Jak to vidí Petr Robejšek - 15. ledna

15. leden 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petr Robejšek

Jak se dnes v Německu dívají na rozdělené Československo? I na to jsme se ptali ekonoma a politologa Petra Robejška, se kterým jsme také hovořili o fungování EU, ekonomické situaci a budoucnosti společné evropské měny.

Dr. habil. Petr Robejšek
Dosavadní kariéra:
• studium na Karlově univerzitě v Praze;
• studium na univerzitě Hamburk;
• 1982-1998 vědecký pracovník, Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství
• habilitace pro politické vědy;
• 1998-2007 ředitel Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství, Haus Rissen v Hamburku;
• od července 2007 nezávislý poradce pro strategické otázky

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem pan Petr Robejšek, český ekonom a politolog žijící v Německu. Dobrý den. Jsem ráda, že jste si z Hamburku našel cestu k nám na Vinohrady.

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Dobrý den. Vždycky rád.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před 20 lety se zraky Evropy upíraly na rozdělené Československo. Všímají si tohoto výročí i v Německu? I to jak se třeba vede nyní dvěma samostatným státům?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Méně. Jednak jsme tak trošku pod hranicí vnímatelnosti, to si musíme přiznat. Naše země není tak veliká, aby zaměstnávala německou veřejnost. Tímhle tím tématem se zabývají vlastně jenom specialisté a ti si jistě všimli toho, co se odehrálo jednak tehdy a i toho dalšího vývoje. Ale jak říkám, to je spíše malá část německého obyvatelstva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byli jsme, pane Robejšku, jakýmsi předvojem, když se podíváme na ty sílící snahy v Evropě, co se týče odtržení například Vlámů nebo Katalánců či dalších?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Beze sporu. Česká republika a Slovenská republika se staly něčím jakoby vzorem nejenom pro ten fakt rozdělení, ale i pro ty důvody rozdělení. A předžívají do dneška to, co s velkou pravděpodobností čeká i některé další evropské státy. V souvislosti s tím, že v Evropě existuje mnoho systémů, mnoho zemí, které nejsou vnitřně konzistentní, to znamená nejsou vnitřně sourodé. Ekonomicky, zejména ekonomicky, ale i národnostně. A od toho se odvíjejí tlaky, které tyhle ty státy roztahují, rotříšťují, fragmentují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sílí ten tlak?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Beze sporu. Ten sílí zejména v souvislosti se zhoršující se ekonomickou situací. Dokud se vede lidem poměrně dobře, nebo dokonce stále lépe, tak nemají myšlenky na to, co má soused a jestli ten soused vlastně je můj soused nebo jestli chci mít státeček sám pro sebe. V tu chvíli, když se situace začne zhoršovat, tak se jedni ptají, jak to, že my pracujeme víc než ti ostatní v té samé zemi a oni dostávají finance od nás a ti, kteří třeba nepracují tolik, říkají, jen plaťte, my máme svůj životní styl. Každopádně vznikají napětí, která vedou k tomu, že pohodová situace blahobytných let najednou skončí a jednotlivé populace se začnou ptát, jak dlouho ještě v téhle té formě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Známe ostatně i nejnovější statistiku, počet nezaměstnaných v Evropě neustále roste. Co Češi a Slováci a tím rozdělením Evropě ukázali nebo dokázali?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Zejména to, a to je asi ten řekněme z hlediska bruselské byrokracie, nejnebezpečnější výsledek toho rozdělení. Ukázaly totiž to, že dva malé státy, byť i se říká malé státy nemají šanci přežít, dva malé státy, které jsou vnitřně sourodé, národnostně, ekonomicky, historicky, tak mohou lépe jeden jak druhý fungovat a prosperovat než jakási nadkonstrukce, která tyhle ty dva malé státy v nějakých historických nebo politických důvodů tlačí dohromady, ačkoliv oni k sobě tak nepasují, jak by se to zdálo. A to je myslím to, co celou evropskou integrační ideologii staví na hlavu, protože ukazuje, že ta snaha spojit nespojitelné v rámci kontinentu nepovede k úspěchu a že naopak jednotlivé členské země mají větší šance, když se pokusí hledat svoje štěstí na vlastní pěst.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to tedy jinými slovy, že prožíváme jakousi, nebo národní státy prožívají renesanci?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Beze sporu. Národní státy prožívají renesanci z mnoha důvodů. Na to, abych je všecky vyčíslil a diskutoval, nemáme čas, ale řeknu aspoň ty dva nejdůležitější. Jeden je skutečnost, že národní stát jako sounáležitost, jako historická paměť, jako společná řeč, jako společné zvyky dává lidem právě v tom chaotickém dnešním světě orientaci, smysl, zakotvuje je, dává jim šanci zorientovat se ve světě, který je jinak pro ně těžko srozumitelný a říci, tady stojím a dívám se ven, to je jeden velmi důležitý důvod, který je spíše psychologického charakteru. A pak ten druhý, který už jsem vlastně trošku nakousl a sice to, že ekonomické a politické fungování jakéhokoliv systému, to znamená jakéhokoliv státu, je velmi úzce spojené s tím, je vnitřně sourodý, jak jeho části pasují dohromady. A když máme státy z nichž část je spíše agrárně orientovaná a číst spíše průmyslově orientovaná, tak je třeba přemýšlet o tom, jestli to není začátek konce a jestli by se jim nevedlo lépe odděleně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsme viděli na příkladu Československa, konkrétně.

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co z toho všeho plyne pro evropský federalismus? Je to už přežitek?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Samozřejmě. Evropský federalismus je ve skutečnosti, když to opravdu domyslíme, euroiluzionisté vždycky tvrdili - národní státy jsou přežitek a nabízeli velký evropský stát, nic jiného. Oni chtěli zrovna takový stát jenom v tom větším měřítku. Tím vlastně favorizovali něco, co sami zatracovali a říkali - národní státy nemohou být, ale spojené státy evropské ty smí a o ně jde. To znamená tenhle ten protimluv se vlastně obrací i proti celé integrační politice právě na pozadí těch vývojových procesů, o kterých jsme právě hovořili a některých dalších. A vede skutečně k tomu, že ta federalizace nepovede k úspěchu. Naopak tím, že se za každou cenu evropské elity snaží stlačit a spojit nesourodé, tak vytvářejí jenom konflikty a problémy. A teďkom už zřetelně vidíme ten nejokatější, ten nejsvětelnější je ten finanční problém, který vede k tomu, velice zkratkovitě, ale to podstatné v tom je řečeno, že sever platí jihu a to si samozřejmě sever nedá dlouho líbit a jih se nebude tím, že se mu bude platit, nebude vyvíjet tak rychle, aby dohnal ten sever a mohl by, mohl s ním kráčet v jedné řadě. To znamená ta rozpolcenost je naprogramovaná právě tou rozdílnou vývojovou úrovní i tím, že se každá z těch částí vede a pohybuje jiný směrem, s jinými cíli, s jinými předpoklady a s jinou budoucností.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže jinými slovy ty vztahy se spíše jaksi zhoršují?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Přiostřují se jednak tím, že když jde o peníze, tak přestává legrace, to známe i z normálního života v malých skupinách a když jde o státy, tak je to o to horší, že tam ještě funguje ten národnostní moment, který říká, my Vlámové a ti Valoni žijeme sice ve stejné Belgii, ale od těch Francouzů, raději pijí než pracují a my jsme ti pilní, spořiví a teď bysme měli na ně doplácet. A to jsou elementy, které přeneseno mezi Německo a Řecko nebo severní a jižní Itálii popisují dnešní Evropu a ten zásadní konflikt, který evropský federalismus nakonec povede k tomu či onomu zániku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy navrhujete například rozmělnit řízení Unie. Co konkrétně si pod tím představit?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
To je úplně to nejjednodušší a nejsmysluplnější, když zjistíme, že státy nejsou dostatečně sourodé, členské země tohohle toho spolku, tak nedává velký smysl snažit se je do té sourodosti vtlačit tím, že jim vnutíme stejné normy, ačkoliv mají různá východiska, různé tradice, různou vývojovou fázi a my jim přesto řekneme - všichni se budete chovat podle jedné normy a snažíme se to vynutit. To možná chvíli jde, ale ve skutečnosti to není stabilní. Ten evropský centralismus, který není vlastně nic jiného než mocenská otázka. Tam nejde o to, aby se lidem vedlo lépe, nýbrž o to, aby se moc koncentrovala v Bruselu. Já, kdybych seděl v Bruselu, tak se chovám stejně, já pro to mám pochopení pro ten, pro tu snahu zvládnout a koncentrovat moc, ale to ještě neznamená, že to je správné. Správné je, aby se jednotlivé státy snažily najít svoje štěstí svým způsobem i svým tempem. A k tomu ta evropská koncentrace samozřejmě neslouží. Jednoduchá odpověď, co bych navrhoval. Trošku takové složité slovo, kterému se říká subsidiarita, to znamená rozhodovací kompetence snížíme co nejníže je to možné, to znamená všecky otázky, které nemusí rozhodovat centrum, rozhodují jednotlivé části. A takhle půjdeme až úplně na úroveň obce, na úroveň malých skupin a pak dosáhneme aspoň v jakési přechodné fázi dosáhneme cosi jako zvýšení výkonnosti a oslabení toho tupého centralismu, který znamená všichni mají jednu konfekční velikost, a sice 50.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Navzdory předpovědím analytiků skončila eurozóna za rok nebo v roce 2012 v plné sestavě, tedy i včetně největšího kandidáta na odchod, a to Řecka. Jaká je to pro vás zpráva, zachování eurozóny?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Tak já neznám analytika, který řekl 31. prosince 2012 skončí eurozóna, nebo do té doby. Jsou analytici a já je k nim patřím, kteří říkají, že ta současná konstrukce a politika směřující k jejich záchraně nepovede k úspěchu a dříve nebo později, a to může trvat i dost dlouho anebo to může jít hodně rychle, dříve nebo později dojde k té či oné formě rozpadu eurozóny, v naprosto extrémním případě k úplnému zániku eura. To znamená ta zpráva mě v žádné formě nešokovala. Jenom snad v tom ohledu, že jsem si znovu potvrdil to, co vím a ti, kteří se tím problémem opravdu realisticky zabývají, vědí také, že evropské státy odmítají podívat se pravdě do tváře, aby neztratily svoji tvář, aby nemuseli přiznat, že jejich dosavadní politika byla chybná a náklady tohohle toho oddalování, pochopení a přiznání pravdy přehazují jako horkou bramboru svým voličům, kteří v současné a budoucí generacích budou jejich selhání muset platit. Nakonec nedosáhnou svého cíle politické elity. Ale to už je nezajímá, protože v tu chvíli oni budou v penzi budou psát svoje memoáry a platit ty náklady jejich zbytečné politiky nebudou oni sami, nýbrž hlavně to budou platit občané, kterým vlastně mají sloužit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nevěnovali snad politikové dostatek pozornosti přípravě eurozóny?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Samozřejmě eurozóna byla jednak profesionálně chybně připravená a pak spojená s mytologií, která u špičkových politiků, kteří tenkrát drželi kormidlo, je až podivná, protože to byli takoví realisté jako třeba Helmut Schmidt, velice chladný analytik a přesto podlehli naivním představám o tom, že oni mohou utesat z nějaké řídící centrály životy a fungování společností 500 milionů lidí jenom jejich rozhodnutím o tom, že od teďka bude část těch 500 milionů platit stejnou měnou a nepochopili, že už ten samotný fakt, že v těch 500 milionech lidí existuje dejme tomu 25 různých řečí, tím pádem 25 různých tradic i tradic zacházení s penězi. Že jim tenhle ten jejich sen, vizi hodí pod stůl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Komentátor BBC koncem roku ve své analýze uvedl, že společná měna zatím nebyla propuštěna z jednotky intenzivní péče. Pane Robejšku, v jaké fázi onemocnění se nacházíme a hlavně, existuje recept?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Přetrvávající krizi, když zůstanu teda v tom medicínském, tak na té JIPce teda, krize přetrvává jenom šéflékař zamlžuje okna, aby veřejnost neviděla, jak to tam skutečně vypadá. Zamlžil je tím, že Evropská centrální banka slíbila, že bude bez jakýchkoliv omezení kupovat dluhopisy krizových zemí a tím zdánlivě uklidnila trh a připravila tím cestu pro, jestli se to nezmění, dlouhodobý inflační proces, který nakonec eurozónu v té či oné formě změní tak, že bude k nepoznání nebo, že zmizí úplně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měly by slabé státy odejít z eurozóny?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Samozřejmě. Slabé státy v eurozóně už od samého počátku neměly co dělat. To byla součást té vize a iluze lidí, kteří stáli na začátku, kteří se domnívali, že ty slabé státy se tím dostanou do jakéhosi fitnescentra, ve kterém budou pomocí a v konkurenci s těmi silnějšími se rychleji vyvíjet. Zcela naivní představa. Samozřejmě, že to nemůže fungovat a takhle to nefungovalo, to znamená to bylo zcela jasné politické rozhodnutí a potom jakési takové voluntaristické, my to chceme a proto to bude, ale to politické rozhodnutí podle vzoru přece nemůže země, kde se podepisovaly římské dohody, tedy ty základní dohody pro evropskou pospolitost, že nemůže tahle ta země chybět ve společné měně. Proč by nemohla? Nepatří tam. Stejně jako tam nepatří Řecko. Ale z těch politických důvodů to prostě nebylo průchodné. A protože politici mají, a sice všude, tu možnost, že si usnadní politiku, nepřijmou nepříjemná složitá řešení a ty náklady, které z toho plynou, ty hodí daňovým poplatníkům,tak to se stalo i v případě zakládání eurozóny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nevedl by tedy odchod těch slabých států z eurozóny k ještě většímu prohloubení krize?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Teď už jsme v situaci, kdy neexistují dobrá řešení. Když ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je špatné a horší?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Přesně tak, když mi někdo teďka přijde a řekne, a co navrhujete? Tak mu řeknu, já jsem navrhoval celou dobu, co se má udělat. A čím déle se věci nedělají tak, jak se mají dělat, tím horší jsou alternativy, které nám zbývají. A nakonec nebude mít žádnou alternativu a ty procesy se odehrají přes naše hlavy, eurozóna se rozpadne, když budou politici nadále váhat, rozpadne se takříkajíc samospádem. To znamená, teď už existují jenom bolestná řešení a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
... a bolestná řešení znamená, že se musí eurozóna v té či oné formě zbavit těch slabých. V každém případě to bude znamenat, že ty státy, které vystoupí a ty státy, které zůstanou, budou muset platit. A to budou muset i tak. Zatímco v tu chvíli, kdyby se, kdyby došlo k tomuhle tomu chirurgickému řezu, tak začíná sice údolí slz a bolestí, ale z toho údolí existuje cesta ven, zatímco když tenhle ten okamžik budeme oddalovat, tak jednoho dne přijde mnohem kritičtější formě, to znamená ty náklady si neuspoří nikdo, teď jde jenom o to, kdy je budeme platit a s jakými výhledy. A ty výhledy po tom ostrém zásahu by byly každopádně pozitivnější, protože pak by to šlo nahoru, sice pozvolna, ale šlo by to nahoru. Zatímco teďko se nacházíme za těmi zamlženými okny té JIPky, kde není vlastně vidět, co se tam děje a ti kteří analyticky myslí, vědí, že se tam dějí velmi špatné věci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy už jste řekl, že Evropská unie se jaksi rozdělila na sever a jih. Kam patří v této chvíli Česko?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Na sever samozřejmě. Svojí tradicí, svým výkonem, svojí ekonomickou strukturou, i chováním vlády, teďko nemluvím politické třídy, protože politická třída, to znamená ti, kteří se pohybují v politice, jsou jenom z části dorostlí svým úvahám a mají ještě co dělat, ale vláda se chová poměrně rozumně, i když v poslední době například s tím, že souhlasila s bankovní unií, udělala v mých očích zásadní chybu v evropské politice, ale pokud jde o Evropu, se jinak vláda premiéra Nečase chovala poměrně rozumě. A to je severní postup.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče postavení Česka v Unii. Jak jej vnímáte?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Víte, to je v podstatě jedno. Malá země má vždycky slabou pozici. To znamená, když se budeme srovnávat s těmi silnými, tak dopadneme špatně, ale nedává to žádný smysl srovnávat s těmi silnými. My se musíme srovnávat sami se sebou, kde jsme byli, kde jsme a kde chceme být a eventuelně s těmi, kteří jsou srovnatelní. To znamená zhruba stejně velcí, zhruba stejnou ekonomickou strukturu a zhruba stejnou historii a takových je málo. V podstatě nikdo, když se podíváme okolo sebe, můžeme zvažovat, jak to vypadá mezi námi a Rakouskem, jak to vypadá mezi námi a Maďarskem ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Slovensko ...

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
... Slovensko, může být, ale ve skutečnosti tahle ta srovnání nevedou nikam. Já bych vždycky srovnával, když hovořím o jedné zemi, tak bych srovnával s tím, kde jsme byli před 10 lety a kde jsme dnes a jaká je tendence, jaká je prognóza. Možná, že se tím, co řeknu teďka moje oblíbenost mezi posluchači nestoupne, ale já si nemůžu dovolit říkat jenom to, co je eventuelně populární, já si myslím, že česká situace se zásadně zlepšila, že Česká republika je /nesrozumitelné/ úspěch, který se, by mohl být mnohem větší, bezesporu. Je tam spousta stinných míst, o mnoha bych věděl, o mnoha vědí posluchači ještě lépe než já, ale v každém případě je český vývoj velmi úspěšný. Těm, kteří každodenně musí počítat svoje peníze, snažit se nějakým způsobem se vyrovnat s tou situací, která momentálně je, spíše takříkajíc prorostlá ne zrovna moc optimistická nebo minimálně složitá, pro ty lidi je těžké si říci, ale před 5 lety jsme na tom byli hůř, protože je zajímá dnešek, a to je úplně pochopitelné. Dnešek žiji a zítřek mě zajímá, protože chci žít, pokud možno aspoň stejně a jestli ne líp. Takže ta neochota nebo neschopnost vnímat to, co máme za sebou, co jsme zvládli a kam až jsme došli, je víceméně srozumitelná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního vydání je ekonom a politolog Petr Robejšek, nezávislý poradce pro strategické otázky. Jak, pane Robejšku, vidíte, nebo jaký vývoj očekáváte v evropské a globální ekonomice?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Já momentálně vidím, abysme začali od toho podle Komenského od toho obecného v té globální sféře, tak zažíváme řekl bych docela klíčová léta, v nichž se některé idealistické představy rozpíjejí nebo zpochybňují a ten celkový globální ekonomický systém zažívá zásadní přesuny. Co tím myslím je, že doposud se myslelo, že globalizace přináší všem, protože to je mezinárodní výměna zboží, optimalizuje se cena a zlepšují se výrobní procesy, to vede k tomu, že nakonec blahobyt stoupá všude. A to, co jsme zjistili, co zjišťujeme v těchto letech, co zažívají ty naši posluchači, co zažívají prostí lidé stejně jako elity, je skutečnost, ne všichni stejně profitují z globalizace, jak v konkrétních zemích, v jednotlivých zemích někteří těží mnohem víc, někteří z globalizace vůbec netěží, naopak na ní doplácí. Zejména třeba ti, když hovořím o zemi, kterou znám úplně nejlépe, tedy o Německu, tak tam roste stále víc lidí těch, kteří nevyjdou se svojí normální mzdou a pracují poctivě svých 8 hodin a více denně a přesto jim to nestačí a zároveň se koncentruje velká část bohatství dejme tomu v rukou asi 5 % německého obyvatelstva. To znamená vzniká tam cosi jako takový rozevírání nůžek mezi těmi mála, kteří velice rychle, rapidně díky globalizaci bohatnou a mezi těmi, kterých je mnohem více, kteří díky globalizaci ztrácí pracovní místa, protože ta pracovní místa se přesouvají kamsi do Číny. A to jsou věci, které takříkajíc vytvářejí určitou desiluzi ohledně globalizace, která je nejenom ekonomická, ale která je samozřejmě i stále více politická. Německo je na tom ještě poměrně lépe, to znamená ta nespokojenost obyvatelstva tam tak neproráží, ale podívejme se do jižní Evropy, podívejme se do ostatních evropských států, tak vidíme, že tam ta nespokojenost občanů právě s tím, jakou pozici má jejich země v globální dělbě práce a co z toho pro ně plyne negativního, ta roste velmi silně. A tuhle tu skutečnost budeme zpracovávat ještě nějakou dobu a ta povede v mých očích i k tomu, že ta fragmentace, o které jsme mluvili, to rozdělování těch celků, jako bylo Československo, bude pokračovat i v těch mezinárodních vztazích, mezinárodních ekonomických vztazích a ekonomických vazbách. To znamená já nevidím budoucnost v globalizaci. Já vidím naopak globalizaci jako vyvedení pohybu jakéhosi kyvadla do extrémního bodu, kdy všichni se všemi obchodovali a teď se to kyvadlo vrací zpátky a dojde k oddělování trhů, dojde k oddělování a přerušování spolupráce. To jsou věci, které se jako znějí možná trošku abstraktně, ale jsou velmi důležité pro to, jak se bude světová ekonomika dále vyvíjet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinými slovy konec globalizace?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
V každém případě, konec globalizace, který vidíme v mnoha fasetách, včetně toho, že ten jeden z těch nejdůležitějších možná momentálně nejdůležitější hráč Čína se začíná stále více zabývat sama sebou, musí se zabývat sama sebou, protože to levné zboží, kterým zaplavoval svět, není tak levné na to, aby v těch chudnoucích zemích západu, zejména v těch jihoevropských ale i v Americe, bylo dostatečná poptávka, to znamená Číňané mohou i nadále vyrábět levně tím, že vykořisťují vlastní občany a platí jim příliš nízké mzdy, vláda nebo státní podniky, ale nemají to kam prodat, to znamená jejich profit zrovna končí s tím, jak roste chudoba v tom západním světě. A z toho plyne, že Číňané se musí soustředit na svůj vlastní trh. A to soustředění se na svůj vlastní trh znamená fragmentaci. Čína se bude uvolňovat, samozřejmě, že to neskončí nikdy 100%, ale bude se uvolňovat od těch vazeb v globálních ekonomických souvislostech, a to je úplně řekl bych snad nejdůležitější moment toho fragmentování globalizace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přinese zlom v úvahách o dalším prohlubování evropské integrace výsledek podzimních parlamentních voleb v Německu? V tuto chvíli bychom mohli říct, že Angela Merkelová, kancléřka má jaksi nakročeno ke svému třetímu vítězství.

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Pochybuji, protože německému obyvatelstvu se daří poměrně dobře, i když v letošním roce německá ekonomika podle mého názoru zažije třeba i krátký, možná i delší propad, který souvisí také s těmi jevy, o kterých jsme hovořili, přesto německému obyvatelstvu se vede poměrně dobře, neexistuje ani nějaká velká vůle někoho vyměnit vládu, tím spíše, že to je fenomén, který by stál za to probrat v jednom zvláštním pořadu. Tím spíše, že se politické strany ve svých programech a politice vlastně vůbec neliší. Oni nám nenabízejí, nejenom v Německu, ale i tady, nenabízejí nám skutečné alternativy. Volič nemůže volit opravdu napravo nebo nalevo, tímhle nebo tímhle směrem. Všechny politické strany jsou upoutány v koridoru, který je vymezen určitými ekonomickým a demografickými fakty. A tudíž proto pro ně, z toho pro ně nevyplývá možnost opravdu se zásadně lišit. To znamená kohokoliv v Německu dneska německý volič volí, tak ve skutečnosti volí pořád tu stejnou politiku, která bude trošičku jinak rétoricky zabalená, ale lidé nejsou tak hloupí, jak si třeba politici myslí, oni to rozeznají. Tam není alternativa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Krizi nezažívá jen eurozóna, ale i důvěra voličů v politiky v předních světových demokraciích. Jaké důvěře veřejnosti podle vás, pane Robejšku, se budou těšit politici letos? Myslíte, že vzroste tlak veřejného mínění na politiky?

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Určitě, určitě. Pozoruji, já nevím, jestli nás některý poslouchá, každopádně si myslím, že to je fenomén, kterýmu by měla politika, ti, kteří politiku opravdu denně dělají, věnovat pozornost, a sice skutečnost, že lidé už nejsou ochotni akceptovat to, že se politika snaží odlišovat jenom těsně před volbami a po volbách se vlastně nic nezmění. Lidé nejsou ochotni akceptovat, že se politici snaží o voliče jenom v tu chvíli, když potřebují jeho hlas a pak už se starají víceméně o sebe a řeší svoje vlastní problémy, včetně těch, které si sami nadrobili. Z toho plyne, že celé politické spektrum, kdekoliv, zažívá změny v tom smyslu, že vnikají strany, které jsou mírně řečeno exotické, jako je strana Italského komika, který hraje významnou roli, jako jsou takzvaní Piráti, zcela nesmyslné hnutí, které má jeden bod a ještě neví, jestli přesně právě tenhle. To je alarm pro ty etablované strany, které se snaží pokrýt celou politickou agendu, ale protože nejsou dostatečně úspěšné a přesvědčivé, tak ztrácejí hlasy ve prospěch těhle těch exotických sdružení a v mých očích není daleko a řekl bych, že příští srovnatelná krize, krize v roku 2008/2009 srovnatelný propad povede k tomu, že v západních demokraciích bude to tradiční politické spektrum zcela rozmetáno a že strany jako je dejme tomu ODS nebo ČSSD nebo CDU nebo SPD budou mít volební kvóty okolo 10, 15 % a zbytek bude atomizován mezi taková podivná monotématická seskupení, jako jsou Piráti, jako jsou ti, kteří jsou pravicově extremističtí, nebo levicově extremističtí, kteří odmítají cizince nebo co já vám, každý vždycky jeden bod a ten najednou upoutá pozornost. A teďko z těhle těch, z tohohle, z téhle té omáčky utvořte koalici a vládněte zemi, to je obtížné. A proto si myslím, že by měli politici tenhle ten proces velmi pozorně sledovat a vyvodit z toho pro sebe důsledky. To by se dalo udělat, ale muselo by se opravdu pracovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání, jak to vidí ekonom a politolog pan Petr Robejšek, nezávislý poradce pro strategické otázky. Děkuji a těším se na další setkání.

Petr ROBEJŠEK, ekonom, politolog
--------------------
Moc mě těšilo. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Zítra přivítám socioložku paní Jiřinu Šiklovou. Hezký den všem přeje Zita Senková.

autor: Petr Robejšek
Spustit audio