Jak to vidí Richard Hindls - 23.3.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc vám přeje dobrý den. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Přeji vám dobrý den.

Richard HINDLS, rektor VŠE Praha
--------------------
Příjemný den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co soudíte o tezi, že jedinou správnou investicí, která dokáže překonat současnou ekologickou a ekonomickou krizi je investice do lidí?

Richard HINDLS, rektor VŠE Praha
--------------------
Nevím, jestli je to jediná správná investice, ale určitě si myslím, že to je jedna z nejvýraznějších investic, protože ať už to vezmeme z kteréhokoliv hlediska, tak se ukazuje, že třeba země, které šly touto cestou v době, kdy se dostaly do určitých problémů, tak nepochybily. To by mohlo být jedno hledisko. Jiné hledisko může být, když se, já jsem si připravil pár údajů, podíváme na skutečně hodnoty třeba nezaměstnanosti nebo mezd. To možná posluchače zaujme. Já jsem sám byl některými údaji překvapen. Takže těch pohledů může být více. A myslím si, že je to investice velmi správná. Ale není asi jediná. Možná k tomu prvnímu hledisku mě napadaly takové dvě země, kde jsem to sám měl možnost trošku sledovat, byť třeba jenom na dálku, Irsko a Korea. Takové vzdáleně nebo relativně vzdálená teritoria. Irsko v sedmdesátých letech, teď snad abych někoho neurazil, ale nebylo ničím významným v ekonomice, bylo hluboce ve stínu prostě ostatních evropských zemí a ve stínu samozřejmě Británie. Irsko investovalo velmi do vzdělání, šlo cestou poměrně vysokých nákladů na vzdělání, zavedlo vysoké školné. Čili trošku jiný postup, jiný krok, než je třeba znám ve střední nebo severní Evropě. Já se ještě k severní Evropě dostanu v tomto. A velmi rychle ..., změnilo také samozřejmě daňový systém, takže ono to nebylo jenom, že by to bylo vzdělání. Irsko šlo cestou poměrně vysokých daní pro fyzické osoby nízkých daní pro podnikání. A dostalo se tam, kam se dostalo. A dneska určitě Irsko patří mezi zajímavé země z pohledu ekonomického vývoje. Druhá byla Korea, Korea prošla velmi dramatickým vývojem těch osmdesátých, devadesátých letech. Hovořilo se o tygru, ale někdy kolem roku 97, 98 se dostala také do potíží. Měla tenkrát záporné tempo růstu hrubého domácího produktu. Bylo to velké překvapení. A investovala také do vzdělání. Dnes je o Korei známo, že z populačního ročníku přichází na vysoké školy, na univerzity, které jsou mimochodem velmi kvalitní v Korei, až tři čtvrtiny populace. To je velmi mnoho. To se odrazilo zase v tom, že se rychle dostali z těch potíží, ve kterých byli, ale na druhé straně, pokud já mám informace, trošku jim hrozí jakési přehřátí toho vysokoškolského trhu. A tím pádem se stala ta situace taková, že dnes někteří vysokoškoláci v Korei nebo Soulu nebo v Korei hledají možná trošku obtížněji zaměstnání. To je jeden pohled. Druhý pohled může být na to, čím jste, kolik za to čeho dostanete, jak se na vás dívá okolí. Tady bych možná posloužil pár takovými základními údaji. Pokud se týká vzdělání, tak vysokoškoláci mají zhruba, čili absolventi vysokých škol, přesněji řečeno, absolventi vysokých škol mají zhruba desetkrát, v našich podmínkách desetkrát nižší míru nezaměstnanosti než lidé bez střední školy, lidé pouze se základním vzděláním. Zatímco i v těch dobách teď trošku nepříznivých se ta hodnota míra nezaměstnanosti u vysokoškoláků někam přiblížila zhruba ke třem procentům. Tak, nebo něco mezi dvě a půl a třemi procenty. Tak u těch středoškoláků nebo respektive lidí, kteří nemají maturitu, je až pětadvacet procent u nás. Takže je vidět, že to je opravdu hodně velký rozdíl. Pokud se týká platů, to je také velmi zajímavé. Vysokoškoláci, pokud bychom tedy rozdělili, řekněme, tu populaci na lidi, kteří mají pouze základní vzdělání, potom střední s maturitou a potom, řekněme, bakalářské a magisterské vysokoškolské vzdělání a vztáhli bychom ty mzdy k nějaké hodnotě průměrné mzdy, která je, řekněme, u nás 24 tisíc korun v současné době, tak průměrný člověk se základním vzděláním je asi na dvou třetinách tohoto průměru, bez ohledu na věk. Je to absolutní údaj nebo údaj za celou republiku. Zatímco lidé, kteří absolvovali vysokou školu druhého stupně, to znamená mají jen magisterské ukončené magisterské studium, nebo minimálně magisterské studium, tak jsou na jedna celá šestinásobku v průměru průměrné mzdy. Zajímavé je v tomto porovnání třeba s Evropskou unií, s tou pětadvacítkou, kde je ten, kde je ta vzdálenost, kde je to rozpětí sevřenější, já se to pokusím i možná říci. V Evropské unii se lidí, v evropské pětadvacítce se lidé se základním vzděláním pohybují asi na třech čtvrtinách průměrné mzdy a čili jsou výše, blíže k té průměrné mzdě. Zatímco vysokoškoláci s magisterským ukončeným vzděláním jsou na úrovni asi jedna celá čtyři, čili o čtyřicet procent nad tím evropským průměrem. Zatímco u nás jsem říkal zhruba jedna celá šest. Tento zdánlivý rozdíl, tuto větší sevřenost v Evropské unii způsobuje především, způsobují skandinávské země, kde ten celý sociální systém i systém nastavení vůči vysokoškolákům, vůči naopak lidem třeba se základním vzděláním je sevřenější, je vlídnější k těm lidem, kteří mají menší vzdělání, ale my si stojíme v tomhle dobře. Čili je vidět, že to je vstupenka k lepším penězům, k lepší mzdě, je to vstupenka i na lepší kariérní dráhu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jinými slovy, investice do vzdělání se rozhodně vyplatí. Teď jste to dokumentoval čísly. Co opravdu výjimečně nákladné školy, třeba americké univerzity, má smysl taková investice i pro našince?

Richard HINDLS, rektor VŠE Praha
--------------------
Máme tam určitě i své lidi a neznám zas tak detailně americké univerzitní prostředí, ale, nebo neznám je samozřejmě přímo, ale znám některé z doslechu některé situace, o kterých vím určité podrobnosti. Podívejme, ve Spojených státech je asi tři tisíce univerzit. U nás jenom pro srovnání je 28, respektive 26 veřejných a dvě státní a zhruba 45 soukromých. Takže jsme na nějakém čísle 70 přibližně, nebo něco málo přes. Ve Spojených státech je univerzit kolem tří tisíc. Říká se, říká se, nebo z těch nejrůznějších srovnání, analýz, ať už třeba citační indexy nebo publikační činnost nebo i kvalita absolventů se říká, že ve Spojených státech je kvalitních zhruba stovka univerzit. To jsou ta absolutní, ty absolutní světové špičky MIT, Harvard, Kolumbijská univerzita v New Yorku, Yalská univerzita a podobně, San Diego, prostě bez diskuse. No. Vedle toho samozřejmě existuje celá masa ať už státních, nebo soukromých univerzit ve Spojených státech, které poskytují nějaké vzdělání. Čili je to velmi rozdílné. Školné ve Spojených státech je velmi vysoké, na druhé straně velmi vysoké jsou rozpočty. Pokud mám dobré informace, tak třebas Kolumbijská univerzita na Manhattanu má rozpočet kolem dvanácti, třinácti miliard dolarů ročně. Univerzita v Harvardu, Harvardská univerzita má rozpočet kolem třicet dvou miliard dolarů, jenom pro srovnání. Vysoká škola ekonomická má rozpočet něco přes miliardu, miliardu a čtvrt korun, Karlova univerzita, pokud vím, asi šest nebo sedm miliard korun. To jenom pro srovnání. Jestli je to investice dobrá, já si myslím, že člověk se nestane vysokoškolským studentem, řekněme, abych teď šel hodně vysoko Harvardské univerzity ze dne na den, on k tomu nějakým způsobem musí směřovat, musí k tomu mít předpoklady. A to nejen samozřejmě finanční, což je úplně někde jinde. On prostě musí asi ten člověk jít tímto způsobem. Ale vím, že řada třeba našich studentů, nebo nejen našich, ale i ze všech dalších českých vysokých škol velmi touží po studiu v zahraničí. A myslím si také, že se poměrně dobře daří nám tuto věc umožňovat. A teď možná uvedu něco, co je, když už jsme takhle, nebo vy jste narazil na takovou tu možnost stěhování se na jinou univerzitu, studenti dnes touží absolvovat část vzdělání na některé jiné univerzitě v zahraničí, buď třeba celý navazující magisterský stupeň nebo jeho část. Jsou situace, dokonce se někdy teď hovoří o easy jet studentech, o tryskových, tryskáčových studentech. Je to moc hezká věc. Já, my na to docela třeba na naší univerzitě dost dbáme, abychom co nejvíce lidí dostali aspoň na nějakou dobu do zahraničí a přijali je zpátky. A teď řeknu možná takovou bilanci. Evropská asociace univerzit v nedávné době, je to možná týden, deset dní, opublikovala materiál, ve kterém se pokusila o takovou třístrannou nebo trichotomickou bilanci toho, které země jsou exportéry svých studentů, to znamená, že vyváží větší množství na jiné univerzity do zahraničí, než jich jsou schopny samy přijmout. Které země jsou v balanci a které země jsou importéři, to znamená, že přijímají. Já tady mám tu tabulku před sebou, abych zase nevypadal, že mám tak úžasnou paměť, to už není, když se podíváme na tu tabulku nebo na ten obrázek, tak zjistíme, že naše republika, což mě velmi potěšilo, je zemí vybalancovanou. To znamená, že my posíláme, řekněme, plus minus stejně studentů do zahraničích, jakých jsme schopni přijmout. To je docela pro nás čest, protože když jsem říkal, že těch veřejných univerzit je tady jen 26 a dvě státní, tak si myslím, že to už o určité kvalitě, Karlova univerzita, ČVÚT, Masarykova univerzita a další, abych se někoho nedotkl, o určité univerzitní kvalitě svědčí. Zajímavé třeba je, že pod námi Rakousko je exportérem. Rakousko vyveze více studentů, než jich doveze. exportérem je i Švýcarsko. Tím neříkám, že by ty školy byly, Univerzita ekonomická v Sankt Gallenu, chraň bůh, naopak špičková, evropská špička, ale prostě existuje nějaká datová základna a z té vyplývá toto. Jasnými importéry je Francie. Tak jazyk, vysoká úroveň školství ve Francii, navíc bez školného, univerzity ve Francii jsou špičkové, Británie, včetně Irska, tedy to není Británie, ale Irsko a Velká Británie je importérem. A co je pro mě velkým překvapením, importérem je Portugalsko, jakkoliv ta země je někde vklíněná prostě někde na konci Evropy, tak se prostě dokázala zřejmě ve svém univerzitním systému dostat takhle daleko. Naopak třeba Španělsko, které je mnohem větší, tak je vybilancované, je v rovnováze. U té Francie, Anglie bych to pochopil, jazyk, každý chce umět anglicky, schopnost naučit se v univerzitním prostředí je daleko větší než třeba někde v kurzu. To bych docela chápal. Jsou to skandinávské země, které importují. A potom mezi těmi exportéry, když už jsem tedy jmenoval Rakousko a Švýcarsko, tak je to celý zbytek potom té východní Evropy, je to Polsko, je to Maďarsko, jsou to balkánské země, které zatím nedokáží a asi tam není, ono to není jenom o tom poskytnout, neposkytnout, asi tam není taky takový zájem, že by kdekdo chtěl studovat třeba na univerzitách v Bulharsku, tak to asi nevím, ale zase se nechci nikoho dotknout.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Česká republika je v tomto směru, jak jste řekl vyvážená. Nedá mi to, abych se nezeptal právě na školné. Protože, když jste mluvil o Irsku a o tom, že to byl jeden z faktorů, který pomohl ekonomickému rozvoji v sedmdesátých letech, ale zároveň jste se zmínil o tom, že ve Francii právě to školné není. Tedy jaký je váš přístup? Soudím, že jako rektor Vysoké školy ekonomické budete zastáncem školného.

Richard HINDLS, rektor VŠE Praha
--------------------
Určitě, říká se tomu celému systému vícezdrojové financování. Určitě vysoké školy musí hledat nějakou cestu za svými penězi. Jsou to dvě věci. Jedna věc je jakási historická tradice, kulturní tradice těch zemí. Prostě Spojené státy, kdybychom zabrousili až takhle vysoko, Británie, Izrael, to jsou země, o kterých je známo, že vždycky postavily svoje vysoké školy na školném. Na druhé straně třebas už zmíněné severské země nebo, pozor, také Německo a Rakousko, kde také školné není, tak tyto země mají zase spíš historicky takovou tu tradici spíš k tomu sevřenějšímu sociálnějšímu systému k možnosti nabídnout to vzdělání. Tak ono nikdy není bezplatně. Platíte nejrůznější administrativní poplatky, platíte nejrůznější učebnice, musíte si na leccos připlatit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To už platí i o základním školství u nás.

Richard HINDLS, rektor VŠE Praha
--------------------
Ono to je i u nás, není to tak, že přijdete a někdo vám přinese nůši peněz ve dveřích univerzity, není to tak. Ale co já tvrdím, že nepochybně naše školství by potřebovalo podobnou injekci. Ale co já tvrdím, a tady jsem takovým vždycky trošku oponentem, není pravdou, že ta dělící dálnice mezi kvalitním vysokým školstvím a nekvalitním vysokým školstvím se jmenuje školné. Toto podle mě pravda není. Protože když se podíváme právě na ty zmíněné univerzity třebas ve Francii nebo v Německu, já bych si vůbec netroufl říct, že tam je školství na nízké úrovni, naopak si myslím, že to jsou absolutní špičky v Evropě. A jsou to země bez školného. A stejně tak tvrdím, Británie má vysoce kvalitní školství a vybírá poplatky nebo vybírá školné. Takže ta dělící čára je někde jinde. V čem je ten rozdíl, je v bohatství těch univerzit. To prostě nepochybně. Já už jsem tady hovořil o těch číslech, Harvard nechme Harvardem, ten je někde za horizontem pro nás, ale prostě české vysoké školství, a to já také s oblibou říkám, není špatným vysokým školstvím. Já si dokonce troufnu říct, že i bez školného je lehce nad průměrným evropský školstvím univerzitním. A pokud se podíváte na kvalitu našich studentů, tak oni obsazují místa v nejprestižnějších firmách, pobočkách v Paříži, v Londýně. Kdyby naše školství bylo tak špatné, tak tam ti studenti nesedí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Podotýká Richard Hindls. Tady je Český rozhlas 2 Praha a posloucháte Hosta do domu, v pořadu Jak to vidí mluvíme s Richardem Hindlsem, rektorem Vysoké školy ekonomické v Praze. Pane profesore, podle čeho, když odmyslíme ekonomická kritéria, lze posuzovat pokrok.

Richard HINDLS, rektor VŠE Praha
--------------------
Říká se, často se hovoří o kvalitě života, takhle, pokrok, z kterého hlediska to zase vezmeme. Pokud to bude takový ten pohled na vás, na mě, na deset milionů nás tady, tak samozřejmě asi se budeme bavit o nějaké kvalitě života, asi se nebudeme moci vyhnout otázkám spotřeby. To prostě jakkoliv někdy je tak jako trošku považováno, že příliš jdeme konzumním způsobem, že 860 milionů lidí na této planetě vůbec nemá co jíst nebo je hluboko někde pod hranicí chudoby, tak pokud to budeme měřit tímto způsobem, tak je to určitě o kvalitě života. A teď je to slovo měřit. Ekonomové by rádi změřili kvalitu života. Dokonce bych si troufl říct, že existuje určitá skupina ekonomů, která by to nejraději udělala jedním číslem. Naše kvalita je devět nebo jedna a půl. Tohle určitě nejde. A je to velmi komplikované, takže se to měří takovou soustavou nejrůznějších charakteristik od indexu chudoby, přes nějaké ukazatele spotřeby, až třeba po ten tolik často diskutovaný růst hrubého domácího produktu, pod kterým si asi drtivá většina z nás neumí představit vůbec nic, jenom docela šikovně napsaný článek v novinách nebo dobře odkomentovaný zpravodajství v televizi. A málo to vypovídá o tom, jací jsme. Ale pokrok je také v oblasti technických disciplin, v rozvoji výzkumu a vědy, který je mi samozřejmě velmi blízký. Takže ono říci, co to je pokrok, jak se pokrok stěhuje do našich duší a do našich domácností, je podle mě velmi obtížné a hlavně to bude vždycky velmi subjektivní. Ono třeba náš index chudoby, já mám pocit, že už jsme tady o tom možná hovořili, už si teď nejsem jist, ale třeba my z hlediska ukazatelů chudoby, které mají nastavenu nějakou metodiku, na tom takovou tou měřenou chudobou nejsme tak špatně v Evropě, dokonce jsme nadprůměrní, jsme na tom dobře. Ale z hlediska pociťované chudoby jsme na tom naopak docela špatně. Protože my jsme takoví lidé, kteří i když nás úplně nepálí všechno po těle, tak někdy říkáme - ono to za moc nestojí a podobně. Takže když třeba porovnáme jakési pořadí v pociťované chudobě a v chudobě měřené, tak zjistíme, že u České republiky existuje poměrně výrazný rozdíl v těchto dvou ukazatelích. Naopak je třeba známo, že u těch středozemních republik je tento rozdíl malý. Tak asi si umíme všichni představit, jak by asi vnímali tuto situaci Italové nebo Španělé, Francouzi, tak každý jsme nějaký.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přece jenom ekonomické ukazatele, není to do určité míry pouze právě hra s čísly? Ptám se proto, že četl jsem, že se očekává ekonomický růst bez tedy vzrůstu zaměstnanosti, což je paradox, ne?

Richard HINDLS, rektor VŠE Praha
--------------------
Říká se to, říká se, že se nezaměstnanost nebo zaměstnanost, ať to vezmeme z jednoho konce nebo z druhého ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já nevím, jestli jsem se dobře vyjádřil, že nebude klesat nezaměstnanost.

Richard HINDLS, rektor VŠE Praha
--------------------
Já rozumím, říká se, že se, řekněme, charakter zaměstnanosti nebo charakter nebo jinak nezaměstnanosti už nevrátí na ty hodnoty před počátkem krize tak, jak jsme ji znali v roce 2007, 2008 nebo 6. Říká se, že struktura nabídek pracovních míst, struktura pracovního trhu bude jiná. Mění se, zejména se hovoří o bankovních službách, kde ta krize přišla a kde se očekává změna ve struktuře. Já si myslím, že změny nastanou i v oblasti nejrůznějších dalších služeb. Nevím cestovní ruch, obchod, vidíme pokles tržeb, který byl charakteristický pro minulý rok. A to se ne všechno musí vrátit do toho modelu chování, jaký každý z nás máme ve své hlavě zabudován. Takže určité změny to budou. A pokud se týká toho pokroku, čísla říkáte velice hezky, samozřejmě na jedné straně nelze do jednoho čísla vměstnat úplně všechno. Na druhé straně nějakým koncentrovaným způsobem ekonomická statistika musí prostě prezentovat svoje údaje a dávat je k dispozici manažerům. Tady bych řekl, že většina těch údajů je právě pro to, aby potom ti, kteří o nás rozhodují, o naší budoucnosti a současnosti, aby se rozhodli podle těch čísel. A tam asi ty pocity musí trošku stranou a pokud je ta metodika vykazování jakéhosi ekonomického stavu vydefinovaná, to ona dnes v Evropě je, tak pak je na těch, kteří rozhodují, aby s tím nějak pracovali.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze naším dnešním hostem v pořadu Jak to vidí. Pojďme si povídat o koruně. Včera sice mírně oslabila, ale v posledních dnech byl trend opačný, posilovala. Dokonce se psalo, že se mám stát leaderem regionu. Kde je ona magická hranice, o níž píší média, existuje něco takového?

Richard HINDLS, rektor VŠE Praha
--------------------
Já myslím, že tady na tu otázku je stejná odpověď asi jako, kde je hranice na sto metrů sprint mužů. Je to velmi obtížné. Já si pamatuji tak ve své hlavě, že někdy v září roku 2000, což je, řekněme, přesně deset let, dolar byl 42,20. Včera jsem také někde na teletextech zahlédl, že koruna snad byla 18,90 - 19 korun. Já jsem byl loni v létě v New Yorku a většinou jsem platil kartou. A když jsem se vrátil do Prahy, tak jsem, a měl jsem výpis z banky, tak jsem zjistil, že mi počítali za dolar 14,80, takže ty nákupy v New Yorku nebyly až tak drahé, jak by se mohlo zdát. Teď jsme na nějakých devatenácti korunách. Samozřejmě, že centrální banka, nejenom naše, má povinnost nějakým způsobem směřovat korunu, nechci se teď dotýkat vstupu - nevstupu České republiky do eurozóny, to nevím, ale teď nechce, to asi bysme tady seděli dlouho, ale tak existuje kurzovní mechanismus, do kterého by se ta fluktuace české koruny měla vejít. A pokud bychom, dneska slýcháme, že Evropská unie by mohla nás přijmout nebo eurozóna nás přijmout někdy, pokud my to zvládneme samozřejmě, někdy kolem roku 2000, řekněme, patnáct. Tak dva roky předtím bychom měli dodržovat určitá fluktuační pásma pro kurz koruny. Určitý kurzovní mechanismus se tomu říká. A co je zajímavé. O tomhle se velmi málo mluví. Většinou slýcháme, že nesplňujeme v současné době vztah deficitu k HDP, že naopak jakžtakž vycházíme stále ještě s tím veřejným dluhem, že naše inflace z těch kritérií prochází nějakým vývojem. Jsou tam ještě úrokové sazby mezi těmi kritérii a poměrně málo se hovoří o tom fluktuačním pásmu. Ne, že by se o tom nevědělo, chraň bůh, to naši špičkoví bankéři sledují velmi pečlivě. Ale není to teď tolik žhavá věc, není to tak na pořadu dne, jako třebas deficit rozpočtu nebo možná i inflace, která se zase může teď, pokud by přišel nějaký růst v roce 2010, tak si myslím, že i ta inflace může trošku, takže tahle je to s tou korunou, říci, kde to nastavení je. Tak já si obecně myslím, že koruna je dlouhodobě trošku podhodnocená, že ty vysoké poměry, kdy dolar 42,20, dobře, to už je extrém, ale že si myslím, že celkově zase naše hospodářství není v tak špatném stavu vůči Evropě. Nakonec jsme tu krizi přežili z těch evropských zemí možná trochu lépe než, zejména třeba finanční sektor, než ty ostatní země. Tak si zase myslím, že možná ještě by ta koruna mohla posilovat, že až se někde ustabilizujeme, že to bude ještě o něco vyšší.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Četl jsem, že krachy cestovek prodražují pojištění pro ty ostatní. Znamená to zřejmě, že zájezdy podraží, ale je tedy paradoxně v zájmu cestovek, aby se jejich konkurence udržela a nepřibývalo dalších krachů?

Richard HINDLS, rektor VŠE Praha
--------------------
V první řadě jsem docela rád, že už existuje nějaký, a zdá se, že už docela stabilizovaný systém pojištění těch zájezdů a nejrůznějších aktivit v této oblasti. Já si pamatuju to hrůzostrašné období devadesátých let, kdy prostě vždycky ty televize přinesly nějaké dramatické obrázky někde v letištní hale nebo na seřadišti autobusů nějakého letoviska. Samozřejmě ten trh se velmi vyvíjí. Já bych to docela viděl jako určitou logickou věc a zdá se mi, že i v té časové posloupnosti, v tom časovém sledu, že tím, čím jsme prošli v oblasti cestovního ruchu, že zhruba těch dvacet let odpovídá. My jsme vlastně předtím nikam nikdo nemohl, tak potom všichni chtěli všude. Samozřejmě v tom podnikání se to stalo vítanou příležitostí. A pak se ukázalo, že ne všichni podnikají podle nějakých základních pravidel. Pak se také ukázalo, že my, konzumenti zákazníci vždy reagujeme dobře na to, co je nám nabízeno. A tenhle ten trh se prostě musel vykvasit. Vykvasil se směrem také k tomu pojištění. Samozřejmě, že to může ty zájezdy podražit, protože ono se na to někde musí vzít a jestliže se máte tedy cítit bezpeční z hlediska návratu třeba u té pojišťovny, tak ta pojišťovna ty náklady na pojištění cestovních kanceláří vám někam započítá. To je celkem logické, ale spíš já bych řekl, že docela vnímám pozitivně to, že se ta věc stabilizovala, že už to není masovým jevem, jakkoliv jsme nedávno zase slyšeli, nevím, o jaké cestovce, že má nějaké problémy.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máme poslední minutu, tedy poslední otázka. Když mluvíme o pojištění, pojišťovny zasáhla i ta tuhá zima, která skončila snad už. Škody jsou do stamilionů. Co to podle vás přinese, zase zvýšení pojistného třeba nemovitostí?

Richard HINDLS, rektor VŠE Praha
--------------------
Nejsem si jist, že to bude takhle rychle následovat za sebou, protože ony ty pojistné produkty, za nimi stojí takzvaní pojistní matematici, kteří vlastně v těch pojišťovnách připravují ty produkty, počítají jejich pravděpodobnosti, dokonce velké části studují u nás na univerzitě a stávají se potom zodpovědnými pojistnými matematiky. Já si nemyslím, že oni by, jsou to lidé velmi sečtělí a velmi znalí toho prostředí. Já si nemyslím, že by reagovali až tak zase rychle, že by, ta zima byla taková, jaká je. Ona nám přinesla náklady také na topení a na všechno, na silnice, to ještě uvidíme, co se s tím vším stane. Ale nemyslím si, že by ta reakce byla tak prudká, že by okamžitě se nějakým dramatickým způsobem zvyšovalo pojistné třeba za škody na nemovitostech nebo na autech. Ono se to vyvíjí v nějakém dlouhodobém průměru. Ty parametry těch pojistných produktů se modelují a hlavně také ono není tak snadné je rychle zavést potom během několika dnů do toho pojistného trhu. Tady myslím, že ještě si myslím, že ta stabilita nějaká bude.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takto optimisticky končíme rozhovor s naším dnešním hostem pořadu Jak to vidí, profesorem Richardem Hindlsem, rektorem Vysoké školy ekonomické v Praze. Přeji hezký den, na shledanou.

Richard HINDLS, rektor VŠE Praha
--------------------
Přeji také všem hezký den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomínám, že reprízu můžete slyšet dnes večer po třiadvacáté hodině. Jinak si můžete přepis rozhovoru přečíst na Internetu hned zítra na adrese www.rozhlas.cz/praha.