Jak to vidí Ivo Barteček - 9.4.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech dopoledního vysílání vám všem přeje Zuzana Burešová. Ve studiu už vítám profesora Ivo Bartečka, historika, který působí na katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Pěkný den přeji.
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Přeji pěkný den.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Začněme hlavním asi úplně nejdůležitějším tématem, Praha se stala centrem pozornosti celé planety, stovky televizních štábů, novinářů, reportérů sem přijely, aby sledovaly odzbrojovací summit prezidentů Obamy a Medveděva. Pane profesore, povězte mi, myslíte si, že tento summit, toto setkání se dostane do učebnic dějepisu?
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Jsem osobně zainteresován jako historik a odpovím ano, jakékoliv budou výsledky a budou, toto datum a Praha 2010 už do těchto učebnic vstoupily. Mimo jiné tím, že dnešního dne máme řadu komentářů a upozorním spíše na zahraniční, než domácí tisk a díky tomu se toto stává obecným vědomím. A 2010, jak říkám, ať chceme či ne, ale já chci, bude citováno, bude připomínáno a já bych zdůraznil fenomén Prahy, protože obě dva strany, ale ta volba byla na straně amerického partnera, volily Prahu. A v tuto chvíli Praha je skutečně místem, kudy procházejí světové dějiny. To je mimořádné, to je cenné, to se nestává každý den, to se prostě nestává každý rok, a to se stává jednou za desetiletí, možná ještě ve větších intervalech, zvláště u města Praha. Můžeme učinit stručnou retrospektivu do minulosti, ale odpovídám, je to součást světových dějin, stalo se a buďme potěšeni, že toto je Praha.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty dějiny v podstatě, i coby historik, musíte ocenit, že to setkání se odehrálo právě ve Španělském sále, kde předstoupili oba prezidenti před novináře a veškeré toto jednání, jejich projevy byly vysílání snad téměř všemi televizními společnostmi, viděli jsme CNN, BBC a podobně. A Španělský sál, to je obrovský kus historie.
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Děkuji za ono připomenutí Španělského sálu. Španělský sál a Praha, sál ze 17. století a Pražský hrad z části byl přestavován a bylo to někdy kolem roku 1605 taky, Španělský sál dostával tu předpůvodní podobu. Proč Španělský? Země koruny české, habsburská monarchie provázána se španělským impériem, Madrid, Vídeň, Praha, prosím, to je osa, kde se odehrávaly, psaly právě ony světové dějiny. A Španělský sál je upomínkou na tuto velkou dobu a je potěšující, že jméno Španělský sál zaznívá na počátku 21. století u takové příležitosti, ale on k tomu, prosím, sloužil, vždy je to náš nejreprezentativnější prostor, samozřejmě je zde ještě Vladislavský sál, ten je určen pro jiné společenské akty, připomenu, nebo můžeme připomenout posléze, takže ty dějiny, které procházely a procházejí Prahou, prosím, tu Prahu ne, že si vybírají náhodně, Praha tam patří. Jeden z dnešních komentátorů u Mladé fronty se zmínil o tom, že snad byla Praha vybrána proto, že nabízí vynikající kulisu, že je vynikající ateliérem, především média za to mohou být vděčná, je to vynikající, když i toto je ve hře, ale Praha, prosím, byla zvolena taky proto, že je místem, které je milé na jedné straně naším americkým partnerům. A připomenu odkaz Tomáše Garrigua Masaryka, že kdysi ono Československo v roce 1800 se rodilo za spolupráce podpory Čechoameričanů, a to je, prosím, jen jeden z dalších kroků. A samozřejmě Praha je taky známá a milá k naším evropským partnerům, takže na tomto místě po jistých peripetiích se bezesporu obě dvě strany dokázaly shodnout a volba, prosím, to je výborná, mnohá města nám to závidí.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě. Vy jste citoval Mladou frontu DNES, budu citovat Lidové noviny, kde jsem se dnes dočetla, že původně Rusové navrhovali, aby se toto setkání uskutečnilo v Kyjevě, Američané s tím nesouhlasili a nakonec velmi příjemným, pro nás příjemným kompromisem byla právě Praha. Ještě by mě zajímaly právě ty zahraniční komentáře. Vy jste říkal, že jste si spíš všímal těch zahraničních komentářů, co tam vás zaujalo, jak oni se dívají na podpis této smlouvy?
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Tak ve všech těch zahraničních komentářích, a to, prosím, stručně, protože můžeme začít Frankfurter Allgemeine Zeitung na jedné straně, curyšskými novinami na straně druhé a jdu do Spojených států amerických, když dovolíte, já jsem spíše dal přednost tomu německy a z části rusky mluvícímu světu. Smlouva jednoduše Start, ale tomuto Startu, v zásadě dvě, předcházela ještě předchozí jednání, a to bychom se museli posunout o nějakých 20 let zpět. A před těmi 20 let zpět, to se psal rok 90, 91, docela s napětím tehdy jsem sledoval jednání, která probíhala, a teď v jiném klimatu politickém, protože jsme po roce 89, 90, 91 na jedné straně zastoupeni Gorbačovem, na straně druhé americkou stranou, která byla zastoupena Bushem starším, takže já to vidím v tomto kontextu. A možná si ještě kolegové vzpomenou na jednání, která, Bush to dotáhl, která vedl Reagan, a prosím, to byla velká škola jednání a velká škola diplomacie. Takže v tomto kontextu 20 let zpět, tehdy se rodí taky současná Česká republika, její podoba 20 let poté a je-li volena Praha a volil-li prezident Obama Prahu podruhé v rozpětí dvou let, znamená to, že Praha, dle mého soudu, je to i dle soudu těch některých komentářů, není vybrána, prosím, náhodně pro onu kulisu, ale že je zde jistá, to můžeme jen dovozovat podle těch jako finálních kroků, je zde jistý záměr, aby utváření zahraniční politiky a těch mezinárodních konceptů Praha sehrávala alespoň jako místo setkávání významnou roli. Obama zde byl před rokem, přislíbil, je zde znovu a je zde, prosím, s hotovou smlouvou, která samozřejmě ..., je zde samozřejmě Medveděv, která bude vyžadovat řadu ratifikačních kroků, o tom se budeme bavit po 5, třeba 10 letech, ale v tom kontextu historickém, prosím, je to mimořádně významné, mohli bychom jít ještě do 70. let, kdy to vše začalo, odzbrojovací konference, odzbrojovací jednání, to je velký příslib, vždy lépe je, když strany jednají, než když strany nejednají. Obě dvě strany doložily realitu, obě dvě strany doložily vlastně schopnost nalézání vyváženosti. A to, že setkání nebylo v Kyjevě, asi bych odpověděl na tento návrh tím, že Kyjev patří do jiné a patřil do jiné sféry, než Praha, a v Praze toto místo, i jako Kyjevu, ale Praze toto místo, prosím, náleží přednostně, tady se ať se světové dějiny setkávají.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte, jak se lišíte v těch názorech na tu Prahu, protože nedávno tady seděl taky jeden komentátor, který právě říkal, vybrali Prahu proto, že to je takové místo neutrální a hrajeme ve světové politice právě takovou roli země, která skutečně spíš těm všem věcem kolem nás je neutrální, jak se na to každý dívá jinak, ale v každém případě prostě summit tady proběhl, to je důležité a ještě si možná řekněme to, jestli si myslíte, že to partnerství mezi Ruskem a Spojenými státy může pomoci v tom nátlaku na Írán a Severní Koreu, aby dodržovaly mezinárodní smlouvy právě o tom jaderném programu. Může to mít i tento efekt?
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Může a bezesporu to bude mít, ale, prosím, to je efekt dlouhodobý, jak Írán, tak Severní Korea bezesporu patří mezi ony neuralgické body, a to jak na straně zahraniční politiky Spojených států - Ruska, obecně, důležité je, že tito partneři ve světové politice, a jsou to partneři, nacházejí společnou řeč a nacházejí shodnou řeč, to znamená, jsou zde i jiné nástroje, můžeme hovořit o Radě bezpečnosti a o dalších, jak právě na tyto země, které mohou, neříkám, že ohrožují, ale mohou ohrožovat a destabilizovat, jak na ně působit, takže to jsou i ty další efekty, možná ve finále ty nejdůležitější. Jestli bychom mohli ještě k tomuto tématu jedno, jedno sdělení, když jsme se bavili o volbě Prahy a volbě místa, vy jste naznačila, že ne všichni musíme sdílet tentýž názor, ale je to v naprostém pořádku, protože jen v onom názorovém tříbení se možná dopátráme té bližší možné, možné reality. Já ještě vidím velký efekt toho setkání v Praze v nějaké oné mezinárodní osvětě, to znamená, Praha zaznívala, zaznívá a v komentářích bude zaznívat jako místo jedna ve vztahu k těmto, k těmto odzbrojovacím jednáním. Praha byla dnes a včera přítomna ve všech televizních stanicích a současně vstoupila do stovek milionů domácností jak na evropském, tak na americkém a samozřejmě na asijském kontinentu, takže Praha je, všichni jsou teď, prosím, zabydleni v Praze, a to je mimořádné. Summit byl uzavřen, respektive bude uzavřen dnešním dnem, protože ještě jsou zde jeho, je alespoň jeden z jeho účastníků, s tím, že tady je taky efekt, prosím, když dovolíte, velmi podařené mezinárodně-společenské a organizační akce a pod tím se podepisuje hlavní město Praha, Česká republika a vláda premiéra Fischera, a to se, prosím, velmi dobře, když dovolíte, sděluje a poslouchá. A taky to byla velká škola etikety. Velká škola etikety, protože připravit, sehrát a být přítomen je jedna věc, ale umět se taky pohybovat, vědět, jak se pohybovat, a tato velká škola etikety zase pro mě znamená, že může být oním sekundárním efektem velké školy etiky pro naši vnitropolitickou scénu, procházeje dnešní noviny, konkrétně Mladou frontu, vidím tam zásadní rozdíl v oněch mezinárodněpolitických zahraničních komentářích, které se věnují skutečně velkým věcem. A poté je ona placena inzerce našich politických stran, která je, prosím, stejně tak důležitá, ale vypovídá o světu poněkud menším a ten rozdíl vidím v oné etiketě. Takže tohle byla velká škola a ať je to školou i do budoucna.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
K tomu tématu už jenom poslední malá drobná otázka. Na celé té návštěvě obou státníků se podílel obrovský tým lidí a podíleli se na něm i tlumočníci, překladatelé, kteří vlastně taky hrají velmi důležitou roli, my, když jsme šli sem do studia, tak jste mi říkal, jakou roli sehráli tlumočníci při jaltské konferenci. Můžete najít v tom taky jakousi historickou paralelu?
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Slavnostní podpis aktu je záležitost několika mála minut, celý onen, a je to ceremoniál, je to společenská záležitost, ono vyvrcholení, to je řádově nějakých 60 minut, je to hodina, ale, prosím, za tím je zapotřebí vidět ony násobky, ale ne hodin, ale teď dnů, měsíců i někdy let týmových jednání, velmi tvrdých vyjednávání oboustranných i vícestranných, protože obě dvě strany zase zastupují jiné, jiné zájmy, znamená to, že těm tlumočníkům, překladatelům a těm tvůrcům toho finále náleží mimořádné poděkování, my o nich nečteme dnes žádný záznam a ona Jalta a Teherán, víme, do jaké míry tlumočníci a překladatelé vlastně se zasloužili, aby jaltská konference, teheránská konference, to jsme ve 2. světové válce a budeme se blížit k jejímu konci, dospěli tam, kam si všichni zúčastnění přáli, takže oni musejí taky doložit velký kurz diplomatického umu, taktu a etikety, poděkování tlumočníkům, překladatelům.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte Český rozhlas 2 Praha, naší pravidelnou rubriku Jak to vidí, je tady se mnou profesor Ivo Bartečka, historik, který působí na katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Za chvíli už další téma.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším hlavním vysílacím tématem je dnes postavení mladých lékařů a jejich odchod do zahraničí za lepším výdělkem a taky, když to tak řeknu, lepším zacházením. Chápete jejich důvody k odchodu?
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Odchody, obecně, a teď nejen z Československa dříve, z České republiky nyní, ale obecně o Evropě a obecně v dějinách jsou běžnou součástí, to není nic mimořádného, takže mobilita existovala, existuje a bude existovat. Česká republika s příchodem 90. let se ocitla v jiné situaci, než byla předchozí desetiletí, a současně jsme se pak v následujících letech stali součástí i jednotného evropského prostoru. Ten jednotný evropský prostor vlastně deklaruje, že tato jednota znamená taky ničím nelimitovanou "ničím" jisté limity vždy, prosím, tady budou třeba právě ony ekonomické, ale volný pohyb kapitálu, volný pohyb pracovní síly, volný pohyb myšlenek, volný pohyb kulturní, takže k tomu jsme se přihlásili, to deklarujeme. A jestliže nám jisté skupiny obyvatelstva odcházejí a teď máme namysli zcela konkrétní profesní skupinu, nelze s tím nesouhlasit, protože to po té stránce formální deklarujeme. Druhou věcí je, jsme malým národem, národem, který nečítá, prosím, desítky nebo stovky milionů, nás je do těch, ani ne 10 milionů, to znamená, každý odchod z našeho prostoru, rozumí se jazykově českého, je svým způsobem škoda, protože odchází ti, kteří se cítí konkurenceschopní, konkurenceschopní nejen na tom našem domácím trhu, ale tak konkurenceschopní, že vědí, že když je opustí a vstoupí sice do stejného kulturního prostředí, tím mám namysli onen evropský civilizační model nebo euro-americký, neopouštíme civilizační model v tomto případě, já jsem pořád ještě, ještě v Evropě, jdu ovšem do prostředí, které má kulturně jiné kontury a já se musím dokázat prosadit nejen odborně, to vzdělání ve střední Evropě a v České republice, v Československu pořád, prosím, skvěle při těch peripetiích, ale musím dokázat zvládnout zlomit jazykovou bariéru, musím přijmout kulturní realitu i těchto nejbližších zemí, ale pořád se cítím konkurenceschopný, čili chci říct, že ztrácíme, ztrácíme právě tyto konkurenceschopné. Ten volný trh současně praví, že k nám může kdokoliv vstupovat jiný a toto zaplňovat a taky se to, taky se to, prosím, děje. Je to téma, které je téma pro sociology, které je téma pro psychology, je to téma vhodné i antropologického výzkumu, spíše etnologického, etnologického výzkumu. S čím já mám problém, jak toto popsat. My jsme, teď už se hlásí, prosím, historik, hovořili jsme o hospodářském exodu, o politickém a ideologickém, odchodech exodu, toto nesplňuje žádnou tuto kategorii, čím je to motivováno, vy jste to naznačila, je to, řekněme, lepší ocenění, které bude nejen ekonomicky vyjádřeno, ale může být vyjádřeno i společensky, může tam být motivace ještě jiná, kladu otázku, jak tyto odchody v těch letech 90. a prvních desetiletí 20. století popisovat, jo, ale konstatuji, že jsou přirozené, byly a budou a není, prosím, v našich silách, ani to není poslání, je nějakým způsobem limitovat. Je to vlastně naše osobní rozhodnutí, tak jako to bylo v minulosti, v současnosti i v budoucnosti a mělo by být respektováno. To, že nám to může být líto, to je poznámka pod čarou, ale nahoru budu ... tu onu osobní rozhodnost, osobní rozhodnutí. A co je poté na českém státu a co je vlastně v našich rukou, vytvořit takové podmínky, aby tomu tak nebylo, aby se tak nedělo a aby ti, kteří mohou nebo chtěli být, byli dostatečně oceněni v této zemi ekonomicky, společensky a pro tuto zemi pracovali i dál, to by byl samozřejmě ideál, který si mohu přát a přeji.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
My hlavně ale dnes budeme mluvit o tom jednom zásadním hlavním důvodu, na což poukazuje Česká lékařská komora, ministerstvo zdravotnictví se tím snad už také bude konkrétně zabývat, ti mladí studenti medicíny nastupují do nemocnic, aby si udělali atestaci ihned po škole, kde musí tedy opravdu udělat to kolečko, navštívit ta oddělení, tam nastupují skutečně na velmi krátký pracovní úvazek, ale pracují téměř 8 hodin nebo 9 hodin denně a dostávají minimální mzdu, takže tady jednoznačně se mluví o tom, že tito mladí studenti, tito lékaři, kteří chtějí do praxe, tak jsou velice ponižováni a není síla, aby se toto změnilo. Česká lékařská komora uváděla už několik desítek případů právě těchto mladých studentů. To je právě na tom alarmující, oni opravdu raději odejdou za hranice a tento důvod je právě ten, který bychom neměli přece přijmout a neměli bychom dopustit to, aby ti lékaři byli takto ponižováni a potom kvůli tomu odcházeli za hranice.
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Naprosto souhlasím, takže to je to, co je v péči gesci a v možnostech, teď jsme v nějakém předvolebním prostoru, předpokládám, že i toto se dostane do zvažování. A pracovat 8 hodin, prosím, to je, řekněme, onen základ nutný a vím i z jiných oborů, že to není těch 8, to je těch 9, 10, 11, 12, chcete-li být konkurenceschopná.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale za málo peněz ...
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
A za málo peněz, takže je zapotřebí učinit, ovšem, kde na to vzít, prosím, onu nápravu, ocenění a vytvoření podmínek, aby za odvedenou práci byla odpovídající ocenění, které bude motivací setrvat, zůstat a působit zde.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tolik tedy k tomuto tématu. Povídáme si ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha o zdravotnictví. No, a za chvíli už změníme, změníme téma.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Ivo Barteček je hostem rubriky Jak to vidí. Teď se ještě na chvíli vrátíme ke včerejšímu datu, nevím, jestli to někdo vůbec zaregistroval, ale včera jsme měli, nejenom tedy my v Česku, ale ve světě, Mezinárodní den Romů. Slyšel jste nějakou zmínku o tom, pane profesore?
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Slyšel, mimo jiné jsem dojel z Moravy, když dovolíte, a shodou okolností včerejšího dne, pokud to byl 8. duben, 8. dubna v rámci Mezinárodního dne Romů se konalo tradiční, jak to v tomto datu bývá, setkání v Brně, byla to kulturní záležitost, ona vrcholila někde na Moravském náměstí. A přiznání se k příslušnosti, k romskému etniku a k Mezinárodnímu dni Romů, ono zaniklo v těch mezinárodně teď politických souvislostech i v rámci dění vnitropolitického v České republice. Já se domnívám, že to je důležité, že to zaznívá, odpověděl bych "nejsme zde sami", to znamená, nejsme zde sami jen my Češi, jednoduše identifikovatelní, ale s náma, prosím, tady jsou ostatní národnostní skupiny, národnostní menšiny od Němců, Poláků, Slováků, teď bych postoupil dál, naši židovští spoluobčané, jsou zde Vietnamci, jsou zde Řekové někdy od druhé poloviny 40. let ve výrazném množství, a jsou tady, prosím, tradičně a v této společnosti, k tomuto prostoru kulturnímu patřili Romové. Takže upozorňují-li na své kulturní zvyky, tradice a v tomto to bylo neseno, tento Mezinárodní den Romů, konkrétně v případě těchto brněnských aktivit, je to nejen v naprostém pořádku, ale je to velmi důležité i v oné, v oné obecné osvětě. Víme o řadě neujasněných, nevyjasněných případů, které se týkaly útoku právě na romské spoluobčany, takže je pozitivní, že je takto upozorňováno samotnou skupinou romských spoluobčanů na své kulturní tradice a na to, že jsou zde s námi, čili apeluji, nejsme zde sami, je nás zde víc, buďme si to vědomi, nejsme si toho vědomi.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná, že by bylo docela důležité, aby třeba školy, základní školy pro své žáky zorganizovaly výlet do Brna, kde je Muzeum romské kultury, to by možná byl takový dobrý výchovný prvek dozvědět se o historii a kultuře Romů, to by byla taková docela přirozená cesta nebo ne?
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Je to námět, děkuji, odpovídá to jiným zkušenostem, ono zpřítomňování velmi nešťastné a tragické historie dějinné spjaté s 2. světovou válkou, to je holocaust, holocaust se netýkal samozřejmě, ale je tam to těžiště v té oné bolesti židovských spoluobčanů, ale taky se dotýkal právě romských spoluobčanů, já bych upozornil na práci brněnského historika Ctibora Nečase, který psal o holocaustu právě našich romských spoluobyvatel, i toto, prosím, ať je, je připomínáno a je to tou tragickou zkušeností a tragickou kaňkou na českých dějinách.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, čas už se nachýlil, ještě stihneme ale jedno téma, které jste si moc přál, tady v České republice se bude konat kongres Čechoameričanů, bude v Táboře, v jižních Čechách, tam vy určitě také pojedete, jaký smysl má takové setkání, co se tam řeší na takovém setkání lidí, kteří sem přijíždějí ze Spojených států?
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
V tomto případě se jedná o Československou společnost pro vědy a umění, ve zkratce SVU, Spojené státy americké, která od 50. let zastupuje Čechy a Slováky a teď napříč politickým, ideovým a nakonec i hospodářským spektrem, protože oni Čechoameričané dospěli, a teď po vnitřním zrání k závěru, že na čem se shodnou, je ona kulturní a vědecká spolupráce. A ta kulturní a vědecká spolupráce pokračuje do dnešních dnů a kongresy po roce 90 jsou konány ve dvouletých intervalech v Československu a v České republice nyní, a 2004 Olomouc, 6 byly České Budějovice, 8 Slovensko, poprvé Ružomberok, vždy to bylo spjato s univerzitami. Tentokrát kongres v roce 2010, který je výročním, tím dvouletým, je zvoleno město Tábor, to znamená, je tam /nesrozumitelné/, který nás zve někam až do vrcholného středověku, co je důležité, v tuto chvíli přijíždějí do České republiky stovky, v Olomouci bylo 400, 500, v Ružomberoku 300 Čechoameričanů, Čechoslováků-Američanů, kteří jsou významní v politickém, v kulturním společenském dění Spojených států amerických a Kanady, nejen, že se vracejí a přednášejí své poznatky, ale upevňují, upevňují vazby ve vztahu zase k České republice, /nesrozumitelné/ je to shodou okolností v kontextu i dnešního dne, kdy je zde uzavírána smlouva na úrovni světové a shodou okolností za několik měsíců zde budou tito Čechoameričané, kteří se nejen hlásí k českosti, ale k oné ustavené Československé dávno republice v roce 1918, takže zvu, anebo registrujte tento kongres Čechů v cizině, který bude v Táboře.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale určitě není volné ...
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
... na přelomu června a července.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
... ale není volně přístupný.
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Je, všechny panely jsou, prosím, to je, pokud je to na akademické půdě a bylo ... akademické prostředí je svobodné, rovněž vše v Táboře zjevně bude svobodné.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A to je určitě nejenom pozvánka pro studenty, ale vůbec pro všechny ...
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Pro obecnou veřejnost mezi 27. červnem a asi 3., 4. červencem.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak se máme zase na co těšit a zase na vás, až přijdete sem k nám do studia Českého rozhlasu 2 Praha. Naším hostem byl historik Ivo Barteček. Jsem ráda, že jste si udělal čas, budu se těšit někdy příště, na slyšenou.
Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Děkuji, na shledanou.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A rozhovor, který jste neslyšeli možná dnes celý, tak si můžete poslechnout v repríze dnes večer krátce po 23 hodině.