Jak to vidí Ivan Hoffman - 9.11.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
U mikrofonu je Vladimír Kroc. Vítejte v novém týdnu. Zatím minulým se ještě ohlédneme v úvahách komentátora Deníku a spolupracovníka Českého rozhlasu Ivana Hoffmana. Zdravím do Zlína, dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já také zdravím do Prahy pro změnu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hlavní událostí...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ale vlastně všude, nejen do Prahy, ale všude, kde se poslouchá Praha, pardon.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přes Prahu Českou republiku. Chtěl jsem říci, že hlavní událostí toho minulého týdne byl zřejmě verdikt Ústavního soudu, který rozhodl, že takzvaná Lisabonská smlouva není v rozporu s ústavou České republiky, načež ji tedy podepsal i prezident Václav Klaus. Ale debaty kolem ní neustávají.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ústavní soud řekl, že není v rozporu ani s žádnou jinou ústavou žádné jiné země, což mi přijde takové dobré, aby si to člověk uvědomil v takových nějakých širších souvislostech. Oni vlastně řekli, že to je nic proti ničemu. Pokud jde o ten podpis pana prezidenta, tak kolem toho samozřejmě můžeme spekulovat, jestli je to dobře nebo není. Myslím, že nikomu neudělal radost, protože lidé, kteří mu uvěřili, že je ohrožena naše suverenita, tak je vlastně hodil přes palubu a vlastně jistým způsobem zradil. Lidé, kteří mají pocit, že Lisabonská smlouva měla být podepsána, by byli rádi, kdyby byla podepsána někým, kdo v integraci Evropy politickou hlubší věří a ne, že ji podepsal někdo, kdo dlouhodobě říká, že to je krok špatným směrem. To znamená, on měl více možností, ale já myslím, že pokud doopravdy je přesvědčen, že ztrácíme suverenitu, tak to podepsat neměl. Pokud mluvil o ztrátě suverenity a měl pocit, že ten podpis je nutný, že se to musí podepsat, protože jsme pod takovým tlakem, že nemůžeme nepodepsat, tak pak měl abdikovat, to bylo elegantní a podepsal by to, dejme tomu, premiér. A pokud věděl, že nechce abdikovat, a ani abdikovat nebude, protože chce být prezidentem, tak v takovém případě se měl už předem zamýšlet nad tím, co říká. A to třetí to se mi zdá vlastně nejdůležitější. On není na Hradě sám za sebe, on je za celou zemi a jeho výroky jsou vnímány jako výroky všech občanů. Tehdy je lepší, když ten vrcholný politik je takový zdrženlivější, když pečlivě teda váží slova, kdybych to měl říct lidově, když je taková suchar. Mám pocit, že máme příliš originálního prezidenta a že to je problém pro něj i pro nás.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V každém případě Lisabonská smlouva podle všeho vstoupí v platnost ještě do konce roku. Vláda dnes zřejmě navrhne adepta na eurokomisaře za Českou republiku. Aby to byl Jan Fischer, tak to si nepřeje 82 % dotázaných, protože o něj nechtějí přijít jako o úspěšného premiéra. Je to výsledek internetového průzkumu společnosti SANEP. Může být mimořádná oblíbenost Jana Fischera důvodem, proč by měl podle některých politiků odejít raději do Bruselu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si dokonce myslím, že to je nejpravděpodobnější důvod, proč ho tam chtěli poslat, protože oni by potřebovali, aby větší pozornost byla soustředěna na ně a místo toho, aby lidi zajímal jejich pravolevý spor, tak vlastně všichni říkají, vždyť nám není špatně, ten premiér je takový jako uměřený. Vypadá to, že prostě to má promyšlené co dělá, tak vlastně ten stav, kdyby i zůstal, tak by to bylo asi možná nejlepší. To se pak dělá velmi špatně politická kampaň. Tak já mám pocit, že toto může být důvod hlavní, proč se nedovedou shodnou. No a další důvod je ten, že pochopitelně všichni příliš prosazovali už svoje kandidáty a teď je těžké jim prostě z toho nějak couvnout. Ono nakonec při té debatě o eurokomisaře je nejzajímavější právě to, co vyplynulo z toho průzkumu. Naprostá většina obyvatel říká: Je to schopný člověk. To znamená, ať tady zůstane pro Brusel, pro Evropu je ho škoda. Když takhle uvažují všichni, tak výsledkem toho potom je, myslím všechny státy, že v tom Bruselu zasedají politici zasloužilí, vysloužilí, hovoří se o nich jako o takové druhé lize, o béčkách, o lidech, kteří jsou odloženi někam. No, ale to aby prostě Evropu řídila parta odložených lidí, to není úplně nejlepší. Tam by měli být vlastně nejschopnější a každý stát by tam měl posílat člověka naprosto důvěryhodného a podle možností profesionála.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hodně se diskutovalo, Ivane, v souvislosti právě s podepsáním či nepodepsáním ratifikací té Lisabonské smlouvy o tom, jestli budeme mít vůbec vlastního eurokomisaře. Je to tak důležité, aby každá země byla zastoupena?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to, měla by to být prestižní věc, že my chceme prostě, aby ten celek dobře fungoval, tak nabídneme těm ostatním, že máme pro ně člověka, který je schopný a s jehož pomocí ten tým, který to celé řídí, bude dobře fungovat, to je prostě, kdybychom to selským rozumem vzali. Pokud ten eurokomisař je jmenován nějakou zemí, tak pro ní nemůže lobbovat. Nemůže prostě hájit zájem té země, která ho tam poslala, to znamená, že to je možná důvod, proč u nás občas zaznívají hlasy, k čemu je nám eurokomisař, však my ho vlastně vůbec nepotřebujeme a je to v jistém smyslu pravda a pokud máme pocit, že je tam potřeba poslat lobbistu, někoho, kdo pro nás něco udělá, tak potom skutečně neposílejme radši nikoho, protože kvůli tomu ho tam neposíláme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vypadá to, že pět se pere a šestý se možná bude smát. Premiér navrhuje Zdeňka Tůmu, dosavadního guvernéra České národní banky. Mirek Topolánek to odmítl jako hradní hru, jak řekl. Proč se tady stále nejsou politické špičky sto shodnout a každá strana má svého vlastního kandidáta?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že při tom rozhodování se nehledá optimální člověk, ale hledá se člověk, který nejméně vadí. To je i důvod, proč nakonec máme premiérem Jana Fischera, který než nastoupil do úřadu, byl obyčejným statistikem, kterého málokdo znal. On asi byl dobrým statistikem, já mu nechci křivdit. To znamená, že nakonec ta metoda výběru, kdy oni nevybírají ty nejsilnější a lidi, kteří mají vlastně silné slovo, silný názor, ona vlastně vůbec není špatná. Je předpoklad, že nakonec najdou někoho, kdo nebude vadit, dají si pozor, aby uměl anglicky, protože to už jsme také zkusili, že jsme tam poslali člověka, o kterém pak se zjistilo, že se není schopen s nikým domluvit a že tam působí jak takový cizorodý prvek z jiné planety, tak to už asi neudělají znovu. Pošlou někoho, kdo umí mluvit, kdo se umí chovat a umí pozdravit a navíc bude mít zřejmě nějakou schopnost. To znamená, ono to nakonec, my se jim divíme, díváme se na ně, jak se neumí dohodnout, jak trapně hašteří, ale možná z toho nakonec vzejde docela dobrý výsledek.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Což o to, Zdeněk Tůma je jistě dobrý kandidát, splňuje určitě všechny předpoklady, o kterých jsi teď mluvil. Ale není to podobná písnička jako u Janu Fischera, že možná by se někomu hodilo, aby odešel z postu guvernéra České národní banky?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem to také zaregistroval, že se spekuluje, že pan prezident, který je ten, který navrhuje teda předsedu České národní banky, anebo prezidenta, jak se ta funkce přesně jmenuje.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Guvernér.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Guvernéra, tak asi má hodně takových lidí. Ve svém vlastním týmu, které by tam poslal a myslím, že se spekuluje o panu Weiglovi. Ale to nemyslím, že to musí být úplně to nejnutnější, anebo nejpodstatnější. Spíš podstatné je to, že se už automaticky uvažuje o tom, že když tam pošleme ekonoma, ať už by to byl pan Tůma nebo pan profesor Švejnar, takže by tím naše republika získala jakési důležité slovo, takže s velkou pravděpodobností asi předpokládám, že by potom řídil nějaký ekonomický resort, anebo že by měl silné slovo, pokud jde o ekonomiku. A v době krize se zase předpokládá, že to budou ekonomové, kteří tu krizi vyřeší. Tady já prostě jsem skeptický. Já si myslím, že ekonomové tu krizi zavinili a oni jsou ti poslední, kdo ji vyřeší a v tom smyslu, když máme eurokomisaře, který se stará o sociální záležitosti, což je případ Vladimíra Špidly, tak si myslím, že to je prestižní resort v této době a tam člověka máme, a ten se docela osvědčil. Já se vůbec divím, že ho tam nenechají.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady je Český rozhlas 2 Praha, pořad Host do domu. A v tuto chvíli Jak to vidí s Ivanem Hoffmanem. A právě skutečně v tuto chvíli v Sokolské, tedy promiňte, v Sokolovské ulici v pražských Vysočanech, v sídle dopravního podniku hlavního města Prahy zřejmě ještě probíhá jednání odborářů s primátorem a rozhoduje se, jestli bude zítra nebo jindy stávka městské hromadné dopravy. Viděno z jižní Moravy, je to zpráva důležitá, anebo je to jen věc Pražanů?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to klíčová zpráva. Já si vzpomínám, že jsem byl jako redaktor Českého rozhlasu poprvé v Paříži zrovna v den, kdy Česká republika byla přijímána do OECD a byl to současně den, kdy tam probíhala obrovská stávka dopravy a v celé Paříži nikdo nejezdil. Vypadalo to tak, že jsem přijel na letiště a neviděl jsem, co mám dělat, neumím francouzsky a tak. To, když kolabuje doprava, tak to je velmi zvláštní. Ale přijel pro mě kolega, ten mě odvezl nějakým nestávkujícím taxikem a viděl jsem to tenkrát poprvé na vlastní oči a uvědomil jsem si, to není nikdy černobílé. Vedle lidí, kteří doopravdy nejezdili, byli potom lidé, kteří byli součástí takových pravicových odborů a ti prostě jezdili v saku, v kravatě, demonstrativně na prostor proti té stávce. Nikdo se na ně nedíval křivě, ty, které svezli, ti byli rádi, ale podstatné bylo, že ty odbory tam nebyly na parádu, nebyly pro smích. Oni prostě měli svoje nějaké potřeby, nějaké požadavky, a ty prosazovali. My jsme zdědili takové odbory, které ještě za minulého režimu organizovali lidem dovolenou a vlastně nikdy si na nějaký protest, anebo na nějaké prosazování svých práv netroufli. A trvalo strašně dlouho než postupně někdo vůbec začal brát vážně a než oni pochopili, že pokud se nebudou jako brát za svá práva, tak samozřejmě ta druhá strana podnikatelé oškubou jak to jen půjde. To znamená, asi je důležité, aby ti odboráři byli realisté, aby nechtěli víc než je možné, ale z druhé strany, aby ani nebyli bázliví a aby prostě se brali za svoje práva. A mám pocit, že to pomalu začíná, že se to už pomalu děje, že i tady už lidi přišli na to, a přispěla k tomu určitě i krize, že když nebudou vyjednávat, tak nakonec o všechno přijdou. A na téhle té stávce je teda zajímavé i to, že jsou už do té míry šikovní, že prostě nezastaví tu dopravu zrovna v den, kdy se volí ODS v Praze nějaké vedení, neboť vědí, že i když teda samozřejmě ti delegáti by se tam dostali, oni tu dopravu nepotřebují, oni tam přijedou každý svým mercedesem, ale pro ty občany by to byl špatný signál, že se odbory vměšují do politiky, a i to je důležité. Odbory musí zůstat apolitické, protože jinak, když se spojí s těmi nebo s druhými, tak už je to špatně, už prostě to vypadá jako obyčejný lobbing, už se z toho vytrácí nějaký etos, který by v budoucnu mohl, a to je poslední, co k tomu chci říct, jako přispět k situaci, kdy ta veřejnost bude s lidmi, kteří se berou za svá práva, s těmi odboráři solidární. U nás to tak zatím není. Většinou prostě se na něj lidé dívají jako na potížisty, jako někdo, kdo jim prostě bere sousto z talíře a otravuje, ale v té Paříži, tam jsem právě viděl to, že lidé měli problém se dostat domů ale nikoho nenapadlo, že by měl na ty odboráři a na ty protestující nadávat, protože věděl, že příští se bude sám brát za svá práva a bude na tom stejně a také bude potřebovat solidaritu těch ostatních.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobře, ale kdybychom se podívali na ta čísla. Stát 2,5 miliardy, člověk nemusí být ekonom, aby tušil, že to je celé nějaké podivné, takže není divu, že se magistrát, řekněme, zlobí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já bych rád věděl, kde ty peníze prošustrovali, jakým způsobem vybírali firmy, které si najali na různé dodávky různých prací a investic, a to prostě je komplikovaný systém a je také důležité, aby prostě ti lidé, kteří jsou tím dotčeni, se naučili do toho vidět. Ta ztráta někde vzniká a většinou tu ztrátu nedělá ten člověk, který prostě ráno přijde a sedne si na za volant toho autobusu, anebo sedne do tramvaje. Ta ztráta vzniká někde jinde a asi by se mělo zjistit proč a jak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pořadu Jak to vidí dnes mluvíme s Ivanem Hoffmanem. Přepis našeho rozhovoru najdete následující den na internetu www.rozhlas.cz/praha.
Osmadvacet let dělila současné hlavní město Německa Berlínská zeď. Tehdejší šéf NDR Erich Honecker ještě v lednu 1989 prohlásil, že bude stát ještě 100 let. No a dnes si Němci připomenou 20 let od jejího pádu. Co se za ta dvě desetiletí podle Ivana Hoffmana v Německu změnilo?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já jsem přes tu zeď v roce 1980 projížděl, a to přímo v Berlíně a pamatuji si, jak to vypadalo. Tam prostě autobus kličkoval mezi takovými věžemi, kde seděli ti ostřelovači s různými samopaly, kulomety, bylo to doopravdy depresivní a také rozdíl mezi tím východním Berlínem a západním byl propastný. Doopravdy to byly úplně jiné civilizace, ale také jiný duch. Zatímco ten východní Berlín byl naprosto šedý, tak uprostřed toho západního Berlína lidé žili, viděl jsem krásné výstavy a takové spokojené lidi. A vím, že to pro mě byl tenkrát docela šok. To znamená určitě bylo dobře, že ta zeď padla, ale na tom dnešním výročí je právě zvláštní to, že my se všichni zabýváme hodně tím, co skončilo a málo se věnujeme tomu, co tenkrát začalo. A kdybych to měl říct velmi stručně, tak si myslím, že s pádem socialismu se začal hroutil i starý dobrý kapitalismus. On vlastně přišel o soupeře a od té doby se začal budovat spíš kapitalismus s přívlastky, kdybych to tak měl říct. Někdo říká mafiánský, nebo říká globálních, těch přívlastků by se našlo víc, ale už to není ten kapitalismus volné soutěže, že prostě byli chráněni malí proti velkým. Už je to kapitalismus, kdy velcí vytlačují malé a celé se to prostě posunuje někam, kde to nevidím rád. Jednoduše, před 20 lety to Německo západní bylo nesmírně takové optimistické a lidé měli jako všechno před sebou a mám pocit, že zatímco tomu východu ta změna pomohla, tam vlastně se opravilo co se dalo a vznikaly věci nové, tak ten západ jako kdyby ustrnul a já to nejvíc vnímám na případě Mnichova, což je takové multikulturní město, které před nějakými 19 lety jsem navštěvoval docela pravidelně a tam prostě se žilo, to bylo neuvěřitelné. Dnes je to město, které jako kdyby mělo svůj zenit za sebou, jsou celé čtvrtě, které jsou zanedbané, kde člověk vidí mnoho přistěhovalců, kterým se asi taky nežije lehce. Ti Němci prostě se z těch čtvrtí stahují, je to teda obraz více západních metropolí, nejen teda toho Mnichova, ale jde z toho na mě takový zvláštní smutek.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když ještě se vrátíme k tomu výročí, 9. listopad je v historii Německa vůbec takovým magickým dnem. Na toto datum připadl vznik Německé republiky v roce 1918, potom 1923 nezdařený pokus o puč, 38 Křišťálová noc, takže nezdá se, že by i přes ty očekávané bouřlivé oslavy 9. listopadu 89 se někdy tento den stal německým státním svátkem.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Aha, to je zajímavé. To rád slyší, tak člověk neví všechno. A tohle to je pro mě úplně nová informace. Asi těch svátků může být víc, najde se nějaký jiný den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobře, takže tolik 9. listopad a pád Berlínské zdi a pořad Jak to vidí s Ivanem Hoffmanem. Teď se podíváme na ekonomiku, konkrétně na jadernou energetiku.
Půl bilionu korun, tak je vyčíslena obří státní zakázka na dostavbu dvou bloků jaderné elektrárny Temelín s opcí na dostavbu pátého bloku Dukovan. Když necháme stranou vůbec otázku, jestli je to třeba, není to třeba, je to dobře, není to dobře, tak o tu zakázku se uchází zejména Francie, Rusko a Spojené státy. Tak raději si, Ivane, nepředstavujme tlaky na naše politiky ze všech stran. Často geopolitické hledisko, jestli to tak můžeme říci, odmítá. Je to správné?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem to také zaregistroval. Je zvláštní, že právě u takto obrovské zakázky, ale navíc u energetiky, která prostě je doopravdy klíčové pro suverenitu země, najednou neslyšíme debaty o ohrožení státní suverenity, anebo o tom, že bychom měli vlastně více diverzifikovat, i pokud jde o jadernou energii zdroje. A slyšíme naopak, že se nemá dnešní Rusko démonizovat a že vlastně odmítáme v případě ČEZu teda, že ČEZ odmítá míchat do byznysu geopolitiku. To je zvláštní, protože když se podíváme na geopolitiky, tak těm vůbec není cizí podporovat byznys a míchat se do byznysu. Jo, opačně to jde. Politici chodí, americký viceprezident, ruský viceprezident, jo, prostě přicházejí a lobbují za zakázky a za svoje firmy a za svůj příští vliv. A my sprostě tvrdíme, že je potřeba dát všem jako rovné šance, a ti ukážou prostě svoje nabídky, aby prostě jsme se nedostali do situace, v případě, že bychom Rusko z toho vyloučili, tak ti ostatní si budou diktovat přemrštěnou cenu. Pokud to doopravdy hrozí, pokud hrozí nějaké diktát nějakých přemrštěných cen, tak jsme naštěstí na tom dost dobře, protože doopravdy tu energii jadernou rozšiřovat nemusíme, elektřiny máme dost, vyvážíme ji a z těch peněz, které přijdou, tak stejně občané nakonec toho mnoho nevidí, neboť sami prostě platí za elektřinu stále víc. Jinými slovy, já bych se doopravdy obával toho Ruska, ale chápu, že prostě dneska dorůstají jiné generace. My si ještě někteří pamatujeme z 68 roku, když jsme byli úplně malí, ruské tanky a už to prostě v nás jednou pro vždy teda zůstane a budeme mít vždy takovou zkreslenou optiku. Dnes prostě přichází mladí lidé, kteří jsou prostě zvyklí, že svět je otevřený a že nejsou hranice pro myšlenky, pro kapitál, pro lidskou práci a možná, že je to tak dobře, možná, že doopravdy to vidím nějak xenofobně nebo tak, ale kdybych já k tomu cokoliv mohl říct, tak s Ruskem nikdy a nijak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak abychom se pokusili skončit nějak optimisticky, vyhledal jsem jednu zprávu, která se snad potěší. Zdá se, že rychlobruslařka Martina Sáblíková má krásnou nabroušena na Vancouveru. Na světovém poháru v Berlíně nejenom, že zvítězila na trati 3000 metrů, to se od ní chápe skoro jako povinnost, ale skončila druhá na trati 1500 metrů. To se, myslím, hezky poslouchá, ještě lépe se na to dívá, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To určitě. Mě ten příběh fascinuje od samého začátku. Vím, že když se úplně objevovala, tak někdy zpočátku ještě si toho někdo tak nějak moc nevšímal, tak jednou mi poslal mail do rádia nějaký člověk, ve kterém přesně popsal, jak vlastně vznikl ten zázrak. A to začalo u nějakého člověka na Vysočině, který uměl vyrábět ten led, po kterém ti lidé začali bruslit a nakonec z toho je takový fenomén, ale to se vracím do minulosti, ale já si myslím, že kdybych dneska chtěl, a pominu to, že ona je fantastická, že je radost prostě se na ní dívat, jak z toho jezera to všem předvádí, ale kdybychom přece jenom chtěl v duchu toho, že my novináři máme být takoví kritičtí a máme být takoví přísní, tak já bych ocenil jednu věc. Já si uvědomuji, jak se na ni dívám, jak jí léta teda sledujeme, že prostě pomalu není záběr, na kterém by se prostě někde neprotlačil ten její trenér. To je člověk, který má obrovské zásluhy, ale já už ho pomalu nemůžu vidět. Mně se zdá, že to není úplně vkusné, že se všude k ní... On má obrovský talent vědět, kde stojí kamera a dostat se vždycky před ní. No, měl by prostě být takový skromnější. Nemyslíš?

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nemám na to názor, protože třeba je to opravdu tým a oba to tak chápou, ale kdoví. Možná si vezme tvoje slova k srdci. Pojďme uzavřít to dnešní povídání tématem dne. Praha bude brzy hostit kongres tradiční čínské medicíny o možnostech léčení únavy a syndromu vyčerpanosti. No a anketní otázku tedy položím i tobě, Ivane. Jak bojuješ s únavou?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já si myslím, že proti únavě je dobré, když člověk se taky občas unaví. To znamená, když člověk delší dobu pracuje, má něco, co musí udělat na pozemku nebo tak, tak potom bývá méně unavený. Jiným způsobem, anebo u sportovců to asi bude tak, že když člověk je trénovaný, tak potom víc toho vydrží a čím pohodlněji žije, tím je unavenější. Ale jinak já si myslím, že jestli k tomu, aby člověk nebyl unavený existuje nějaký čínský preparát, tak tady já za to se velmi přimlouvám. Myslím si, že hlavně ta minulost té Číny by se měla studovat, je to civilizace neuvěřitelná. Škoda, že právě my prožíváme takové období, kdy se těch Číňanů spíš bojíme jako, je to v nějakém proroctví dokonce, že před koncem světa přijdete a zaplatí to žlutý národ Evropu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A ty něco takového čekáš v blízké době, konec světa?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, když se na to člověk dívá, ta jejich expanze a ten jejich šílený růst, a to, jak tam všechno u nich šijeme, všechno u nich vyrábíme, tak už to začíná být trochu divné. Já bych spíš ty staré Číňany, než ty dnešní.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, to byl téměř neúnavný komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Za týden opět na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Těším se.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Reprízu pořadu Jak to vidí, si můžete poslechnout po třiadvacáté hodině. Přepis najdete zítra na internetu na www.rozhlas.cz/praha.