Jak to vidí Ivo Barteček - 25. listopadu

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes historik, profesor Ivo Barteček z Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Dobrý den.
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Přeji dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě se vrátíme k 17. listopadu. Vy jste byl v roce 1989 na Albertově. Jakou si uchováváte už po těch 22 letech vzpomínku?
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Je to 22 let. Vzpomínka je stále aktuální, ač se píše rok 89 nebo 2002 a když jsem seděl v předsálí, poslouchal jsem slova Pavlíny Filipovské. Možná, že někteří z posluchačů rovněž a ona tam zpívala a bylo to velmi kdysi hráno a i dnes: Neváhejte začít znova, nenechte se odradit, dejte, prosím, na má slova, jinak snad nedá žít. Pavlína Filipovská zpívala o lásce, ale ten text je skutečně taky trochu starší a zpívala i o jiné době. V lecčems je doba podobná. Takže mám-li shrnout v náhledu 89 a 2011, za chvíli to bude 12, zjevně ve společnosti došlo, dochází k zásadní deziluzi. Pokud byste mě zeptal, kde ji shledávám, nebo bych o tom chtěl hovořit, 17. listopad se nám objevuje v publicistice skutečně 17. listopadu, 18. listopadu, a když proběhneme texty, 19.listopadu už na 17. listopad nikdo si nevzpomněl, jako bychom rychle zapomněli? Já bych snad zmínil článek a pro mě stále inspirující pana publicisty Kučery, který je právě poučenou osobností, ale jinak bylo to převrstveno jinými tématy, jako je Mostecká uhelná a případně Škodovka Plzeň a tak dál. Ovšem stále více mám pocit, že se o tom mluví a mluví se ve veřejnosti. A veřejnost se přestala bát, a to je velmi důležité, že tam to vstoupilo na rozdíl od publicistiky, která v tuto chvíli již mlčí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná proto jste připomenu ten text, protože spousta lidí má asi pocit, že se zase musí někde nějak začít znova.
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomoucic
--------------------
Hovoříme o krizi ekonomická. Krize ekonomické a posluchači mě znali, tady v minulosti byly, jsou a budou. V čem vidím zásadní problém, je krize důvěry. A ta krize důvěry, byla-li získaná před 22 lety, tak krize důvěry, nebo byla-li důvěra získaná před 22 lety, zjevně tato důvěry neexistuje. Nejsme tak velkým národem, je nás 10 milionů, nemámme tolik intelektuálních kapacit, jako jiné z velkých národů, měli jsme štěstí na Tomáše Garrigue Masaryka, prvá republika, měli jsme štěstí a máme štěstí na Václava Havla. A zase ti, kteří mě znají, vědí, že ta má cesta k textům a za Václavem Havlem trvala 10, 15 let, ale měli jsme mimořádné štěstí. Nemáme další Tomáše Garrigue Masaryky, nemáme Václavy Havly, kteří by dokázali obnovit tuto ztracenou důvěru a to se obávám, a v tom vidím vlastně ten zásadní problém.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když ale mluvíte o důvěře, napadá mě, že včera se cosi odehrálo na pražském magistrátu. Asi nikdo nečekal ještě ráno, že to dostane takový spád. Po rozpadu koalice s ČSSD Bohuslav Sobotka, Svoboda, promiňte, Bohuslav Svoboda jako primátor pražský velmi rychle podepsal novou koalici s TOP 09 a tím, dalo by se říci, a možná se to tak dá chápat, narovnal ty vztahy, které měly už takto být asi nastaveny po volbách. Vlévá to do vás nějakou důvěru, nebo jak se vůbec na tu situaci díváte?
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Je to záležitost, která se týká hlavních měst, hlavního města Pražských měst, Prahy, je provázána s tímto prostředím. Jsem informován, čtu, mohu komentovat, ale já bych se na to přece jen podíval z nějakého jakoby většího celku, než možná je jen Česká republika ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale, promiňte, že vám skáču do řeči, ono to možná hodně napovídá třeba o stavu Občanské demokratické strany.
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Z delšího času, než je nějaké rozhodnutí, velmi významné. Suma sumárum mou důvěru to v žádném případě nepovzbudilo, nenavýšilo a pokud, tak jen zvažuju, zda ta má důvěra případně nemá být ještě dál korigována. Je to záležitost dílčí, závažná a dlouhodobě zjevně nebude mít výrazného dopadu. Můj názor? Můj názor taky jiný ještě se vrátím k tomu 17.listopadu a zkušenost těch 22 let. Když se podívám do historie, máme nějaký Biedermeier, když se podívám do historie, měli jsme nějakou normalizaci, v tuto chvíli je skloňováno slovo, objevuje se v těch slovnících, které jsme také nově zavedli v posledních letech, optimalizace. Biedermeier, normalizace, optimalizace se vždy odehrávaly v jiném čase. Týkaly se jiných zkušeností, týkaly se jiných generací, ale něco podobného, prosím, tam v pozadí mají. V té společnosti, když se podíváme jako vždy byla jistá skupina, která těžila z momentálního vlivu a jistá skupina, která vlastně na to svým způsobem nahlížela. Ale nahlížela jen do času. Takže já se vracím zpátky k té Pavlíně Filipovské, neváhejme začít znova. Nemohu jinak.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Shodou okolností včera jsem procházel po Národní třídě a tam jsem si uvědomil, kolik je stále ještě těch svíček, jako připomínka 17. listopadu 1989. Zase se vracím k tomu připomínání výročí po 22 letech. Nezapomínáme trošku vůbec na tu podstatu toho, co se odehrálo v roce 89? I když samozřejmě různí lidé to hodnotí a vidí jinak.
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Těch 17. listopadů bylo více v československých a českých dějinách. Nejvíce frekventovaný jsou před válkou a samozřejmě naživo jsme byli skutečně i fyzicky účastni 89, na 17. listopad se nezapomíná, to je dáno i těmi svíčkami a kdykoliv procházíte Národní třídou a nebo kdykoliv procházíme Národní třídou a může to být několikrát denně, týdně, jednou za měsíc a když jdete onou zúženou částí podloubí, vždy se tam každý asi z těch Čechů, Pražanů, Moravanů, chcete-li, Slezanů zastaví. Je to místo symbolické. Takže nezapomínáme. Jako jsme informováni, ale nežijeme prosím podle 17. listopadu, nežijeme podle těch představ, které s tímto 17. listopadem byly svázány a tam je ta zásadní vlastně deziluze, krize nedůvěry. Ono rozložení sil ve společnosti. Zjednoduším, pomohu si 16. stoletím, 17., ten počet těch jakoby, já to řeknu lumpů, a na straně druhé počet jako slušných byl stejný v poměru ve společnosti 16. i 20. i 21. století, takže ti slušní by se měli ozvat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme, pane profesore, k tomu, co je vám blízké. To je vzdělání. Na 60 odborníků na vzdělávání poslalo premiéru Petru Nečasovi dopis, ve kterém požadují odvolání ministra školství Josefa Dobeše. Úřad prý řídí chaoticky a školství spíš škodí podle nic. Co si o tom myslíte vy?
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Opět, začnu obecným trendem a ti, kteří z nás poslouchají, vědí, že jsme se toho dotkli vícekrát. Je zde jako program nevzdělanost, nevzdělanost společnosti, nebo chcete-li věc veřejné nevzdělanosti, společnosti. To je to, co ohrožuje onu společnost, která má jen 10 milionů obyvatel a pravím, je chudá. Je chudá co do počtu a nemůžeme si dovolit na vzdělání rezignovat. Opět některé příklady. 60 odborníků, ale za těmi 60 odborníky a významnými osobnostmi, je třeba vidět ještě další nulu a to jsou ti, kteří jsou ve vzdělávacím systému od školky, základní školu, přes střední školu až na školu vysokou. Znamená to, pokud se dalo dohromady těchto 60 odborníků a mají další podporu, že situace ne, že nazrála, ale situace se bude muset nějakým způsobem radikálním, radikálním řešit. Ale já jsem se těmito názory nikdy netajil. Spíše z praxe. Na vysokých školách a mohu hovořit o pražských učeních a mohu hovořit třeba o Olomouci, vznikaly a vznikají teď zájmová sdružení, řekněme, profesorů, aby jejich hlas byl slyšen, takže já zmíním jedno, Societas cognitorum, je společnost profesorů Filosofické fakulty Univerzity Palackého, kdy tato komunita se schází, diskutuje, ten jejich hlas je spíše hlasem vnitřním, ale máme možnost si navzájem tříbit názory a uvědomovat si. A já jsem rád, že to mohu i sdělit veřejnosti, že se něco nezdravého dělo, děje a že stav je do budoucna neudržitelný. Opět bych si mohl pomoci v tuto chvíli řekněme Masarykem, Palackým, nebo Komenským. To, co se teď činí, není v tradicích naší vzdělanostní a vzdělávací politiky. Asi co naposledy, řekněme, mě se až citově dotklo, bylo vyhlášení, které je právě provázáno s ministerstvem školství, že je třeba národ vychovávat k vlastenectví. To vlastenectví tady, prosím, je zakotveno, bylo na něj a je na něj v zásadě programově zapomínáno. Obávám se, kdo přišel s tím nápadem, že národ je zapotřebí vychovávat k vlastenectví, je-li to současně propojeno s úřadujícím panem ministrem, takže spíše jsem byl velmi zklamán, že na toto je kladen důraz ve chvíli, když možná vše jakoby bylo ztraceno. To je jeden rozměr a ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Promiňte, když o tom mluvíte, mě by zajímalo, jestli třeba to přece jenom nemůže být jenom nešťastně formulovaný dobrý záměr v tom smyslu probudit v národu větší národní hrdost, dejme tomu, pocit nějaké sounáležitosti.
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Bezesporu je to chvályhodné, ale nemohu tomu věřit, je-li někde v pozadí pan Bátora a byl-li v pozadí pan Bátora, když v tu chvíli se o vlastenectví začalo hovořit. To vlastenectví, čteme-li, nazíráme-li kolem sebe a byli jsme tak vychováni, může být jen posíleno, ale nemůžeme ho nějakým způsobem začít, začít vracet. A možná teď jedna zcela praktická poznámka, konkrétní. Před 3, 4 týdny v Senátu bylo sezení k zahraničním Čechům, kde vlastně se zahraniční Češi od Australanů, po Švýcary, od Chorvatů až po Čechy ze Spojených států amerických sjeli, dokonce tady byli i z mé milé Latinské Ameriky, aby vyslechli, co Česká republika právě ve vztahu, k podpoře českého etnika, národa, ale onoho vlastenectví, může nabídnout. Výsledek byl více než tristní, konstatování závěrečné: Nemůžeme nabídnout víc, než činíme nyní. V tuto chvíli zavíráme naše velvyslanecké domy, nečiníme nic nebo velmi málo a nahlédneme-li do portfolia ministerstva zahraničních věcí, které ušetřilo 98 milionů, mimo jiné tím, že zavírá naše zastupitelské úřady, my tím ztrácíme desítky miliard vně, to jsou podnikatelské aktivity, které tam mohou směřovat a obětujeme zahraniční Čechy, pak si kladu otázku, o jaké výchově k vlastenectví, když tito Češi v cizině nám tuto ruku nabízejí, po té my chceme hovořit. To bylo pro mě jedno z největších zklamání.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A není to tak, že možná asi se to nedá tak zobecňovat, ale většina těch Čechů, kteří žijí v zahraničí, jsou daleko většími patrioty než my tady u nás doma?
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Jsou většími patrioty, je to dáno tou jejich jakoby odloučeností od vlasti. Oni jsou současně i občany, ale tam spíše těmi státními občany, než těmi příslušníky národa. Nelze to v cizině, takže ta provázanost je do jisté míry nostalgická, ta provázanost je provázanost skrze rodiče, prarodiče. V tomto jsou větší,výraznější vlastenci a daleko lepšími šiřiteli toho zájmu. A já bych šel k tomu zájmu státnímu, teprve pak je zájem národní a teprve pak je vlastenectví. Já dám přednost tomu státotvornému rozměru. Ale jsou těmi nejlepšími z vyslanců.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybychom se ještě vrátili k té původní otázce a k tomu dopisu, který jsem citoval, tak ještě dvě věty. Naše školství se ocitlo v situaci, kdy autoritářské a neodborné zásahy ministra školství ohrožují vzdělávání našich dětí a tím i budoucnost našeho státu. Tak tam toto píší tedy ti, kteří žádají Dobešovo odvolání. Jak byste to viděl vy ze svého pohledu, kdybychom měli hledat něco pozitivního, respektive víme, co se lidem ve školství nelíbí, ale jak na to tedy jinak?
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Mohu jen potvrdit a přidat se k těm hlasům, těm 60, o nichž tuto, toto, jak na to jinak. Tyto recepty, prosím, lze sumarizovat následovně. Středoevropský prostor od Marie Terezie, přes Československou republiku prvou, jejíž jsme dědici, nabízel kvalitní vzdělání středoškolské, základoškolské a na to navazovalo potom to národní vzdělání vysokoškolské, to je 19., 20.století, jehož my jsme dědici. Znamená to, že tady byl /nesrozumitelné/ fundus, který nebyl měněn v okamžicích, kdy se měnily vlády, kdy se měnily osobnosti za toto zodpovědné, že zde byla kontinuita, tu kontinuitu jsem sto doložit, tu vzdělanostní, ve prospěch kvality. Od století 18. po století 20. Obávám se, respektive rovnou formuluji, že v tuto chvíli je charakteristikou diskontinuita, to znamená každý z těch, který přichází nově do úřadu, chce po sobě zanechat jistěže kvalitní stopu, ale ta kvalitní stopa bude jenom do té míry toho nejvýše nabytého rozhledu té dotyčné osoby. Je kvalitní, ale nemůže překročit standart, nemůže překročit vlastní stín. Obávám se, že tady jsme dlužni jak 20., 30. letům a v něčem možná ještě 19. století.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes s profesorem Ivem Bartečkem. Vy jste se vrátil před nedávnem z Japonska. Co vás tam zavedlo?
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Když jsem byl zaměstnán v orientálním ústavu, kde také existovalo oddělení Latinské Ameriky, vždy jsem naslouchal kolegům, kteří se věnovali právě taky těm mimoevropským kulturám, kulturám spjatým s asijským prostorem a pak japanistika byla asi jednou z těch pro mě nejvytouženějších, kde jsem skutečně těm mým kolegům rád naslouchal. Těch důvodů taky bylo víc, pohlédneme-li do minulosti, tak přelom 19. a 20. století, to je mimořádný vliv japonismu, nebo chcete-li japanismu v evropském prostředí od západní po střední Evropu, secese, ta je inspirovaná vlastně japonským rozměrem, to znamená ona čistota, zjednodušení linií, průzračnost, a najdeme to u Vojtěcha Preisicha, samozřejmě u Alfonse Muchy, u německého autora, ale jinak bytostně tadyhle Böhmen Čecha Emila Orlíka, u U. T. F. Šimona, když budeme ve 20. a 30. letech. Japanismus, aniž si to uvědomujeme, je v naší kulturní sféře, a rozhlížím-li se po této redakce, tak dokážu doložit vlivy. Zakořeněn, je pevnou součástí. Takže, když se naskytla po letech a letech příležitost navštívit Japonsko, neodmítl jsem a pro mě to je taky srovnávání civilizačních modelů, latinskoamerického, amerického, evropského, jehož jsme domácími a teď toho vzdáleného, Japonských ostrovů, které žily staletí, ale to je to 16., 18. v izolaci, v izolaciosmu zcela řízené zájmem, japonským zájmem ostrovů. A co je pro mě nejcennější, je to kultura, která bez těch výrazných vlastně diskontinuit žije od poloviny prvého tisíciletí před naším letopočtem, do dnešních dnů, takže ten hodnotový systém je až třítisíciletý a nutně to japonskou společnost charakterizuje, ovlivňuje a může být inspirativní.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a povězte, přece jenom, věci se mění. Jak se, pokud jste to byl schopen zaznamenat, mění Japonsko po Fukušimě?
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže tam nebude odkázáni na cestopis, protože to je ryze stále aktuální záležitost. Spíše teď na publicistiku v dobrém slova smyslu. Japonci obecně, a to víme, jsou národem šetřivým, národem zorganizovaným a organizovaným, asi těch 100 milionů je ta suma, která se dá v demokratické společnosti demokraticky zorganizovat, i když je to méně, je to špatně, když je to více, jsou s tím problémy. Takže to, co jsem jednoznačně vnímal, teď i nyní, a po Fukušimě jste se zeptal. Společnost to přijala jako realitu a jako realitu se to snaží v maximálně krátkém čase vyřešit. Ta oblast kolem Fukušimy a nechal jsem se ještě informovat i na místě, ta je uzavřená, to je těch 20 kilometrů, je to soustředný kruh, nemůže být jinak, ale polovina je v oceánu, polovina je v moři, ta část nad 20 kilometrů, ta má, řekněme, nějaký zvláštní status, ale vstupuje se do ní. Probíhají sbírky na úrovni Japonska, na úrovni teď toho vlastenectví, národa a pak jsou zde státní intervence a je tam taky soukromý kapitál. Soukromým kapitál je majitelem Fukušimy a ten musí uklidnit své akcionáře, ten musí uklidnit japonský stát a taky jde o jeho budoucí hospodářský zájem, interes ekonomický. Takže v tom ta společnost spořádaně se snaží v té nejkratší možném čase a ten poločas rozpadu, prosím, tam jako běží jinak. Napravit, co se bohužel stalo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybychom zvolili alespoň některou ze zastávek vaší cesty. Tak třeba Kjóto, to bylo kdysi hlavním městem Japonska, dnes je alespoň kulturním centrem země. Vnímal jste ho tak?
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Tak zvolil jste Kjóto, zvolil jste velmi dobře. Budeme-li hledat nakupení památek světového dědictví, Kjóto jich má snad kolem 20, možná 17, kdyby to někdo počítal, takže jste-li v Tokiu, prověřené místo historií, v Yokohamě, to je město 21. století. Hned jsem si srovnával s Rio de Janeirem. Je to pobřežní prostor, na břehu oceánu, na břehu moře ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Největší japonský přístav.
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
... největší japonský přístav, který v tuto chvíli je již přístavem Tokia, když se to tak vezme, jako Santos je přístavem v Sao Paulu v Brazílii s mimořádnou architektonickou invencí, s mimořádným urbanistickým rozměrem. Takže jsem to vnímal jako Rio 21. století. Jednoznačně nadšen. A když vstoupíte do Kjóta, vstoupíte do druhého hlavního města. První hlavní město bylo Nari, to jsme ještě před prvním tisíciletím, vstoupil jsem rovněž, ale v Kjótu vás osloví ta suma památek světového kulturního dědictví a v tuto chvíli jste v jiném světě, jste spíše ve světě ducha, byť to světské tam samozřejmě je a musí být, ale na tom je to postaveno, ať už je to budhismus a nebo ten prapůvodní a pro mě i čistší shintoismus, který nás vrátí někde do 6.století našeho letopočtu. Kjóto jednoznačně místo, které si zaslouží pozornost.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dá se oddělit vnímání této země Bartečkem cestovatelem, Bartečkem historikem, případně Bartečkem glosátorem, pozorovatelem?
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takhle to, o čem jste hovořil, jsem jen poučen literaturou. Uvedu dvě jména a opět ta klasická, Hloucha, 20., 30. léta cestovatel, literát a Havlasa. Havlasa, diplomat cestovatel, literát. Oba dva byli psavci a zanechali po sobě mimořádný fundus literární, dokonce Havlasa je pokládán za muže, který po sobě zanechal nejvíce, když bychom to teď převedli do elektronických médií asi znaků včetně /nesrozumitelné/, nebude překonán. Takže tím jsem poučen. A poučen já sám právě tou kontinuitou. To, že neshledávám těch zásadních dramatických. Jistě, že japonská společnost prožila traumata svá, stačí připomenout druhou světovou válku a tragické vyústění druhé světové války, a Japonsko na tom mělo svůj a má výrazný aktivní spolupodíl a to trauma nese do dnešních dnů. Ale to, co tam je z toho předchozího, to je svým způsobem čistota, která je na první pohled zřejmá, jdete-li kterýmkoliv z měst, tak a teď nepřeháním, nalézt papírek, nedopalek, žvýkačku, no prostě k té výchově patří, že se to nedělá a všichni to respektují. Najít sgrafity, to prostě grafity to nelze, protože to se v této společnosti nedělá. Takže ohleduplnost, organizovanost, ale v dobrém slova smyslu. Těch 100 milionů se pohybuje asi na 15, 20 % území a přitom vás nikdo neobtěžuje, což se nemůže říci o nás 10 milionech, kteří máme daleko více životního prostoru.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme tedy z Japonska zpátky. Teď konkrétně do Prahy, protože včera 24.na Novoměstské radnici v hlavním městě začal veletrh starožitností Antique. Vy byste rád pozval posluchače, protože k tomu máte osobní vztah.
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Mám k tomu osobní vztah a koresponduje to nakonec i s Japonskem, protože, pokud by teď kolegové se teď dostavili do Novoměstské radnice a zvu na veletrh starožitností Antique Praha podzimní, který je prodejní a je výkladní skříní snahy starožitníků České republiky předvést jejich výsledky, píle a ty jsou rovněž mimořádné. Chodíme do galerií, chodíme do výstavních síní, ale přijdeme-li na veletrh starožitníků, můžeme pohlédnout teď na konkurenci více domů, rozumí se starožitných, ale hlavně, vybrat si možná z daleko větší nabídky a v galeriích můžeme a nemůžeme koupit, u starožitníků dokonce tak je to postaveno a rádi koupíme a jsou tam skvosty. V tuto chvíli probíhá ve Valdštejnské jízdárně výstava Joži Úprky. Neznamená to, že Joža Úprka, protože to patří taky k tomu, nebude na Antique, zcela určitě ano, můj milý Hlinomaz má výstavu v Betlémské kapli, teda z pozůstalosti, v Galerii U Betlémské kaple, vím, že rovněž Hlinomazova díla jsou na Antique u starožitníků. Takže zvu z tohoto důvodu, ale zpátky k tomu japanismu. Mnohá japanika, která nás provází, aniž si to uvědomujeme, to znamená jídelní sety, popřípadě vějíře, mohu jít dál, deštníky, kimona, japanika jako zbroj 16. -19. století, 20. už ne, jo, to rovněž je shodou okolností k vidění tam a ten japanismus v nás nějakým způsobem doprovází, aniž si to uvědomujeme, do dnešních dnů. Nakonec ten Alfons Mucha dosahuje na těch trzích stále výrazných, už ne největších, ale výrazných cen. Takže doporučuji, nejen, že to je poučné, ale můžete si odnést náhled svůj vlastní, srovnám ho s nějakým pořadem televizním, Jak se staví sen. Jak se staví sen, to je pořad, který, ke kterému mám ty nejvýraznější výhrady, ale vy si můžete postavit třeba i pokoj, podle svých představ, jak byste si představovali sen z hodnotného zboží.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No do 27. listopadu máte tedy šanci navštívit na Novoměstské radnici právě onen veletrh starožitnictví Antique, nebo starožitností, kde bude dnes přítomen i náš host v pořadu Jak to vidí profesore Ivo Barteček ...
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Rád tam běžím.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mějte se hezky, ať se vám daří a brzy zase na shledanou.
Ivo BARTEČEK, historik, profesor, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Děkuji. Na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pondělí uslyšíte Ivana Hoffmana. Příjemný víkend přeje Vladimír Kroc.