Jak to vidí Ivan Kraus - 23.4.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré dopoledne vám všem přeje Zuzana Burešová. Je čas pozdravit se i s mým dnešním hostem spisovatelem a publicistou Ivanem Krausem. Pěkný den přeji.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Dobré ráno.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A že je pěkný ten den, protože venku svítí sluníčko, jak jste cestoval do Prahy?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ano. Ale celkem dobře jsme jeli, nebyl velký nával. Přijíždím 20, 25 kilometrů od Prahy, je to vesnička v Brdech, teda za Jílovištěm. Takže nebyla potíž. Nebyla.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebyla potíž, ale možná že v budoucnu docela budete mít potíž s cestováním.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Budeme mít potíž, protože jsem právě, jsme se dozvěděli, že se bude dělat obrovské sídliště, jakási zahraniční firma v té oblasti, ne přímo tedy u nás, ale velice těsně, tam u Řitky a tam. A budou domy a domky a já nevím co všechno. A starosta té vesnice Líšnice říká: no, ubránit se nelze. To je všechno legitimní, protože jsou to louky podél dálnic, že jo, čili to není chráněná oblast. Já jenom myslím na to, co zanedbává se u nás, a to je ta infrastruktura. Ve Francii, dneska Paříž už je městem kanceláří a podniků a mladý lidi žijou, podobně jako vy, mimo Paříž. Ovšem mohou rychlovlakem z padesátikilometrový vzdálenosti nebo šedesáti přijet za půl hodiny, za 40 minut přímo do práce a metrem. A to my tu nemáme. A myslím, že mít nebudeme, takže budou návaly, no.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono se také mluví o tom, že v podstatě velice rychle mizí půda každým dnem.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ano.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy máte jeden velmi zajímavý údaj.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Já jsem našel takovou pozoruhodnost, hned jsem si to představil a ono mi to nevychází. Ta geometrie mně tak úplně v hlavě nejde, že denně, praví se tu, že zmizí denně kolem Prahy 15 hektarů zemědělské půdy, což je plocha větší než 3 Václavská náměstí. To máme, to máme nějakejch 15, 18 Václaváků za tejden, to je 70, to by bylo 800 Václavských náměstí za rok. No, to už si snad nějak někdo představí. Je to, z jedný strany je logický, že kolem velkýho města se musí, bude bydlet. To je všude na světě a nelze říct: tomu se lze bránit. Ovšem je otázka, jak to udělat rozumně, ale jak zajistit to, aby to fungovalo a jak zajistit, aby tam byly školky a byl tam nějakej obchod. Aby to, čemu se říká infrastruktura, že jo. A to si slibují často ti, ti, co to prostě podle územního plánu musej povolit. Ale ne vždycky, a to vidím v malým, dokážou s těmi investory tento dárek získat, jo, to je ten problém.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A co říkáte tomu, že stačí v podstatě koupit pole či louku na okraji Prahy.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ano.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Pak přesvědčit vedení hlavního města, aby změnu územního plánu proměnili ornou půdu na stavební pozemky a tržní cena se tím několikanásobně zvýší?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, dokonce jsem někde zahlédl, že to jde v řádu stovek, ten metr čtvereční. A poskočí v okamžiku převodu na 5 tisíc. Takže je tu řada spekulantů, kteří prostě když si toto prosadí, tak mají pak jakési úhybné možnosti na tom nesmírně vydělávat, že jo.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Napadne vás způsob nebo cesta, jak tomu nějakým způsobem, zabránit asi ne, ale přeci jenom to nějak omezit?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No jo, to je celej náš velkej problém. My jsme země, mě to teda dost bere, protože já jsem pořád přesvědčenej o tom, zní to asi staromódně, divně, že tahle země má jednu ohromnou výhodu a to je v její přírodě, jo. Tvrdím to, pač jsem trošku světa viděl. A vidíte sama, že třeba, zaplaťpánbůh, v Krušnohoří je 15 tisíc lidí, kteří už se zorganizovali, aby tam nešla dálnice těmi místy, minimálně tedy, kde by narušila tu krajinu a ten důvod, proč by tam měla být dálnice, jsou němečtí podnikatelé, kteří tlačí na to, aby ty náklaďáky vezly věci. A v tu chvíli se Kraus tedy rozzlobí, protože já tomu říkám doma ženě: to je ten efekt mražených jahod. Já se pořád zlobím, že co se veze v těch náklaďácích. A když vy zjistíte, že jedete po dálnici a že se odtud vedou nové Volkswageny vyráběné v Německu, z Čech se vezou, byly přivezeny sem do Německa a tam náhodou se dozvím od jedné paní, že na tom několik tisíc euru vydělá, pač je to levnější, tak si říkáte: to je blázinec. A pak najednou postáváte v kuchyni nad kávou a říkáte si: co ta EU? Co ta Evropa? Kam se máme obrátit? Co vlastně de facto ještě má kontrolovat, snad tohle, ne? Nebo to nechává? Nebo na to nemá čas? Jo, to jsou takový ty otázky zbytečný, vypijete kávu a jdete na zahradu, že jo.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, že by se tedy lidé měli víc o to, co se kolem nich děje, že by se měli o to víc zajímat, že by se měly sdružovat nějaké ty občanské iniciativy?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
To bych vám postavil kazatelnu pojízdnou, vozil bych vás a vy byste opakovala tuhle větu: ano, proberte se, prosím vás, protože já to vidím u nás na vesnici. Už jsem to, myslím, někde řekl, je tam 500 lidí a když je schůze, je jich tam 20. No, jak to? To je... a přitom jde o komunální problémy. Máme tam rozbitou cestu, že jo. Problémy někdy s vodou a tak dále, nebudu rozvíjet. Jak to, kde jsou ti zbylí? A potom je to takový to český to pivní "hou", že jo, seděj v hospodě: no jo, to bude furt stejný. No, bude to, ťulpasové, dovolím si říct, stejný, dokaď nezvednete zadky a nedojdete na tu schůzi. A nebudete taky žádat a hovořit s těmi starosty a zastupiteli. U nás to tam tedy takhle je. Já tam mám často pocit, že jsme v takový někde nějaký sibiřský malý zapadlý vesničce, protože ta nezájem, to je hrozná věc. Ale to je celostátní, celonárodní záležitost, abysme prostě, vždyť to je naše občanská povinnost taky, že jo, do jistý míry, si myslím teda.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha spisovatel, publicista Ivan Kraus.
Blíží se volby, nesmíme vynechat tohle volební téma. Vznikla iniciativa, která se jmenuje Defenestrace 2010. Nepůjde o žádné vyhazování z oken...

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ne.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
... a možná že bychom posluchačům měli vysvětlit její podstatu a smysl.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, ona je to taková, taková jaksi, jak bych to řekl, slušná Defenestrace, mohli bychom říct úřední. No, není to úřední, občanská. Ne žádné vyhazování, je to pozoruhodný nápad. Jedni říkají: no, to je takový, je to trošku Cimrmanovský, Jára Cimrman. A sice návrh vychází z toho, že když se jde k volbám, tak vlastně ty kandidáti na té místní úrovni jsou vybráni tou partají, tou stranou, a tam hrajou roli různý věci, my nevíme, koho oni vybrali, za jakých okolností. Jelikož žijeme v zemi, kde se politika stala taky příležitostí, jak se živiti a jak se dostati k penězům a nebudeme si to zapírat, tak občani začínají mít k tomu nedůvěru. A přišel, přišel někdo s nápadem, kterej se šíří internetem, dopisy čtenářů do redakcí a ten říká: volte a zakroužkujte poslední 4 na té listině, a když to bude dvoukolový, dvoudenní, tak další 4 a z toho jaksi, člověk z toho má dojem... můžete namítnout: no, dobře, neznáme i ty spodní 4, ale můžeme proti namítnout: no, dobře, ale ty vrchní 4 tam mají větší jaksi pozici a moc a lokte atd, atd. Čili je to taková touha po změně, po takovým jako zamíchat tím těstem. Možná i generačním nebo pozičním. Takže mně, mně osobně je to sympatický. Je to, je to klasicky český, jo. To jsem já /nesrozumitelné/ v sobě ten vtip, volte tamty. Nevím, do jaké míry, do jaký míry to zabere. Ale dovedu si představit, že o mladejch lidí, jestli tohle skočí na Facebook nebo ty, ty, já nevím, jak se jmenujou ty další sítě sociální, tak se to může i hnout. A to by trošku možná ty politiky i překvapilo.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Co si myslíte, že hrozí takovému politikovi, a že jich máme hodně, když jsou opravdu v politice hodně dlouho a jsou jakoby odtrženi od toho reálného života?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, to je, to je ta klasika, je to... z jedný strany si řeknete: nepodceňuju politiku, vím, že je to těžká práce, dělat to dobře je nesmírně složitý a těžký, jo. To skutečně není jednoduchý. Neustále řešíte s ostatními stranami, neustále se snažíte o kompromis, něco prosadit, někde ustoupit, když to děláte poctivě. Když si z toho neuděláte prebendu, to je takový pěkný český slovo. Ale ta, ten problém, ten problém... co jste se ptala, teď jsem se zakecal.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem se ptala, co vlastně hrozí takovému politikovi, když je opravdu dlouho v politice, že jich máme hodně, těch politiků a je trošku už odtržen od toho reálného života.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, tak ono je to do jistý míry, představme si toho pána, jak on jede ze schůze na schůzi, z jednoho zasedání na druhý, jak jede do regionu, jak se vrací do parlamentu, lítá, běhá, zasedá. Vidíte často reportáže parlamentu. No, jak on má vědět, co stojí kilo brambor, jo. To řekněme, že to ví paní politiková. A já si myslím, že to neví paní politiková, protože paní politikový to taky dovezou. Kromě toho vidím paní politikovou, to si teď neodpustím, jak sedí v první řadě, když její manžílek tak hovoří, to mě uráží, protože to kdyby udělala má žena, tak máme velkou hádku doma. To si připadá chlap, normální chlap jako nedospělej, to se nedělá. To jsem nikde neviděl. To je jenom v Čechách. A nikde to odtržení, to odtržení svědčí o tom, že paní politiková napíše blok, jak je manžel báječnej. A já si říkám: no, dovol, madam, to vám ani jednomu nevadí, že ho tím vlastně snižuješ? To je nějakej Gary Cooper cowboy? To je prostě chudák. Já, mně tohle to... nevím, to jsou moje idiosynkrazie, chcete-li moje návaly. Mně se to nelíbí, já to taky nikde neviděl. Vy vidíte paní prezidentovou, paní Chiracovou, že jo, paní starostovou, když se tam otvírá muzeum, tak postává s manželem nebo dělá nadace. To se dělá, tam je ale... naopak ona sama většinou, že jo. Ale aby tady už... za chvíli přijdou maminky a babičky a příbuzní a všichni budou říkat: on je Jaroušek výbornej politik, prosím vás, volte ho, podívejte, jak je smutnej. Vždyť to je demence toto. Mně toto, teď to ještě můžu říct, za chvíli už nebudeme smět o politice mluvit, že jo, to je taková ta doba hájení, nelíbí se mi to. A to odtržení je něčím daný a jak to mají vybalancovat, dost dobře nevím, ale měli by, měli by co nejvíc se dostávat k těm lidem. No, koukněme na středověk, ty nejmoudřejší králové se motali v převlečení mezi lidem, že jo, jak jinak. Jen tak přeskočili své rádce, kteří taky dělali kariéru, taky chtěli plnit svoje měšce, představuju si. Takže to asi zůstává pořád to stejný.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Přece jenom sledujete i politickou scénu v Německu, ve Francii. Když se vrátíme k té naší iniciativě Defenestrace 2010, jak tam se obměňují ty politické tváře?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, nebuďme, buďme fér, taky to, taky to tam často steří, abych to tak česky řekl, kamení to, jo. Taky nemůžeme říct, že by to bylo svěží a čerstvé a objevovaly se nové tváře. Já jsem akorát nedávno, když jsme byli v Německu, se zaradoval, když jsem pár nových tváří uviděl v té politice a zejména když se stal ministrem mladý muž, který je Vietnamec, vietnamského původu a je synem adoptivních německých rodičů, tak jsem zajásal, protože jsem viděl jednak, že je schopnej, dostal to nejtěžší, teď nevím, sociální, nejhorší ministerstvo samozřejmě, ale je plnej energie. A zároveň to bylo poselství a zpráva pro tu společnost je jedno. Ovládáš tuto řeč, žiješ v této zemi, vyštudovals tady, dělej něco. To se mně jako líbilo, no. Kéž by to bylo jako leckde a v širším měřítku, abysme se nedívali na to, kdo je odkaď, jo, a tak dále, že jo.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To bylo další téma, které jsme probrali ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha se spisovatelem a publicistou Ivanem Krausem.
Pane Krausi, sledoval jste s napětím události v posledních dnech určitě, a také tu soptící sopku na Islandu, jejíž jméno jsme se tady už několikrát snažili vyslovit. Co tomu říkáte, těm obrovským ztrátám těch společností?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Jsem z toho trošičku zmaten. Zmaten jsem z toho, že samozřejmě jsem pochopil, že to komplikuje život. Ono ty, ta šíře toho, toho, toho následku toho soptění je mnohem větší, než jsem si představoval, protože máte jeden, kolik, 1500 tun pošty, které se třeba v Český republice teprve teď se bude distribuovat. Pak zjistíte, že třeba německá automobilka BMW neposílá lodí náhradní díly a součástky do Spojených států. Takže ty zůstaly taky viset a tak dále. Ty následky, to není jen ta letecká doprava, ale co mě jako vrtá hlavou a jak tu otázku si nezodpovím, jak je možný, že za relativně krátkou dobu, kdy se nedá lítat, a my víme proč, dojde k multidluhům, prostě sta miliony eur, který mizí a ozývají už se letecký společnosti a říkají vládě, podobně jako, není to tak dávno, banky, je: budete nám muset, vládo, pomoct. Já tomu nerozumím. Jako tohle to nevím, který ekonom by byl tak moudr, že by mně tohle to řekl, protože já jsem vždycky žil v přesvědčení a už jsem na světě pár let. Před 20 lety se lítalo, někdy byly stávky, pamatuju, byla stávka, já nevím, za prezidenta Ronalda Reagana ve Spojených státech. Samozřejmě že to mělo ekonomický následky, ale nevedlo to k tak katastrofálním šifrám, že to hrozí, že zanikne ta letecká společnost. To je ta jedna otázka. A ta druhá otázka mě fascinuje, protože si říkám, my žijeme v dokonalý technický, technologický společnosti. My se díváme do žil, my nakukujeme do srdce, my máme tak úžasný, já to obdivuju, vynálezy a lékaři s nimi pracujou, že robot na setinu milimetru, to je geniální, úžasný. A je toho mnohem, mnohem víc. A pak ale přijde cosi, co platí od Herkula a Pompejí, na co nemáme, co nejsme schopni ovlivnit, přijde ta sopka, že jo. Přijde, přijde obrovský sucho, přijdou záplavy. A tam se jako objevuje to, že my prostě... tsunami, že jo, bylo. My prostě jakoby tu, bude to znít divně, jako Pánbůh by byl příroda, kterej je nad tím. To můžeme sedět u počítačů, zdá se mi, jak chceme dlouho, vybuchne sopka a všecko se převrací. Je z toho velikej problém. A to je tak všecko, co mě u toho napadá, že vlastně ta naše... součást našich problémů je v komplexitě, to určitě. Máme propojený letecký společnosti, jedna pojídá druhou, druhá se žení s třetí, další se vdává nebo snoubí se čtvrtou. To taky nebylo, to je fenomén posledních, já nevím, 10 let, fúze 15 let. Máme to, máme to v bankách, v pojišťovnách, máme to... zároveň teďka jsem sem došel, jdu k svému oblíbenému pekaři, který dělal 20, 30 nádherných druhů českých koláčů, pracovalo tam 5, 6 lidí, od rána od půl osmý otevříno a teď se tam žena dozví, že končej. A vedle, když už jsem sem někdy jel, nádherný papírnictví, ale nádherný, kde byste to skoupila všechno, kdybyste mohla, už je pryč. Čili ovšem oboje byli Bláha nebo Novák. To znamená, že až přijde Panerie koncern, tak to nebude problém asi zaplatit tu činži. Ale víte, jednoho dne se všichni sejdeme a budeme ve smutečním, představuju si jako s černou páskou, a budeme hledat posledního ševce tohohle světa. A je úplně jedno, jestli to bude tady, u Jíloviště, tam u vás na Křivoklátsku, anebo v Paříži, jo, protože už je nacházím ve Francii jenom jakou součást koncernu, kde dělají klíče, podrazej vám ty botičky, jako zaměstnance těch velikých multi. A Francie denně ukazuje v televizi a leta stará řemesla, jak se dělaly saně, jak se dělaj vidle, kdo to ještě umí. A varuje, že jestli budou obchodní centra kolem vesnic a zmizej takzvané "volanžery", to jsou ty pekaři a tahle ta, ty paštičkáři, tak zmizej sociální centra, kde se starší obyvatelstvo vesnic stýkalo a už ani nebudou mít tu možnost tím autem jet těch 5 kilometrů do toho. Čili to rurální, já na to věřím, to původní se musí, mělo by se někde uchovat bez ohledu na výhodnost těch obchodních center.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte, jak jsme se v podstatě od té sopky dostali až ke globalizaci.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Jsem se malinko rozsoptil, že jo.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozsoptil, ale ono to s tím v podstatě souvisí. Ta globalizace je i tady to téma, protože jak se říká, sopečný prach sníží teploty, tím pádem bude nižší úroda, za potraviny budeme platit víc. A teď si uvědomuje asi, že ta příroda je daleko silnější než naše počítače, než naše technické výkresy a podobně.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, proto se trošku zlobím, když projíždím Českou republiku, je to předminulý rok a vidím všude žluto, říkám: á řepka, á příměs do benzínu. A pak se dočtu, že to je chyba. A to říkám: a kde byli ty politici, to už nemají vůbec čas, že nevědí, co stojej brambory, prostě se poradit s počtáři, s chemiky atd, atd? No, a říkám si: to je teda nehledě k tomu, že budeme zas vozit z Chile nebo já nevím odkaď brambory. My budeme jako Kolumbus nakonec, jo, odkaď to přivezeme.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou otázky, které si můžeme zase pokládat někdy příště. Ale ještě jedno téma určitě ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha probereme se spisovatelem a publicistou Ivanem Krausem.
Poslední téma, které probereme, to je hlavní vysílací téma dnešního dne, dnes mluvíme o hracích automatech. Poslanci přijali novelu loterijního zákona a podstatou je to, že ty hrací automaty už se nebudou šířit bez souhlasu obcí. Teď ta novela tedy míří do Senátu. Jaký máte vůbec vy osobně vztah k hracím automatům, k hernám a všechno, co s tím souvisí?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, tak já jsem to poznal, my jsme to poznali v naší kočovné činnosti varietní. Takže tu Las Vegas, mnoho let Monte Carlo a tak dále. To jsou místa, kde ta kasina jsou. Ovšem musím podotknout, to je trošku jiný svět, především ta kasina jsou, to jsou jaksi nóbl záležitosti, že jo, kde ty hráči prostě přijedou z celýho světa, kolem stojí velice drahé hotely a tak dále. Nejsou to ta kasina, mě v Praze překvapuje, že můžu i na Václavským náměstí a všude většinou takovej podivný, na Národní třídě, tady je kasin jako nikde na světě teda, jo. Což mě ta radost fascinuje. V těch jiných městech, vemte si Baden-Baden, to máte nejtradičnější kasino, kde už Dostojevskij prohrál své autorské honoráře nebo kdo, Turgeněv tam žil. No jo, ale to je, jednak to, ten výdělek, část jde tomu městu k duhu, ať už teda je použít jakkoli, a je to jedno, jedna krásná budova a tak dále. U nás jsou to prostě často zamlžený takový výkladní skříně s obrovskejma křiklavejma nápisama. No, mě na tom fascinovala jenom jediná věc, je dobře tedy, jestli bude nad tím kontrola. Myslím si, že je dobře, jestli ministerstvo vnitra bude moc prošetřit, kdo je novým majitelem jakéhos takéhos kasina, aby to nebylo, to víme všichni, praní peněz, že jo. Ale fascinuje mě, že taky oni měli nebo mají jednu povinnost a to je z těch výdělků odvádět na takový ty humanitní účely nějaký, že jo, no. A pak se dočtete, že jaksi mnoho z nich to nedělalo, že založili nadace a do těch ulévali tyto peníze a ty nadace byly jejich. No, tak v tu chvíli jsem poskočil na svém křesílko a povídal jsem: kdo tu kontroluje nadace, já jsem myslel, že to má přísný zákony, pač to jsou nonprofitní, nevýdělečný organizace. Pak jsem si říkal: kdo kontroluje, co dělá berní úřad? Občana zkontroluje, a to kasino jaksi, to přece musí někde bejt vidět ten transport peněz. A kdo zkontroluje, že to dojde na to kuře nebo já nevím, jmenujte cokoli jinýho. To mě dost překvapilo, že je to možný založit si nadaci, tam si poslat penízky a pak si je zas vybrat a bejt takovej bohulibej. No, tak to ne. To za prvé. A já jako bych se vůbec nezlobil, za prvé tedy, kdyby těch kasin bylo méně, to ať už si ty politici a ty obce určí, jak chtějí. A za druhý, by se mi líbilo, kdyby tak jak jsou pomalovaný a tak jak svými nápisy pokrývají málem art-deco starou architekturu, což je další můj bol, čili devastujou, protože to nerespektujou. Oni to prostě tam dá to nejbarevnější, tak ať jsou do zadních uliček teda, ať si je tam ty lidičky u těch, co prostě potřebujou ty automátky, ať si to tam najdou. Proč to musí bejt na těch hlavních třídách, že jo? Samozřejmě to se hned ozvou pronájemci, řeknou: on mně platí, já nevím, x tisíc. To nás moc nezajímá. Ono to, když jdete po tý Národní, vy vidíte topiče, vidíte nádherný domy, který patřej do světový antologie architektury a bum, vedle je kasino polepený červená, růžová, zelená, strakatá. Já to teda nepotřebuju. A jestli tu je ta potřeba, tak ať to kontrolujou pořádně a nehrajme si s těmi nařízeními, bych řekl, ani v těch kasinech. To snad není možný, aby, abych, abych já vydělával peníze, ať už jakkoli, zakládal nadaci, tam si je šel vybírat nebo manželku že bych tam poslal, vyber to zas, přines to domů, jo. Co je doma, to se počítá. Nebo co tohle to je. Čili asi byl nejvyšší čas nějak se, nějakým způsobem se podívat na tohle to téma a něco s tím jako udělat. A dost to trvalo, že jo, no.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď tato novela míří do Senátu, tak uvidíme, jaké připomínky k té novela budou mít naši senátoři a jestli bude přijata v té podobě, jaké byla předložena. Tak to už bylo poslední téma, které jsme dnes probrali ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha se spisovatelem a publicistou Ivanem Krausem. Jsem ráda, že jste k nám přišel. Přeji krásný den, víkend a zase se budu těšit někdy příště v našem vysílání.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Já přeju pěknej den a víkend vám a budu se těšit na vysílání. A nesmím opomenout, žena mi to vždycky vytýká, pozdrav a pěknej den čtená... pardon, čtenářů, vidíte, to je profesionální choroba, posluchačům.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuju za návštěvu, no, a reprízu našeho pořadu si můžete poslechnout dnes krátce po 23. hodině. Krásný den vám všem.