Jak to vidí Petr Robejšek - 30. května

Občané členských zemí, kromě Němců, přestávají věřit Evropské unii. I o tom jsme mluvili s naším hostem. Ekonom a politolog se zaměřil i na německé politické strany, jejichž program se od sebe vůbec neliší. Došlo ale i na evropské socialisty.

Dr. habil. Petr Robejšek
Dosavadní kariéra:
• studium na Karlově univerzitě v Praze;
• studium na univerzitě Hamburk;
• 1982-1998 vědecký pracovník, Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství
• habilitace pro politické vědy;
• 1998-2007 ředitel Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství, Haus Rissen v Hamburku;
• od července 2007 nezávislý poradce pro strategické otázky

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsem ráda, že na Dvojce mohu opět přivítat milého hosta, který k nám přijel z Hamburku. Petr Robejšek, přední ekonom a politolog, dobrý den. Vítám vás u nás.

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Občané členských zemí přestávají věřit Evropské unii, to vyplývá ze reprezentativního průzkumu jednoho amerického výzkumného centra, který se uskutečnil v osmi státech, včetně České republiky. Podpora Unii a její společné měně v zemích starého kontinentu během posledních 12 měsíců dramaticky poklesla. Občané navíc ztrácejí důvěru ve své zvolené reprezentace. To jsou, pane Robejšku, řekla bych, hodně znepokojivá zjištění, také překvapující.

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Nikoliv, znepokojivá jistě, překvapující nikoliv z mnoha důvodů. Nemůžeme asi probrat všechny, ale ten asi zásadní je ten, že Evropská integrace byla od samého počátku projektem elit a zároveň projektem elitářským to slovo elitářské v tomto kontextu znamená, že se elity řídily při jeho provádění podle svých vlastních preferencí, to co jim bylo důležité, to jak bylo třeba z jejich hlediska Evropskou integraci provádět. Prováděli jenom podle svých vlastních měřítek a zanechali národy daleko za sebou, ačkoliv národy jsou ve skutečnosti ti, kteří aspoň nominálně vládnou. A pak existuje celá řada dalších důvodů, řekněme z aktuální situace, které vedou k tomu, že evropská integrace, Evropská unie ztrácí renomé a národní stát naopak na významu získává.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bylo možné očekávat tento vývoj?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Bezesporu, od samého počátku právě z toho důvodu, který jsem jmenoval, protože ten elitářský přístup svým způsobem arogantně přehlížel to, jestli občané vůbec v tom slavnostním průvodu směrem k světlým zítřkům spojených států evropských, jestli vůbec jsou zúčastněni a když se podíváme zpět, tak nikdy vlastně zúčastněni nebyli, naopak zaostávali stále více v tom svém, co je jim důležité, což dobře ukázaly evropské volby a jejich neustále klesající účast.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z toho trendu nedůvěry, když se podíváme na ten průzkum, se vymykají pouze Němci, kteří stále ty integrační procesy podporují a považují je za přínosné. Proč Němci na rozdíl od dalších národů nepropadají té skepsi?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Němci jsou specifický případ. Já bych, jestli to nevysvětlí všechno, ale vysvětlí to velkou část z toho fenoménu toho jevu, o kterém mluvíme a sice to, že německá společnost i nadála jaksi odčiňuje druhou světovou válku ani ne tak z vlastní vůle, nýbrž prostě protože tohle to téma se traduje v německé výchově, v německých médiích v tom, jak ovlivňují elity národ, to co mu říkají, že je důležité. Ten hlavní důvod, který se vykrystalizuje, projeví v takovém výzkumu, projeví se prostě tím, že Němci se chovají na rozdíl opravdu od všech ostatních, jakoby ztratili svoji národní identitu, svoje vlastenectví, svoje němectví a nahradili je evropanstvím, to byl také vlastně ten zveřejněný nebo nezveřejněný, přímý nebo nepřímý plán celé evropské integrace. Němci jako zakotvení a i spoutaní uvnitř evropské integrace, němectví jako něco, co údajně nebo skutečně způsobilo první a druhou světovou válku a tudíž i něco, co se musí něčím jiným nahradit a něco jiné bylo evropanství a ty rezidua, zbytky tohoto evropanství doznívají i v Německu a s tím, jak razantněji klesá podpora v ostatních státech, je to pomalé oslabování podpory pro Evropskou unii v Německu, není tak zřejmé, ale i přesto tam ho pozorujeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme právě na ta čísla, tak Unii je v Německu nakloněno 60 % dotázaných. To je nejvíce. Naopak nejméně 38 % je tomu v Česku. Němci tím svým, řekněme pozitivním postojem vnímáním jsou kromě toho, že se identifikují s částí s Evropskou unií, řekněme, optimisté nebo možná i vizionáři?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Určitě ne, já si myslím, že mnoho souvisí s technickými otázkami, třeba jak byla přesně formulovaná otázka, jak ti, kteří jsou dotazováni, jí rozumí, co pod ní rozumí, ti jsou problémy, které jsou metodologického charakteru, ale hájí svoji roli. Zrovna tak by se dalo argumentovat i to, že Němci ještě i nadále věří v evropskou integraci, není ani tak výraz pesimismu jako výraz naivity, řekl by Čech. A ta česká pozice by se dala interpretovat právě jako výraz realistického vidění, možností a situace, stavu a budoucnosti Evropské unie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten odlišný postoj či vnímání Němců vůči Unii prohlubuje tu propast mezi řekněme, nejvýznamnějším hráčem Unie a tím zbytkem Evropy, když se podíváme v posledních měsících, jak narostly ty protiněmecké nebo minimálně protimerkelovské nálady v Řecku, Itálii a v dalších zemích.

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Já si myslím, že ani ne, protože to o čem mluvíme, to znamená, národy v veřejnosti je jedna věc. Druhá věc je to, jak jednají a myslí političtí vůdci, kteří státy zastupují. Jejich myšlení a jednání, řekněme idealistické cíle evropské integrace hrají možná, já si vůbec nejsem jistý, jestli vůbec, ale možná určitou roli zcela jistě u bruselských exponentů ale nikoliv, nejsem si jistý, že i u národních exponentů, ale to co u elit ostatních států Evropské unie, vyjma bruselského centra hraje roli, jsou svrchované národní zájmy, to znamená to, co se od Německa očekává, vynucuje a neodpracuje dobrem, a sice peníze, financování jihoevropských bank, a posilování jihoevropské ekonomiky, považují zástupci těchto států za něco zela samozřejmého a vynucují si to různými způsoby, technikami, na jejichž líčení nemáme dost času, ale které prostě fungují a jedna z nich je prostě i to vydírání, ale ty hlavní jsou úplně jiného charakteru, to jsou řekněme, ekonomického, finančně politického charakteru, hrozby, když padnou naše banky ve Španělsku, tak tady máme Lee Man na třináctou, bojte se toho Němci a německá politika zatím nedocházela racionálně zhodnotit, že toto nebezpeční není tak veliké, jak je znázorňováno, nebo má jiné zájmy, které vedou k tomu, že podporuje i proti, řekněme, recionalitě podporuje i nadále tenhle ten velice nákladný a velice nebezpečný financovací kurz.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě v roce 2011 vnímali respondenti společnou Evropskou ideu pozitivně, preferovalo ji 60 % oslovených, vloni to bylo už jen 45 %. Jaké to mohou být, pane Robejšku, důsledky této oslabující podpory i porozumění pro Evropskou unii.

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Ty důsledky se konkrétně projeví vlastně jenom ve volební fázi, to je trošku slabina a nejen trošku, docela dost velká slabina současných západoevropských demokracií, jejich fungování, respektive jejich nefungování, které bych popsal asi tak, že nálady a zájmy obyvatelstva jsou potlačovány náladami a zájmy vládnoucích technokratů, kteří na rozdíl od obyvatelstva mají víceméně stejné zájmy, to znamená, my když se podíváme na Německo, i když se podíváme na Francii jen prostě z jiné perspektivy, tak prostě zjistíme, že ty politické elity mají stejný zájem. V Německu mají stejný zájem na tom, pokračovat v tom kurzu, který jsem popsal a kritizoval a ve Francii naopak mají stejný zájem, ačkoliv jsou praví nebo leví, mají stejný zájem na tom, aby Německo i nadále financovalo Evropskou unii a stabilizovalo jih Evropy. To znamená, co si myslí prostí lidé, se projeví v podstatě jen v tom volebním okamžiku a, a to je trošku něco nového, projeví se v tom, že vzniká určitá poptávka, politická poptávka po tématech, které bych popsal pojmem kritika evropské integrace, odmítání evropské integrace a ty politické strany, která tahle ta témata obsluhují, to znamená, nabízejí odpověď a říkají: Ano, to vidíme také tak, v Anglii, ve Finsku a tak dále, stejně jako ta nedávno vzniknuvší strana v Německu. To jsou strany, které budou v budoucnosti, možná třeba ne v tom dalším termínu voleb, ale v budoucnosti budou hrát stále větší roli tím spíše, že ty evropské elity zřetelně ještě nejsou ochotné respektovat to, že v národě neexistuje podpora, naopak klesá podpora pro evropskou integraci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to ta volební karta, respektive karta ve volbách.

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Je to ta volební karta, ale pro mě je to trošku málo, protože to pořád zůstává to co jsem řekl na začátku, demokracie je vykotlaná, vytunelovaná. Ta politika se odehrává stále více v kuloárech a stále více podle zájmů a preferencí jenom úzké skupiny obyvatelstva. To nejsou jenom politici, ale to jsou třeba i bankéři, to jsou významní podnikatelé, kteří mají zájem na globální nebo kontinentální projekci politiky, ale když se ptáte malého a středního podnikatele, tak pro něho evropská integrace přináší jenom problémy, protože on předepisuje stále další normy, které pro něho znamenají stále další náklady a neposkytuje mu v podstatě vůbec nic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejrychleji ztrácejí iluze Francouzi, rychleji dokonce než Španělé. Zejména mladí lidé tam ve věkové kategorii od 25 do 34 let polovina Francouzů by chtěla žít v jiné zemi. Je ta frustrace Francouzů pro vás pochopitelná?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Zcela. Samozřejmě, že je pochopitelná. To co se odehrálo ve Francii právě v posledních volbách, v té změně od Sarkozyho k Hoolande, je desiluze těch, kteří volili Hollande, protože se domnívali, že Sarkozy je pravičák, který jim poskytuje špatnou politiku a že Hollande jim bude poskytovat lepší politiku. A musí s politováním zjistit, že Hollande jim poskytuje ještě horší politiku a když to řeknu distancovaně a neutrálně, takže Hollande musí vařit stejně z vody, jako vařil Sarkozy, stejně možnosti, jako měl Sarkozy a využil je po svém, má i Hollande a ty jsou špatné pro Francii a ta snaha nebo ta preference, o které jste hovořil a nejraději bydlet v jiné zemi, to znamená, opustit tuto bezvýchodnou situaci, možná ani ne tak francouzství a Francii, ale opustit tuto bezvýchodnou situaci a hledat štěstí někde jinde, je zcela pochopitelné právě u mladých lidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže bychom mohli očekávat, pokud se tak již neděje i jakousi emigraci z Francie, jak vidíme, ze Španělska, Portugalska?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Jistě, přičemž ta francouzská situace je ze dvou důvodů trošku odlišná. Jejich situace není tak špatná, jako ve Španělsku, v Portugalsku nebo v Řecku a vazba francouzského národa, jestli to takhle mohu paušálně říci, vazba na Francii je, řekl bych snad nejsilnější v Evropě. To znamená, to co pojmenováváme vlastenectví, to co v Čechách vůbec neznáme, bohužel, to ve Francii známe velmi silně, ale to myslím, trošku bude brzdit tuhle emigraci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Deprimovaní Francouzi, to je bezesporu špatná zpráva pro německo-francouzský tandem, předpokládám, ten byl léta označován za motor evropské integrace. Zrezivěl, pane Robejšku?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Samozřejmě, on byl od samého počátku postaven na chybných nebo jenom dočasně působících předpokladech a podmínkách a ten základní předpoklad byl ten, že Němci platí a Francouzi vládnou, pokud jde o evropskou integraci, to znamená, Francouzi určují to, kterým směrem a za jakých podmínek se bude dál vyvíjet Evropská unie a Němci tu celou záležitost financují a drží se zpátky, pokud jde o politické preference, to co zažíváme v současné době jako důsledek světové finanční krize na níž nelze zapomenout a potom krize zadluženosti státu vede k tomu, že najednou Němci nejen platí, ale i politicky rozhodují. To znamená, to co kritizují ostatní na politice kancléřky Merkelové a sice její spořit, spořit, spořit, je zároveň i samozřejmě silný projev její politické moci, nejen to, že Němcům dochází ty peníze, které doposud byli ochotni po léta, po století přisypávat do evropské integrace, ale i to, že si uvědomují, právě protože jsou jediní, kteří ekonomicky jakž takž fungují v Evropě, si uvědomují i svoji politickou moc a vzhledem k tomu, že občané Německa nejsou ochotni a to kancléřka velice dobře cítí. Ta celá politická třída se podle toho sice zatím nechová, ale vice dobře to cítí. Nejsou ochotni dále financovat evropskou integraci s takovým nadšením, řekněme, s nezájmem, jako to dělali doposud, to znamená i pro vládu, že musí spořit, to znamená, ptát se, když platíme, tak se bude hrát naše muzika, to znamená, ten tandem ztrácí svoji původní strukturu. Francouzi už ani nevládnou politicky, natož aby vládli ekonomicky, naopak stávající se ekonomicky tím nemocným mužem Evropy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To už ani není tandem.

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
To už není tandem, to je docela fascinující, na to bohužel nemáme čas, ale fascinující historicky, protože to co měla vlastně evropská integrace zabránit, je dominance nejsilnějších v Evropě nad ostatními. Rovnost států těch malých s těmi velkými, z toho nezbylo vůbec nic. Naopak vrací se ta stará architektura, to znamená, ten nejsilnější, ten ekonomicky nejsilnější aktér, a to je Německo, potom Francie, potom Anglie jsou vlastně ti, kteří nějakým způsobem dominují evropské procesy. Z toho krásného, z toho i mně sympatického, všichni jsme si rovni a vznikne cosi jako evropanské společenství, z toho nezbylo vůbec nic a historie se nám opakuje a vrací se.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesto kdybychom dali příklad, že Evropská unie je momentálně nemocný muž, tak přece bychom se ale měli o něj postarat. A ne odepsat jej, dát do starého železa.

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
To je otázka, jestli je na smrt nemocný anebo jestli se dá ještě zachránit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo myslíte, že by byl simulant?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Simulant určitě ne. Simulant ne, protože Evropě se vede velmi špatně. Ale teď je otázka, jestli ta prognóza, kdybych to řekl medicínskými pojmy, jestli ta prognóza je ještě pořád pozitivní. A právě proto celou cestou co jsem říkal na začátku, že evropská integrace byl elitářský projekt, který nevzal s sebou občany, který vycházel z přestav elit o tom, jak společnost funguje, které jsou, jak ukazuje, chybné. Nadnárodní řešení nejsou elity schopné dovést opravdu k úspěchu. Oni jsou schopné vytvořit koncepce, ideály, představy, ale jejich uskutečnění je úplně jiná věc, to znamená, ta představa evropské integrace je jednak proto, že byla od samého počátku špatně prováděna a já nejsem opravdu generál po bitvě, a tohle to říkám do té doby, co v Čechách píši a v Německu jsem to říkal ještě mnohem dříve, to znamená, to mi nikdo nemůže vytknout, ta představa o tom, jak evropská integrace má vypadat, byla od samého počátku chybná, a protože elity do dneska nebyly schopné ji opravovat, nebyly ochotné ji radikálně zkorigovat tak ten co leží v posteli, podle mého názoru, je nevyléčitelný případ.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je ale alternativa k Evropské unii v té podobě, ve které je nyní.

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Ta alternativa řekněme, organizační je naprosto jasná, volný trh a to je všechno, žádné centrum v Bruselu, žádná evropská zahraniční politika, stejně neexistuje žádná evropská bezpečnostní politika, věci, které řekněme jsou atributy, známky jakéhosi soustátí, to co právě patřilo k těm představám k těm vizím a idealismu elit, které nebyly schopné to provést, to všechno nás stojí jen peníze, o bankovní unii ani nemluvě. Euro, věc která je naprosto zbytečná pro fungování ekonomiky, není vůbec nutná, je užitečná jen pro určitou část aktérů. Pro ně je opravdu užitečná pro ty velké a ne pro ty malé. A těch malých je víc. To znamená, ta alternativa je zóna svobodného trhu a tím jsme skončili. Evropská integrace jako zacílený proces ke vzniku spojených států evropských, které mají nebo měli údajně konkurovat Americe nebo konkurovat Číně, ta je iluzorní, z ní nic nebude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokračujeme v rozhovoru s předním ekonomem a politologem Petrem Robejškem. Německá sociální demokracie velkolepě oslavila v Lipsku 150 let svého vzniku, dokonce přijela i jako host kancléřka Angela Merkelová, tak to byla, pane Robejšku, velká koalice na jeden den.

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
To je velmi inteligentní otázka, paní Senková, protože v ní je odpověď, která vlastně postihuje problém stranické demokracie vůbec. To nebyla koalice na jeden den, to je odraz symbolický. Odraz toho, že se nejen německé, ale mluvíme německé strany, od sebe programově vůbec neliší. To znamená, ta velká koalice se praktikuje, ačkoliv sledujeme slovní přestřelky v Bundestagu a vášně, které jsou možná i opravdové, ta velká koalice přesto funguje již teď a znamená to v podstatě je jedno, které strany, až řekněme, Linke, která je opravdu jiná, které strany spolu budou v Bundestagu dělat koalici. Politika jako taková se nezmění a to je i ten zásadní problém sociální demokracie, která je stejně jako ostatní strany ideologicky a ideově vyprázdněná. To je velmi složitý problém, který se týká i českých stran.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V mnoha komentářích se v Německu objevovala přímo v titulcích otázka: SPD - k čemu? To už samozřejmě souvisí s tou současnou situací německé sociální demokracie, do voleb 22. září zbývají 4 měsíce. Co chybí současné SPD, jsou to vizionáři jako kdysi Eduard Bernstein?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Já si myslím, že jí chybí opravdu témata, ale ty chybí zrovna tak CDU-CSU, to že CDU-CSU zdánlivě tenhle problém nemá, souvisí jen s tím, že vládne, to je optický klam, voličů, kteří dávají takzvaný kancléřský bonus té vládě, která dominuje, kdyby jakási boží moc ze dne a den změnila ty pozice, ale vládnout kancléř Steinbrück a my jsme se ptali za půl roku, jak se věci mají,pokud jde o popularitu, tak bychom hovořili o tom CDU kvůli čemu? Protože zrovna tak CDU ztrácí svoji tématiku, krade nebo řekněme, to neutrálněji, přebírá ta témata ostatních stran, totéž dělají i ostatní strany, to znamená, sociální demokracie je jen příklad toho, že ideologie jako takové již strany neodlišují. To co ideologicky kdysi hrálo a co bylo opravdu důležité právě v Bernsteinově době a v té době, kdy opravdu šlo o to vpravo, vlevo, to byly otázky uskutečnění rovnosti a uskutečnění svobody. Rovnost je téma levých, svoboda je téma pravých. Tyhle ty otázky jsou zodpovězeny. Svoboda a rovnost v té míře, v jaké je společnost ponese, jsou uskutečněny v západních demokraciích, všude, to znamená, nikde není absolutní rovnost, nikde není absolutní svoboda, ale je maximálně dosažitelná míra rovnost a míra svobody v té které zemi jako problém vyřešen, to znamená, strany, které se těmito problémy zabývaly a byly důležité a motivovaly, nemají co nabídnout. Co jsou zásadní problémy, oprávněnosti jejich existence a i funkčnosti demokracie a náhrady za něco takového jako jsou ideologie, které jsou zcela nefunkční.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vztahuje se to také na situaci socialistů v jiných zemích nejen v Německu?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Bezesporu. Je docela fascinující pozorovat, že přestože vlastně doba krize by měla být konjunktura socialistů. Sledujeme jen to, že ten obvyklý cyklus těch, co doposud byli v opozici, teď vládnou, pak se deklasují a vládnou ti, kteří byli zatím v opozici, že ten cyklus normálně pokračuje. A to co jsme zmínili ohledně Francie, socialistický prezident, který patří k nejméně oblíbeným prezidentům francouzské republiky v historii. V době, kdy socialistická témata by měla být vlastně centrální témata politického boje, to je důkaz toho, že ten problém, co nabídnout místo ideologie a proč je ideologie bezvýznamná, ten problém platí i v jiných státech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Existuje nebo zabývají se ty strany nebo konkrétně tedy socialisté odpovědí na tento problém?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
To jsou Murpyho zákony a Parkinsonovy zákony, to znamená, společnosti jako organizace se snaží udržet na životě, přestože ztrácí svůj význam a svůj smysl a to samozřejmě dělá každá politická strana a já kdybych by předseda té či oné, tak bych se snažil samozřejmě o totéž, protože jim nejde jistě o to, aby zanikly, oni se snaží to kompenzovat, ale řekl bych tak, aby se umyli a nenamočily. To znamená něco změnit ale ne to co je skutečně důležité. To znamená, to co pozoruji je, že strany, zejména v těch západoevropských státech v té střední a východní Evropě je v důsledku ještě doznívajícího komunismu, ta politická situace o trošku jiná, ale ne zásadně, to trošku jiná, ale v té západní Evropě jsou ty politické strany zoufale hledajíce témata, která by je jakoby odlišovala a pan najednou skončí u zcela obskurních, vedlejších témat, které jsou tématy menšin, o které se rozpoutávají domnělé prostě stínové boxování, jakoby šlo skutečně o ta zásadní revoluční témata svoboda a rovnost. A tím se snaží trošku si vytvořit tu nezaměnitelnost své vlastní pozice. Ale vždycky toho dosáhnout jen na velice krátkou dobu, protože ty ostatní je začnou velice brzy napodobovat. A tím pádem se tenhle ten rozdíl smaže, takže to není řešení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I proto slaví takový úspěch různé alternativní strany nebo seskupení?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Přesně tak, ty alternativní strany totiž nabízejí konkrétní téma. Samozřejmě to není ideální řešení, ale za dané situace tyčí z té řady, z té šedi politické tématiky ostatních etablovaných stran, najednou vyčnívají strany, které jasně řeknou, co chtějí nebo co nechtějí. A osloví tam většinou menší část populace dlouho se s tím samozřejmě přežít nedá, ale v té chvíli, když ty ostatní nedělají vůbec nic pro to, aby nějakým způsobem reflektovali, co se děje ve společnosti, tak ta strana, která řekne, vyber si jedno téma a řekne: Migrace je něco, co musíme řešit jinak, než jsme řešili doposud. Nebo evropská integrace se nedá provádět tímhle tím způsobem jako se prováděla doposud, ta strana je najednou má tu nezaměnitelnost, má tu značku, která vlastně pro stranu je jako pro jakýkoliv jiný produkt, eminentně důležitá a pak začíná být zajímavá, ale jak říkám, i kdyby se tyhle ty strany jako je třeba ta alternativa pro Německo nebo praví Finové nebo Le Pen ve Francii, kdyby se tyhle ty strany skutečně prosadily a dostaly k vládě, tak asi dostanou do situace, kdy s touhle tou monotématičností samozřejmě neobstojí. Oni tam nejsou, a do té doby, než tam dojdou, bude možná ještě chvíli trvat, ale kdyby tam hypoteticky byly, tak by samozřejmě musely nabízet celou paletu odpovědí na všechny politické a ekonomické otázky a pak by zase přišla ta samá otázka, máte nějakou ideologii, jaký je váš uzavřený koncept a ty strany by nemohly říci my máme pravou nebo levou ideologii. Ty by musely hledat něco jiného a já myslím, že se to dá najít, ale není to jednoduché, zejména to není jednoduché pro politickou třídu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není to třeba v určitém smyslu i pohodlné nebo chybí těm stranám víc ta odvaha hledat a nacházet témata?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Ano, samozřejmě, je to takové umírání na splátky, ti, kteří dneska rozhodují o tom, že neudělají radikální změny, mohou dohlédnout konce své kariéry a tím pádem si mohou říci: Dobrá, celkově to řešení není, ale až já budu psát memoáry, tak to ještě s tím něco vydělám, trošku ironicky řečeno, ale kteří se opravdu zabývají osudem strany x za 10 až 15 let, si musí dělat velké starosti, protože když se podíváme na věci opravdu striktně, racionálně, tak strany nejsou pro fungování státu důležité. Ony nejsou nezřeknutelné. Tak to doposud nebylo, ale vidíme, že státy fungují, i kdyby nefungovaly strany a vlády. Podívejte se na Belgii, která byla jak dlouho bez vlády a ta země fungovala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Platí ještě heslo nebo deviza německých sociálních demokratů - nejprve země potom strana?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Já nevím, já si myslím, že ten obraz německé sociální demokracie je obraz světa. Není odlišný od obrazu světa jiných politických stran nejen v Německu, ale sice rozmazaný. Ta snaha zalíbit se každému, samozřejmě zapovídá je a jakoukoliv jednoznačnost, ale právě ta jednoznačnost dělá stranu zajímavou a dělá stranu volitelnou a to je slepá ulička, ze které se ani sociální demokracie nemůže dostat. To znamená, oni musí říct: Ano, ale. A to v každé otázce, to znamená, je to trošku jako rádio Jerevan. V principu ano, ale ve skutečnosti je to úplně jinak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ekonom a politolog Petr Robejšek, nezávislý poradce pro strategické otázky, který byl hostem dnešního vydání pořadu Jak to vidí. Děkuji za rozhovor a budu se těšit na ten další.

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Rádo se stalo, já také, na shledanou.