Jak to vidí Pavel Kosatík - 5. ledna

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes spisovatel Pavel Kosatík, dobrý den.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
"Český exulant Josef Škvorecký miloval svobodu, kterou měl jako spisovatel v Kanadě, nikdy ji nepovažoval za samozřejmou a využil ji k velkému prospěchu světa." To napsal ve včerejším úvodníku kanadský deník The Globe and Mail. Také význam Škvoreckého nejenom pro českou literaturu doceníme až teď po jeho odchodu?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak já myslím, že v jeho případě naštěstí ne. Že on byl nejenom doceňovanej, ale hlavně milovanej dávno, dávno. Dokonce vlastně už v době toho jeho drsného vstupu do literaturu, kdy po něm ti komunisti po vydání Zbabělců na konci 50. let okamžitě vystartovali, tak proti nim, proti prezidentu Novotnému a té partě těch kritiků, kteří se hned vyrojili, tak se velice rychle postavil a poměrně jak silná masa čtenářů, která od té doby plynule rostla. On měl fakt štěstí, že to byl autor milovanej a já přemýšlím, napadá mě spousta důvodů, proč. Víte, já jsem ho měl, já jsem ho neznal nijak moc dobře, dokonce my jsme se poznali za takových pro mě ne úplně chvalitebných okolností, kdy já jsem mu po roce 90 nějak zkritizoval z mladické nerozvážnosti tehdy jeho román Nevěsta z Texasu, ona to asi není jeho nejlepší knížka, ale já jsem to tenkrát fakt jako napsat tak jak blbě a on se tak, když někde jsme se potkali a tak ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ohradil?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, to ne, to jako by takový boss neudělal, ale tak mi to dal najevo, že mu to nepřišlo úplně chytrý a protože jsem cítil, že měl pravdu, tak mě to pak mrzelo, no a pak jsme se jako vídali a měl jsem štěstí, že jsem ho třeba zažil, když dostával Seifertovu cenu v Karolínu a to opravdu to byl /anglický text/ to spisovatel nezažívá tak často jako třeba herec nebo jako umělec mediálního světa a tleskali mu to lidi od fochu, takže to bylo strašně pěkný. Ale já tady nebudu patetizovat. Já jsem ho, mně se na něm líbila spousta věcí, který vám možná přijdou zvláštní, on měl strašně rád svou paní, on na ní byl strašně hodnej, oni byli moc pěknej pár takovej, bez jakéhokoliv priorativa, taková hodná literární teta a takovej hodnej literární starší pán, hodnej nemyslím blbej, to byl ostrý člověk, jako který měl ty názory velmi ostře v hlavě srovnaný, ale on když si začal oblíkat ty krásný americký klobouky, on v tom vypadal jak ten Beghard, víte, tak to byl krásnej literární mužskej, což je taky důležitý no a ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono je zajímavé, že mně přijde, že tu vizionářkou je spíš ona, protože ...
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Firmu držela ona.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak. A mám pocit, že on dokonce někde přiznal, že tomu úplně z počátku nevěřil, že může 68 Publishers prosperovat.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tomu by asi v té době nikdo nevěřil, když se bavíme o teda začátku, jako přelomu, nebo začátku 70. let, ale oni to vymysleli dobře, on měl ty rukopisy svoje, kterými to nastartoval a hlavně asi v té tehdy nelehké situaci, kdy se ten exil teprve posprnový teprve začal dávat dohromady, tak on opravdu tam měl dobré renomé, že jo, nebyl s tím komunismem zapleten a když teda oslovoval potenciální autory, ať už doma nebo v exilu, tak asi neomylně a bez velkého přemýšlení volil ten správný tón, takže ti lidi mu důvěřovali a čtenáři taky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, není divu, že Josef Škvorecký je spojován i třeba v kanadském tisku s Václavem Havlem. Kromě jiného právě vydával ve svém vydavatelství jeho knížky. Jaké nacházíte další spojitosti?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak nevím, jestli s Václavem Havlem. Ono je to, že jo, oni byli oba političtí autoři, ale ten Havel jaksi explicitně přímo, ten to slovo používal, ten psal politické eseje, kdežto ten Škvorecký, ten byl jaksi zdánlivě apolitický, ty komunisty, zůstaneme-li třeba u těch Zbabělců, na tom dráždilo právě toto, no a v tom bylo to politikum těch jeho románů. Fakt si vemte, že v roce, to byl 57. rok snad, kdy to vyšlo, takže se objevila, už ten název Zbabělci, že jo, jako před tím 10 let skoro vycházely romány, které se jmenovaly dejme tomu Budovatelé Amuru, jo, nebo takový jako, jo, čili patos šel pryč a teď se najednou objevuje, no a on se vlastně tím románem opět explicitně nevyslovoval proti ničemu. To je, jak víte, román de facto o lásce, nebo o mladistvé touze a o tom že ta touha je víc než ta ideologie. A to tam pochopitelně nikde není řečeno, ale každej z toho to rychle pochopí a taky jsou odheriozovaní ti tradiční hrdinové ideologičtí, takže jako toto má spoustu rovin. To je autor mládí, jo, což se může zdát sporné. Jako člověk si může říct, no, to je takovej nějakej Fráňa Šrámek, to je četba pro plus minus 25 let a dál už asi moc ne. Ale ono to teda ani pro Šrámka neplatí, to je, myslím si, nestárnoucí velký autor, škoda, že se nevydává víc a hlavně i ten Dany Smiřický, to je, a tím asi neřeknu nic nového, to je princip, to není jenom prostě nějaká juvenilní postavička, která touží po Ireně, eventuelně jiné náchodské dívce a glosuje to letmými saxofonistickými glosami, ale tam je prostě ukázáno o celé celoživotní lidské touze, nebo o jakémsi nasměrování člověka k životu, který stojí za to, aby byl žit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nevím, jestli to bude mít stejný vliv, odchod Škvoreckého, na prodej jeho knih, jako to bylo u Václava Havla. Ale co si myslíte o tom, že po jeho odchodu, teď mluvím o Václavu Havlovi, najednou byla obrovská poptávka po knihách, tedy Václava Havla a o Václavu Havlovi?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak to mi přijde skoro logické. To neznamená nic ani dobrého, ani špatného, tak prostě to znamená, že lidi, kteří jinak jméno Havel vypouštějí a nemají důvod se jím třeba každodenně nebo ob den zabývat, no, tak teď si je znova připomenou a zjistí, no, tak hergot, taká já doma prosím stručně pořád ještě nemám, no, tak jestli náhodou bych si a nebo je prostě zaujalo něco, co souviselo s tím, co se psalo v médiích, nebo co uváděla televize, takže jako mě to, já to nehodnotím vůbec nijak.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A vás by to jako autora, teď se ptám trošku brutálně, zpětně nezamrzelo, že třeba se zvýší poptávka po vašich knihách až tu nebudete?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To, já takhle vůbec, ale tak přece to není tak, že Havlovy knížky se neprodávaly před tím, nebo ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To já neříkám, ale obrovským způsobem se zvýšila ta poptávka najednou takže se třeba vyprodaly.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No tak ale to je dobrý autor, takže jako to je dobře, že se zvýší od takového autora. Navíc, jak říkáte, obrovsky, poptávka jako.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Loučení s Václavem Havlem toho bylo řečeno a napsáno mnoho, Petr Uhl se odmítl zúčastnit v obřadu v Katedrále prý proto, že bývalý prezident nebyl katolík. Co si myslíte o názoru, že církev mohla památku Václava Havla uctít zádušní mší mimo státní obřad?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, to je složitá otázka. Tam psali lidi jako třeba Martin C. Putna, ten tuším, ten připomněl, že v té katedrála se hlavně teda v 90. letech odehrávaly ekumeničtější obřady než tento, že Havel zas tolik s tou katolickou církví bezprostředně spjat nebyl a že zrovna tak by při tom obřadu mohly být vidět jiné církve. Ale toto není moje poloha, která mě na tom zajímá nejvíc. Mě na tom zajímá vůbec to, že se to teda odehrálo v katedrále a já jsem se snažil si představit, co ti lidi, kteří tam jsou a já je nepodezřívám z toho, že se tam připletli nějakou náhodou jenom proto, že mají funkce, tak jak oni to prožívají, nebo co to vlastně v té současnosti dneska církevní pohřeb, nebo církevní obřad s pohřbem spojený, co to vlastně znamená, protože v té katedrále byli pohřbívaní čeští panovníci a máme-li věřit kronikám, a já do toho mám vždycky velkou chuť, tak tenkrát se to bralo navážno a ti lidi tam truchlili, modlili se za toho zemřelého a přáli mu klidný,když už to nejde na zemi, tak klidný život aspoň ten posmrtný, ve který také věřili. A to je smysl toho obřadu a proto se to dělá v katedrále. No, takhle to dneska už zřejmě teda není, nebo nevím, kdo si to myslí. Věřím že to tak prožívají ti kněží, kteří to tam celebrují, to bych se divil, kdyby ne, ale jinak se posunulo do té roviny jaksi civilně správní, nebo jak to teď, bez ironie, proboha nazvat, kdy teda tu katedrálu, jak víte, tenhle národ vnímá dvojím způsobem, kromě toho, že je to svatostánek, tak taky jak národní památku a mnoho lidí jenom jako národní památku. Čili je to jakýsi státní obřad, takže víte, ale tohle není jediná, já to teď myslím obecně, jak vlastně si ta politika jakýmsi způsobem přivlastňuje tady ten náboženský svět, narážím na takové věci, jako projevy státníků o svátku svatého Václava a tak a říkám si, oni, že jo, můžeme je podezřívat a něco by na tom asi bylo, že tím teda získávají takzvaný kapitál, ale to pořád ještě neřeší ten problém, jako proč oni ho získávají právě tímhle způsobem, nebo co tím chtějí získat a co v nás snad tento jejich pokus zabírá. Je to jakási jejich snaha vstoupit do tradice v lepším případě, někteří z nich se u toho, když takhle řeční na těch církevních slavnostech, tak se u toho tváří smrtelně vážně. Takže mně se zdá, že tím taky chtějí dodat jakési, nebo půjčit si od toho náboženského světa, jakousi vážnost, kterou ta politika jinak teda, jak víte, moc nemá. Nebo co je za tím? Víte, jako není za tím ta víra totiž, jako ti, kteří tam mluví, tak nejenom, že nejsou členy té církve, ale ví se o nich, že pokud do kostela přijdou tak na tu půlnoční jednou za rok a to kdoví jestli, čili to nejsou nějaké transcendentn nebo k transcendenci nábožensky směřující zážitky, to je jenom ta politika. Pro tu církev je to nebezpečné a hlavně my se tak trochu klameme, my tam vidíme to, ten svatostánek, ale tam se vlastně někdy odehrává už jenom schůze.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A těžko za tím hledat nějaký populismus, protože jaký smysl by měl příklon politiků, třeba k ekumenické církvi, já vím, že ne, ale to je první, co se asi nabízí. Já jenom chci říct, že je to vlastně opačně. Že v současné době, kdy se díváme třeba na data Českého statistického úřadu, tak oficiálně ubývá lidí, ne věřících, ale těch, kteří se třeba hlásí k jakékoliv církvi, i ke katolické. Čili jako tato spojitost tam asi nebude.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Populismus to není, je to podle mě pokus najít něco pevného v téhle té totálně nepevné době a možná chybička na tom je, že se ta pevnost hledá za cenu, že já sám s ní nemusí nějak souviset, že vezmu jenom tu slupku, že si vypůjčím jenom ten obal, tu rétoriku, ten barák, tu katedrálu na tu chvíli si půjčím jako prostředí pro to, a pak ať se práší za kočárem.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem, když už jsem se tady zmínil o sčítání lidu. O čem podle vás svědčí popularita Džedájů z Hvězdných válek? Je to smysl Čechů pro recesi? Já jenom připomenu, že to jsou ti rytíři a když někteří z nás a nebylo jich málo asi 15 tisíc, vyplňovali ten dotazník, tak se přihlásili k jejich víře. V uvozovkách.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak těžko říct, tak jako třeba malí synáčkové, ti v tom teďka jedou, ale ti vyplňují dotazníky, těm je 8, 9 let, tak ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale možná by byli rádi, kdyby tatínek to udělal za ně. Se k nim přihlásil k těm Džedájům.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... no zatím nebylo na stole tento problém, takže teď budu pouze teoretizovat, ale tak co jiného, než recese za tím může být? Jako představit si člověka, který tam bere vážně, to by bylo za hranici svéprávnosti možná, nevím, asi je to okolnost.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak hledíte na to, že Věci veřejné chtějí znovu otevřít debatu o církevních restitucích, přičemž dohoda se 17 církvemi už byla na koaliční úrovni tedy sjednána? Je pro vás argumentem, že kvůli zhoršující se ekonomické situaci země by měly být přehodnoceny priority a finanční plnění restitucí odloženo? Třeba o rok.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, ono se to v případě těch církevních restitucí pořád nějak přehodnocuje a těch argumentů, proč se to má odložit byla a je spousta. Tohle momentálně jak aspoň já jsem se dočetl v novinách, není jediný a možná ani nejsilnější argument. Taky se velice často píše o tom, že ty církve vlastně dneska nejsou tak prospěšné, jako bývaly, já nevím, v barokní době, podle některých dnešních pisatelů, takže by se jim to dávat nemělo, což je teda úžasná úvaha, že to, berte, vemte si, když by se takhle posuzovaly veškeré restituce, návratů činžáků z 90. let, takže by se zase znova prokádrovávali současní majitelé, jestli to třeba někdo není na ženský nebo jestli si toho majetku bude vážit, víte, to by se mělo všecko proklepnout kladívkem a prozkoumat. Je to, jako ne třeba o tom nějak filosofovat, nebo vyvozovat z toho nějaké národní vlastnosti. Tam je prostě základní věc, jako jednou bylo řečeno, že se to vrátí a je strašná hanba prostě takhle, vidíte, a to je zrovna, a teď tak a jak jsme před chvilkou mluvili o těch vážných tvářích politiků v katedrále, no, tak to jsou ti potentáti, kteří mají v ruce ty propisovačky, kterými by ten zákon měli vlastně obrazně řečeno podepsat a schválit, no, to bylo vyčísleno, že vlastně ten stát jaksi každoročně na těch církevních majetcích dál obohacuje. Tím, že je užívá a co z nich těží a to jsou jako části státních příjmů, které těm církvím samozřejmě nikdy vráceny nebudou. Jim bude vrácen jakýsi podíl z hodnoty těch staveb a případně zařízení. Takže ty církve na tom prodělají katastrofálním způsobem tak jako tak, ale je tady zřejmě teda jakési takové kruté mínění ve vztahu k nim, že je na ně prostě velká přísnost v tom, jestli jim něco smí patřit nebo ne.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomněli jsme si 35 let od vzniku Charty 77. Ta formálně skončila v roce 1992. Její odkaz přežívá třeba v Číně, Chartou 08 a odkazují se na ni i disidenti jinde. Jakou odezvu může mít tady dnes?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je zajímavá věc, když o tom teď noviny začaly psát, před 2, 3 dny, tak jsem si připomněl to, co mi vrtalo hlavou, tenkrát kolem toho roku 92 jak jste připomněl ten zánik, proč ono to vlastně vzalo tenkrát tak rychlý konec. Já když si vzpomenu, jak jsem to tehdy jako teda čtenář novin nebo divák to pouze pozorující sledoval, tak ono to vypadalo, že je to vlastně jakoby v něčem logický proces, že začíná ten, jak se tenkrát říkalo, standardní politický život, to znamená rodí se politické strany a že to, co je nepolitické, takže se musí rozplynout, podobně jako se rozplynulo třeba Občanské fóru a tak znělo to strašně logicky, ale logiku to nemělo, protože, když si vzpomenete, jako čím ta Charta byla slavná za doby své existence v 70. a hlavně v 80. letech na západě, tak oni to fakt brali a určitě nebyli hloupí, nebo idealističtí na tom západě, jako právě jakousi alternativu občanské neformální, ne formálně politické společnosti proti tomu, co oni tam znali, ten úzce, ten tvrdý stranický systém. My jsme tady zavedli, my jsme to vlastně, my jsme tím chartovním, těmi možná sny, iluzemi nebo náběhy, tím jsme jakoby pohrdli, osvojili jsme si ty standardy, převzali jsme je, máme jich plné zuby, protože s tím stranickým systémem nelze být spokojen a vlastně toto úplně vyvanulo a já si tak občas v duchu sním, že když by někdo tu Chartu obnovil, víte, ono, věci obnovovat nejdou tímhle tím způsobem, ale kdyby v principu se tady našla síla, která by to začala kutat a oni by jim zase vytýkali jsou to ti právdoláskaři a že jsou ambiciózní a že bez toho, aby je někdo zvolil v řádných volbách, takže usilují o moc, tak to oni, to by ti lidi museli přežít tyhle ty blbosti, ale bylo by to úžasné, že by ten, že ty standardy opravdu získaly nestandardní alternativu, no. Jako ta odpolitizovaná ochota se domluvit, že prostě, že jsme něco víc než ty strany, že nejsme jenom světem zájmů, které spolu bojujou jo, ale že mimo to a při zachování tady toho, tak ještě, že můžeme komunikovat nad tím a mimo to a že jak ten Patočka pak tu Chartu původně Havlovu, Kohoutovu domyslel těmi větami, jsou věci, které stojí za to trpět, tím idealismem, bez dnes ještě pořád řada lidí tváří, jako, že jsou to nesmysly, ale ve skutečnosti nad tím člověk touží, aby něco takového fungovalo, aby to zažil, aby se nemusel pořád jenom ve střehu bránit nějakým mocenským aktivitám. Tak víte, kdyby se tyhle ty dva světy zase začaly prolínat, tak nebylo by to vůbec nikomu na škodu. Já si, třeba se to stane v nějaké veselejší době, která se třeba přiblíží, ale myslím si, že jako, neumím si představit, čím by to uškodilo tady tomu světu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jste se zmínil o volbách. Co si myslíte o přímé volbě? Ono se zdá, že Pslaneckou sněmovnou schválená přímá volba prezidenta, neprojde Senátem úplně snadno a mnozí poukazují na to, že by se mohl stát hlavou státu prakticky kdokoliv. Za příklad si berou jakousi anketu, v níž zvítězil podnikatel Tomio Okamura. Nemůže to být jenom záminka, že ve skutečnosti si zákonodárci zkrátka nechtějí vypustit rybník?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak já je asi taky budu v mnohém podezřívat, že si nechtějí vypustit rybník, ale tam kromě této faktické, nebo cynickorealistické roviny jde fakt o jiné věci. Ono je to nesystémová věc ta přímá volba. Tady to každý, jenom zopakuju, co říkají slovutní právníci, co vždycky psal ještě nebožtík Vojtěch Cepl, ještě v těch dobách, kdy tato myšlenka teprve propukala a on se jí straně děsil. Toto je prostě parlamentní demokracie založená na tom, že společnost pracuje k tomu, aby jakžtakž zodpovědné obyvatelstvo ve volbách zvolilo ty nejlepší z nás. Jasně, že se to neděje, ale to se tou prezidentskou volbou tohoto typu taky dít nebude, to se prostě nenahradí. A víte, když do toho systému té parlamentní demokracie, kde vedle parlamentu existujou ještě na ně, na ten parlament poměrně citlivě navázané další orgány, jako vláda, soudnictví, státní zastupitelé a tak, když do toho dáte toho prezidenta přímo zvoleného, tak tím ten systém rozboříte. Ono to lidem nemusí tak připadnout, jo, lidi si můžou myslet, že se změní jenom pár větiček v ústavě a že to bude senzační, protože konečně obejdeme ty politikáře, jejichž zákulisní aktivity při prezidentských volbách jsme zažili nejenom dvakrát s Klausem, ale před tím se vyváděly různé nepěkné věci i Václavu Havlovi. Jenomže ti lidi, kteří od toho očekávají jaksi zvýšení moci sebe sama, jako teda řadových voličů, tak ti budou zklamáni například tím, že ten současný parlament, jak víte, tak ty pravomoce prezidenta se chystá velmi silně omezit. Takže vlastně lidi si zvolí prezidenta, který toho bude moct dělat ještě míň než dělá ten současný. Takže ti lidi vlastně nedosáhnou, oni se nebudou moci kochat výsledky toho zvoleného, protože ten člověk bude mít obrazně řečeno usekané ruce, on když bude chtít někam položit věnec, tak bude muset zatelefonovat napřed předsedovi vlády a vyžádat si jeho podpis, když to teď přeženu. Ono je, tam jde vlastně o to, že já s těmi dosavadními prezidentskými volbami taky jako divák nemusím, pozorovatel nemusím být spokojen, ale marná sláva, do teď to byla politika. Ten člověk, který to do toho jako kandidát vstoupil, tak musel nějak realisticky brát na vědomí ten současný svět těch politických zájmů, některým těm zájmům musel vyhovět, jiným se musel aspoň přizpůsobit, musel to vykomunikovat a když to tedy vykomunikoval, tak měl za sebou tedy to, čemu se říká jakýsi mandát, byl proto byl důvod ho poslouchat, že tímto prošel a že ho ta většina těch poslanců zvolila. Toto teď nebude a my se vlastně, politika skončí, co se týká prezidenta a nastane jakési popobdobí. Vy jste zmínil nešťastníka pana Okamuru, já věřím, že když se u nich doma u Okamurů dozvěděli, že o něm takto uvažuje, takže neplesali, jo, protože prostě to není triumf člověka, to je něco divnýho, tady,když se takoví kandidáti, myslím já nezpochybňuju teď jeho personu, ale když se tímto způsobem začne hovořit o příštích kandidáte, tak to je opravdu jako, když se vybírá zlatej slavík.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, tak má to asi stejnou váhu, jako, když se přišlo po Naganu: Hašek na Hrad.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, asi tak, no, ale že jo, tak je rozdíl mezi zvoláním a pak když se člověk nad tím opravdu zamyslí a jde teda někam k volební urně. Tak musí to být člověk, já nejsem zastánce takové té funkce zbožtění prezidenta, ale určitě si nemyslím, že je to jenom úředník a určitě si nemyslím, že skoro nezáleží na to, kdo tam je, hlavně, aby tam byl někdo známej. Jak vám, což je názor, zase kterým se dneska začínám setkávat, to je děsuplné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším hostem je spisovatel Pavel Kosatík. Jak se díváte na současné pojetí manažera v kultuře? Mám pocit, že převládá přesvědčení, že se vše dá řídit vlastně podle stejných pravidel, od pekárny po divadlo. Může to takhle platit?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, ono se to manažerství vlastně do té politiky teďka prosazuje v souvislosti s třeba s těmi aktivitami Andreje Babiše, nebo tak a jak zase se mi zdá, že hodně lidí v tom vidí, teda určitě naději, nebo nějaký trend, který má smysl, že ti manažeři jsou teda aspoň profesionálové ve svém oboru, něčeho dosáhli, vybudovali firmy, vydělali peníze a kdyby se toto převedlo do toho státu, takže bude lepší, když ho budou spravovat takovíhle lidé, než ti diletanti, kteří tam jsou a tak dál. Na té myšlence jistě něco je, ale spasitelné to není. Já si vždycky v té souvislosti vzpomínám před asi 3, 4 týdny jsem si povídal s dramaturgy z jedné kulturní instituce, významné, která nedávno vyměnila vedení, to vedení má hodně dobrou pověst, ale neví se ještě, s čím teda konkrétně přijde. A teďka oni měli nějakou poradu a ti mí známí z toho přišli takoví trošku vykulení a říkali, no, proboha oni nám začali říkat, jaké pořady máme dělat, že to začali řídit tímhle tím způsobem, jo a já tím chci říct, že takové to řízení profesionální, řízení pracovníků, takový ten jako někdy fetiš manažerský nemusí fungovat tam, kde jde o tvorbu, nebo chci říct, že když se něco dokonale proorganizuje, tak to není vůbec zárukou toho, že budou vznikat nové věci. Čili to o co jde hlavně a já se bojím, že do té politiky, nebo do té kultury, že se tady manažerství takový ten přístup, že já vím jak na to, mně se to povedlo, mám ty americké univerzity a vy teďka budete poslouchat, co já říkám, protože vy nemáte ty univerzity a takže se to tady trošku ten prostor pro takové myšlení, že se hodně zvětšil v těch posledních letech. Pro mě téměř nepozorovaně, já jsem to, já nevím, jsem spal, já to registruju teď poslední rok, dva a občas mě to leká nebo mi to vadí, protože tím se strašlivě ta situace jakoby zjednodušuje, brutalizuje a jak říkám, tím se vlastně z toho světa vytrácí tvorba. Vy musíte kromě toho, že ty lidi budete řídit, tak jim musíte nechat prostor, vy jim nesmíte zakázat, aby, já nevím, vyprávěli mi taky, že jsou třeba pracoviště dneska, to je marginálie, ale podle mě magická, kde lidi nesmí mít kytky na pracovišti, protože kdyby je měli, tak by je zalévali patrně a tím zaléváním by se mohl poškodit ten nábytek, takže někdo rozhodne, řídí se to tak. Víte, jsou věci, který musíte řídit a pak jsou věci, kde, a pak je druhý princip, kde necháte ty lidi, aby se řídili sami. No tak já jsem docela jednoznačně zastánce toho druhého. Uznávám, že riskantního principu, no a tady teď, ono to připomíná trošku armádní myšlení někdy, to, řídit, řídit, fetiš toho řízení, pořád někdo, vždyť přece váš šéf bude dobrým šéfem, pokud pochopí, že nejlepší věci z vás vypadnou ve chvíli, kdy on vás neřídí, že vás musí prostě, to je o důvěře taky mimochodem, že prostě si vás tam vybral proto, aby se nemusel bát, že když do vás náhodou nehustí své příkazy, takže vy zvlčíte, no, a to se mi zdá, že to manažerství trošku, no, jak říkám, zfetišizovalo se to.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a není to pohodlnější, když lidé zkrátka čekají, až dostanou nějaký úkol a pak ho splní?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak to je druhá věc, že samozřejmě velká, nebo část personálu zvlčila z minulosti, tak s tou takhle jednat musí. Ale jako nebudeme urážet tenhle národ, jako, jo prostě to není nutnost, nebo toto není prostě, já jako v tomhle tom mám velkou chuť a ověřuje se to celým mým životem, jako lidem v tomhle věřit. Že když prostě jim tu důvěru necháte, tak vás zklame vždycky jenom menšina samozřejmě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže dodatečně bychom si do toho nového roku měli popřát více vzájemné důvěry?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To není špatné. To bych vám přál.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já vám taky. To byl spisovatel Pavel Kosatík, tak zase příště na shledanou.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Děkuju. Na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Děkuju. Zítra přijde do pořadu Jak to vidí biskup Václav Malý. Vladimír Kroc přeje dobrý den a příjemný poslech dalších pořadů.