsme se, tuším, ze 17. na 19. příčku. Nejprve, co to je vlastně PPS, tedy co jsou to standardy kupní síly?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Parita kupní síly je takový vlastně umělý konstrukt, který v podstatě vznikl po 1. světové válce. To autorství se přisuzuje jakémusi Gustavu Casselovi, což byl švédský ekonom, je to myšlenka stará asi 90 let, on se ovšem tou myšlenkou také zaobíral Marshall, slavný Marshallův plán. No, jde v podstatě o záležitost, kdy se pokoušíte nastavit kurzy mezi jednotlivými měnami mezi jednotlivými zeměmi a jejich národními měnami pomocí vlastně takové uměle vytvořené spotřeby, čili jakoby se určí ten poměr tak, že se řekne, co byste dostal v té jedné zemi, kdybyste ovšem nakupoval pouze v této zemi za svoje peníze, a co ti jiní v té druhé zemi dostanou za jejich peníze. A ten poměr potom, byla to taková snaha vytvořit kurz mezi těmi dvěma národními měnami, čili je to ten jakýsi poměr, když bychom porovnávali 2 země, nebo jakékoliv 2 země, poměr, který je založen vlastně na schopnosti nakupovat za svoje peníze. Je to velmi umělý konstrukt, který má samozřejmě celou řadu nedostatků, proto se vžil tak jaksi velmi orientačně především v tom, že vy nakupujete všechno možné, že jsou mezi tím i země jinde, než doma, čili jsou mezi těmi zeměmi velké kapitálové toky a také především to, že v podstatě v každé zemi je jiné rozložení těch příjmů a jiná struktura výdajů. Takže je to opravdu velmi umělá konstrukce.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A k čemu to může být užitečné?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Přesto je to jakási snaha, možná taková ze všech špatných jedna z nejlepších, abych tak řekl, snaha o to mezinárodní srovnání. Já jsem obecně v těch mezinárodních srovnáních velmi opatrný. Možná k těm výsledkům se dostaneme za chvilku, možná teď bych si dovolil jednu takovou menší poznámku. Podívejte se, často pátráme po tom, kolik třeba kdo kde vydělává, jaká je průměrná mzda. U nás je, řekněme 24 tisíc korun. Tak když teď budu hodně nepřesný, tak řeknu, že je to 1000 euro přibližně. Zatímco v Německu ta mzda může být možná 3x vyšší nebo něco podobného, ale ten průměr přece o ničem nevypovídá. Ten je ideální veličinou tehdy, pokud bychom byli všichni velmi blízko tomu průměru. Pokud se od něho vzdalujeme, a my víme, že dvě třetiny z nás nemá tu průměrnou mzdu a v Německu je to dokonce, když teda se řekne Německo, tak je to skoro 70 procent těch, kteří nemají průměrnou mzdu, jsou pod ní, ať už více či dál od ní. Tak když porovnáme tímto způsobem, tak vlastně neporovnáváme téměř nic, protože ta diferenciace mezd je značná. Tady možná jedno takové postesknutí, my jsme se trošku naučili žít s tím průměrem všichni, máme přátele v zahraničí, kamarády, známé, možná i příbuzné. Když se jich zeptáte, všimněte si, že většina zahraničních našich známí neví ani, kolik je průměrná mzda. Nesvědčí to ..., v té zemi, nesvědčí to o jejich nízké inteligenci, ale o tom, že prostě oni se nenaučili vyjadřovat se v tomto ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale ta otázka je často vyvede úplně z míry ...
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Úplně z míry.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Třeba nechápou, na to co se ptáte.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
V Americe je to roční mzda v dolarech, v Británii často ještě stále týdenní mzda v librách, euro je teď samozřejmě jakýmsi srovnatelným standardem, to ano, ale přesto já dokonce teda se přiznám, že ani nevím, kolik je v Německu průměrná mzda a ani to nechci vědět, protože si myslím, že ta diferenciace je tak značná, že nemá smysl se asi v tomto směru pohybovat. No a teď k tomu mezinárodnímu srovnání, čili toto nefunguje. Teď samozřejmě výdaje jsou velmi odlišné v těch zemích. Čili když já řeknu, že vy si za korunu, nebo já si za korunu koupím to a to, nebo za 100 korun a za 100 euro si, nebo v přepočtu 4 eura je 100 korun přibližně, si koupím to a to, zase to o ničem nevypovídá. Podívejte se, třeba u nás podíl výdajů na bydlení je téměř jedna čtvrtina, protože my stále ještě ..., čili zhruba 25 procent ve spotřebním koši, protože my ještě stále ještě žijeme prostě hodně v nájemních bytech a tento podíl výdajů na bydlení, v tom jsou samozřejmě i služby spojené s bydlením odvoz odpadků a tak dále, teď nechci rozebírat, tak v tomto ohledu je náš podíl, podíl, procentní podíl vyšší než třeba ve Francii. No, pokud bydlíte v 16. okrsku v Paříži, tak rozhodně platíte daleko vyšší sumy, než byste platil třeba v Dejvicích nebo na Vinohradech. Ale ty byty jsou vaše, nebo možná v nějaké formě družstevního vlastnictví a tudíž vlastně neplatíte ve Francii nájem. Takže platíte samozřejmě spoustu služeb, ten byt je nesrovnatelně dražší než je v Praze, v 16. okrsku stoprocentně, ale ten rozdíl je dán potom tím, že v tom celkovém podílu těch vašich výdajů na celkových výdajích za bydlení jste níž ve Francii, jakkoliv absolutně je to mnohem vyšší částka, než u nás. Takže ono tohle to srovnání vždycky trošku pokulhává, tak ten, ta konstrukce, ten konstrukt té parity kupní síly, jakési teoretické východisko, na které se musíme dívat s velkým, jaksi s velkou rezervou, ale budiž.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a já bych to zkusil třeba, abychom si udělali nějakou představu. Dejme tomu, kupní síla Švýcarů je zhruba 2x vyšší než Čechů. Čím to může být?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak je to dáno především ekonomickou sílou země, protože vy vlastně pomocí té kupní síly poměřujete velikost hrubého domácího produktu na jednoho z nás, a jednoho ze Švýcarska, na jednoho z Česka. Tím pádem vlastně ten základ toho srovnání je přepočet hrubého domácího produktu pomocí parity kupní síly na jakousi, a teď řeknu v uvozovkách, srovnatelnou veličinu. To jsem se pokusil vysvětlit před 2 minutami. No, je to dáno pochopitelně tím, že výkon švýcarské ekonomiky je nesrovnatelně vyšší, než náš, protože přece jenom, ať už produktivita práce, možná i struktura vytvářených hodnot ve Švýcarsku je prostě jiná a my jsme se za těch, řekněme 40 nebo 45 let toho minulého období prostě dostali z té evropské špičky, kam jsme nepochybně někdy před 2. světovou válkou patřili, tak jsme se dostali tam, kam jsme se dostali. A také, když se podíváte na tu teď zveřejněnou tabulku Eurostatu, tak prakticky v té dolní třetině jsou všecky země, řekněme bývalého východního bloku, nebo nechme teď tuto věc stranou, ale prostě všecky země z té střední a východní Evropy. A třeba, i když se porovnáme s Rakouskem, tak jsme na nějakých stále 65 procentech v té paritě kupní síly vlastně vytvořených zdrojů a užívaných zdrojů v porovnání s Rakouskem. Což je země, která je historicky s náma velmi podobná, je, má zhruba stejný počet obyvatel, má podobně vypadající hlavní město, jako /nesrozumitelné/, byť je Praha 100x hezčí, bych řekl, než Vídeň, tak prostě z tohoto pohledu prostě my jsme se dostali někam na dvě třetiny Rakouska, tak to je. A Rakousko stojí o, já nevím, 10 míst před námi, nebo nějak podobně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a čím to je podle vás, že se kupní síla obyvatel Česka snižuje, že slábne?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
My jsme se docela začali v té první polovině tohoto desetiletí, nebo teď už minulého desetiletí někdy na těch letech 2002 až 2005, 2006, 2007 ještě, jsme se přece jen začali trošku přibližovat. Po takových těch porodních bolestech transformace v 90. letech a nových vlastnických poměrů naší země i politických poměrů jsme se pomalinku dostávali do tempa. A ta krize, která nebyla způsobena námi a která nepostihla jenom nás v těch letech 2008, 2009, nás přibrzdila a my jsme se teďko vlastně ještě k tomu, k té původní trajektorii nevrátili. Jako ta obnova toho přibližování se k evropskému průměru se zatím bohužel v těch posledních měsících, nebo řekněme v posledních 2 letech zatím neobnovila, takže my jsme dokonce něco málo ztratili. Také, když se podíváme, já teď nechci nějakým způsobem příliš suchopárně tady omílat tempa růstu, ale když se podíváme teda na tempa růstu hrubého domácího produktu, u nás jsou nižší než třeba v Německu. Německo se poměrně velmi rychle vymanilo, dokázalo se prostě rychleji ozdravit než my z těch potíží z let 2008, 2009 a také odhad, který provádí mezinárodní instituce typu měnový fond nebo Evropská banka, tak ukazují, že nejbližší výhled rozvoje ekonomiky bude vyšší o něco v té evropské, nebo v tom průměru těch zemí, než se očekává u nás. Takže to ozdravení ekonomiky nějakým způsobem nastalo, ale ne až tak, jak bychom čekali. A tudíž se nepřibližuje tam, kam bysme se přibližovat chtěli.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Řekli jsme, že je to velmi orientační měřítko, ale v tom žebříčku za námi zůstává Slovensko, Estonsko, Maďarsko, Polsko, pak další země. My jsme si pohoršili, jak bylo řečeno, ale před námi třeba jsou země, jako ..., to se tady dívám na Řecko, které je ještě asi o 4 příčky výš než Česká republika. Měli bychom se toho bát v souvislosti s tím, co se teď v Řecku děje?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Řecko je 15., ale nejvíce si pohoršilo v porovnání. Tohle je za rok 2010, tak v porovnání s rokem 2009 si Řecko pohoršilo ze všech zemí nejvíce. My jsme si ovšem pohoršili také. No, Řekové mají strašně vysokou spotřebu. Když se podíváme, platí taková obecná tendence, že v dobách ekonomického růstu, čili v dobách tučnějších, podíl spotřeby, to jest to, a teď mám na mysli především spotřeby v domácnostech, oblíkáte se, jíte, chodíte i k doktorovi, platíte nájem už tady zmíněný a podobně, tak to, co vlastně spotřebujeme v domácnostech, je hlavním tahounem. A v těch letech tučnějších tato položka je o něco nižší, protože se více investuje, je z čeho investovat a ta položka se pohybuje u těch vyspělých zemí na užitém národním hrubém domácím produktu někde mezi 50 až 60 procenty. V Řecku, anebo také v Turecku, tím teď nechci směšovat Turecko s Řeckem, se tato hodnota pohybuje kolem 70 procent, to znamená, že v těch posledních, řekněme 10 letech, o kterých teď mluvíme a ty údaje mám teď nějak v hlavě srovnanější, tak v těchto posledních 10 letech vlastně Turecko, Řecko a tedy zejména Řecko se dostalo až přes 70 procent ve spotřebě domácností.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vulgárně řečeno, oni zkrátka ten hrubý domácí produkt projí.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak, jasně, vím, co řeknete, je to tak. A tudíž na ty takové kapitálové výdaje, investice, hrubá tvorba fixního kapitálu, na to už tolik v tom Řecku prostě logicky nezbylo. Já si teď nepamatuju, kolik mají Řekové dovolenou, delší než my, jak štědrý je ten stát ve vztahu k sociálním opatřením a podobně, ale prostě Řekové dostávají asi, no, mnohem více, než by si zasloužili a tudíž ten problém, do kterého se teď dostali, je pochopitelně teď značný. A naopak v těch letech, když se nedaří té ekonomice, tak tento podíl stoupne, protože ty nezbytné výdaje vy si musíte zachovat, zvlášť, když jste na to historicky zvyklí. Včera, tuším, vlastně uveřejnil Český statistický úřad údaj o měsíčních čistých výdajích na průměrných měsíčních čistých výdajích na 1 obyvatele, které činí zhruba 10 tisíc 800, nebo řekněme 11 tisíc korun, což je při 4členné domácnosti nějakých 40, 45 tisíc korun a je to poměrně hodně, když si, když to porovnáte s příjmy. Ale souvisí to právě s tím, že v těch letech, kdy se tak úplně nedaří, ta spotřeba, tu nezbytnou spotřebu musíte prostě zajistit. No a v tomhle tom ti Řekové jsou prostě tam, kde jsou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když se podíváme na zase na začátek toho žebříčku, tedy na ty vrcholné příčky, tak na prvním místě je Lucembursko, pak Nizozemsko, Dánsko a také Irsko. Co si vzít za příklad z těchhle zemí, abychom se poučili, pokud bychom chtěli tedy zlepšit koupěschopnost našeho obyvatelstva?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, oni ..., jednak to Lucembursko je strašně odskočeno v té tabulce. To je dáno tím, že je to taková mezinárodní země, kde je spousta mezinárodních institucí a ta země sama o sobě je velmi malá, ale, a to je to, v čem jsem tady na začátku říkal, proč ta parita kupní síly je trošku problém pro to mezinárodní srovnávání, protože ten základní teoretický konstrukt pana Cassela je, že spotřebujete a vytvoříte všechno na svém území. No, Lucembursko je typickým důkazem toho, že tam spotřebovávají ve velkém rozsahu ti, kteří tam jako, v uvozovkách, nepatří, to znamená ti, kteří tam třeba pracují ve evropských institucích, Lucembursko - město samo o sobě má, myslím, méně než 400 tisíc obyvatel, ale nejsem si teď úplně jist. Jenomže tam každý den přijede spoustu lidí, kteří tam v podstatě nepatří, ale pracují, spotřebovávají, tam jsou ceny poměrně vysoké, stejně třeba jako v Belgii, která je, tuším, asi 6. nebo 7., ale prostě také má podobný charakter, to znamená, že tam vlastně probíhá obrat těch hodnot, aniž jsou ti lidé zahrnuti potom do toho jmenovala, protože oni tam nejsou, oni to nejsou Lucemburčani. Takže to Lucembursko je úplně někde jinde. Pak jsou takové ty země, které jsou, jako je Nizozemsko, Dánsko, jak jste to jmenovala, Irsko, které vzít si ... Takhle, vzít si příklad, já jsem vždycky velmi opatrný v tom, vzít si z někoho příklad. Podívejte se, Irsko bylo vydáváno, které je, tuším, čtvrté, tak Irsko bylo vydáváno v těch, řekněme 70., 80. letech za jakéhosi tygra, ono bylo takovou velmi moderně pulzující zemí, ve které se úplně od základu změnil daňový systém, také velmi rychle přešlo na euro, Irsko stanovisko velmi nízké daně pro korporace, což samozřejmě vytváří dobré podnikatelské prostředí, ale poměrně výrazně zatížilo zase daňovým systémem fyzické osoby. No jo, ale vidíme, že Řecko patří ..., pardon, že Irsko patří v současné době mezi takové ty častěji citované země, typu Portugalsko, Španělsko, Řecko, Irsko z poslední doby, z té eurokrize nebo z té krize eurozóny, i když teď se už o Irsku méně hovoří. Tak já nevím, jestli se dá říct: Vemte si příklad z těch, kteří jsou na tom 2., 5. místě. Všechno je otázka také historických tradic. Podívejte se na severské země, které se pohybují zhruba v prostředku té tabulky, nebo tak na konci první třetiny, tam máte důchod stejný jako mzdu prakticky, ale platíte obrovité daně a jsou tam obrovité ceny v obchodech. Takže to nastavení je historicky dáno, nelze to změnit ze dne na den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Než opustíme toto téma, jak se kupní síla počítá pro různá historická období? Občas slyšíme takové ty nostalgické povzdechy, jak bylo dobře před 30, 100 lety.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ona v dlouhodobém vyjádření může jakýmsi vodítkem pro tu úvahu, kterou tady teďko vedeme, může být. Protože vlastně ona má v sobě to, že když bychom vycházeli čistě z té teorie, kterou stanovil pan Cassel nebo pan Marshall, tak v podstatě tím nastavením toho základního kurzu určujete vlastně i, nebo předurčujete dlouhodobě pohyb zboží a pohyb hodnot. Protože pokud, dejme tomu by posílila koruna vůči té paritě, tak potom samozřejmě je výhodné, dojde k posunu zboží, prostě začnou se měnit poměry v platební a obchodní bilanci a ten kurz se začne hýbat, jo. Čili z tohoto pohledu je ta záležitost teoreticky docela dobře pochopitelná. A tudíž vlastně historicky, když bychom vycházeli z parity kupní síly, tak historicky dochází k jejím změnám a tudíž my se můžeme jakoby zpětně vrátit k některým porovnáním, protože moc jiných možností pro to porovnání třeba dneška a před 30 lety nemáme. Tak z tohodle pohledu ta konstrukce nějakým způsobem se vžila. Víme, že se k ní stále ekonomové vrací, ale je velmi pofidérní a musíme ty věci brát stále s velkou rezervou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Statistika je neustále pomlouvána jako suchopárná věda. Ale teď můžete přinést důkazy, že ne vždycky se statistici nudí. Vy jste slíbil rarity z letošního Sčítání lidu.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak my jsme dneska v polovině, nebo v druhé polovině června, ty výsledky samozřejmě přichází postupně, ale protože jsme poprvé v poměrně velké míře měli možnost se jaksi přihlásit a sčítat přes internet, přes multimédia, tak se samozřejmě ty výsledky, které jsou dneska známy, k dispozici z počítačů, ty ostatní výsledky stále ještě nejsou, tak už se můžeme o některých věcech bavit. Jenom pro zajímavost, těch údajů, které přišly přes internet, byla zhruba jedna čtvrtina. Čili jestli je nás 10 miliónů a vyplňovali jsme přibližně 15 nebo 16 miliónů těch archů, protože tam ještě byly bytové archy a tak dále, nebyl to jenom ten osobní arch, osobní list, tak zhruba si 4 milióny těch archů už je zpracováno právě proto, že přišly přes internet, a to je poměrně hodně. Z těch údajů, které zatím přišly a pochopitelně to rozvrstvení ve společnosti není tak rovnoměrné, aby se řeklo, že to přesně vypovídá, že to je přesný reliéf naší společnosti, protože přes internet vyplňovali spíše mladí lidé. Typickým vyplňovatelem přes internet byl člověk muž, ve věku 30 až 39 let se středním anebo vysokoškolským vzděláním, čili spíše s vyšším vzděláním, takže to nezahrnuje ty starší z nás. Ale už nějaký signál o tom určitě dát můžeme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem, dá se z toho usoudit, že třeba za 10 let už to bude polovina respondentů?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Byl by to asi, bylo by to přání nás všech, protože to výrazně snižuje náklady. Takové ty vyspělé země, které umí pracovat hodně, teď použiju to ošklivé slovo online, ve statistikách a nejenom v nich, jako je třeba Holandsko, tak jsou mnohem dál v tom procentu. V řadě zemí už jsou i velmi silné pokusy o třeba politické volby pomocí vlastně internetu, nikoliv už nějakým docházením do tělocvičen a podobně. Tak nevím, nedokážu přesně říct, další sčítání by mělo být zase z jara roku 2021, to znamená, za 9,5 roku přibližně. Ale netroufal bych si úplně přesně odhadnout, zda to bude ta polovina, ale možná, že se tahle úvaha asi dá předpokládat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak k těm raritám, /souzvuk hlasů/ ...
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak zajímavé bylo, že vlastně se nejstarší člověk, který se sečetl přes počítač, byl stár 106 let. Já nevím samozřejmě, kdo to je, nikdy se to nedozvíme a neměli bychom to ani vědět, otázka je, zda se skutečně sečetl sám nebo zda mu někdo pomáhal. Jisté je, že se vlastně sečetlo i 62 dětí přes počítač, které se narodily právě v tom kritickém období, v tom místě, kdy vlastně to byla noc z 25. na 26. března, tak u těchto dětí rozhodně si myslím, že jim někdo pomohl, nebo někdo za ně ten dotazník vyplnil. Zajímavé také bylo, že v ten první den sběru, to byl 26. březen, přišlo 510 tisíc už formulářů, to znamená, že řada lidí prostě okamžitě v momentě, kdy nastala ta situace, tak sedla a vyplnila a ten počítač, průměrná doba zpracování toho dotazníku se pohybovala kolem 10 minut, takže všechny takové ty úvahy o tom, jak to bude složité a co všechno nás čeká, nečeká, tak to asi nebylo tak obtížné. Hned ten další den, to byl 27. březen, na který, tuším, připadla neděle, to byl další půl milión. To znamená, že nejvíce lidí dalo vlastně přednost tomu vyplnění bezprostředně po tom rozhodném okamžiku o víkendu z 26. na 27. března a zároveň využilo teda počítač. Takže vůbec ty víkendové dny byly v tomhle ohledu velmi, jaksi takové velmi agilní. Zajímavé také bylo, že v roce 2001 bylo těch, kteří se, kteří měli vysokoškolské vzděláním jenom 8,9, protože právě úroveň vzdělání v tom hrála velkou roli, čili necelých 9 procent při posledním sčítání v roce 2001 mělo vysokoškolské vzdělání, v tuto chvíli my ještě údaj o tom, kolik z nás vysokoškolské vzdělání má, nemáme, protože to budeme mít až tehdy, až budou ty výsledky už v takové té obecné podobě, což očekávám tak koncem tohoto roku, nebo na přelomu roku, tak budeme moci udělat tu úvahu celkovou. Ale platí obecně, že prostě podíl těch, kteří vyplnili elektronicky, tak byl 21 procent, což ..., 21 procent vysokoškolsky vzdělaných lidí, čili vidíte, že vysokoškoláci dali přednost tomuto způsobu vyplňování. Podíl vysokoškoláků já odhaduji v současné době, vysokoškolsky vzdělaných lidí někde kolem 14 procent. Takže toto číslo je zase nějakým způsobem nadhodnoceno.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak určitě by bylo zajímavé poslouchat další zajímavosti. Ale bude jistě a doufám, možnost se k tomu vrátit zase příště. Já mám ještě jedno téma. Podle aktuálního průzkumu veřejného mínění CVVM je momentálně suverénně nejsilnější stranou ČSSD, Věci veřejné by se do sněmovny nedostaly vůbec, naopak by návrat mohla slavit KDU-ČSL s 5,5 procenty hlasů. Co tím vlastně nám statistici, nebo co takové podobné průzkumy nám říkají?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Teď jste krásně postavil vedle sebe vlastně Sčítání lidu a průzkumy třeba z veřejného mínění anebo marketingové průzkumy, protože to Sčítání lidu je takzvaným vyčerpávajícím zjišťováním, kdy je vlastně osloven každý z nás a ty údaje jsou vlastně takovým tvrdým systémem. To, co mnohem víc kolem nás pulzuje, já velmi často říkám, že žijeme ve světě úsudků, jsou právě výběrová zjišťování, to je velmi silný pojem ve statistice a jedním z jejích takových, řekl bych nejznámějších způsobů, jsou právě průzkumy veřejného mínění. Mnohem častější jsou ovšem průzkumy třeba spotřebitelských postojů, o těch už se tolik nemluví dílem, protože možná nejsou tak lechtivé jako politické průzkumy, ale také dílem proto, že si je provádí samy firmy a velmi tvrdě si je platí, takže pochopitelně si ty údaje také víc hlídají a tolik je nezveřejňují. Taková ta třešnička na dortu, která je známa z těch politických průzkumů, je především velmi, bych řekl, dneska už velmi sofistikovanou záležitostí a velmi tradiční záležitostí, ale má svoje úskalí, protože pracujete jenom s relativně omezenou velikostí vzorku někde v řádu tisíců, jednoho tisíce respondentů. Pracujete v poli nejistoty, což je pro statistiku sice jaksi úžasná potrava, ale přece jenom musíme být opatrnější při interpretaci těch výsledků. A pak samozřejmě hodně také záleží na všech okolnostech, které provází ten průzkum, to jest způsob položené otázky, který hraje velkou roli. Možná momentální situací, někdy stačí jeden nešťastný výrok jednoho z politiků a už se výrazným způsobem v těch nejbližších dnech mohou preference zlepšit nebo také zhoršit, podle toho, jak moc nešťastný nebo šťastný ten výrok je. Ale většinou potom platí, že se ty výsledky zase vrátí do nějaké dlouhodobější tendence. Proto je zajímavější někdy sledovat spíš časovou řadu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jedna věc je, jak jste řekl, statistika, druhá je její výklad. Ono se dá napsat: Odborům počátkem měsíce důvěřovala víc než polovina Čechů. Anebo: Jednoznačnou důvěru v odboráře má jen desetina Čechů - a stále je to tentýž průzkum STEMu.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Je to tak, jak říká jedna moje kolegyně, láhev je z poloviny vypitá nebo z poloviny plná. To je samozřejmě vždycky interpretace. Ono tam stačí přidat slůvko nanejvýše nebo nejméně nebo něco podobného, nebo ani ne jedna třetina a podobně a pak už tam takovéto slůvko, které tam dodáváme jako, bych řekl expresivně, pocitově, změní to vnímání těch výsledků. Na druhé straně, za těch 20 let, my jsme předtím žádné průzkumy nedělali, za chvíli vám jednu raritu řeknu, ale za těch posledních 20 let, co jsme se naučili žít s těmito průzkumy, tak já si myslím, že taková ta počáteční euforie, že se nám někdo podíval za lebeční kost a interpretoval naše mozkové buňky v nějakém průměru, tak ta euforie z těch 90. let teď už trošku zase poklesla. Čili já si zas myslím, že průměrný občan nebo běžný občan nesleduje v takové míře zase ty výsledky a zase jim nepřikládá možná takovou váhu, jako před 20 lety. Ale teď tu raritu ještě. U nás se všeobecně soudí, že výzkumy veřejného mínění byly produktem až po roce 90, což tak vypadá, ale je známo, že v rámci statistické služby se podobné průzkumy už velmi opatrně dělaly i v druhé polovině 80. let, to byl Institut pro výzkum veřejného mínění, ale výsledky se nezveřejňovaly a já jsem je sám nikdy neviděl. Ale už ty náznaky takové té uvolňující se společnosti byly tenkrát.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl tedy rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, profesor Richard Hindls. Já vám moc děkuji. Přeji krásné prázdniny, doufám, že budeme mít příležitost ...
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Také děkuji.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... i o nich se potkat v tomhle tom pořadu. Mějte se hezky.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Děkuji také, děkuji za pozvání, přeji hezké prázdniny i vám, i všem posluchačům.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na shledanou.