Jak to vidí Richard Hindls - 23.2.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc vám přeje dobrý poslech. Pozvání do pořadu Jak to vidí přijal dnes rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, profesor Richard Hindls, dobrý den.

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Dobré ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zavádět s ekonomem řeč na olympiádu může vypadat na první dojem protismyslně, ale přece jen, není dnes už takový podnik čirý byznys?

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Sport je dneska hodně o penězích a myslím, že je zajímavé sledovat, jak čím dál tím víc druhů sportů se vlastně stává čím dál víc závislými na penězích. My samozřejmě jsme zvyklí vnímat hokej, fotbal, tenis, golf jako sporty, které už dneska bez peněz nejde vůbec dělat, ale myslím si že ta škála se postupně naplňuje, že i další sporty, které jsme dřív měli za relativně chudší, takže si už myslím, že bez peněz to docela nejde. Je to přirozený vývoj, protože ta olympijská myšlenka nebo, nebo vůbec myšlenka vlastně taková ta dělat skutečně sport pro zdraví a pro zábavu už je dávno pryč. Sport je ekonomika, sport je politika dneska a dneska to není dneska. Vzpomeňme si už co se kolem olympiády dělo 1936, berlínská olympiáda už byl velkým symbolem politiky v roce, pokud si dobře pamatuji 76 Montreal, tam byl bojkot afrických zemích, už si to přesně nepamatuju, nějakým ragby v zápasu mezi Jihoafrickou republikou a Novým Zélandem, to už je strašně dávno. 8 Moskva, 84 je USA Los Angeles, bojkot těch dvou polarizovaných bloků, no a v tom se všechno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Konec konců i Peking vlastně.

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Peking taky trošku, ale v tom se všechno a to je 2 roky Peking ani ne, tak v tom se všechno, všechno pohybuje. Já si pamatuji, to mně tenkrát přišlo takové opravdu, že už je to někde jinde, v roce 1990 jsem já byl v Aténách a děti byly relativně menší ještě tenkrát a Atény na severu Atén, myslím, že ta čtvrť se jmenovala Kifisia, se mohutně stavěly olympijské areály, koupili jsme dětem nějaké tričko, pět kruhů Atény 1996, nikdy k mu nedošlo. Potom tu olympiádu dostala, myslím, Atlanta nebo nějaké město ve Spojených státech a bylo to o tom, že v roce 1996 se slavilo 100 let té první olympiády, která byla aténská a ty Atény vlastně i přes tenhle ten vysoký, bych řekl, bonus, který měly tím, že vlastně to bylo 100 let, to už něco znamená, tak prostě podlehly a myslím, že ta olympiáda tam přišla až v roce 2004, takže tenkrát jsem si napnul, jsem se díval, přijeli metrem, tak jsem se díval na ty stavby a tak jsem si říkal - no jo, je to někde jinde už.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A souhlasíte s tím, že velké sportovní akce obecně povzbuzují ekonomiku?

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, to je takový kruh. Olympiáda určitě něco stojí, stojí něco, mistrovství světa ve fotbale musíte postavit fantastické stadiony, zajistit infrastrukturu, logistiku, přístup k těm stadionům, cestování, ale na druhé straně zase se tam přitáhne spoustu reklam, spoustu diváků, svět se na to dívá. Otázka je potom, co se možná stane dál s těmi stadiony. Oni velmi rychle stárnou. Já jsem viděl stadiony dva olympijské, na kterých jsem osobně byl, samozřejmě ne v čas olympiády, byl jsem v roce 2001 v Soulu, kde byla olympiáda 1988 a byl jsem v roce 1993 v Barceloně na Montujuicu, kde byla olympiáda v roce 1992 a když jsem byl v Barceloně o 15 let později, tak jsem zjistil, jak ty stadiony vlastně stárnou. /Nesrozumitelné/ byly rekonstruovat, ak jak se tohle to všechno vyvíjí, jak ta infrastruktura stárne, teď nám zůstanou ty ubytovací kapacity, jsou to hotely, bude tam někdo bydlet, je to určitý vklad a myslím si, že to mohou dělat jenom bohaté země. Ale zase na druhé straně vemte třeba takový příklad, když si Real Madrid kupuje hráče kolem 2 miliard korun a těch hráčů ten kádr toho Realu Madrid bude někde 25 lidí, 20, 25 lidí, o pěti, sedmi z nich nevíme, protože se třeba do základní sestavy dostávají zcela výjimečně, tak jen možná takové malé srovnání, a to jsem velký fanoušek fotbalu, teda musím říct, tak si vemte, že české vysoké školy, abych si tedy přihrál vlastní polívčičku, mají v rozpočtu něco kolem 23 miliard korun a to si myslím, že by bohatě složilo těch 15 hráčů Realu Madrid za, za co se nakupovali, jo, takže je to taková, česká věda je zhruba stejná částka, takže je vidět, že ten sport je byznys a já tomu říkám, že to je odvětví, už dneska je to, ten tok peněz je tam možná větší než zemědělství nebo v některých jiných odvětvích národního hospodářství, o kterých tady třeba ještě budeme mluvit, tak je to tak, no.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je slyše, že jste muž čísel a děkujeme za to srovnání, které je možná šokující, ale ještě zmínka právě k olympiádě. Vy jste řekl, že zase z těch olympijských her už pomalu vytratila ta samotná myšlenka olympismu, tedy není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Možná je heslo dobře leda pro zástupce sponzorů, který si udělali výlet do Vancouveru a takových je hodně.

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ono se tohle vytrácelo postupně možná, že si starší diváci vzpomenou, jak vlastně když jsem tady vzpomínal Moskvu a Los Angeles v těch 80.letech a problémy kolem Afghánistánu tenkrát a tak, tak že si možná diváci, mí vrstevníci třeba vzpomenou, jak se vlastně tak jako u nás kamufloval ten profesionalismus, oni to byli amatéři, oni jakoby pracovali, no, tak dobře, a pak to došlo do takové té kuriozity, že i ten Mezinárodní olympijský výbor na to reagoval tak, že třeba fotbal, který byl jasně už profesionalizovaný sport, možná jeden z prvních, tak v těch 70., 80. letech potom bylo jakési omezení, že to mohou být hráči třeba jenom do 23 let, jo, čili i ta mezinárodní sportovní federace se do toho snažila nějak tak jako v kličkovala v tom trošku, vymezovala se, aby to teda nebyli ti nejslavnější hráči, kteří pojedou na olympiádu, aby to byla takové ta buď druhá kategorie, skutečně amatéři třeba v některých zemích, anebo to omezili aspoň tím věkem, myslím, že tam tenkrát bylo 23 let. Tak je vidět, že, že prostě ses tím ten svět nějak postupně musel srovnat, no, a dneska je to sponzorech, dneska je to, podívejte se, jak vypadají stadiony špičkově, tam jsou obchody, hotely, můžete nakoupit dárky, suvenýry, šály, trička, boty, to všechno se znakem klubu třeba. Je to byznys a já to nekritizuju, já to nekritizuju, protože si myslím, že prostě svět jde tímhle tím směrem a vždycky ty strany musí být dvě někdo, kdo ty peníze dá a je ochoten a je dát a někdo, kdo je odebírá. Jestliže ty dárci tam jsou, byly pokusy zastropovat platy v anglické lize, v NHL, v Kanadské hokejové lize zastropovat platy, no, nevím, na kolik se to povedlo, stávkovalo se. Je to tak, jsem v téhle té, v téhle době je to tak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A mluvíme-li o provázanosti ekonomiky a sportu, jak se to má dohromady v Česku, podle vašeho vidění?

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já si myslím, že my jsme, nejsme v tomhle nijak výjimeční. Já si myslím, že my jsme, my hrajeme menší rybník. Samozřejmě trošku česká ekonomika je nějaká ekonomika, nemá smysl se porovnávat s Realem Madrid nebo s olympijskými hrami. Na olympijskými hry se tady loni, předloni o tom diskutovalo, asi nedosáhneme v tuto chvíli asi to není prostě kapacitně pro nás, ale, řekněme, ta struktura, ten, ten pohyb těch peněz, byť jsou to menší peníze, tak si myslím, že je zcela srovnatelný s tím, co se dějem venku. Samozřejmě platy našich sportovců jsou úplně někde jinde, na druhé straně ať si každý uvědomí, kolik nás se na to každý večer, teď kouká, je to pěkná zábava, já obdivuju ty lidi, co dokážou na lyžích, co dokážou na saních, obdivuju hokejisty, fotbalisty, kteří tedy nejsou ve Vancouveru, ale, ale prostě svět jde dopředu. Taky už neposloucháme desky na gramofonu s nějakou železnou jehlou, už to prostě dneska je všechno na MP3, no, tak ten sport jsou také MP3, no, je to prostě, je to prostě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jenom mě napadlo, že možná je příjemný i ten časový posun oproti Vancouveru, protože se nám lépe usíná po takových výkonech.

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, když se, ldyž se nějaká medaili podaří. Ale ten svět se vyvíjí takhle, jo, to je prostě věc, které s asi nedá bránit, věda se vyvíjí nějakých způsobem, sport se vyvíjí, lidské tělo se vyvíjí, to, to je, já to nekritizuju tuhle situaci.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady je Český rozhlas 2 Praha v pořadu Jak to vidí si povídáme s Richardem Hindlsem. Tak využiji toho, že jste ekonom a je pravda, že člověk se těžko orientuje v nejrůznějších odhadech vývoje české ekonomiky, každou chvíli zaslechne, čte něco jiného. Jak je na to statistik? Předpokládám, že se orientuje přece jenom lépe než laik.

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak to, co máte na mysli, je především práce statistiků, ani ne tak ekonomů, protože ekonomové spíše rozhodují o tom, co se dál bude dít a statistika říká, co se už dělo. Možná teď i dovolím takový slavná bonmot Karla Pírsna, světového statistika, statistika světové třídy, který kdysi řekl, že statistika není od toho, aby řídila svět, ale ukazovala jak je svět řízen. A to je přesně to. My jsme před 10, 11 dny vlastně vyslechli zprávu o tom, takový ten úplně signální předběžný odhad, jak se vyvíjí naše ekonomika, jak se vyvíjela v tom ne úplně úspěšném nebo příznivém roce 2009, jak se vyvíjela slovenská ekonomika, německá, anglická, jiná, každá, a to je vlastně takový údaj, který okamžitě zaplní, támhle vidím, že máte před sebou dnešní noviny, který okamžitě v těch dnech toho 12. nebo 13. února okamžitě zaplnil prostě první stránku, vývoj české ekonomiky je v roce, nebo byl v roce 2009 o něco horší než ekonomové očekávali. Je to signální odhad. Je možná potřeba říct, aby se člověk trošku orientoval, že 11. března už přijde takový ten zpřesněný strukturovaný odhad, ve kterém už se bude vědět, které odvětví, jak se na čem podílelo, kdo co kolik spotřebovával z toho, co jsme vytvořili. A potom teprve někdy za mnoho měsíců se provede takzvaná revize a všechny tyhle údaje se zpřesní a to už pak nikoho moc nezajímá. Ta bomba vlastně přijde teďko a ještě trošku toho 11. března a potom už ty revize už jsou takové, to už je technická záležitost. No, na druhé straně možná, že to souvisí trošku s tím sportem, co to vůbec ta čísla jsou. Svědčí o nějakém výkonu ekonomiky, no, tak možná, je to spíše odhad, ne že by to bylo nějaké přesné číslo, už ta metodika tvorby hrubého domácího produktu, sestavování toho ukazatele a všech agregátů národních účtů je, je takový proces spíš odhadující, ale vedle toho žijeme svým životem, chodíme, díváme se na olympiádu, platíme lístky na fotbaly nebo na tenis a tyhle ukazatele moc nevypovídají o tom, co jaká je kvalita našeho života, kam směřujeme, o co nám jde, na co myslíme. A ono to asi ani nejde udělat. Já myslím, že takové někdy, někteří ekonomové mají takovou úpornou snahu prostě do toho čísla vtěsnat všechno. Jako do čísla se vejde celý náš svět. Nevejde, takhle to nefunguje. No, nicméně zase nějakou orientaci mít musíme, musí mít kapitální průmyslu, musí mít bankéři, musíme jí mít možná my jako střadatelé nebo dlužníci a my jsme teď také velcí dlužníci, řada z nás, tak musíme tuhle orientaci mít a to všechno je takový údaj, který asi patří, ale říkám znovu, on se objeví na první stránce v těch novinách. Já, já si tipnu že toho 12. března ráno to bude zase tak. Zpřesní se jenom ten údaj, který je teď 14 dní starý nebo 12 dní starý a svět půjde zase samozřejmě dál, my žijeme svým životem. Ale ta čísla jsou nutná, ten systém národních účtů je věc, která je u nás velmi kvalitně vedena, musím říct, která zdobí naší statistiku nejenom systém národních účtů, a svět se tak, děje se tak všude. Já jsem přesně v tom samém týdnu slyšel, že Anglie má takovou lehce kladnou nulu, že Německo je kolem nuly. My jsme byli tedy meziročně na minus 4,3, což se zdálo ekonomům horší, než bylo, nebo než se očekávalo. Slovensko, náš nejbližší partner, přítel, minus 2,7, tak se jim tak daří trochu jakoby lépe než nám a je to potřeba brát s nějakou rezervou vždycky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Líbí se mi výraz lehce kladná nula, nad tím se laik možná trošku pozastaví. Na druhou stranu obvykle ta čísla bývají tak astronomická, že se vymykají vůbec představě obyčejného člověka. Na jednu stranu se mluví o tom, že vysoké státní dluhy vedou k výraznému zpomalení hospodářského růstu a to je vlastně začarovaný kruh, protože bez růstu se těžko podaří něco s tím státním dluhem udělat.

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Je to spojená nádoba, protože na jedné straně tím, že nevytváříme zdroje, on ten dluh vzniká nějak, on nevzniká jenom tím, že něco musíme mandatorně dát na nějaké dávky a příspěvky, on také vzniká výběrem nedostatečným výběrem daní. Vždycky je tam ta příjmové a výdajové část a pokud ta ekonomika nemá výkon a on mají prostě, řekněme, budu se držet toho čísla minus 4,3, v tom minulém roce a už trošku v tom předminulém roce neměla, no, tak samozřejmě nevytvoříte ty hodnoty, nevyberete z toho ty daně, přitom z toho hlediska mandatorních výdajů, 80, 85 procent všech výdajů ta vláda nebo, nebo státní rozpočet dát prostě musí, protože to někde zákoně slíbil a tak samozřejmě ten, ten výkon ekonomiky se podepíše na tomhle tom. A teď se tam hraje pochopitelně nějaká hra zvýšení daní, na jedné straně vypadá, že nasypu do toho měšce více, ovšem na druhé straně se zase podnikatelé vám všichni řeknou no, jo zvýšení daní nám ale komplikuje život, zvýšení, s čím já jsem ne úplně byl svolný té dolní hranice DPH, třebas to komplikuje život i spotřebitelům trošku, teď jsem ráno slyšel v sedm hodin, v půl osmé ve zprávách, že samozřejmě ekonomika má teď problémy s tržbami, maloobchodní obraty jdou dolů, řetězce nemají takové peníze, nevydělávají co dřív, protože lidé více zvažují v této době, co si koupí, jak si to koupí, jestli půjdou do slev, jestli nenahradí nějaké zboží jiným, jestli vůbec do toho supermarketu, supercentra půjdu a to si myslím, že mě ta zpráva zaujala, to si myslím, že je velmi správný přístup, že, že lidé prostě už uvažují, jakkoli třeba nejsou ještě zadluženi, nebo ne všichni samozřejmě, takže už zvažují takový ten - mám tam jít, nemám tam jít, co si když si koupím jenom toto. To si myslím, že je přirozený jev. Ovšem na druhé straně to podvazuje zase výběr daní, podvazuje to tvorbu zdrojů a to se promítne i potom do té výdajové stránky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zvlášť teď před volbami politici hledají, na koho svalit vlastně vinu za ten astronomický státní dluh. Ono to možná mnohému může připadat jako abstraktní záležitost, které ho, která se ho příliš netýká, ale ona má velmi konkrétní dopady. Není to právě chyba, ale možná i novinářů, ale zejména politiků, že třeba konkrétně nevysvětlují, co ta čísla znamenají?

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ono je to poměrně obtížné, už tady v tom případě toho hrubého domácího produktu, už jsem naznačil, že prostě tam se asi opravdu jako do toho nedá podívat, takže si někde přečtu v tramvaji noviny a budu vědět přesně, co se v ekonomice děje. Na druhé straně zase ty interpretace, podívejte se, my jsme dneska na nějakých 6 procentech, přibližně 6 procentech dluhu, ale už málokdo ví, že jsme už jednou takový dluh měli. A není to dlouho, je to 6, 7 let, tuším, 2002 nebo 2003, to už se prakticky nikde dneska nepřipomíná. V absolutním vyjádření nebyl tak vysoko, protože tenkrát HDP, nebo ke kterému se těch 6 procent počítá, bylo výrazně nižší, protože potom přišla taková ta tučná léta 2004, 5, 6, 7, kde jsme měli až šesti sedmiprocentní tempo a vytvořili jsme si zdroje, ale těch 6 procent řádově schodku deficitu už jsme měli před těma asi 7 lety. Takže to není poprvé. Jenom v absolutním vyjádření to nebylo těch, řekněme, očekávaných nebo plánovaných 163 miliard, o kterých se teď hovoří. Ale tohle už se neiterpretuje a jako si myslím, že ani není v zájmu prostého občana, aby, aby prostě tohle to sledoval. Já vždycky si spíš říkám, že každý potom se trošku chová na to jako spotřebitel nebo jako zákazník se chová trošku podle možná takové intuice. K lékaři taky nejdeme s tím, že, že prostě dokonale rozumíme své vlastní chorobě, nebo jenom pak doktor nám na to něco předepíše, takhle to není a já myslím, že v té ekonomice je to podobně. Prostě my musíme žít a musíme být rozumní, jakože třeba spotřebitele teď brzdí trošku, musíme si dávat pozor na zadluženost v domácnostech, taky problém trošku teďko tak, si myslím, že, že se učíme chovat se v tomhle prostředí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Www.rozhlas.cz/praha, to je adresa, kde si můžete přečíst přepis našeho rozhovoru hned následující den a ještě dne večer po 23. hodině vám nabídneme reprízu našeho rozhovoru s profesorem Richardem Hindlsem, rektorem Vysoké školy ekonomické v Praze. Vláda schválila zásady odměňování manažerů státních firem, podle kterých bude například výše odchodného šéfů firem maximálně šestinásobek průměrného měsíčního výdělku, zároveň by odměny měly být vázány na výkony a výsledky podniku. Já myslím, že to zní logicky ne?

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Zní to logicky a je asi dobře mít nějaké pevná pravidla, v tomhle ohledu my zase těch státních nebo polostátních podniků máme jenom několik desítek a významově některé ani nejsou příliš velké, ale to, že vláda přistoupila k tomuhle tomu kroku je, je asi dobrá věc. Je to o pravidlech, je to o nějakém systému, je to součást nějakých opatření. Teď jsme se spolu před 2 minutami bavili o deficitu ve financích, tak samozřejmě tato, tato úsporná nebo tato, bych řekl, opatrná politika v odměňování manažerů nebude, nejde o miliardy, ale taky je nejde oddělovat z kontextu všech jiných opatření, o které se teď vláda Jana Fischera snaží. Všude je potřeba nastavit nějaká pravidla a trošku šetřit a jestliže se hovořilo o snížení platů ve státní správě, jestliže se hovoří o nějakých jiných způsobech odměňování manažerů zejména ne třeba úspěšných manažerů, tak si myslím, že to je jedině v pořádku a je to kontext, jo, ta částka samotná bude nepatrná ve vztahu k těch 160 miliardám, ale je potřeba vidět to jako systém a tady si myslím, že ten krok je správným směrem je to správný krok.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čili se neobáváte toho, co se třeba naznačilo v novinách, že ti špičkoví manažeři mohou odcházet ze státních firem, byla by to ztráta?

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, podívejte se takhle. Snad můžu použít, snad to nebude bráno jako příliš velké zevšeobecnění, každý je nahraditelný a u nás vychází 4 tisíce, 3 tisíce studentů ročně. Jsou to všichni velmi dobří studenti, nebo většina z nich. Já si vůbec nemyslím, že by se za 10 let mezi těmi, a teď si zase přihřehju polívčičku, naší univerzity nenašli kvalitní lidé. To není pravda. A že by, že by tam ten člověk bez něho, že by to nešlo to ne, to vidíte to na fotbale, na všem, každý je nahraditelný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když si člověk spočítá ta čísla, kolik absolventů, jak jste řekl, vychází ročně, když to otočím, máte představu, kolik z nich skutečně najde uplatnění v praxi?

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Máme, my to, pokud jde o toto, tam my to velmi pečlivě sledujeme při promocích, jim dáváme vyplnit takový drobný dotazníček, abychom měli dokonalý přehled. Stejně tak existuje projekt, který se jmenuje Reflex, který vzniká na Karlově univerzitě a který mapuje cesty, cesty vysokoškoláků po odchodu z univerzit. My jsme na tom jako univerzita jedna z nejlepších z hlediska nezaměstnanosti, máme ji po 1 procento absolventů, což při nějakých 9,5 procentech celkové nezaměstnanosti je do, hodně, hodně málo. Na druhé straně je potřeba říci, že průměrná nezaměstnanost vysokoškoláků se blíží asi k 1,5 až 2,7 procentům procenta, tak my jsme asi na třetině tohoto čísla. Samozřejmě sledujeme jejich cesty, řada lidí si hledá už zaměstnání třeba už v průběhu toho magisterského stupně studie, řekněme, 4. 5. ročník, píší diplomky v nějakých firmách, my máme těsný kontakt se špičkovými firmami, oni k nám chodí a vybírají si, takže z tohohle pohledu o naše absolventy nemám strach. Jakkoli se také ta situace teď trošku zhoršila, ale to asi na všech vysokých školách, ten rok 2009 v tomhle nebyl zase tak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je tedy logické, že by měl být velký zájem o studium na vysoké škole ekonomické?

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, je ten zájem veliký a nejenom na ní, protože dneska si myslím, že budou rozhodovat především technické ekonomické profese. Z hlediska těch ekonomů to, ta nabídka je široká, dneska ten zájem je veliký. Ta druhá část těch lidí, které potřebujeme, to znamená technické profese, tam si myslím, že už je to trochu horší, že ten zájem takový není a že je všelijaký typ projektantů, manažerů technických profesí, si myslím, že trošku nám chybí. Oni takové ty technické školy ČVUT, VUT v Brně, Liberec jsou obtížnější trošku, buďme upřímní, a tam si myslím, že, že je trošku ten deficit na trhu práce je, že ti techničtí pracovníci můžou chybět.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak se díváte, pane profesore, na stávku pilotů Lufthanse? Určitě jste zaznamenal, že vstoupili do stávky.

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, mně včera dcera, že neodletí ve čtvrtek na nějakou cestu, teď vidím, že už to dneska v noci skončilo. No, podívejte se, ve Francii stávkuje téměř každý, téměř pořád, my na tohle to zvyklí úplně nejsme, samozřejmě vždycky to odborové sdružení má, má nějaký důvod k té stávce a já si myslím, že pokud ta stávka je jaksi dobře ohlášena, dobře zdůvodněná, že to je legitimní prostředek demokracie a já to nijak neodsuzuji, patří to k našemu životu a právo říct si o svoje práva asi by měl mít každý. Nemělo by to jít do úrovně vydírání, tam si myslím a já zase neznám tak dobře situaci v Lufthanse, jestli, jestli je tam situace tam tak vyhrocená. Ale jako obecně bych řekl, že stávka je legitimní prostředek demokracie, zvlášť má-li dodržena nějaká pravidla.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě máme jedno téma, to je to dnešní celodenní - naši krajané v zahraničí. Zabýváme se tím, že se ze zahraničí vracelo hodně lidí po roce 1989, kteří odešli do emigrace, dnes těmi, kteří naopak v zahraničí zůstává se samozřejmě neříká emigranti, ale je zajímavé třeba sledovat to, jak se daří vlastně dětem bývalých emigrantů. Do jaké míry udržují vztah se svojí mnohdy hodně vzdálenou zemí, nevím, jestli se tím nějak zabýváte? My se dnes budeme ptát našich posluchačů třeba na to, jestli by dokázali žít dlouhodobě v zahraničí a co by je případně donutilo rozhodnout se pro emigraci v uvozovkách.

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak my máme takové, ta moje generace takové dvě vlastně masivní vlny emigrace, to bylo kolem roku 1989, teď si to budeme připomínat to výročí, a potom kolem roku 1968, potom v těch dalších 20 letech už ta emigrace nebyla tak, bych řekl, nárazová, spíš byla plynulejší nebyla v takovém rozsahu. Zase Čechů tolik v zahraničí nežije. Když se podíváte, kolik žije třeba Poláků, tak dobře, v Polsku je čtyřikrát větší nebo má čtyřikrát více obyvatel než my, ale kolik žije třeba Poláků. O Irech se třeba říká, že jich žije více po světě zejména ve Spojených státech, anebo v Americe a méně v Irsku, tak zřejmě tyto země měly větší důvod k emigraci. My jsme měli takovou tu emigraci taky před 100 lety takovou tu z té doby prostě ze začátku 20. století. Mně se líbí, že se vlastně ta demokracie vedla k tomu, že se vypaří slovo emigrant, protože teď si myslím, že naše mladá generace prostě studuje na celém světě, vrací se, nevrací se, zamilovává se tam, odmilovává se tam a už se jim neříká emigrant, to mi přijde úžasná věc, protože a samozřejmě zakládají se rodiny, zakládají, musíme si zvyknout na to, že, že ta inter, interkulturnost a ta mezinárodnost těch i partnerských vztahů a rodících se dětí bude čím dá, tím větší a že i k nám přijdou lidé s jiným typem obličeje, jinou barvou pleti, než máme my. Je to přirozený vývoj a mě se to líbí, že se ten svět takhle, takhle propojuje a že už se asi nebude říkat, že je někdo emigrant. Ale jasně chválu, že třeba takové ty enklávy ve Spojených tátech, anebo třebas i v Evropě některých zemích, že, že historicky to má svoje místo a ta touha po domově a návrat domů a vzpomínky na to, co sem prožil ve vlasti, asi u těch lidí je silná, protože oni 20 let třeba tady nemohli být, nebo nechtěli být, tak, tak to si myslím, že je prostě k zamyšlení.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jenom ve stručnosti, vy sám byste si dovedl představit, že byste žil dlouhodobě v zahraničí?

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já jsem strašně fixován na Prahu, já jsem se v Praze narodil a já jsem takový typ, že bych asi neodešel, já jsem prostě v Praze strašně spokojen, nějak se mi to nezdá.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přiznává rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, profesor Richard Hindls. Děkuji za rozhovor, přeji krásný den, ať se vám daří, mějte se hezky na shledanou.

Richard HINDLS, profesor, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Také hezký den, na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomínám, že přepis rozhovoru najdete na www.rozhlascz/praha hned zítra a dnes večer si můžete případně poslechnout reprízu našeho rozhovoru. Příjemný poslech.