Jak to vidí Ivan Hoffman - 9. ledna

9. leden 2012

V pondělním Jak to vidí nechyběl komentátor Ivan Hoffman. Nabízíme přepis (needitovaný a neautorizovaný) jeho úvah.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je jako obvykle v pondělí komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Dobrý den do Zlína.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezké ráno, zdravím srdečně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ve Spojených státech začaly takzvané primárky, předvolba toho, kdo by se měl za Republikánskou stranu postavit jako vyzyvatel současnému prezidentovi Baracku Obamovi. Je to pro nás nějak významné, měli bychom prožívat, že v Iowě zvítězil, mimochodem velmi těsně, bývalý guvernér státu Massachusetts Mitt Romney?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já znám samozřejmě hodně lidí, kteří říkají, že nám to život nezmění a že prostě dívat se takhle daleko je úplně zbytečné a že máme dost vlastních problémů, ale já si vlastně celý život pamatuji, už od dětství, že mělo smysl dívat se na to, co se děje v Americe, protože dříve nebo později to dění dorazilo i k nám. Možná dnešní globální svět je trochu už prostě jiný, ale je jiný v tom, že to dorazí o hodně dřív. To znamená, že já si myslím, že smysl to sledovat určitě má.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, a ten výsledek, co naznačil, třeba už ta těsnost těch hlasů pro dva největší rivaly.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že to hlavní, co sledujeme a má smysl možná se i vrátit teda trochu zpátky a všimnout si to i v nějakém historickém kontextu, je, že politická strana, která nemá prezidenta, je v opozici a chce prostě v druhém volebním období vystřídat toho stávajícího prezidenta, tak pokaždé řeší stejné dilema, jestli teda hlasovat srdcem a vybrat kandidáta, který mluví k těm voličům, v tomto případě teda lidem konzervativním, republikánům, vesměs věřícím z duše, anebo jestli volit kandidáta, který má šanci toho prezidenta, v tomto případě Baracka Obamu, porazit. A tento spor mezi srdcem a rozumem jako trápí ty republikány natolik, že daleko bližší je jim třeba Ron Paul, který doopravdy ztělesňuje takové ty konzervativní americké hodnoty a z našeho pohledu je docela sympatický tím, že by rád prostě zastavil tu americkou vojenskou přítomnost ve světě, říká, že nikde v americkém ústavě není psáno, že Američané jsou policajt světa a současně by třeba rád zrušil Federální rezervní banku FED, který, který je doopravdy velmi nebezpečnou institucí, která komplikuje hospodářské vztahy po celém světě tím, jak si parta soukromníků tiskne dolary podle toho, jak se jim to momentálně hodí a dělají s tím neuvěřitelné kšefty a audity dopadají hrozně. A tenhle ten kandidát, ten by, tomu bychom měli i my vlastně z Evropy tady držet palce, ale nemá moc velkou šanci, spíše se kloní k tomu Mittu Romneymu, který je takový, taková šedá myš, prostě takový ekonom, člověk, který, který si myslí, že by mohl oslovit střední vrstvy Američanů, kteří nejsou úplně vyhranění a tím pádem by měl šanci toho Baracka Obamu porazit. No, a když se podíváme zpátky, tak zjišťujeme, že vlastně pokaždé, když, ať už demokrati, anebo republikáni, uvažovali o tom, kdo má šanci, tak jim to nevyšlo, nevyšlo to s Kerrym, nevyšlo to s McCainem. Pokaždé, když si zvolili prostě do té prezidentské kampaně proti stávajícímu prezidentovi nějakého bezvýrazného kandidáta, o kterém si mysleli, že ten uspěje, tak nakonec se to nepovedlo. Jinými slovy zkrátím to, vypadá to, že asi když člověk chce nějakého politika volit a myslí si, že to má smysl, což samo o sobě je teda pochybné, tak by asi měl volit toho, který mu je sympatický a ne toho, u kterého si myslí, že uspěje.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Rozuměl jsem ti dobře, že si myslíš, že se tím zvyšují šance na znovuzvolení Baracka Obamy v tom druhém volebním období?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že žádný z těch republikánských kandidátů nemá šanci ho porazit. Můžou vyhrát jedině, když se Barack Obama porazí sám. Ale on dělá dost pro to, aby se mu to povedlo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My jsme začali v zahraničí, teď se postupně budeme vracet domů. Ptám se, je správné, že české ministerstvo vnitra vyhovělo žádosti o azyl Oleksandra Tymošenka, manžela bývalé premiérky Ukrajiny Julie Tymošenkové, která, jak víme, byla ve zpolitizovaném procesu, alespoň to konkretizovala Evropská unie, odsouzena na sedm let vězení.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já mám pocit, že kolem toho panují docela rozpaky a i pochybnosti a i lidé, kteří obecně si myslí, že Česká republika by měla se zastávat lidí, kteří jsou ve své zemi ohroženi a poskytování azylu, že je obecně jako dobrá věc, tak v tomto případě váhají, protože pokud jde o pana Tymošenka, tak ten je otázka, jestli vůbec má co být na svobodě. On prostě způsob, jakým v 90.letech na Ukrajině zbohatl, je doopravdy, doopravdy podezřelý a mnoho lidí soudí, že prostě nejen on, ale i ta jeho plynová princezna, jeho manželka, tak že vlastně nejsou pro Ukrajinu žádné terno.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu, budeme-li ale tedy ctít presumpci neviny, tak je pravda, že on za to v roce 2000 už seděl, tuším, ve vazbě, ale nakonec ta žaloba byla, myslím, stáhnuta, tak to dopadlo, ne.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přesně tak, ale to jsou vlastně pokaždé politické procesy a vždy i to uvalení vazby i to stažení obvinění má prostě nějaké mocenské pozadí. Ukrajinci prostě mají stejný problém s výběrem politiků, jako máme my, anebo jako mají Američané s republikány i demokraty a jako mají asi všichni, totiž to, že vybírají stále ze stejných kandidátů. Teď použiju takový expresní výraz, politických mafií, kteří provádějí stejné nepravosti v různých dresech. A oni si nevyberou, jo, Tymošenková byla odsouzena ve zpolitizovaném procesu, ale, ale vlastně totéž se v minulosti dělo v opačném gardu a děje se stále. A to je vlastně to největší neštěstí, že vlastně není si z čeho vybrat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdo může podle tebe za zmatky v projektech, které se ucházejí o prostředky z Evropské unie v rámci operačního programu Vzděláváním pro konkurenceschopnost. Ministr školství Josef Dobeš tvrdí, že je to tedy dřívější vrchní ředitel příslušného odboru Jan Vitula, ten pochopitelně tvrdí pravý opak. Jak se v tom vyznat?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, předně je potřeba říct, že pokud se obcházejí pravidla, tak takové zastavení dotací a jejich vrácení je naprosto v pořádku a je to docela zdravá věc, protože ty peníze, pokud nejsou využity na to, na co využít být mají, tak se pak využijí na nějakou špatnost, anebo dostanou se k nim špatní lidé a celý ten problém se ještě dál vyostřuje. To znamená, asi vinni jsou všichni ti, kteří prostě si udělali z těch evropských dotací vlastní byznys. Ono ten systém jejich přidělování je pochybný sám o sobě, protože ta pravidla jsou tak komplikovaná, je to zatíženo takovou obrovskou byrokracií, že i v dobrém úmyslu je problém se v tom teda vyznat. A pokud má někdo úmysl špatný, tak to už je ještě prostě katastrofa na druhou. Ale našim snem by neměl být svět, ve kterém se peníze různě přerozdělují svrchu, měl by to být svět, ve kterém se znovu obnoví nějaká přirozená konkurenceschopnost a kde prostě se bude, kde uspějí ti, kteří jsou prostě chytřejší, pilnější a ne ti, kteří mají kontakty a kteří umějí obcházet pravidla.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On je podivný třeba ten projekt OKNO, o kterém se teď začalo mluvit, jmenuje se tak proto, že je nazván Obecné kompetence našim občanům. Je to asi 500 milionů korun a ten počítá s rozvíjením finanční gramotnosti vkládáním informačních letáčků do vybraných tištěných médií, tedy mimo jiné, což se tedy Evropské komisi tak úplně nezdálo, co tobě?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je, tady se stále přemýšlí, jak se, jak se k penězům dostat a ne, jak za ně něco udělat. A to je vlastně začátek toho celého problému. Pokud prostě jsou ty peníze získány a využity na něco, co doopravdy někomu pomůže, tak pak řeknu, ano, tak má to asi nějaký smysl. Ale pokud ty peníze takovémuto účelu neslouží, tak pak ani radši vůbec nepřijdo. A tohle to je přece tak vymyšlené, že tomu nemůže nikdo úplně věřit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak já se přesto ale ještě zeptám na aktuální informaci, dnešní iHned.cz píše o problematickém projektu Sport, ten se jmenuje Vzděláváním k vyšším kompetencím v oblasti tělesné kultury a zdravého životního stylu, mimochodem už ten název je odpuzující. A ten má za 650 milionů analyzovat oblast vzdělávání ve sportu, vytvořit metodiku a prozkoumat, v jaké kondici jsou česká sportoviště a pak vytvořit jakési televizní spoty. Tak já myslím, že není divu, že si v Bruselu musejí myslet, že jsme spadli z višně.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, když, když vidím a prostě dívám se teď konkrétně třeba na Martinu Sáblíkovou, anebo před tím na Petru Kvitovou s Tomášem Berdychem, jak se vlastně na ty úspěchy, kterých dosáhli, dosáhli, šíleně nadřeli, tak jsem si najednou uvědomil, že vlastně to je přesně ono. Jedině ten úspěch, na který člověk musí vynaložit spoustu práce, má nějakou cenu a cena toho, co je dosaženo snadno, je vlastně ve skutečnosti zanedbatelná. A podobně to působí, podobně si myslím, že to platí i v byznysu, i když tam si to lidé vůbec neuvědomují. Pokud někdo se k penězům dostane snadno, tak z toho není vůbec žádný užitek, jo, on si jich prostě ani nemůže vážit, tak je potom utratí na pitomosti, anebo ještě na nějakou další špatnost. Zatímco když ty peníze jsou pořízeny těžko, protože člověk se na ně nadřel, musel doopravdy něco dokázat a něco vymyslet, zorganizovat, a tak dál, tak potom ty peníze většinou i slouží dobrému účelu a právě tyto projekty, které takhle vznikají, kde vlastně popsáno už je to úplně takovou divnou řečí, která nemá nic společného se životem, no, tak tam prostě lidé, kteří předloží takový návrh, by okamžitě měli být podezřelí. To si myslím, že jestli v tom Bruselu jsou ještě nějací lidé, kteří mají zbytky nějakého zdravého rozumu, tak to je naše jediné štěstí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ministr školství slíbil, že když jeho resort nevyčerpá finance z fondů Evropské unie, že rezignuje. Zvyšuje to v tvých očích jeho důvěryhodnost?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, on by měl, on by měl rezignovat v případě, že budou vyčerpány takhle špatně. Na takovéhle projekty, jaké zde byly právě popsány. Takováto představa, že se všechny peníze musí vyčerpat, když vlastně nevíme o ničem doopravdy konkrétním, pozitivním, na co by měly být použity. A vymýšlíme si takovéhle hlouposti, no, tak to je celé postavené úplně na hlavu. On by měl podat demisi, ale z úplně jiného důvodu. V případě, že se to vyčerpá.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Loni bylo vyhlášeno 11451 osobních bankrotů, což je oproti roku 2010 nárůst o 89 procent. Ivane, jak to vidíš, nepotřebujeme opravdu ty letáčky, které by nás zachránily od pádu do dluhové pasti?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já právě takové ty letáčky nacházím ve své schránce, které mě vyzývají k tomu, abych si půjčil.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, třeba to tak bylo myšleno, že tedy finanční gramotnost bude vlastně vyvažovat.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Asi jo, jeden letáček, že by prostě vyvážil škodlivost toho druhého. Ten dobrý toho špatného. Já mám pocit, že půjčování peněz je u nás ukázkou dobře zorganizovaného zločinu, že vlastně už dávno nejde o pomoc potřebným, o takové podání pomocné ruky. Ale o chytání lidí, kteří jsou v nouzi, do dluhových pastí, kdy člověk, kterému chybí pár stovek, nakonec přijde v důsledku o barák. Těch případů je strašně moc, ono se to nezdá, protože se o tom píše jenom v nějakých extremně křiklavých případech a většinou také se o tom nepíše proto, protože nestane se to celebritě, stane se to obyčejnému člověku někde na vsi, kterého, kterého znají tak akorát jeho sousedé. Ale ten potom končí ve všelijakých azylových domech a někde, kde mu navaří polévku za to, že jim odevzdá půlku důchodu a těhle těch lidí strašně přibývá. A to politiky prakticky, zdá se, nezajímá. Přitom je evidentní, že když někdo vstupuje do toho, do toho podnikání, do finančnictví s tím, že půjčí lidem, u kterých je velká šance, že nevrátí, to znamená, že to je celé postavené na hlavu, tak na ně je potřeba se dívat ne jako podnikatele, ale jako na zločince. No, a to, když se neděje, tak pochopitelně těch případů bude přibývat, protože lidí, kteří se dostanou do tíživé situace, je mnoho a že potom už jako nevědí, jak situaci řešit a chodí jim složenky a oni je vyhazují do koše a mají pocit, že tím se zachrání, no, tak to, já se u toho jako směju, ale ve skutečnosti zuřím a já si, Vláďo, někdy myslím, že jsem mírný člověk a pak se přistihnu při tom, že bych rád někomu rozbil držku, ale přitom ani nevím, jak se to dělá, jo. Ale podívám se v televizi na zprávy a vidím tam prostě lidi a chtěl bych je jít prostě, chtěl bych jim doopravdy rozbít hubu, ale říkám, přitom to ani neumím.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ono asi, když by to mělo být takto adresné, tak se těžko hledá ten konkrétní viník.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
V pálenici jsme se najednou shodli, když jsme pili, kterému bychom rozbili, no, dobře, tak.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já ještě jenom se přece jenom, aniž bych chtěl zpochybňovat to, co jsi právě řekl, tak ve většině médií se dozvíme, že právě těch osobních bankrotů bude přibývat, ale pak je tady jiný pohled, když to vezmeme čistě matematicky, tak v roce 2009 se osobní bankroty ve srovnáním s tím předchozím rokem 2008 zvýšily o 260 procent. O rok později to bylo o 173 procenta, v roce 2011, jak víme tedy, o 89 procent. Čili ta dynamika jejich růstu se zpomaluje, co ty na to?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já nevím, jestli je to matematická věc, ve které by nám poradil matematik, že když už je jí moc a přibyde jich.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Že už nebudou tak rychle přibývat.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak budou přibývat pomaleji, ale bude jich stále víc. Ale on ten osobní bankrot, to je vlastně věc, která není úplně hloupá. To je situace, jak se domoci nějakého nového začátku, anebo nějakého pokusu o vypořádání té situace, která je už neřešitelná jiným způsobem. Ten člověk, který už se zadluží tak, do takové míry, že už vlastně nemá šanci to žádným způsobem splatit, tak tehdy má prostě novou, novou možnost vymyslet si nějaký splátkový kalendář, zorganizovat si svůj život, zjistit, za co ty peníze dává, kde je dostává a najít prostě nějaké, nějaké řešení, kdy to sice ztuha, ale přece jenom jakž takž půjde, aby se nemusel oběsit, jo. To znamená, ten osobní bankrot je, řekl bych, z jedné strany barometrem toho, že se ta situace zhoršuje, ale z druhé strany je to instituce, anebo institut, který, kterého smyslem je, aby ten člověk se prostě znovu postavil nějakým způsobem na nohy.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu ale nezbývá, než apelovat na zdravý rozum, snažit se předcházet takovým situacím. Proto nic proti finanční gramotnosti, ale jde o tu formu, jenom abychom to asi upřesnili.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak zkusme takovou osvětovou věc a řekněme teď do rádia, že prostě půjčuje si jenom pitomec. Tak to je jediné, co se k tomu dá říct.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to vidí Ivan Hoffman. Ivane, co to je Holešovická výzva.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je velice zajímavý pokus, který vznikl někdy v polovině prosince a na internetu se rychle šíří a je to, je to výzva, aby se, aby se dali dohromady různé protivládní organizace, iniciativy a naštvaní jednotlivci a svrhli tento starý režim. Mně se na tom líbí ta myšlenka, že o tomto režimu, který zde máme, už se nehovoří jako o novém a ten minulý je starý, tenhle ten za těch 20 let zřejmě už hodně zestárl a tak vlastně iniciátoři té Holešovické výzvy mají představu, že je potřeba dát dohromady celostátní konferenci, kde se sejdou všichni, kterým se to tady nelíbí, kam už to teda dospělo a tento korupční režim, který je z jejich pohledu nereformovatelný, to je i z mého, jo, ten je prostě nereformovatelný, je potřeba svrhnout s tím, aby se otevřela cesta k pozitivním změnám. To je Holešovská výzva. Já mám pocit, že když slyším pana Zavadila, šéfa odborů, jak říká, že vlastně zde není nálada nebo atmosféra pro generální stávku.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na to jsem se chtěl ptát, jestli si myslíš, že ta situace je opravdu tak vážná, když ani Zavadil tedy to necítí tak, že by třeba nazrála doba na generální stávku.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já mám pocit, že on to tak necítí, protože on je šéfem odborů, on reprezentuje lidi, kteří se živí prací, zaměstnanec reprezentuje a ti, zřejmě má signály z členské základny, mají pocit, že nemá smysl se brát za vyšší platy v situaci, kdy ze všech stran slyší, že kasa je vybílena, že prostě všechno je rozkradeno, nejsou peníze, takže by se jich stejně ani nedomohli. A tak vlastně vidí v takovém nějakém velkém protestu marnost. A to asi je i pravda, prostě generální stávky, které, jejichž smyslem je docílit vyšší mzdy, neuspěly ani v jiných zemích, neuspěly ve Francii a tak dál. Já si myslím, že dobrým důvodem pro generální stávku není, že člověk má poloprázdnou peněženku a že potřebuje pár stovek navíc, dobrým důvodem je obnova demokracie, když vlastně ta elita, která prostě na tom místě zdegeneruje, protože už, už se nevyvíjí, jo, prostě stále menší skupinka lidí uzavřená do sebe ovládá, ovládá prostě to společenské dění a už vlastně ty společenské procesy brzdí, už jenom překážejí, tak je potřeba v jedné chvíli je vyměnit. A na to je dobrá generální stávka, ne na to, aby člověk získal pětistovku.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já se ještě vrátím ke znění té takzvané Holešovické výzvy, ono to svrhnout.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Holešovské, Holešovské. Ona vznikla v Holešově, ne v Holešovicích.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pardon, Holešovská výzva, omlouvám se, ale ptám se na toto. Ta formulace svrhnout režim, není to příliš drakonické? Od čeho jsou volby, jak vím, jak mi odpovíš, ty jsi mluvil o těch stejných dresech nebo různých dresech a stejnejch družstvech, ale přece jenom, ty jsi mluvil o nějaké obnově demokracie. A je tohle to cesta, může, mohou ty pozitivní změny nastat takovouhle cestou?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak oni se samozřejmě okamžitě distancují od extremistů, od anonymních hlasů, říkají, že je potřeba, aby se lidi sešli, dali dohromady takové týmy, který prostě napíšou nové zákony a hovoří o tom, co se stalo na Islandu. To znamená, je to asi trochu inspirováno tím, co se už někde povedlo. To je jedna věc. A druhá, ono to vždycky tak jako drsně a pokaždé stojíme před takovou otázkou, jestli neskončíme z bláta pod okapem, jo, a já. Mně tak napadlo, že, že my se tak bojíme toho, že skončíme pod tím okapem, že prostě jsme schopni desetiletí přešlapovat v bahně, jo. Já si někdy už říkám, že stojí za to to změnit a aspoň pro tu změnu, jo, prostě radši se postavit pod ten okap v nejhorším případě, protože je evidentní, že taková snaha nějakou změnu, nějakou revoluci, tak tohle by asi revoluce nebyla, spíš takové vzepětí lidu změnit společnost, tak ono se to, ono se to téměř nikdy nepovede, jo. Ale ta naděje je skromná, jo, ale když se nedělá nic, tak to je naprostá jistota, že se nic nestane, nic nepovede a že všechno zůstane špatně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale zamluvili jsme tu moji otázku ohledně voleb.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tam já mám pocit, že jde o to, aby prostě nové volby, které by byly vyhlášeny poté, co podali demisi především vláda, prezident, ale i, já nevím, manažeři polostátních podniků, no, prostě všichni, které vidíme v televizi, že překážejí a škodí, tak že by potom ty volby nové se odehrály podle určitých pravidel, například, a to už jsem tam někde si četl, že o tom už tak nahlas si přemýšlejí, že by byl stanoven strop na to, kolik může politická strana dát peněz do kampaně, neboť je naprosto jasné, že ty velké strany se drží u moci jenom proto, že, že, že, řekl bych, zmanipulují lidi obrovskými částkami, které vloží do reklamy.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, a není to naše chyba, že se necháme zmanipulovat jako voliči?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že ano, že určitě, do značné míry je to dáno i pasivitou občanů, ale zase to je, to je tak, že ono dříve nebo později lidem ta trpělivost dojde, to je, nevíme kdy, jo, já mám pocit, že to je, jako když chceš predikovat výbuch sopky. Stále vidíš ty obláčky, ale nikdy nevíš, kdy k té erupkci nakonec dojde.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jsme zpátky na tom Islandu.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, ano, přesně, obloukem jsme se vrátili.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Můžeme to nastudovat a probrat třeba příště, nebo popříště, jestli tenhle ten model nebo ten experiment islandský může, může být nějakým způsobem úspěšný. Ale já bych měl ještě jedno domácí téma minimálně. Postřehl jsi, jak se média, včetně těch veřejnoprávních, chystala na sobotní pohřeb do Tanvaldu. Protože ten pohřeb romského mladíka zastřeleného v prvních hodinách roku proběhl klidně, tak ono to působilo skoro jako zklamání, že nebude o čem referovat. Jak to vidíš?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, něco na tom asi je, ale nejhorší na tom je, že my vlastně neznáme ten příběh, nevíme vlastně, co se přesně stalo. Říká se, že je to ve fázi vyšetřování, že ten střelec je vyšetřován na svobodě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A tady zase, promiň, že ti skáču do řeči, není to, je to vina policie nebo médií, protože skutečně zaměřili se především na to, co se bude dít v tu sobotu, protože se tam čekaly nějaké střety.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Nikoliv na to, co se stalo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přesně a nevíme vůbec, co se odehrálo.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já nevím, jestli je to prostě snaha o nějakou politickou korektnost, anebo jsou všichni zklamáni, že v tom nebyl rasový motiv, nevím. Ale mně to tak přijde, že ze všeho nejpravděpodobnější, z toho, co jsme dosud slyšeli, je, že dotyčný střelec prostě šel a byl napaden dvěma lidmi, kteří po něm chtěli peněženku a on se rozhodl, že jim ji nedá, oni mu rozbili hlavu, no, a on je zastřelil. No, a pokud to bylo teda takto, tak potom je potřeba říct, že poučení z takovéhoto příběhu je, nemá smysl někoho okrádat ve tmě někde u plotu, u tratě, na ulici, když nemám jistotu, jestli nemá náhodou pistoli, jo, například. Tak to by byl srozumitelný příběh, kterému rozumíme. Ale to všechno, co o tom slyšíme, zatím je tak nejasné v takových náznacích, že, že doopravdy nevíme. A já k tomu odmítám mít jakýkoliv názor, dokud nevím, co se stalo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kamil Bílý, předseda sdružení Roma Tanvald, řekl, že nechtějí brát spravedlnost do vlastních rukou a žádají regulérní soudní řízení a potrestání viníka. To zní, myslím, velmi rozumně.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To zní rozumně, protože nakonec může být potrestán jeden z těch dvou, který přežil.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, a teď, abychom nekončili takto, tak mám ještě otázku na závěr. Jak jste doma oslavili, že se podle zákona zvířata od nového roku stali z věcí živými bytostmi.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak velmi, protože, tak my jsme naši kozu Zuzu a ovečky brali jako živé bytosti i předtím, jo, prostě neměli jsme k nim ten přístup právní jako k věci. Ale já si myslím, že to je, že to je správné proto, protože mnoho lidí, kteří prostě mají, mají ke zvířatům nějaký vztah a nelíbí se jim, když ta zvířata trpí, když je někdo trápí, tak jsou určitě rádi, že vlastně zvířata získávají i nějakou lepší právní, právní ochranu. Kdo ty zvířata nemá rád, tomu to přijde jako nepodstatné, ale nám jsou bližší než mnoho lidí a tak jsme to doopravdy jako ocenili.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem tohoto vydání pořadu Jak to vidí byl Ivan Hoffman, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu. Tuším, že za 14 dní zase na shledanou.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Zdravím, ano, těším se.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: iho
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.