Jak to vidí Jiří Hlaváč - 13. září

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je půl deváté. Začíná pořad Jak to vidí. Vladimír Kroc vám přeje dobrý poslech. Dnes je naším hostem hudební pedagog a publicista Jiří Hlaváč. Dobrý den.
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Svět kolem nás je plný metylalkoholu, tedy teď myslím virtuálně, pořád se o tom mluví, píše. Rozebírá se kde co. Možná my něco uniklo, ale já mám dojem, že se nikdo moc nezastavuje nad tím, jak moc se u nás slušně řečeno pije. On by byl možná výstižnější ten vulgární termín. A teď mám na mysli zejména ten tvrdý alkohol. Je to zkrátka obecně tolerovaná droga. Nemělo by se tohle to trošku změnit, nebo snažit se o to?
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
Já si myslím, že samozřejmě ano, protože to, co je pod tím příkrovem, je mnohdy až tristní. Projděte se ráno někde po sídlišti u těch stánků a zjistíte, že štamgasti už jsou připraveni a už mají pár skleniček za sebou. Ale já myslím, že by se mělo změnit něco zásadního v tom nazírání, protože na alkohol, protože já jsem před 20, 25 lety absolvoval opakovaně koncerty s panem docentem Jaroslavem Skálou. A vím, že Skála tehdy klasifikoval alkoholismus takto: "Můžete vypít jakékoliv množství alkoholu denně, pokud se nedostanete do rozporu se zákonem, či pokud se neblamujete společensky, jste stále pijákem." Tady bych začal hledat ty momenty, protože oba dva jsme párkrát seděli v nějaké dobré společnosti a víme, že vždycky se objevili lidé, kteří alkohol brali jako sportovní disciplínu, kolikže toho vlastně vydržím a tady je ten první moment, ta proměna jaksi v našem myšlení, jakým způsobem s touto drogou nakládat. Jenže ono to má trošku hlubší kořeny. Já se domnívám, že my žijeme teď v období, ve kterém se preferuje prožitek, ve kterém se preferuje zážitek, ve kterém chceme stále něco užívat, zábavu, pseudozábavu. To bychom museli zásadně to kolo otočit, aby do popředí šly opravdu určité duchovní hodnoty, lidská kvalita, charakterová pevnost. To všechno. Dokud se budeme na tento svět dívat optikou, to je úžasné, to jsem si užil, ať to přinese jakékoliv důsledky, tak je to to špatné. To je to, co bude i v budoucnu dělat stále větší riziko. Těch lidí, kteří budou stát kolem stánků, nebo konzumovat v lokálech už od rána, bude logicky přibývat, protože jsou vedeni atmosférou doby, že toto je to pravé, užít si, ne poznat, naučit se a pak s tím umět nějakým způsobem nakládat a pomalinku se v průběhu života dopracovat i k tomu, co je vlastně základem mého bytí, nikoliv mého užití, mého bytí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když mluvíme o optice pohledu na svět, tak pak je tady další pohled a to je takový ten účetní - má dáti, dal. A okamžitě se objevily spekulace, o kolik stát přijde na daních ve chvíli, kdy by třeba úplně zakázal alespoň dočasně prodej tvrdého alkoholu, než se zjistí zdroj toho jedovatého.
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
Já vám odpovím jednoduše. Kdyby stát hospodařil tak jak má, tak, jak dělá dobrý hospodář, tak ho tyto úniky vůbec nebudou trápit, natož tak, aby jej zajímaly.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a když mluvíme o tom účetním pohledu na svět, můžeme přijít k dalšímu tématu, a to je to, co se teď aktuálně děje v Národním divadle. Také dnes ráno má jednat ministryně kultury Alena Hanáková s uměleckým vedením a se zástupci souboru Národního divadla. Co si vy osobně myslíte o odvolání dosavadního ředitele Ondřeje Černého?
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
Já musím říci, já pana doktora Černého znám po léta, považuji jej za výborného člověka, určitě i výborného odborníka. Dle mého soudu celý ten problém vyvstal ne v okamžiku, kdy se takzvaně nepovedla, či zpomalila či neprovedla transformace dvou scén tak, jak měla, ale v okamžiku, když dostal toto zadání. Protože on byl angažován jako ředitel Národního divadla, který se má starat o 3 scény, má zajistit kvalitní dramaturgii, má vést pečlivé hospodaření, má se snažit, aby navazoval nové a nové společenské, umělecké vazby a tak dál. Ale to, aby se proměnil na část své pracovní doby na transformátora, to je samozřejmě na hlavu, to nemohu říci jinak. Takže ten, kdo vymyslel tady tento moment, logicky má nést zodpovědnost i za ty další důsledky a stavy, ve kterých se nacházíme teď. Takže proč všechno se to všechno mělo stát, proč se to mělo transformovat, co byly ty pravé příčiny a proč nebyl do čela postaven a teď v uvozovkách, říkáme jim krizoví manažeři, to bylo vlastně vyhlášení stavu krize, jak umělecké tak ekonomické. Tam měl stát krizový manažer, který neměl na starosti nic jiného než sloučení dvou uměleckých souborů. To se nestalo. Upřímně řečeno trošku se divím, že Ondřej na tuto hru přistoupil, protože bylo evidentní, že pokud ji nesplní dle představ zadavatele, bude vystaven na pranýř. Což se ostatně stalo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná potvrzujete slova šéfa baletu Petra Zusky, který řekl, že Černého jedinou chybou bylo, že byl k ministerstvu dlouho loajální. Takže souhlasíte s tím?
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
Já tu, já tu větu neznám, ale ano, do té rovnice mi to zapadá naprosto přesně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Včera na tom bouřlivém jednání v Národním divadle byla Alena Hanáková vyzývána k tomu, aby odešla ze svého postu ministryně kultury. Zastal se jí režisér a herec Jan Kačer s tím, že ten její odchod by nic nevyřešil, protože na její místo by pravděpodobně přišel slabší kandidát, jak on řekl, jelikož její strana nemá dost členů ani na významnější posty. To tedy cituji Jana Kačera. To je asi smutná pravda. Co myslíte?
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
Teď jste otevřel Pandořinu skříňku, protože já dám malinké přirovnání a vrátím se k tomu. Já si myslím, že mám slušné vzdělání na to, abych mohl /nesrozumitelné/ jeden umělecký obor, jednu disciplínu. V okamžiku, když by mě na stejné fakultě z katedry dechových nástrojů hry na klarinet převedli na katedru dirigování, převedli mě na katedru klávesových nástrojů, okamžitě blamuji sebe a blamuji i to, co dělám. Představte si, že vás bude operovat stomatolog a zuby vám bude trhat chirurg, to je absurdní. To všechno, co se tady odehrává, je postaveno na myšlence, že odbornost jako taková je až druho, třetiřadá a to podstatné je, jestli teď momentálně jsem členem seskupení, které má takzvaně mocenské zájmy a chce si je nějakým způsobem prosazovat. Takže ano, to by neřešilo vůbec nic do okamžiku, dokud by se do čela jakéhokoliv ministerstva nepostavil svrchovaný odborník, který bude mít k sobě tým lidí, kteří budou dělat veškerou tu rovinu administrativní práce. Já jsem dost starý na to, abych mohl říci, že za zhruba 45 let činnosti v oblasti hudební, že jsem poznal jediného člověka a tím byl pan doktor Václav Holcknecht, který byl schopen vnímat jak onu míru umělecké odbornosti, tak onu míru administrativní kázně, práva, ekonomiky a tak dále. To o něčem vypovídá. Takže dřív se to řešilo například modelem člověk, který stál v čele jako umělecký šéf a měl správního ředitele. Na postu ministerstva kultury by měl stát člověk, který je znalý problematiky kultury jako takové, člověk, který má patřičné renomé a patřičnou váhu a respekt mezi těmi, kteří uměleckou sféru vytvářejí. No a k sobě má mít tým odborníků, které bude koordinovat, ale bude hlavně dodržovat onu paritu. Pánové, toto je umění, to je naše priorita, nebo kultura jako taková je naše priorita a toto je sekundární. To je to, jakým způsobem my spravujeme, ošetřujeme, opatrujeme, doplňujeme a tak dál. Pan Kačer má pravdu. Nic by to neřešilo, přišel by další neodborník.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co to vlastně je ta situace znamená pro Národní divadlo?
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
Jednak je to vnitřní audit, to znovu ověří za a, jak je ten ansámbl pospolitý, jak mu jde skutečně o tu složku umělecké kvality. Samozřejmě prověří i to, jestli to všechno, co doposud je v Národním divadle prezentováno, jestli má i svoji smysluplnost tedy v té rovině ano, ty prostředky jsme užili, ale mají i svoji nadčasovou, výchovnou fázi. A nebo je to opravdu jen to uspokojování svých momentálních uměleckých představ a tužeb a pak se samozřejmě ukáže, že ty peníze nejsou užity smysluplně. Ta částka je samozřejmě vysoká, půl miliardy je půl miliardy, nazývejme to pravými jmény a každá koruna má být využitá smysluplně a ve prospěch těch, kteří to vlastně dotují, i my dva. Takže o tom to je. A já si myslím, že příspěvková organizace, každá příspěvková organizace se má chovat velmi, velmi zodpovědně, protože nehospodaří se svými penězi, hospodaří s prostředky, které dostává do správy a druhá věc, nikdo po ní nechce, aby kumulovala zisk. Její ziskovost je v tom, že nabízí špičkovou kvalitu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Myslím, že velkolepě se se svým 6letým působením šéfdirigenta Symfonického orchestru BBC rozloučil Jiří Bělohlávek, publikum mu nejenom aplaudovalo, ale i sborově zazpívalo, takže to myslím, že byla pěkná tečka.
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
Určitě ano. Já jsem to Jiřímu přál. Protože jsme po léta přáteli a mohu říci, že je to člověk, jehož dráhu sleduji možná taky už nějakých 40 let. Mimochodem s Jirkou jsem se poprvé setkal jak student hudební fakulty, když on přišel na výuku fakultního orchestru a přišel tehdy v zelené uniformě, protože byl shodou okolností v AUSU. Ale pak jsme se potkávali po řadu let a myslím si, že mohu říci, to je člověk, který ctí koncepčnost, je to člověk, který má vysoké umělecké cíle a ambice, je to kumštýř, který má i patřičnou míru společenské kvality, umí skvěle komunikovat s lidmi, umí jasně formulovat své názory, postoje, představy a tak dál. Je to člověk, který umí být neústupný, a to je dobře, protože umělecká sféra má přehršli různých řešení a nápadů a podnětů, ale ten výsledek je vždycky odkázán od toho, jakým způsobem se to všechno předvede. No a pak další věc, on je jedním z mála dirigentů, který nejen, že umí pracovat s orchestrem, on s ním chce naprosto cílevědomě pracovat. Malinká odbočka. Uvědomme si, jakou práci tady odvedl třeba Vladimír Válek z pozice šéfa SOČRU. Jirku Bělohlávka jsem sledoval v době, kdy působil u brněnské filharmonie, pak byl u Pražských symfoniků, byl v České filharmonii, spoluzakládal, ale umělecky vytvářel a vytvořil Pražskou komorní filharmonii. To všechno je tak neuvěřitelná kvalita a mohu říci všude, kam Bělohlávek vstoupil a rozmáchnul své paže, tak poznamenal myšlení, cítění a kvalitu umělecké práce každého z těch souborů, které jsem zmínil. Já moc přeji, aby v České filharmonii jako kapitán, a on je skutečně špičkovým lodivodem ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jenom připomenu, že vám skáču do řeči, že od 1. září se stal tedy šéfem České filharmonie, novým šéfdirigentem.
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
... od 1. září, nevím jestli už má za sebou první zkoušky, to nevím, ale faktem je, že mu přeji jediné, protože všechno ostatní tam je, já mu přeji jediné, aby posádka věděla, koho má před sebou a aby uvěřila i té vizi, že Česká filharmonie má na to, ale ne svými proklamacemi, ale kvalitou svých koncertů a svých nahrávek, má na to, aby se vrátila do té plejády ctěných světových orchestrů.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ona tam není?
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
Já se domnívám, že tam není, i když budu mít řadu odpůrců. Víte, on je to takto. Budu-li v té první top desítce, jsem stále zván na nejpřednější festivaly, budou se předhánět i dnes vydavatelé, aby měli komplety například Dvořákovských symfonií, Smetany a tak dál. To samozřejmě není. Takže, ale není to logické, to není vinou těch hráčů. Já si myslím, že i to všechno, co se tam v posledních 20, 25 letech odehrálo, takové ty překvapivé nástupy a odchody šéfů, to všechno samozřejmě mysl těch lidí poznamená. Takže ano, udělejme prosím pěkně onu pomyslnou tlustou čáru a začněme psát éru Jiřího Bělohlávka rokem 2012 a já mohu jen popřát všem, kteří se na tom budou podílet, aby měli z toho všeho příjemný pocit, aby byli odměněni za svoji snahu, za svoji námahu, za svoji pracovitost, za svůj talent, aby to všechno přineslo, a to je to podstatné, aby to všechno přineslo úžasný stav například odezvy u našich předních politiků, ano, to je chlouba naší kultury, to, co je v Rakousku běžné, že Vídeňská filharmonie je považována za klenot tohoto státu, tak prosím pěkně, nejenom fotbalisté, kteří už umí prohrát i s Finskem, ale i Česká filharmonie, která je schopná nabízet program, který je opravdu ve svém důsledku světovým. To je i moje přání.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybychom se ještě vrátili k tomu loučení Jiřího Bělohlávka na koncertu BBC Proms. On si na závěr připnul Řád britského impéria, který mu letos věnovala Alžběta II., ale zamával českou vlajkou. A to si myslím, že je krásné gesto. Já mám pocit, že tolik důstojných reprezentantů zase ve světě nemáme. Proč se to víc někde nezdůrazňovalo?
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
Zase je to to, co jsem řekl i v souvislosti s metylalkoholem. Hodnoty jsou postavený úplně jinak. Já s oblibou říkám, že jeden bod kanadsko-americké NHL znamená prezentaci a v rámci médií víc než na přání premiéra jedné soudobé opery. Tam je něco špatně, tam je něco zásadně špatně. A uvědomme si, prosím pěkně, že ta služba zlatému teleti, někdo tomu říká úspěch, většinou je to úspěch za jakoukoliv cenu, ale hodnoty musí mít své oprávnění v tom, že jsou posvěcený časem, jsou ověřeny, je jasné, že to je něco, co tady bylo a co posouvalo lidský vývoj dál a ne, že se budeme shovívavě usmívat na to, že v různých televizních pořadech otázka, kdy žil Karel IV., tak běžná odpověď je no, tak asi před 50 lety, 80 lety. Vidíte, mně z toho jde mráz po zádech, celý sál se popadal za břicho, jak se bavili u toho, tam je přece něco zásadně špatně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono se vůbec myslím nedoceňuje, jak nás kultura, zejména tedy ta klasická hudba reprezentuje v zahraničí. Co o tom soudíte?
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
Nepochybně. Já s tím mám i své zkušenosti a mohu říci, že česká hudba, a není to jenom to čtyřhvězdí stále opakované, tedy Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů, tam jsou desítky jiných autorů, o kterých svět víc ví, Viktor Kalabis, Jan Klusák, řada dalších, abych zmínil jenom, řekněme, druhou polovinu 20. století, to všechno je jasné. Víte, že my jsme po léta byli ctěni jako hegemon v oblasti smyčcového kvarteta. Nejen Smetanovo a někdejší Janáčkovo kvarteto, dnes Benevicovo kvarteto, Kvarteto Pavla Haase, to jsou vskutku ansámbly, které prokázaly světovou úroveň. A tak bych mohl pokračovat i v dalších oborech. Ať už jsou to nástroje strunné, klávesové, dechové. Ale dokud my sami neuznáme, že toto je pro nás v prvé řadě pro nás, to jsou naši kumštýři, oni věnují ten čas, energii, námahu, talent v prvé řadě nám, tak co s tím chcete dělat? Víte, možná je potěšitelné, možná je žalostné, víte, že něco obdobného vlastně prožíval i Karel Čapek.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes s profesorem Jiřím Hlaváčkem. Vy jste teď hodně cestoval, jaký je takový ten obecnější pocit z těch cest. Mám pocit, že teď jste byl hlavně v Rakousku ...
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
Rakousko, Švýcarsko, Německo ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V Itálii taky ne?
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
A v Itálii. No, jaký je obecný pocit. Víte, že mi bývá vždycky trošku smutno, než se aklimatizuji, protože to, co začínám brát jako běžnou normu, za a, zase, kdybych se vrátil k tomu light motivu, v žádné z těch zemí nevidím ráno u novinových stánků předopilé, či už opilé nevidím. Druhý moment, v jakémkoliv hotelu, v jakémkoliv dopravním prostředku nejen, že je tam čisto, ale ti lidé k sobě mají nějaký jiný vztah, pozdraví se. Já jsem, chodil po Villachu, kde jsem s nostalgií vzpomínal na rok 88, kde jsem se měl dokonce na jednom koncertu setkat s Leonardem Bernsteinem, pak se to neuskutečnilo, protože Bernstein se omluvil pořadatelům a na ten koncert nepřijel, ale já jsem si znovu prošel to město a vnímal jsem nejen to, že na všechno jsou peníze. Tam nevidím polorozbořené historické objekty. Prostě všechno je spravováno, všechno je udržováno, všechno je v pořádku. Posadím-li se do kavárny, přijde usměvavá paní, či pán, řeknou vítáme vás, co vám můžeme nabídnout? Běžný zvyk, přijdu-li do kavárny zdravím zdaleka, ale oni všichni zdraví a co víc, pánové se dokonce postaví u toho stolku. Víte, to je tak kinderstube, která nám chybí bohužel velmi, velmi zásadně. A já si myslím, že ono užívání je postaveno i na tom, jak k tomu všemu přistupuji. Řeknu, pro ty kteří nesledují, že je tady i kamera, kdykoliv přijdu do tohoto studia a děláme tento pořad, já to vnímám, jako svátek a já se podle toho i oblékám, protože to není, že si jdu zaběhat na Lagronku, to je prostě moment, který já vnímám jako něco, co je i v mém životě výjimečné, výlučné a bylo toho požehnaně. Toto myslím si platí obecně a lhostejno, jestli je to Itálie, jestli je to Rakousko, Německo. Po koncertě na festivalu Lapedoně za námi přišla paní starostka. Já jsem vzpomínal, kdy naposledy v České republice přišel po koncertě starosta například. A byly to festivalové koncerty. Takže víte, ono je to zase, je to v nás, zase je to trošku hlouběji a já si myslím, že to, co potřebujeme, je znovu to vnitřní očištění, chtějme kulturu, chtějme kulturnost, ale na každém kroku, na každém a začněme sami u sebe, čisté body, čistá košile, sako ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrá, tak příště se polepším. Ale možná se můžeme rozloučit takovým příběhem, který ale zase souvisí určitě se vším, o čem jsme dnes mluvili, a to je váš postřeh z Kitzbühelu.
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
No, to byl skvělý zážitek, protože já jsem měl to štěstí, že jsem mohl strávit 5 dnů po různých turistických trasách, navštívil jsem několikrát takové ty Kneippovy party, kde jsem se procházel po oblázcích a na nohy mi tekla ledová voda z horských bystřin, bylo to úžasné, ale já jsem chtěl také najít hrob slavného rodáka z Kitzbühelu lyžaře Toniho Sailera. A bylo to úchvatné, protože jsem přišel na ten hřbitov a zase všechno opraveno, všechno udržováno, všechno čisté a když jsem se zeptal starší paní, která tam jeden hrob zalévala a říkal jsem, jestli neví, kde je hrob Toniho Sailera, ona říkala, ale tady je Sailerů, to já nevím. No, nakonec jsem to zjistil a zase ten pro mě důležitý moment, obyčejný kovový náhrobek, na kterém je jedna fotka pana Sailera v těch závodnických brýlích a lyžařské kukle, zřejmě z doby, kdy vyhrál třikrát na olympijských hrách v Chotyni /nesrozumitelné/ a pak fotka daná rokem 2009 když zemřel. Žádné nápisy, trojnásobný olympijský vítěz, pětinásobný mistr světa, žádná lyže, žádná tyčka - Toni Seiler a data narození a úmrtí. Víte, to je zase ta očista. Ano, na tomto světě jsem udělal to, co jsem měl udělat, bylo to mé poslání, ostatně mnozí mi k tomu pomohli a vytvořili mi k tomu podmínky a já jsem jenom splnil to, co mi bylo předurčeno, nic víc, nic míň. A tím to končí, tím to končí, Toni Sailer 1935 a 2009. Víc není potřeba.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přitom to byl vynikající lyžař, ale taky zpěvák a filmový herec.
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
Zpěvák a filmový herec. Jednou jsme měli dokonce v Kitzbühelu v tom jeho hotýlku slyšel zpívat, hrál na harmoniku a bavil štamgasty a byl to prostě Toni, byl to člověk, který do toho prostředí zarostl.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl pro dnešek hudební pedagog a publicista Jiří Hlaváč. My se v pořadu Jak to vidí sejdeme zase asi tak za měsíc. Je to tak?
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
Za měsíc a je to budu anticipovat dokonce 12. říjen, den mých narozenin. Už teď se těším a vyměním sako.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vezmu si ho taky, pokud se tu potkáme za mikrofonem. Mějte se hezky, na shledanou.
Jiří HLAVÁČ, hudebník, publicista
--------------------
Děkuju.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem Jak to vidí psychiatr Cyril Höschl. Vladimír Kroc děkuje za pozornost a přeje dobrý poslech dalších pořadů. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.