Jak to vidí Pavel Kosatík - 14. října

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí, je dnes spisovatel a historik Pavel Kosatík. Dobrý den.
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hodně se teď mluví o úloze Slovenska v řešení krize eura, připomenu, že včera byl odvolán předseda parlamentu Richard Sulík, jeho strana Svoboda a Solidarita odmítla podpořit rozšíření pravomocí takzvaného záchranného fondu. Dnes prezident odvolá vládu, která v hlasování ztratila důvěru parlamentu, přesto, nebo spíš proto Slováci nakonec takzvaný euroval schválili. A otázka, kde je autonomní rozhodování suverénních států, když nakonec neposlušné Slovensko podlehlo tomu enormnímu tlaku zvenčí?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
Já to slovo suverenita, přiznám se, nemám moc rád. Já jsem o tom myslím i mluvil v tomhle tom pořadu. Ono už se do toho nového světa, nejenom do nové Evropy moc nehodí. Ty rozhodovací pravomoce státu po všech stránkách jsou omezené, ani ne tak Evropou, ale ještě mnohem víc velkými nadnárodními korporacemi. O tom si asi nemusíme nic říkat. Takže ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A není to potom jenom formální to hlasování v parlamentu?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
Formální to úplně není. Já bych si dovolil připomenout, jak ono to vzniklo, protože ta Evropa se rodí samozřejmě jednak kontinuálně a zároveň v jakýchsi prudkých skocích. A vzpomínám si, že když se přijímala Maastrichtská dohoda někdy před těmi 20 lety, takže tehdy už vlastně byly, už tenkrát, byly dost silné tlaky na to, aby se to ekonomické vedení kontinentu, nebo tehdy tehdejší Evropské unie, aby se zcentralizovalo co nejvíc, aby se prostě to rozhodování, nebo ty kompetence, nebo těžiště těch kompetencí přesunulo, pokud možno, do jednoho centra a tehdy se objevovalo a později samozřejmě taky, velké množství hlasů, že když bude x paralelních parlamentů, tak že to sice na oko bude vypadat jako demokracie, ale když se skutečně ty státy nedohodnou, no tak vznikne neřešitelný problém. A to se pak xkrát dělo. Nemusím připomínat třeba Lisabonskou smlouvu a tak. Ono je asi potřeba tímhle tím procesem projít, protože, kdyby se to neudělalo, tak by lidé mohli mít pocit, že to šlo ještě nějak jinak a i když je to prostě zdlouhavé, i když zjišťujeme, nebo když musíme poslouchat euroskepktiky, kteří s takovou jarou radostí pak volají, tak zase obešli někde nějaký parlament, tak přesto to má smysl. A já si myslím, že důsledek fakt musí vést k nějakému ale hodně poctivému, ne k nějakému administrativnímu rozhodnutí, ale k poctivému přemýšlení o tom, kam teda ty kompetence přenést, protože přece jenom, aby jeden malý stát, ať už jakýkoliv, a nebo jeden velký stát, rozhodoval o kontinentu, to prostě normální není. Takže já jsem zastánce těch hlasů, které tady z těchto všech možných zmatků vyvozují to, že by se mělo posílit to rozhodování centrální. To samozřejmě tady budí velký odpor, poněvadž lidé hned začnou vytahovat z Internetu taková ta kuriózní rozhodnutí těch centrálních bruselských úřadů. Teď předevčírem jsem někde viděl, nebo četl zlomyslný článek o tom, že podle nějakého úředníka malé děti, až snad do 8 let, nesmějí nafukovat balónky gumové, protože by si nějak ublížilo a jiné hračky jsou zakázané. Já nevím, jestli tyhle ty texty jsou pravdivé, nebo jestli je to nějak účelově vybíráno, ale, že to nevystihuje podstatu věci nebo činnosti Evropské unie, je jasné. No, čili, já tady tu slovenskou krizi si nečtu pro sebe jako zvonění hrany našim rozvinutým středoevropským demokraciím, ale spíš jako, jako velmi silný signál o tom vymyslet to tak, aby to fungovalo líp.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A napadá vás nějaká historická paralela k té současné situaci?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
Paralel je vždycky spousta. To je na historii pěkné, že se jakýmsi způsobem někdy zneklidníte, ale jindy i trochu uklidníte tím, když zjistíte, že se to téměř nic neděje poprvé, nebo, že v jakési rovině vlastně, víte, ono těch lidských modelů, jak se chovat, jak se k situacím postavit, zas tolik není a v těch dějinách víceméně všechny byly vyčerpány, včetně teda těch hanebných. No a mě tady to naše současné chování k Evropě, takové to šmahem odsuzování najednou celých těch principů trošku připomíná situaci po Mnichovu, to se teda omlouvám za paralelu drsnou, ale vzpomeňte si, co se tenkrát stalo. Když dneska o Mnichovu čtete a člověk už je chytrej, už je poučenej, už ví, jak se to všechno mělo dělat, až tak bohorovně se koukáte na ty politiky, kteří tehdy, když ta krize přišla a navíc, když byla v tom Mnichově rozřešena toho 30. září v noci, tak ti naši politici a národ s nimi šmahem odmítli potom nejenom ty dvě vlády západní, tu Anglii, Francii, které skutečně o tom se nedá říct, že nás podpořily, to skutečně byla zrada, ale celé ty systémy západní s nimi. Takže víte, víte a to je metodická chyba, že vlastně přičtěte tomu, té konkrétní vládě, těm konkrétním představitelům, jaksi systémové vlastnosti. Tehdy neselhala demokracie západní, selhali její reprezentanti, naprosto fatálně, tvrdě, hanebně, nemá to v dějinách prostě srovnání, ale ten systém byl demokratický dál, ty volby tam fungovaly, ti politici například britský premiér, byli smeteni poměrně záhy na to, demokratickým způsobem, nemusel je nikdo vraždit tak, jako v Hitlerově říši, takže ty systémy zkompromitované nebyly, ale my tady jsme si to vyložili tak, že s touhle tou partou už dále nepečeme. A se kterou budeme péci? S tou, která jediná se nabízí, a to byl Stalin. Což nebylo šťastné rozhodnutí. A my teďka se velice rychle vzdáváme té Evropy. Ale proč? Tady se ukazuje, jak my jsme ji vnímali, že všechny ty řeči o naší duchovní sounáležitosti s Evropou vnímala jenom malá část z nás a brala je vážně. A ten zbytek opravdu se jenom rozhlížel po těch dálnicích, jestli tam drandí dost těch plně naložených kamionů. A když teďka hrozí, že nebudou a že nějakej dlužník ještě navíc se tam chová trošku pitomě, tak my bychom to zase všechno chtěli rušit a to je prostě katastrofální. Kdo razil ten nehezký termín: Ode zdi ke zdi? Mně se tady vybavuje úplně automaticky. No, tak budeme rušit Evropu. Ale víte, v to je na tom úžasné, těch kritiků je tady strašná spousta, každý den čtete v novinách, předevčírem nějaký senátor ODS opět opakuje tu floskuli, lépe už bylo a je třeba se připravit na sešup a tak, ale je třeba se připravit na sešup, to pořád není názor, to je jenom pocit. Tady je úžasné, jak strašně málo lidí, v té politice, kteří jsou schopni se k té evropské krizi postavit nějakým názorem. Vemte si, tady se léta vyčítá, že ta Evropa nás přehlíží, že nás válcují ty velké státy, že nás ignorují. Tady přesně je ten náš Rhodos, kde, pokud zde je nějaký ambiciózní a schopný politik, který má nabídnout také třeba jenom alternativní řešení, tak teď celá Evropa jenom čeká, že někde něco, někdo vstane a něco smysluplného za sebe nabídne. Tak proč se to tady u nás neděje? My jsme zase jenom ti fousatí kritici.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a není to tak, že vůbec odhlédněme od politiků, ale obecně, že jsme kofři v tom odhalování chyb a kritizování, ale že teda potom se nám nedaří nacházet ta východiska, že zkrátka čekáme, až to někdo vyřeší za nás?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
No, ale teď jde o to, víte, co se řeší, nebo jaká ta míra té krize. Ona se opravdu řeší, podle mě, jenom krize ekonomická. Ta je nesmírně podstatná, jistě. Jestli budou miliony lidí žít v chudobě nebo ne, nad tím já pochopitelně nemávnu rukou, ale neřeší se krize ideová, není tady válka. Myslím to tak, že ten kontinent má svůj ideální svět, na kterém je postaven a na kterém bude stát bez ohledu na to, jestli těch kamionů bude příští rok jezdit polovina. A to si ti obchodníci zřejmě teda neuvědomujou, nebo to ani možná v té konkrétní podobě té současné Evropy nebylo zakalkulováno, ten důraz na ten obchodní rámec tam byl větší, než na ten duchovní. Je možné, když teď budu chvilku optimista, že když se ukáže, že ty ekonomické teorie tak maličko selhávají, nebo teda nevystihují celý ten problém, no, takže sem tam někdo bude mít chuť poslouchat ty, kdo budou upozorňovat na ten, že ten duchovní potenciál tady pořád a že to je to, co nás drží dohromady. I s tím Řeckem zlovolným, kde prostě ošálili zřejmě všechny možné přihlášky do Evropské unie. Ale víte, to je ta situace není taková, že my se jich můžeme vzdát, to je, představujte si spíš tu situaci tak, jako kdyby se prohospodařily peníze v Českých Budějovicích a my se rozhodli, že se vzdáme jižních Čech. Představujte si to spíš takhle, to je blíž té realitě. Tady my jsme se v minulosti jednou rychle vzdali území v roce 92 jsme to těm Slovákům teda nechali, ale i kdyby z toho měl vzniknout nějaký myšlenkový precedent, že se takhle jako snadno vzdáváme toho, čím jsme, no, tak by to bylo zoufalé.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, jenomže /nesrozumitelné/ se shodují na tom, že mluvíme-li o Řecku, tak k tomu bankrotu nevyhnutelně dojde a ty miliardy eur, které se tam neustále lijí, tak ty jenom oddalují tu chvíli.
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
To je samozřejmě pravda, jako v té ekonomické rovině. Ale to řešení, které my přijímáme, my ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Promiňte, že vám skáču do řeči, ale když se vrátí k drachmě, tak to ještě neznamená, že úplně vypadávají z toho společenství, nebudou v eurozóně.
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
Tak přesně, no ale jsou tady taky hlasy, který je úplně odepisujou a exemplární viníci a už tam nikdy nepojedeme a tak dále, takový ten nesmysl. Takže jako musíme si pořád připomínat, nebo asi někteří lidi to potřebujou, že jsme kontinent, který drží jako celek. Že nejsme teda zatím jedním státem, ale když si to tak budeme představovat, tak nemůžeme udělat žádnou chybu, co se týká toho budoucího vývoje, protože ten okolní svět ten nás do toho stejně dotlačí. My se nemůžeme rozptýlit na 20 malých států tak, jako to bejvalo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych se ještě na okamžik vrátil k té myšlence té morálky, protože o tom se mluvilo třeba na Foru 2000, tam to bylo hlavně o právním státu, ale a respektu k lidským právům. Ale není to tak, že opravdu ten svět, který se teď potýká s problémy, že to je zejména krize morálky a důvěry?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
No, na to těžko říct, kdy má člověk dost informací, aby mohl jako s jistotou na tohle to odpovědět. Mně to tak připadá taky, ale je to jenom připadání. O toho samého začátku, kdy to tak v Americe vzniklo. Pokud narážíte například na to, no tak bylo jasné, že to rozpoutali lidi, kterým bylo jedno, co bude a přitom se přistihujeme stále a hlavně, je to docela stálá obecně lidská vlastnost. Takže nebylo by žádné překvapení, kdyby to tak bylo. Ale, že bych to měl chuť jako takhle s jistotou pojmenovávat, na to nemám dostatek informací a nevím, jestli je možné, aby je kdokoliv vůbec měl.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Včera jsem mluvil s Janou Matysovou, ekonomkou, která už roky pracuje ve světové bance a ta upozorňovala na podobnosti a chyby, které se dělaly před 2. světovou válkou, ke které tedy vedla velká hospodářská krize ve 30. letech. Je tady reálné nebezpečí, že G20, na jejíž bedrech tedy je zřejmě řešení současných problémů a dnes se scházejí ministři financí, že může opakovat stejné chyby a že povede svět ke stejným koncům?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
Riziko je vždycky, ale rozdíl proti předválečné situaci je tady jeden velice podstatný a souvisí s tím slovem demokracie, které jsem řekl před chvilkou a se slovem svoboda, které jsem neřekl. Tehdy ten svět žil v přesvědčení, že demokracie víceméně končí, nebo dříve skončí, byl tam ten, jak pro mnoho lidí zářný příklad Sovětského svazu a tehdy i lidi, kteří Sovětský svaz neměli rádi, báli ho, pohrdali jím a tak, tak někde v sobě měli uloženou tu představu, že vývojově vlastně je to alternativa, které se nejde vyhnout. To znamená ta stále větší kolektivizace, ta stále menší svoboda stále většího množství lidí, že prostě to musí jím tímto způsobem. V tom ten Marx a spol.přesvědčili téměř celý svět tehdy. A ten svět tím byl nahlodanej a oni s nevěřili. Možná proto taky ustupovali některým těm totalitám a tak. V téhle situaci dneska nejsme, nebo já nemám pocit, že máme dneska důvod, nebo já to teda rozhodně dělat nebudu, nějak drolit naši představu demokracie. Prostě demokracie je to, co tady naše v zásadě i pro nás západní civilizace má, na rozdíl od ostatních civilizací světových a je to naše úžasné štěstí a výhoda a oni, pokud nás jsou schopni vnímat, nám to zpravidla závidějí, nebo se to snaží napodobit. Oni emigrují sem k nám a nejenom proto, aby si vydělali peníze, ale ta svoboda je pro ně docela důležitá věc, kdežto vy odejdete tam, tak se budete divit, co všechno tam ještě, teď tady neplivu na žádný jiný stát, jenom prostě konstatuju, že tady máme cosi, co není důvodu zviklat, a to je potřeba si uvědomit. Jako, když žijete v demokracii, tak pane, tak máte, tak měříte o půl metru výš než bez toho, to je, máte prostě vítr v zádech, no.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My jsme v tomto pořadu nedávno mluvili o sbližování katolické církve se státem. Tomáš Halík to kritizoval jako lísání se k panovníkovi, jak řekl. Opět, jaký je váš pohled člověka, který se hluboce zajímá o historii. Proč by to mohlo být nebezpečné?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
No, já se to zase snažím vidět v dějinných paralelách a ono to v minulosti té církvi poměrně málokdy prospělo. Tady byla dlouhá období, byť celkem silné vazby, hlavně katolické církve na stát, to bylo za Rakouska-Uherska, kdy to bylo de facto tedy státní církev, kdy mnozí lidé, mnozí Češi téměř nerozlišovali mezi tehdejším panovnickým dvorem a církví, poněvadž to jedno bylo. Pak tady byly docela silné snahy po tom propadu, který následoval po roce 1918 a který byl výsledkem právě tady té, toho, té těsné spolupráce za Rakouska, tak tehdy bylo, tehdy tady působila mezi křesťanskými stranami zejména strana lidová, nemusím připomínat jméno monsignora Šrámka, který na tom poli jaksi realistické křesťanské politiky vykonal neobyčejně mnoho práce, ale taky tam bylo období, kdy zase mnohým lidem trošku splývalo to, co je ještě církevní a to, co už je státně politické. Ono ta církev jinou možnost, než, ona se té politice nemůže vyhnout samozřejmě, ona je to síla, která působí v duchovní oblasti jednak, ta, která by měla být těžištěm, ale v tom reálném světě samozřejmě působí taky a teď s ohledem i například na církevní restituce, ale i s mnoha jinými ohledy my nemůžeme se tvářit, jako, že ta, že pan arcibiskup si neměl s žádný politikem radši potřást rukou, poněvadž by to uškodilo jeho duchovním principům. Tak takhle trapné nebo hloupé to není, ale víte, zvlášť teda v té dnešní době, kdy kolem toho Hradu se motají různí jiní lidé a kde vůbec není jasné, jaká politická platforma se z toho vyvine a ona se z toho vyvíjí nějaká platforma, tak já bych byl docela nerad, kdyby se ukázalo, že jako na základě něčích slibů o tom, že restituce dobře dopadnou, se ta církev přismahla v něčem, co zavání. A, no, tak doufám, že to tam vnímají dobře a že se jim nechce být takto přismahnuti, poněvadž ta, to, co tam vznikne, z toho možná nebudeme mít všichni v důsledku potom radost, bude to takového něco nacionálnějšího, než jsme tady zvyklí a nevím, k čemu to bude dobré. Bude to takové zakaboněné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ministr školství Josef Dobeš přišel s návrhem, že by se mělo ve vlastivědě posilovat národní sebevědomí žáků. Zejména tím vyzdvihováním národních vzorů. Jak se na tenhle ten nápad zamlouvá?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
Tak, zase to má dvě roviny. Obecně tomu není co vytknout. Když budou žáci národně sebevědomí, tak to nemůže uškodit vůbec ničemu. Ale jako vyzdvihovat to mi přijde jako snaha trochu, teď mě napadla nechutná paralela ze sexuologie, prostě některým věcem se nemá pomáhat. Některé věci se buďto dějou samy od sebe a nebo jim nejde důvěřovat té funkci. Takže, no, co na to říct. Já vždycky, když je řeč o národní hrdosti, tak dávám jako alternativu to, co sám osobně preferuju, a to je láska k té zemi, kterou já u sebe cítím a nikdy si ji nenechám vzít. Kdežto v té hrdosti, v tom vidím takovou zase tu trošku zaťatou zarputilost, to bití se v prsa a takové ty city trošku zvláštnější. Řeknu příklad v téhle souvislosti, ta nedávná smrt těch hokejistů v Rusku. Bylo tam několik našich, pak kolem toho byly různé ty pohřební akce a ono to fakt působí divně, když najednou vidíte lidi, kteří na náměstích dávají svíčky hokejistům a kteří při jiných příležitostech, jiných úmrtí a podle mě neméně cenných lidí, by tak ty lidi by to ani nenapadlo. Čili je tam vidět jakýsi problém hierarchie, ale zároveň je tam, nebo byla tam vidět potřeba přece jenom se nějak sklonit před tím majestátem smrti, taky myslím, že arcibiskup k tomu tehdy měl nějakou řeč, k těm lidem shromážděným snad na Staroměstském náměstí. Takže na tom zase vidíte, že lidi nějakou tu potřebu duchovna nebo toho smyslu pořád ještě mají. No, takže a, že vlastně to, že jsou schopni být hrdi na ty hokejisty, tak zřejmě v nich nějak vytváří i ten pocit hrdosti k tomu státu. No, takhle to doufám, ale v těch školách dělat nechtěli. To by mělo růst jako z přirozeného pocitu. Ony by si ty děti ten pocit hrdosti k vlasti měly do té školy už nosit z domova ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No právě, no, ale on třeba ten ministr školství jako vzor uváděl profesorku Blanku Říhovou, pokud, já nevím jestli třeba mluvil o Jágrovi, ale není to opravdu tak, že máme málo hrdinů, málo těch pozitivních vzorů, ke kterým bychom mohli obecně vzhlížet? Já mám pocit, že se ...
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
Ne, ne, máme, hrdinů je tady určitě dost, ale máme tady hodně nelásky jim to přiznat, ale to je starý problém. Prostě tady, když se někomu něco povede, tak uznat mu to a říct: Ty jsi dobrej, to je ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A v čem to spočívá? Protože jsou národy, které si hýčkají ty vzory a hrdiny.
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
No, tak, tak zřejmě, to je nadlouho, ale ty, má to opět teda ty historické příčiny, děje se to po generace a my to tady prostě těm našim, těm lepším z nás, my jim to tady prostě neusnadňujeme, no, poněvadž sami máme pocit, že nám bylo ublíženo, to jsou takové ty křivdy po staletí střádané v nás, které si v sobě nosíme, které vůbec nesouvisí s tím, co jsme sami zažili, to nám někdo v dětství vyprávěl, že se to takhle dělá, nám se to vypálilo do hlavy a pak už škodíme a vlastně ani nemáme proč.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A když se bavíme o té národní hrdosti. Ono třeba vyvěsit si doma českou vlaku jen tak, nebo, nebo vlajku Evropské unie, tak tady to působí směšně, ale třeba ve Spojených státech, nebo ve Švýcarsku, nemusíme chodit daleko, tak tam je to ...
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
Dobře, tak to jsou, dejme tomu, lokální zvláštnosti. Nemusí to fungovat ve vlajce, ale poznáte to třeba podle toho, co lidi dělají o státním svátku. Tak nemusí viset vlajka jinde než na státním úřadě, ale když se ti lidi pěkně obléknou a zajdou si do katedrály, no, tak to asi je totéž, nebo je to ještě lepší, je to vlastně, je to, je to navíc ještě i kulturní zážitek, nebo společnej.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Proč vám tohle chybí?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
No ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zase je to na dlouho.
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
No, je, no. Určitě, to je prostě celoevropská věc, nebo teda hodně středoevropská.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrá. Pojďme k dalšímu tématu. Včera měl premiéru film Roberta Sedláčka Rodina je základ státu. Já nevím, viděl jste ho ten film?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
Já jsem ho viděl už dřív na jedné předpremiéře, dokonce na jaře.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem o něm slyšel zatím samou chválu. Přiznávám se, že jsem zatím ten film neviděl. Jak se líbil vám?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
Mě se líbil dost a budu ho taky chválit. Chci jenom předeslat, že mi přijde zvláštní, četl jsem asi 4 nebo 5 recenzí, a ve všech vlastně se mluví o osobě režiséra víc než o tom filmu. To se mi zdá pozoruhodné. Nezažívám to jinde, nebo nevybavuju si od dob, kdy začínal třeba Petr Zelenka nebo možná Jan Hřebejk, ale nevím, myslím, že i tehdy se psalo o víc o Pelíšcích než o samotném tvůrci.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná je to tím, že on je autorem scénáře, čili je to autorský film.
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
Ano, ale někteří jako i ostatně Zelenka si taky, pokud vím, psával scénáře sám, ale zdá se mi, že fakt je nějak vnímáno, že jemu skutečně o něco jde, a to společensky. Čili souvisí to s tím, o čem mluvíme. Ten název je ironický: Rodina je základ státu. Nebo poloironický. Jde tam jenom jednou větou nastiňovat člověka, který kradl v podniku, kde pracoval, respektive fungoval tam jako ten takzvaný bílý kůň, takže jeho rodina neobyčejně zbohatla, ale přijde se na to v samém začátku filmu a on tak trošku zpanikaří nebo pochopí racionálně, že už to takhle dál nepůjde a tak tu rodinu posadí do jejich luxusního Mercedesu a jezdí křížem krážem pro republice, protože je to naposledy, než ho zavřou a schovává se různě před radary, vždycky někam do tunelu, do garáže, takže celkem věrohodně se ten příběh pár dní takhle drží. Ten člověk je na útěku a já jsem s tím měl úžasný zážitek v tom smyslu, že jsem se v tom člověku poznal a to já nekradu, pane Kroci, já si myslím, že ne, ale ten pocit, víte, ten, ten filmař tam pracuje s pocitem, že ať už kdo z nás dělá ve svém životě cokoliv, tak v tom lítáme všichni, poněvadž jsme účastníci toho systému. To bylo problém i za komunismu, že mohl jste tomu vzdorovat, ale žil jste v tom, víte, a ten vzdor je vždycky možné jenom do určité míry. Vždycky určitou částí si vás ten režim přitesá, s tím nic neuděláte, to prostě člověk není tak silnej, aby se postavil celé době jako maják v přílivu. Takhle to bohužel není. Takže ten film je o tom, jak nás to prostě ničí všechny a je v tom jemně a vtipně udělán, myslím si, že to souvisí s těmi problémy, o kterých jsme mluvili do teď a kromě toho, že je to navíc i docela dobrá zábava míst, nad tím jsem teda vůbec žasnul, není to moralita, představte si, on to dokázal ještě udržet ještě v téhle té poloze, tak si myslím, že tam trefil hodně tady o té dnešní společnosti. Nebo neznám nikoho, kdo víc. Opravdu mi to hodně připomíná ty dobré filmy 60.let, jak je Pasero, Intimní osvětlení a tak, kde nešlo primárně o společenskou kritiku, ten Sedláček je mnohem kritičtější, ale kde se podobně pracovalo s chápáním člověka. Ono, mně se zdá, že on hodně dobře rozumí lidem, až tak jako rusky. Že ví, že zklamou, ale nemůže si pomoci, aby je aspoň trochu nemiloval.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrá, tak půjdu se na sebe taky podívat na film Rodina je základ státu. Děkujeme za doporučení. Ale tak čas plyne. Ještě je snad stihneme dvě taková malá témata, témátka. Asi jste si všiml, že jedno ze závažných témat překážek na cestě k daňové reformě jsou stravenky. Já nevím, jestli jste někdy měl, dostával, ale přiznám se, že dost dobře nerozumím tak silnému ulpívání na nich. Čím to, že poukázka na cokoliv se může stát zásadním politickým tématem?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
No, mně na tom přijde zajímavé, že je to vlastně evergreen, že jo, já bych čekal stravenky, že se to teda dostane do vlády a tam se to jednou rozhodne a pak v parlamentu jednou a v Senátu a pak je přijato nějaké rozhodnutí. Ale už je z toho vlastně takový evergreene, trvá to už myslím rok, co se o tom jedná, pan ministr financí je velmi silně za jejich zrušení a teď se zdá, že téměř všichni ostatní jsou postupně proti tomu. Já se svým jakýmsi liberálním založením, já jsem autor na volné noze, já se stravenkama nepřijdu do styku, tak jsem to možná viděl až moc zjednodušeně v tom smyslu, že je to opatření nesystémové, jenom pro někoho a že by se to teda spíš mělo zrušit, aby se to zjednodušilo, sjednotilo a tak. Ale pak jsem si uvědomil, a já si pořád myslím, že toto je jakoby racionální názor, no ale v té politice ty racionální názory přicházejí ke slovu jenom někdy. A pak se taky musí respektovat ta určitá iracionalita i lidí a víte, oni to tady ti lidi mají rádi, což je dost, ale tím to neshazuju, to je, to je strašně podstatná věc tady z toho Rakouska, tady si příslušníci různých profesí zvykly na různé výhody, a teď to nemyslím priorativně, ale ono je to často i když prostě železničář má zlevněnou jízdenku a tu rodinu vyveze v neděli někam po tý dráze, tak takhle se rodí hrdost k té profesi a ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čili ta stavovská výsada jakoby ...
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
No, ta hrdost, ta hrdost a možná i ke státu, který to umožňuje. To jsou pak lidi, jako kteří v jakési pokoře to potom mají rádi to, co dělají. A když vy jim to vezmete, tak sice administrativně je to všechno v pořádku i nějaké miliony do státní kasy na to seženete, ale rozzuříte je strašlivě. A je otázka, jestli ministr financí toto všechno zakalkuloval. Znova, já nekritizuju racionalitu toho rozhodnutí, je systémové, nebo mně tak připadá a není důvod, aby jedni měli výhody proti jiným, ale v té pasece, kterou to způsobí, když tedy, no navíc ten svět pak přestane být trošku malebnej. Víte, ono, já nevím, jestli to jde udržet ty stravenky, ale zdá se mi, že se o tom vůbec nepřemejšlelo, že se to tak jakoby rychle riclo, aby to zaniklo a tak tady tenhle ten trošku lidštější moment toho politického rozhodování, kdyby nevypadával, tak bych byl rád.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže naopak vy byste byl asi pro zachování a třeba malebnější obrázky ...
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
Já nejsem, tady v tomhle tom jsem celkově trošku v komické pozici. Já nemám dost informací pro ani proti. Jenom bych rád viděl, že se to rozhodování dělá jaksi provrstveně a nikoliv škrtnutím pera.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď už ta poslední otázka, než se rozloučíme. Jak se vám líbí myšlenka znovuzavedení knižních čtvrtků?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
Včera byl první po dlouhé době. Spočíval v tom, že 9 nakladatelů dalo v jednu chvíli, vypálilo salvu, uvedlo 10 poměrně atraktivních knih. Mně se to líbí z toho hlediska, že to tomu knižnímu trhu, který patrně brzo už definitivně zkrachuje, že to k němu přece jenom připoutává pozornost. Myslím si, že většina těch titulů bylo dobrých. Namátkou tam vyšlo po 20 letech zase kompletní složení /nesrozumitelné/ ale hlavně novinky, Humberto Eco a tak a je to způsob, jak ti knihkupci se brání tomu marasmu způsobenému také tím blížícím se zvýšením DPH na knihy a tak. Ale zrovna včera jsem mluvil s lidmi, nebo s knihkupci a všichni se shodují v názoru, že po tom novém roku s tím očekávaným zvýšením, že fakt to bude katastrofa. Prognóza je, že v Praze by mohlo zaniknout v té první vlně až mezi třetinou, polovinou knihkupců a už teď prý jsou signály, že meziročně ten počet vydaných knih u nás z těch loňských 17 tisíc, klesl na 14 tisíc. Což je darda, to je opravdu, jo, to je meziroční změna, to je pád vlastně, volný pád.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Historik, spisovatel, publicista Pavel Kosatík. Děkuju. Na shledanou.
Pavel KOSATÍK, spisovatel, historik
--------------------
Na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pondělí se budeme vyptávat, jak to vidí Ivan Hoffman. Vladimír Kroc vám děkuje za pozornost a přeje dobrý poslech následujících pořadů a také vydařený víkend.