Jak to vidí Ivan Kraus - 14.5.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes spisovatel Ivan Kraus, dobrý den.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra v podvečer se potkáme na besedě na Světě knihy v Praze, mimo jiné k vaší knize právě Jak to vidí Ivan Kraus. Chodíváte na podobné výstavy rád?
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Moc ne, já jsem takovej neoficiální člověk a na všech veletrzích, zažil jsem teď jednou v životě, protože jsme zrovna byli v Německu, frankfurtský, byl jsem v Paříži, na pařížském asi dvakrát, nejradši mám Havlíčkobrodský, protože to mně tak jaksi, doufám, že se neurazej organizátoři, připadá spíš jako lidský jarmark s knížkama a jsou tam obyčejní čtenáři, je to dobrý. No, moc ne, ten pražský, že jo, to je velká akce, jistě záslužná, vím já co, ale to na vás padne deprese. Já mám takovou vizi, tam přijdete a teď vidíte, že tam je třeba taky nějaké bufé a teď tam nějak ta slečna dělá kávu a já na ni tak koukám a říkám si, tak má takovej zasněnej výraz, možná sbírka poezie zatím nevydaná, pak vidíte někoho, kdo uklízí, říkáte si, to bude absurdní román, prostě na mě padne takový lehký šílenství, že všichni píšou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, a to množství knih, které člověk nestačí nikdy přečíst, tak pro autora to musí být ještě depresivnější.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Je to, je to depresivní v tom smyslu, že skutečně, když si řeknete, kolik se, co to tady vidíme dneska, pokácelo asi stromů, a teď si říkáte, a kolik z toho, teď kdo to posoudí, já teda rozhodně ne, to by bylo nefér, stálo za to, když se ty stromy kácely, aby z toho vznikla literatura nebo knihy.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak je pravda, že u nás vychází neskutečné množství knih ročně.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, ano, to je dobrá zpráva, já jsem strašně na to hrdej, nevím proč, no, jako Čech mám taky potřebu bejt na něco hrdej, že jo, já si myslím, že to má bejt. My máme, my jsme velký čtenáři a já jsem si tadyhle vytáhl, podívejte, v současný době to máme 4000 nakladatelství, teda k tomu je třeba říct, že některý je, že vydá jenom dědečkovi paměti nebo rodinné album, tak podle toho nemůžeme tak velice soudit, ale toto číslo, to si pamatuju, se blíží 18 tisícům titulů, počítaje to všechno, co vyjde, že jo, literatura faktu, beletrie. To je něco úžasnýho. No, a potom máme takovej pěknej primát, teď by mohla možná, mohla zaznít hymna, ale necháme to. My jsme šampioni, my máme nejhustší síť veřejných knihoven v Evropě. To jsem nevěděl a hned jsem se prošel po baráku a říkal jsem si, dobrý, máme nějakou pěknou věc. Já si myslím, že tu je čtenářská tradice a je vidět z těch statistik, jak to narůstá a ještě před pár lety vyšlo, vím já, pár set, 300 knížek pro děti a dneska je jejich 1200. To je dobrý, to je prostě pozitivní.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zajímal jste se třeba nějak o to, co se u nás nejvíc čte, tedy kromě bulváru?
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Co se u nás nejvíc čte? No, tak máte ty trvalky, já myslím, to jsou Šifra mistra Leonarda, Usedla u řeky a plakala nebo slzela Coelho, tak to jsou světový bestselery, který samozřejmě i v Čechách najdou svou odezvu, jsou Agathy Christie, který jsou věčný, je to fajn, já to taky mám rád. No, a potom jsou takoví ti domácí nějaký autoři, kteří se přehoupnou přes nějakou tu laťku, ale v Čechách je tedy v zásadě fenomén, že jsme malá země, ta čtenářská obec nemůže bejt taková jako třeba v Německu a pak máme, myslím si, z těch 18 tisíc asi tak přibližně 5 tisíc knih překladovejch právě ze světa, ale z toho je půlka z angličtiny, tak tam je na konci vidět, je tam vidět, jsou tam vidět ty stupně, odkud ty knížky přicházejí, no. Ale Češi čtou a já si myslím, že to je dobře, že to je fajn.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Z vaší zkušenosti, mění se podle vás třeba žánry s věkem, že třeba čtete něco jiného než před 20, 30 lety?
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Kdybyste viděl můj noční stolek, tak řeknete, no, je to neurotik těžkej, že jo, protože tam má hromadu. Jak může mít hromadu a ne jednu knihu. Bývaly doby, kdy jsem měl jednu knížku, když jsem ji dočetl, tak jsem sáhl po jiný. Teď někdy bloudím, já bloudím i v knihkupectví. Já vezmu knihu do ruky, já ji otočím a tam je, že Adéla byla nešťastná z narušené rodiny, než potkala jogína Rao a už tu knihu šibuju zpátky, jo, tohle já nemůžu. Jsem rád, že jsou popisky, mám tam hromadu knih, já si čtu třeba v současný době konkrétně jednu povídku, dvě povídky ze sbírky Singera, Isaaca Bashevise Singera z takový tý období emigrace v Americe, to jsou pěkný, moc pěkný věci tak i onak. A pak tam mám literaturu faktu nějakou, tam se vedle válí, někdo vydal něco o Kajínkovi, mě to docela zajímá, protože do toho nevidím, nevím, jestli pak do toho uvidím a pak tam mám nějakej časopis, třeba Respekt nebo koukám do toho, do toho Spieglu německýho, což je výbornej časopis. Mám tam takovej salátek, takovou všehochuť a jako králík si vybírám tu mrkev, jo, a tu, střídám, střídám.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Také tou úvodní otázkou, jestli rád chodíte na podobné akce, jako je Svět knihy, jsem rozhodně nemínil odradit naše posluchače. Naopak pozvat, aby pokud rádi čtou knížky Ivana Krause, aby přišli na autogramiádu zítra odpoledne v podvečer. Anebo na tu besedu, to setkávání se čtenáři, to musí být velmi příjemné. Jaké to je, je to asi zvláštní pocit hledět do očí lidem, kteří přečetli několik vašich knih.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To je to nejhezčí. Já mám vůbec, já jsem dítě tedy už postarší, jak vidno, štěstěny, že si mě vůbec takhle našli, protože jsem trávil nepředloženě či předloženě hodně pobytu v zahraničí a oni si to postupně nějak našli a máte pravdu, to je to nejhezčí, protože ono to, to psaní, ten Škrabal, to je člověk solitérní, furt nad tím sedíte a máte takový zklamání. Stane se vám dokonce, já to klidně přiznám, že už jste knížku vydal a po pár letech hledáte něco, někdo po vás něco chce, kouknete na to, máte to zestručnit to samé a zjišťujete, že jste to mohl udělat už tenkrát. Takže hned lehká deprese, že by to bejvalo bylo lepší.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A není to naopak někdy i tak, že se začtete do svého textu, který už je stár a říkáte si, no, sakra, to jsem nenapsal špatně.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Jo, to se taky může stát, že se trefíte a říkáte si, to jsem udělal já? No, to není tak, Francouzi říkají se pas mal, to není špatný, jo, aby to nebylo příliš nadnesený. Ale setkání se čtenáři je to nádherný, to tedy, oni vám i vysvětlej.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To jsem se chtěl zeptat, jestli se vám stává, že najednou čtou v těch řádcích něco jiného, co vlastně ani autor nevěděl, že tam dává.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Přesně jste to trefil teda, asi jste tam byl, oni přijdou a řeknou najednou, pane Krausi, víte, co se mi taky líbí, teď mluvím o rodinných knížkách, nemluvím o těch satirách, jaké z toho cítíte, jak držíte pohromadě. Já povídám, kdo drží pohromadě, hned vidím brožovanou knihu rozpadlou nebo co a ona myslí rodinu. A já, já říkám, jo, to tam je? Je to něco malinko někde asi mezi řádky, já to nevím. Nejsem si toho vědomej, to je to nejhezčí, když vidíte, že se setkáte s lidma, kterejm to něco dá a je úplně jedno, jestli, nebo přijde, řekne, já měla zánět nervu a vy jste mně pomáhal v tom špitále nebo já čekala dítě a tak dále.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak když mluvíme o knihách, vy jste mluvil o těch tunách papírů, někdy zbytečně poražených stromech. Co si myslíte o těch elektronických knihách, které se teď asi dočkají docela velkého rozmachu.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já myslím, že bude obojí, já jsem to už viděl takovou tu hračku, už mi to můj americký bratr hned předvedl, že jo, Američan, tak mně hned ukázal, co svět čeká, Kindl nebo jak se to jmenuje. Já myslím, že bude obojí, ta mladá generace navyklá velmi klikáním počítačů, ono to má i tu výhodu, že můžete prý ležet v posteli a poslouchat to jen tak ve tmě už usínat, což může bejt pěkný. Nebo si v tom listujete, vejde se tam strašná síla knih. Jediným problémem v současný době, co já vím, je to, třeba v Německu a do jisté míry ve Francii se trošku cukají nakladatelé ještě, protože nejsou vyřešena zcela práva.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A to je asi ta zásadní otázka, vy byste se smířil s tím, že by třeba na internetu byly vaše texty ke stažení zdarma?
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, tak ono to chce i jistou kolegialitu. Člověk by si měl říct, copak, já bych to přežil, jenže co udělá chudák ten básník, kterej přes den nosí uhlí, že jo, nebo to, to je nekolegiální, že jo. Měli bychom být cech, nesmířil bych se. Jako je řemeslník, vždyť je to taky do jisté míry řemeslo, že jo, ale budoucnost tam určitá určitě je a tak tady je jenom to, že ten Google a tyhle titáni, víte, jak to chodí v tom našem rozvinutém světě, by rádi měli leccos. A jsou vůbec nejradši, když už je dlouho mrtvej ten autor, jo. Teda ne za živa, jako že by chodil po světě a byl jaksi psychicky mimo, ale že už není, tak ty práva jako pěkně propadnou a jim propadnou rovnou do ruky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu mě napadá, že vlastně ty knihovny, o kterých jste mluvil, že máme nejhustší síť knihoven u nás, tak to je podobný princip, protože ta kniha tam je, vy si můžete svobodně jít půjčit, přečíst a ten autor už, už z toho nic nemá vlastně. Jenom radost, že se čte.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, jistě, tam jsou nějaký možná, já nevím, /nesrozumitelné/ to nějak reviduje nebo eviduje, jsem chtěl říct, pardon, nějaký miniprocentních škrtech, jako když vám kopírujou manuskrypt nebo podobný text. Ale to je nepodstatný, protože ty knihovny, já si myslím, to je něco ohromnýho a jaký akce dělají v Čechách, že jo, jak tam natahají děti, já jsem zažil v Neratovicích, jak si přinesli spacáky, napekly mámy koláče a bylo večerní čtení pro děcka. A brzy, o rok později se ukázalo, že tam chtějí taky tatínci ve spacácích, respektive maminky, maminky se, říká se, že ženy jsou více čtenářky než muži, musím vám toto sdělit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem, kdo vás přivedl ke čtení, možná vám to připadá přirozené, že děti čtou, ale ono už to možná taková samozřejmě dnes není.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
U nás v rodině to bylo, já jsem ten nejstarší, taková jakási tradice, já si pamatuju a nikdy nezapomenu Vánoce v tom smyslu, že jsem nekoukal, jestli to je tam ten svetr nebo ty ponožky, že jo, to jsem tedy moc nepreferoval, ale šel jsem rovnou k jednomu křeslu a úplně jsem se tetelil, protože mně tam dali rodiče knihy a to pro mě bylo vždycky, na to jsem se vždycky těšil. No, a když mně bylo, když jsem byl ten gymnazista, tak jsem, protože náš tatínek říkal, jsou taky knihovny, když viděl rostoucí náklady, počet dětí, počet knih, tak jsem měl, zrovna dneska jsem na to vzpomínal, několik knížek těch výpůjčních, plných a chodil jsem si vždycky pro hromádky knih.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste se potom stěhoval, jak jste zacházel právě s knihovnami.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To mi nepřipomínejte, to moje žena, my jsme, my jsme se stěhovali do zahraničí, že jo, takže jsme z nějakýho důvodu, jak by to bylo naplánováno, si nechali poslat, dali jsme na to prostředky, balíky knih a ty balíky knih českých šly kam, do Ameriky, tam jsme se nikdy nedostali do tý Ameriky, takže zase bylo nutno psát příbuzným, poslat nějaký peníze a zase se balíky posílaly z té Ameriky do, myslím, Francie a pak do Německa a putovaly prostě za náma, no. To byla ta česká knihovna, no. A bylo to, ale moc jsme za to nemohli, protože vy jaksi prcháte a kam doprcháte, to vy nemůžete vědět. Vaše přání nebude rozkazem všem úřadům, že jo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady je Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí Ivan Kraus. Tak já tady odcituji krátký odstavec z jednoho dopisu. "My Němci jsme dali každému z vás Řeků od kojence po starce za 29 let přes 9 tisíc euro prostě tak, bylo to milé, ne?" Ptá se magazín Stern v sarkastickém dopise Řekům. Já vím, že jste ho četl, takže se ptám rovnou, jak to vidíte.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, jak to vidím, je to zvláštní, ten dopis je vtipnej, je sarkastickej, oni nakonec píšou, jste naši nejdražší přátelé ty Němci a mně se to přirovnání líbí jako v rodině, že jo, že prostě se dává do společného hrníčku a oni ti přirovnávají k takové té hodné tetě, co přispěje na první koloběžku, na první kolo nebo mladým na dovolenou a nechce nic, jen poděkování, úsměv a je šťastná. No, ale když představuju si, pak oznamujete to, budeš se stěhovat a my taky, poněvadž jsme, už nezaplatíme barák, tak je trochu v šoku, že jo, to by měla bejvala vědět. Co je mě nejvíc fascinuje, je, jsou dva body, za prvé tam se píše o důchodech, o penzích a Řekové na to šli filištínsky, dávají si 95 procent platu. A Němci říkají, to jste teda udělali ohromně, my máme 40, z čeho to máte, no, samozřejmě. Mají to z těch příspěvků, ale co mně na tom fascinuje, je, že to došlo tak daleko, že prostě já jsem čítával ekonomii, lidi moudřejší než jsem já v tom oboru a ty varovali před jednou věcí, ne před EU, ale před měnovým fondem euro, protože ty země nejsou stejně vyspělý, že jo. A dneska je to Řecko a kdoví, slyšíme různé zprávy o Španělsku nebo snad o Portugalsku, že jo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Také o Itálii už jsem četl.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Také o Itálii a pak se dozvíte, je mi líto tý nový vlády v Řecku, protože jsem zjistil, že ta stará řecká vláda jí dala upravený bilance plusy a minusy a k mému úžasu tam započítala i černé peníze a peníze z prostituce. No, tak taková vláda jaksi by vládnout neměla. A pak mě ještě zajímá jedno, z čeho to je, oni dneska Řekové říkají, viděl jsem i nápis, ať to zaplatí západní kapitalisté, to jsou odbory, ono je to z toho a to je varovný, že se tam ty politická scéna je tak zkomplikovaná, že se na ničem, je zpolarizovaná, nedohodnou, oni nemůžou dělat reformy. Oni se přou a hádají, no, a jak se přou a hádají, tak mezitím brali z toho hrnce, kdyby našli nějakou společnou cestu, nemuselo to asi dojít takhle daleko, jako to došlo, že jo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ten dopis oslovuje třeba řecké lékaře. "Místo stávkování se příští týden radši věnujte svým pacientům a odteď už bez předcházejících proseb o peníze a pak si jednoduše zdaňte vaše příjmy." A tak dále. Čili najednou, když do toho člověk jakoby nahlédne, zjišťuje, že mnohé, co Řekům připadá přirozené, nám připadá absurdní.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, ano, zaplaťpánbůh pro nás v tom smyslu, protože jsme země v té ekonomické sféře nová, můžeme říct, že jo, 20 let už si zvykáme. Oni si nějak odmítli zvyknout a ono se tomu lidově řekne malá domů. Jo, ale ne na úkor druhých. A myslím si, že ty sumy jsou závratný, ty úroky jsou taky závratný, země stahují nebo zbavují se těch obligací řeckých, že jo, poněvadž nejsou pro ně věrohodní. No, a paní Merkelová se zlobí, protože doma má jistě nemilou atmosféru, nedivím se a něco je třeba podniknout, protože vlastně to infikuje, řekl bych, euro, že jo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak německý parlament právě před týdnem schválil záchranný balíček 22 miliard euro, je to jedna země, je to docela nepředstavitelná částka, ale jak jinak z toho ven.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Jak jinak ven. A vezměte si mladé euro, Slovensko, naši bratři sousedé, mají dát 800 milionů euro, poněvadž jsou menší země, menší ekonomie, no, ale mají z toho hlavu v pejru po česku, protože je to šlamastika po lidovém, protože si je musejí půjčit, čili Slováci a Slováci říkali, tak my máme čtyřikrát menší plat, třikrát menší důchody, déle pracujeme, budeme muset, to je normální a máme na vás platit? A ještě poslední postřeh z poslední doby. Někteří Řekové budou se velice diviti, protože asi jde o administrativu, ona jim tam strašně zbytněla, všichni chtěli bejt, mít trafiku, že jo, bejt v úřadě, půjdou patrně podle výpočtu ekonomů do penze o 14 let později. Dovedete si to představit? Já taky ne.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí Ivan Kraus. No, a pokud si chcete poslechnout reprízu, máte možnost dnes večer po 23. hodině, jinak přepis najdete na internetu na www.rozhlas.cz/praha. Jedna domácí událost, zase si pomůžu komentářem, Luděk Navara v komentáři iDnes píše, že Jiří Pernes, ředitel ústavu, který má mapovat temné stíny našich moderních dějin, teď musí opustit svůj post kvůli vlastní temné minulosti. Připadá vám ten příběh v něčem typický?
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Víte, konkréta neznám, že jo, já jsem jenom kdesi viděl, četl nebo viděl v televizi, on se taky hájil kvůli tomu plagiátu. Samozřejmě tam, kde cituje tu paní xy, tak to není plagiát, to je obecně v akademický literatuře normální záležitost, v jakýkoliv literatuře. Ovšem tam, kde ji necituje, tak to by bylo špatný. Tam se stalo cosi podivného, ale když se na to podívám z takovýho jako ze štaflí, z nadhledu, tak si říkám, a jéje, pane Pernes, zase jeden pán, kterej má problém s biografií. První, co tedy oni mu tedy vytkli, že chodil na nějakou večerní školu marxismu-leninismu, no, tam bych nebyl tak brutální, protože se obávám, že kdyby se to bralo takhle, tak bysme se dostali k tomu, kdo sbíral sběr a tím přispíval socialismu, včetně mě a pomalu bychom.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem rozuměl tomu tak, že on se k tomu příliš asi nehlásil zprvu.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Tak, to je ten problém a tomu já říkám zametání minulosti jako liška ocasem, to nemám rád. Ve chvíli, kdy člověk řekne, no, tak tehdy a tehdy jsem udělal to a to a sorry, je mi to líto, jsem bez problémů, ale tady se stalo zvykem, víte, kam až to jde, jak daleko to až jde, máme rychloškoly, že jo, v Plzni a jinde, máme tituly, potřebujeme lidi a nemáme čas ani pořádně tedy odstudovat, to se mi nelíbí a to na mě působí depresivně, protože když to zasahuje svět akademický, když vás někdo, řekněme, ošidí někde, tak na jarmarku nebo támhle v metru vám něco prodá, no, tak to berete jako kus života, tak už to bylo, je a bude. Ale jakmile se nám to dostává do těchto sfér. Je to navíc škoda, protože ono to ten institut, kterej bychom snad, doufám, udrželi a potřebujeme, ono ho to devalvuje nějakým způsobem, že jo, protože ta rada se shodla, že ano, že tento pán, tak nevím, jak se, na jakém základě a najednou říkají, no, ale teď je tohle a on má odstoupit a zase se ta záležitost hází, to je vždycky tak. Jistý světlo na to, že jo, na tu instituci, jo. Nejlíp to řekl Hašek, že jo, to je bratr toho probodenýho, to bude taky nějakej gauner.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
K čemu je vůbec takový Ústav pro studium totalitních režimů.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Vy jste to řekl, je to Ústav pro studium totalitních režimů, no, já si myslím, že by to bejt mělo, ale myslím si, že by se to nemělo politizovat, že by to mělo mít velmi pečlivě vybranou tu dozorčí radu a ne tak, jak se to u nás dělá, že by tam měli být zástupci organizací, církví, občanských organizací, zájmových, že by to mělo trošku vypadat jako soud, třeba v Německu veřejnoprávní televize, kde samozřejmě, že tam taky trochu hraje roli politika, ale pokud ji hraje, tak je to velice přísný, jeden a jeden, ne dva, jo. Nebo dva a dva. A mezi to musejí přijít lidi jiný. Mělo by to být svrchovaně intelektuální, historická, solidní záležitost. Rozhodně do toho nefedrovat politiku, což bohužel u nás se často děje, poněvadž jedni říkají, pozor, taky to mělo divnej vývoj, nejdřív to byly všechny totality, pak už jenom ta druhá, že jo, ne tedy období nacistické okupace, ale že to je potřebný, to si tedy myslím, protože mělo by to sjednocovat archivy a informace, že jo. Pro ty, kteří se tím budou seriózně zabejvat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V tématu dne se dnes zabýváme heraldikou, co by si Ivan Kraus vetknul do erbu.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Co já bych si, a víte co, já jsem se ptal ženy, povídám, co bys, tak ty mě znáš mnoho, mnoho let, nebudu to číslit, co já bych mohl mít v erbu. A ona vám ale spontánně a bez zamyšlení řekla bodlák. No, tak jsem říkal, hm, tak že jo, tak růže ne, jako Rožmberkové a bodlák a radši jsem se neptal proč.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Neptal? To mě by to zajímalo.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já jsem se utěšoval, víte, já jsem si říkal, no, květ to má taky, no, bohužel teda, když to vezmete do ruky, tak ji máte plnou trnů. Ona řekla bodlák a víc jsme se o tom nebavili, já jsem se jako šel projít hned na tu zahradu, ale vůbec jsem tam neměl co dělat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak zase ale, já tam vidím ještě čmeláka k tomu.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, jo, no, tak, že je v tom trošku, třeba panu Bursíkovi by se to líbilo. Já nevím, jestli ho vůbec můžu říct, nesmím o tom hovořit. No, bodlák, je to, no, asi má, víte co, asi má pravdu, a tak nevím, a co vy? Co vy byste.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak ten, co, otázka, na kterou já neumím spontánně odpovědět a to je ten problém, že vlastně člověk se vyvíjí jinak, než kdybych se zeptal také manželky, asi by znala spontánní odpověď podobně jako vaše žena. Ale když jsem byl v Austrálii, tam to jméno Kroc vyslovovali Krok a v tu chvíli mně říkali, že jsem ve správné zemi, že tam jsou ti krokodýlové. A je pravda, že když jsem vyrůstal v Tlučné, tak tam jsme měli v erbu krokodýla, ale to je dlouhá historka, proč tedy, jak tam byly hornické nářadí a obilné klasy ve znaku. Je to docela zajímavé podívat se na ten znak třeba té obce, městečka, města, kde bydlíte, nevím, jestli byste tak jako Praha, to asi, Plzeň také má známou heraldiku, ale je to ještě současná věc, stojí za to se tím zabývat?
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, mám dojem, že ta symbolika, jo, že už padá jenom, když jedete někdy po Evropě, tak vidíte města, která mají družbu, tak tam jsou vždycky ty znaky, jo, francouzský městečko s německým a tak dále. Ono ta pravá heraldika, tedy erb, toto jsou znaky, tak to děláme často chybu, že my pleteme městské, státní znaky s erby nebo církevní, pan biskup má taky, že jo. Kdežto ta heraldika erbovní, ta šlechta, to vytváří a předává to v rodokmenu, že jo, ale krásný je ten původ, že zřejmě, jak válčili, měli na sobě brnění, zakrytý tváře a obličeje, tak oni potřebovali na koni mít nějakou značku, jako máme dneska na autě, protože by se taky mohli vymlátit mezi sebou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže je to vlastně taková poznávací značka, SPZ.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
A při těch kláních, když měli ty sportovní klání, že jo, sráželi ještě koni, těmi dřevci, no, to by člověk nepoznal, kdo je Sparta a Slavie, že jo. Když by neměl tam, hele, shodil ho, jo, vedou 1:0, jo. Takhle, ale dneska vy říkáte, no, myslím si, že se to udržuje spíš, možná ve Švýcarsku jsem viděl řemeslné, nikoliv erby, znaky cechů, cechovní s velkou jako hrdostí, oni mají tyto tradice, že jo, ale no, tak u té šlechty, ti to mají zavedeno automaticky a taky to trochu časem mění, když jste pomohl proti Turkům, tak jste si tam mohl dát půlměsíček nebo šavličku nebo knír, že jo, to já nevím.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvil jste o tom cechu, že by vlastně spisovatel měl být jakoby cech. Tak jsou samozřejmě určitě různé kluby, a tak dále, ale co by vlastně mělo být v tom znaku, protože dnes by to byla klávesnice počítače, to už nevypadá tak dobře.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Dnes by to byla klávesnice počítače, ale já myslím, že mnohý by se mnou souhlasil, já bych tam dal koš na papír.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Říká spisovatel Ivan Kraus, kterého můžete potkat na Světu knihy třeba zítra odpoledne na autogramiádě a v podvečer na besedě. Díky za účast v pořadu Jak to vidí. Mějte se.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Díky vám.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Na shledanou a na shledanou posluchačům.