Jak to vidí Pavel Kosatík - 7. srpna

Stačí napsat na náš e-mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

JUDr. Pavel Kosatík
Většinu svého času prý tráví jako autor na volné noze. Vydal mj. životopisy Jana Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Olgy Havlové, Pavla Kohouta, Jaroslava Preisse. Je ženatý, otec tří synů a knihomol.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)
E-mail pořadu je jaktovidi@rozhlas.cz.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes spisovatel Pavel Kosatík. Dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak trávíte léto, pracovně?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, docela pracovně, ale aby to nevypadalo nějak řeholnicky, tak já mám svou práci rád, tak mě se s tím létem nevylučuje a kombinujeme to s nějakými kratšími dovolenými s dětmi, ale jinak mně vyhovuje ta atmosféra těch tropických let tak, jak jsou ta léta čím dál teplejší a teplejší, tak já pozoruji takový jev, který nevím, jestli byste mi potvrdil, nebo ne, ale že když na začátku ty prázdniny propuknou a ty dítky se rozjedou na tábory a tak, a hlavně, když se tam odehrají na začátku července ty dva podle mě pro národ klíčové svátky, ať už někdo věří v cokoliv, tak jistě světí Cyrila a Metoděje i svatého Jana Husa a pod touto záminkou těch dvou svátků pohromadě řazených ten národ zmlkne co se týká i mailů a mobilů a pracovních telefonátů a tak a docela dlouho mu to pak vydrží ještě potom, že když už teda oni jednou si navyknou nemačkat a nevytáčet tolik, tak to pak trvá až hluboko do toho července a mně se to trochu zdá, že to ještě maličko trvá teď, tak se mi zdá, že národ nebo společnost přechází na takové to italské léto, víte, kdy ta občasná siesta se nám protáhne prostě na v řádu několika týdnů.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jen ať to vydrží, mně vyhovuje ta prázdná Praha, kterou se dá projet.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je fakt, to je podstatný rozdíl. Možná jsme jedni z mála, kdo to tady vlastně narušuje naším pravidelným pořadem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zaujala mě esej Umberta Eca o fotografování. Píše, že přestal fotografovat v roce 1960 a namísto zaznamenávání prostřednictvím aparátu začal zaznamenávat svou myslí, on to tam vysvětluje proč, ale podle něj, a to se mi líbilo, syndrom elektronického oka vede lidi k tomu, že bez duše zaznamenávají události, aniž by ve skutečnosti měli ponětí o tom, čeho jsou přítomni, to jsem si vypsal. Jak to vidíte vy?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak ono to k tomu létu vlastně patří, že jo, protože v těch volnočasových aktivitách člověk asi má víc chutě a možností dokumentovat, co se kolem něho děje. Ona ta fotografie maličko možná má v sobě něco takového, co ji spojuje, já myslím, že psychologové tomu říkají neurotický tik, takové to jednání, které, těžko tam najít příčinu, ale nemůžete si pomoci. Ono vlastně, když jsem to včera našel v těch novinách, myslím Lidových, tak jsem si vzpomněl, že na to téma vyšla moc pěkná a nedlouhá knížka a je čtivá, kdyby to čirou náhodou někoho zajímalo, co je na té fotografii nejzapeklitějšího, tak by si to mohl najít, napsala ji Susan Sontagová, americká esejistka, velmi dobrá a do hloubky myslící, jmenovalo se jednoduše O fotografii a vyšlo to česky snad už dokonce před 10 lety. A ona tam právě velmi v kostce zachytila ten vývoj fotografie, že jo, protože víme, jak to začínalo, a oni vlastně ze začátku, když ty fotografie pořizovali, tak je vlastně ani nenapadlo, že by to mělo v důsledku něčím jiným než výtvarným uměním, oni nevěděli, že to médium je dovede úplně až někam jinam a vlastně až k popření toho malířství, ale chtěli se tomu pomocí různých těch bromolejotisků, takových těch krásných grafických záležitostí co nejvíc podobat. A pak zjistili, když se ta technologie zjednodušovala, že se dá sekat jako Baťa cvičky, když to řeknu cynicky, ale já to médium neodsuzuju, ale hlavně, že teda tou fotografií můžete zdokumentovat cokoliv a že tím jakoukoliv situaci na rozdíl od malířství, kde je to složitě vždycky komponováno, promyšlené, je to pracné, dlouho to trvá, tak jde jakoukoliv situaci, jakýkoliv okamžik můžete povýšit na tu historickou událost a že to vytváříte vy. Takže vy, když vyfotíte, jak se Frantík právě pokakal na nočníku poprvé, tak z toho máte prostě celoživotní příběh, který pak můžete /nesrozumitelné/ jakýmkoliv způsobem. A to má spoustu jaksi dobrých konotací, to, je to záležitost humanistická, vlastně všechny nás to povyšuje tak trochu na tvůrce, ale zároveň nám to tvorbu taky bere, protože to z nás, to vlastně parafrázuje jenom tu /nesrozumitelné/, to vlastně z nás dělá takové všemocné jakési hybatele tím světem, my vlastně rozhodujeme o tom, co bude ta historie, my to vybíráme, my tu historii vlastně vytváříme a teď před sebou hrneme ty miliony a miliardy těch fotek, které podle mě ty lidi a včetně mě my to ani nestačíme prostě, u nás doma fotí hlavně manželka a pak občas děti, já to nestíhám nebo ani se teda přiznám, že k tomu tolik ten vztah nebo tu potřebu nemám. A po těch dovolenejch, já nevím, jestli se nám někdy stalo, že jsme si to všechno stačili prohlídnout, a to opravdu nejsme žádní posedlíci tím focením a když vidím ty japonský turisty třeba po té Praze, kteří patrně zase mají k tomu úplně jiný přístup a tak, ale tak si představuji, co po tom návratu se v tom Tokiu tak odehrává v těch bytech, kdy oni to prostě shlédnou těch 300 malých stran pražských pokaždé jinak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono to má ještě jiný rozměr, Umberto Eco píše, že neví, jestli dnešní děti s chytrými telefony v kapse mají šanci stát se dospělými. Dospělí podle něj s očima přilepenýma na svůj mobil jsou tedy podle něj navždy ztraceni. A teď zase cituju: "Prost lhostejnosti sdílím neštěstí druhých." Podle něj sdílení obrázků o krutostech osudu na YouTube nás činí lhostejnějšími. On má na mysli to, že často máme po ruce ten fotoaparát a vyfotíme třeba oběti nějaké nehody, pak se to vyvěsí na internet. Myslíte si, že to je pravda, že jsme lhostejní?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, já bych si s tím dovolil velmi souhlasit. Já myslím, že toto byla velká darda pro takzvanou angažovanou fotografii, když vznikala někdy v padesátých, šedesátých letech a když vrcholila podle mě někdy za vietnamské války, když všichni takoví ti jako odvážní fotografičtí snipeři v dobrém slova smyslu šli na tu frontu a mysleli si, že tím, když budou fotit jako Robert Capa tehdy ve Španělsku, takže válku zkrátí alespoň o jediný den, a to se za prvé asi nestalo, no, je otázka, teďka bychom tady jenom hospodsky komentovali na kolik to k ukončení té války přispělo, ale myslím si, že neexistuje teoretik, ani znalec fotografie, který by se odvážil tvrdit, že pohledy na všecky ty hrůzy v nás, v našich duších by z nás prostě udělali nepřátele války. Myslím si, že je to spíš naopak, že opravdu jsme si zvykli na to, všichni dneska vědí od 10 let, jak vypadá dítě, které hoří /nesrozumitelné/, a už to budeme vědět vždycky a asi nám to neprospělo. Ono s tím těžko něco jde dělat, to je ta známá zapeklitost s technologiemi, že jakmile jednou objeveny, tak faustovsky pak už páchají, je chvíli dobro a pak zas taky hodně dlouho zlo a nikdo předem neodhadne, co s tím těžko něco dělat, tomu se těžko ubránit, je potřeba to jenom reflektovat a tam, kde se to vymyká, tak tam na to upozorňovat. A u té fotografie se to podle mě děje, tam, víte, vy už dnes podle mě nespočítáte, jaké všechny hladomory zdokumentované jste viděl, ale co se s tím dá dělat? Ty, jako musí se to dokumentovat dál. Ti fotografové musí odvádět svou práci, pořád je to svědectví. Kdyby dnes něco propuklo v Somálsku nebo někde jinde, zas tam všechny ty redakce ty svý nejlepší lidi pošlou a bude důležité o tom informovat. Ten problém není v tom médiu, v té technologii jako takové, protože nikdy v žádné technologii není problém, problém je vždycky jenom v těch lidech, jestli jsou schopní s jakousi otevřenou myslí k tomu všemu přistupovat, anebo jestli nevydrží a okorají, no. A tady se zdá, že ve vztahu k té fotografii, hlavně tedy té masově laicky produkované, takže okoráváme hodně, no.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jestli někdo z ministerstva kultury nečetl eseje Umberta Eca nebo vámi citované Susan Sontagové a vlastně špatně si je vyložil a vlastně kvůli tomu odmítl ten velkodušní dar fotografa Josefa Koudelky, o tom se teď psalo, jde o kolekci snímků v hodnotě asi 3,5 milionů dolarů. Ono to není poprvé, kdy se společnost vůči umělci řekněme zachovala zvláštně, že bychom třeba neuměli přijímat dary?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale tak to umíme velmi dobře, 7milionové a tak, asi jak kdo a jak složitý dar to je a taky, jestli má privátního příjemce, anebo je-li to složitější jako v tomto případě. Mně je toho pana Koudelky velmi líto, já jsem ho v životě nikdy neviděl, ale mám k němu osobní vztah, neb je to můj rodák a myslím si, že rodáci se mají podporovat a teď ať mě proboha nikdo z ničeho nepodezřívá. Ty jeho fotografie zná každý, je to opravdu vrchol české fotografie posledních a teď kolika, 30, určitě to je posrpnové, to nepochybně, ne-li v delším časovém měřítku a to, že prostě takový tvůrce světového formátu nabídne prostě průřez tím celoživotním dílem a že za to nic nechce, a pak, že musí těch 6 let čekat, než mu ti úředníci ty razítka pošlou a když se pak vlastně zjistí, že to na tom úřadu někde celou dobu leželo a že paní A to pánovi B nepřinesla v košilce a tak dále, to jsou přesně ty historie, určitě normálního člověka a ani Josefa Koudelku nebaví poslouchat. Takže se tomu nedivím. Je to, na tomhle to vidíte, jako o kulturních hodnotách vám vypovídá to, jak vypadá Praha a že v Telči jsou spravený omítky a jak jiná města památkově chráněná jsou často, spíš obhospodařována než ne, no, ale tady v tom vztahu k tomu živému umění se najednou ukazuje, že se tam zřejmě teda klimbá, nebo že ten člověk je tam v rovině jako by přišel žádat o půjčku na byt, prostě žmoulá čepici v ruce a nikdo se s ním nebaví.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže vy se mu nedivíte panu Koudelkovi, že si to zkrátka rozmyslel po 6 letech?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ne, tak já tady nechci frflat, já pořád ještě doufám, že třeba se tam někdo konečně chytí za nos a že se mu po pás ukloní a řekne mu - neblázněte, my jsme pochopili byť dodatečně, kdo vy jste, a že když to bude vystaveno v New Yorku, kde už je beztak vystaveno všechno, tak to bude pro nás hanba, když tam budeme muset jezdit se na to koukat. My to tady chceme, protože už nám došlo, že Kupka sem patří a už nám pomalu dochází, kdo všechno odtud odešel kam a tak se snažíme, aby se to sem vracelo. To by pěkné, kdyby to někdo tomu panu Koudelkovi řekl a rychle, aby se nečekalo, až zas paní ministryně přijede z dovolený třeba.

redaktor
--------------------
Posloucháte Jak to vidí spisovatel a publicista Pavel Kosatík. Záznam tohoto pořadu si můžete poslechnout už za hodinu v audio archivu na našich webových stránkách. Needitovaný přepis dnešní debaty najdete už zítra také na našich internetových stránkách na adrese dvojka.rozhlas.cz.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Událostí roku ve sportovním světě bylo finále sprintu na 100 metrů mužů. Nemůžu si pomoct, ale mám dojem, že to byla čistá krása, vlastně takový povznášející zážitek, jak jste to viděl vy?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Určitě. Já jsem zase před tou olympiádou tak, jako asi před každou olympiádou jsem o tom psal, a tak jsem zvlášť teda v českém prostředí četl takové ty pochybovačné hlasy, ono většinou se pochybuje dvojím směrem, většinou se vznáší námitka komercionalizace sportu, která je nesporná a dochází k ní už řadu desetiletí, a pak se mluví o tom, že olympiáda je záminkou k tomu, aby se prezentovala taková ta posedlost lidská rekordy a tím, že lidé se tam proměňují ve stroje a že vlastně je to v důsledku spíš degradace člověka, než to, k čemu ta olympijská myšlenka původně měla dospět. Ale každý, kdo to aspoň chvilku letos v té televizi pozoruje, tak ať sám posoudí, jestli tyhle námitky v případě téhle té olympiády a tohoto pořadatelského národa a země jsou, mají až tak tuto okyselenou oprávněnost. Mně se fakt zdá, že to je docela, teď tady nechci být za jalového optimistu, ale že těžko vlastně takováhle akce může probíhat lepším způsobem. Ono to funguje, nikdo se tam, zdá se mi, megalomansky nepředvádí pořadatelsky jako na nejmenovaných předchozích olympiádách a hlavně, co mně přišlo podstatné, mně se zdá, že tam už o ty rekordy přestalo jít. On ten Bolt, kterého jste zmínil, on nedosáhl nového světového rekordu, myslím, že to po něm nikdo ani tak zvlášť moc nechtěl.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale byl to olympijský rekord.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, senzace, ale víte, on kdyby to zaběhl o 0,2 nebo 0,3 pomalejc, tak to je tak nádherný, že vlastně vy nepotřebujete k tomu, aby vám v hlavě harašilo, že někdo někoho o tisícinu porazil, takže ono ten sport asi teda už nebude dál dosahovat neustále každý rok nebo obrok, nebudou se ty tabulky pořád do zbláznění přepisovat, ale ono to nebude vadit, protože na téhle té úrovni jde fakt o tak jako zajímavý výkony i bez toho porážení předchozích rekordmanů, že se máte na co dívat a je to zážitek kulturní, nejde tam jeden o tu rychlost, o tu sílu, o kdo, kdo koho přefuněl a kdo komu utekl, ale je to opravdu o té jakési i duchovní převaze nad tím, protože opět, když toho Bolta zmíníme, to je obrovskej miláček mých synů už dlouho a myslím si, že vůbec na děti takovej sportovec má takový vliv, který si naprosto patrně ještě dlouho nebudeme uvědomovat a uvědomíme si ho až za 10, 15 let, až nějací jiní borci budou stát na bednách a budou se jich ptát, proč se takhle divně smějou a oni řeknou, že kdysi existoval nějakej Bolt a tak dál, takže on tomu dává ten lidský rozměr. To je další teda věc, že tam tentokrát nevidíme nebo já aspoň ne ty mašiny, ale že jsou to lidi a teďka nepopisuju krásné zjevy dejme tomu plážových volejbalistek, to mě zas až tak strašlivě nebere, ale to, že za těmi lidmi cítím lidské příběhy, občas je tam i vidím, a to s tou olympiádou vždycky bylo spojeno, proto to ty lidi vždycky přitahovalo, a to se tam teď vrátilo, se mi zdá.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jamajčané si od toho fenomenálního úspěchu svých sportovců slibují, že třeba začne víc turistů jezdit na Jamajku. Myslíte si, že až takhle to funguje?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak nevím, jestli já se tam kvůli tomu rozjedu, i když mi to vrtá hlavou. Já jsem myslel, že víc lidí bude pít bílý rum, to se ale patrně stane i tak, no. Ale jako je to úžasné, velmi pravděpodobně nebo téměř jistě to není vykoupeno žádnými zákulisními záležitostmi jako v dobách před 3 desetiletími, kdy podobně fenomenální závodnice NDR i některé československé podobně takhle vítězily, že jo, za cenu dopingu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, když se přesuneme k dalšímu tématu, také tak trošku letní možná, protože se nám utěšeně rozrůstá seznam kandidátů na prezidenta, tedy do přímé volby. Některé jména i překvapí, třeba hudební skladatel Vladimír Franz nebo advokátka Klára Samková. Podle čeho myslíte, že nakonec bude lid vybírat?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já nevím, já jsem byl od začátku takovým jakýmsi odpůrcem tady tohoto typu volby, protože jsem se bál, že se to zvrhne někam přesně tímhle tím směrem a dokonce bych si já dovolil zde zasejčkovat, že to ještě tady to přihlašování tady těch ambiciózních kandidátů možná ještě dávno neskončilo a že nás ten hlavní příval teprv čeká, že nakonec zjistíme, že těch zájemců je mnohem víc, než adekvátní počet 50tisícových mas těch, kteří by tu kandidaturu měli správně podepsat a možná, že by se něco tady v té zemi uklidnilo, nebo že by něčemu prospělo, kdybychom nakonec kandidovali třeba úplně všichni proti sobě a že by si to každý chvilku užil a zjistil by, že to zas není taková senzace a zase toho pak rychle nechal.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já si myslím, vás by to asi taky nebavilo?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, mě by to ..., ne, já to nechci takhle říct, to by člověka bavilo určitě, ale ono člověka baví i jako to, co dělá, že jo, a u toho by se taky měl asi většinou držet. Tak třeba, když jste zmínil tu paní Samkovou, ta mě fakt překvapuje, že členka určité strany vlastně kandiduje proti svému lídrovi, knížeti Schwarzenbergovi. Oni to tak zvesela z obou stran komentovali, jaké je to mile demokratické, ale je to spíš ukázka toho, že se tam politicky ne všechno do důsledku promýšlí ze strany právě těch ambiciózních nových žadatelů, no.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ona se taky rozhořela debata o věku, o vhodném věku kandidátů. Je to relevantní takto diskutovat?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Těžko říct. Tak je podle mě relevantní diskutovat o těch konkrétních osobnostech, ale když jich bude 50, tak se ta diskuse ... Já prostě si nejsem jist, jestli tady tahle ta celá přímá volba není jakýmsi, a tím nechci říct, že někdo stojí v pozadí a řídí to, já nejsem určitě příznivec konspirativních teorií, ale já za tou přímou volbou pořád cítím jakýsi pseudoproblém. Já cítím hlubokou krizi tady téhle té společnosti, kterou, obávám se, nevyřeší žádný jednotlivec ani v té nejvyšší funkci. Jasně, že je lepší, když tam úplně nahoře ta tvář z těch poštovních známek, kterou děti olizujou a lepí na ty dopisy, tak je to člověk, kterým se těm dětem může spíš dát za vzor, než že se mu lidi posmívají, to je nesporné. Ale je to něco, co nás bude bohužel asi příliš zaměstnávat a nevím, jestli ten výsledek vůbec v principu může být adekvátní tomu času, který to zabere.

redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů, Jak to vidí každý všední den v 8.30 na Dvojce.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes Jak to vidí spisovatel Pavel Kosatík. Městský soud v Praze vydal předběžné opatření, podle kterého musí zmizet z pražských tramvají negativní obrazová kampaň, na fotografiích zdevastovaného areálu Lázní Kyselka je nápis "Zde se těží minerálka Mattoni." Tak myslím, že teprve tím, tím krokem toho soudu dosáhla Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví svého, že upoutala pozornost k tomu, že společnost Karlovarské minerální vody nechala areál lázní úplně zchátrat, i když ono je to o něco složitější ten příběh.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Určitě. No, tak on se začal psát už vlastně v době, kdy starý pan Mattoni, zakladatel toho impéria a vlastně člověk, podle kterého se tato značka jmenuje, tam ten areál založili. Já nevím, jestli všichni posluchači přesně vědí, o co jde, ale myslím si, že dnes už ano, že už se to opravdu rozvířilo dost. Kdo se tam zajede podívat, je to kousek od Karlových Varů, tak užasne, že právě v těsné zeměpisné souvislosti s těmi špičkovými lázněmi jsou tam takové barabizny a okamžitě, já jsem tam byl teď asi 3 týdny to je a strávili jsme tam asi hodinu, dvě, viděl jsem, že za tu dobu k tomu pramenu, který pořád tam ještě ze země vyvěrá, tak tam jeden za druhým přijíždějí prostě lidi a nabírají si to do tašek a stáčejí to, je to takové, jako to bývalo za starého režimu, že takový samoobslužný systém, ale zaplaťpánbůh za to, že oni nezprivatizovali i tuhle tu možnost. A okolo stojí ty barabizny, které jsou teda opravdu v příšerném stavu a musím říct, že mé oko si za posledních 20 let už odvyklo přihlížet k takto prostě zničeném domům, takže člověk se tam vlastně rozzuří jenom, když to vidí. A teď jde o to, kdo za to jaksi může a co se s tím teda dá dělat. Ta asociace, kterou jste zmínil, tak v tom nějakým způsobem šlape, není v tom jediná. Ona i ta firma italská, která tam tedy teď provozuje tu novou stáčírnu a jíž je připisována největší vina na té devastaci, tak alespoň verbálně zatím tvrdí, že ty domy by se měly rekonstruovat. Tam teď asi pro posluchače není nejdůležitější to, jestli ty lázně jdou obnovit nebo ne, mně se zdá, že spíš asi ne, že by se z toho muselo udělat něco jiného. Podstatné ale je, že s památkami takhle významnými se nesmí zacházet takovým způsobem a pak co zase pro mě jako člověka, který nějak inklinuje k historii, já tam konstatuju, že je velmi nedostatečný i v té debatě, která teďka probíhá, pojednáno, kdo to opravdu způsobil nebo jakými kroky. Víte, oni samozřejmě, nemusíme mít iluze o tom, co se tam dělo za komunistů, ta devastace nebo ta podstatná část té devastace se odehrála už tehdy. Ale po tom roce 89, a to na české straně, nejenom na té italské, ze které se teďka všichni snaží udělat toho nejstrašnějšího viníka, tak se udělaly různé ne úplně chytré kroky, třeba to, že se to zprivatizovalo, tak tím ten stát se jaksi chtěl zbavit obtížného břemene, které by asi nebyl schopen sám uvést do pořádku, ale zcela evidentně tam chyběl jakýkoliv náznak dohledu nad tím, co ten privatizátor s tím udělá, takže pak víceméně logicky se dělo to, co uhodnete, že to každou chvíli patřilo někomu jinému, chviličku se psalo o tom, že tam vzniknou nové české Las Vegas, že tam budou bůhví jaké atrakce a vždycky, když se slibujou takovéhle blbosti, tak zatím cítíte ten propad, že ve skutečnosti to tam někdo buďto tuneluje nebo rozhodně se teda o to nestará a já bych jenom chtěl připomenout, mě docela fascinuje to, jak ta asociace do toho jde takovým tím stylem té občanské neposlušnosti, nejsem si tím úplně jist, ale zároveň se i ty metody samozřejmě musí v téhle společnosti testovat, o tom není sporu, zvlášť ve vztahu k těm velkým firmám. Je to cosi, co se tady odehrává poprvé, já nevím, jak to dopadne, nejsem příznivec společenského násilí, ale že prostě, že stačí písemné jednání nebo zasílání zdvořilých e-mailů nebo něco takového, tak to evidentně se tedy prokázalo, že těch 20 let k ničemu nevedlo. Já jenom, to je moje hlavní myšlenka tady, já jenom upozorňuju na vinu české strany, která tady v tomhle tom celou tu dobu nepochybně je. Víte, ti Italové se o to nestarali, to je fakt, ale velmi mnoho českých očí včetně těch odpovědných celých těch minimálně 20 posledních let tam na to koukalo taky a teď do toho poslední rok tedy skočila jedna asociace, to určitě není dobře systémově zase jo, před chviličkou jsme tady v nějaké jiné souvislosti zmínili, že ministerstvo kultury se nám stará o památky. Tak já tady neslyším bouřlivý hlas právě tady toho ministerstva, které by tady na tomhle tom příkladu mohlo ukázat, že řeči o tom, že ministerstvo kultury je k ničemu a že tam se spí, takže jsou nepravdivé, že. Oni mívaj někdy problém s tím charakterizovat svůj vztah k takzvané živé kultuře, oni si někdy nevědí rady s tím, jestli podpořit já nevím skupinu Čokovoko nebo to, co vzniká teď, protože na to se teprve musí přijít a teprve se v čase zhodnotí, jestli to bylo dobré, nebo ne. Ale to, že tyhle ty domy jsou hodnotné, to vidí každý, kdo se tam na to podívá, nebo že byly, takže tam celkem není co řešit, tam je jenom potřeba rychle vymyslet ten způsob toho toku peněz, aby se to tedy zachránilo a myslím si, že ten stát, nebo tedy prostřednictvím státu ten obecný celospolečenský zájem by se do toho měl co nejrychleji vrátit. Zatím to dělá jedna asociace, dělají to petenti, podepisuje se petice, kterou podepsalo ne málo, ale taky ne moc lidí, necelých 22 tisíc, takže je to na roli těch občanských iniciativ. To je skvělý, ukáže se, k čemu jsou a ony na to mají a dokážou to. Ale to, že ten stát z toho vyvanul a že to evidentně ignoruje, tak je trochu hanba podle mě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě jedno poslední téma, belgická studentka Sofie Peeters natočila dokument o obtěžování žen na ulici tedy v Bruselu a v mnohém je to šokující. Zejména přistěhovalci z /nesrozumitelné/ považují ženu za vyzývavou jen proto, že nosí sukci a podle toho se k ní chovají. Pomůže ale na druhou stranu pokutování za různé oplzlé obtěžování?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je strašně složitá věc a patrně na to máme jenom pár vět a v pár větách to zvládnout nejde. Pokutování nepomůže, to je, ta věc je strašně nepříjemná, poněvadž je to vlastně střet kultur, a to jsou vždycky ty nejsložitější věci. Ti jedni byli vychováváni v něčem a my, nebo ti druzí tedy, abych to nestavěl do podoby my a oni, tak jsou vychováváni v něčem jiném. A teď dochází ke konfliktům. Ale ten konflikt zároveň je vždycky nutně pohybem vpřed. Když se obě ty kultury nemají od sebe separovat a nemá se ten svět rozpadnout na nějaké fragmenty, tak přesně z tohoto, i když to tu ženu štvalo a i když přitom zcela jistě dochází k věcem, které bychom nechtěli zažít, tak vlastně je to jakési, teď mě prosím neberte za slovo, ale je to jakési střetávání nebo poznávání kultur, které, kdyby se řešilo jenom pokutami, tak by byla chyba. Pokud tam někdo na někoho pokřikuje, musí dostat pokutu, jasně, ale pak se taky musí nastoupit nějací úředníci nebo lidi lepšího než úřednického myšlení, kteří budou přemýšlet o tom, jak teda ty dva světy vyladit, protože ono se to nevyřeší tím, že řekneme - to jsou přistěhovalci, oni se musí chovat podle našich pravidel a když ne, tak ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zároveň oni mají ale pocit, že my se musíme, tedy už jsme u toho my a oni, chovat třeba podle práva šaría dokonce.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je zase jejich problém, ano, a to je jejich velký problém, protože v tom se nepochybně, nepochybně, nepochybně mýlí. Ale víte, ale byla by škoda, kdyby se to řešilo tím sporem, že je to tady naše a ne vaše. Ta Evropa to opravdu vždycky byla otevřenost a právě na těchle těch kritických a nebo ještě mnohem kritičtějších případech, kdy byla nutná nějakým způsobem víc těmi hlasateli odlišnějších názorů, tak na tom právě ta Evropa vítězila, že to nakonec vyhrála, ne tím, že ustoupila, ale tím, že otevřela ten prostor a že ho rozumem dokázala pojednat lépe než ti často emocionální křiklouni z té druhé strany, tak proto se tady tak docela dobře žilo vždycky na tomhle tom kontinentě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl spisovatel Pavel Kosatík. Díky, na shledanou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Děkuju.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude v pořadu Jak to vidí hostem Zity Senkové Zdeněk Velíšek. Vladimír Kroc děkuje za pozornost a přeje dobrý poslech dalších pořadů. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.