Jak to vidí Ivan Hoffman - 8.3.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes komentátor Deníku Ivan Hoffman. Pěkný den do Zlína. Pěkný den do Zlína.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Zdravím vás srdečně, dobrý den.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme 8.března, tedy Mezinárodní den žen, který byl v minulosti ve znamení karafiátů, školních besídek i bujarných oslav na pracovišti. Když jste byl malý kluk, taky jste doma recitoval básničky a kupoval kytičky?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já myslím, že ano, že to bylo povinné.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A potom, když už člověk povyrostl, jak to vypadalo třeba na pracovišti, taky jste zažil všechny ty bujarné oslavy, které se konaly?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Mám to v paměti a vím, že prostě tento svátek byl spojen s opilstvím mužů, do značné míry. A byly některé situace prostě, které byly doopravdy pro ženy úplně nedůstojné a nedivím se, že vlastně ten svátek na nějakou dobu, poté, co se změnila doba a změnil režim, tak se u nás opravdu prostě vytěsnil. Lidé potřebovali si od něho odpočinout. Ale mám takový pocit zase dnes, že MDŽ je vlastně docela silná marketingová značky, to přirovnám třeba ke kofole, prostě a v rámci takového retrostylu se určitě prostě pro ten svátek najde nějaké nové použití. A mám pocit, že se pomalu vrací.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
On se pomalu vrací, ale v dnešní době, o co by měly ženy usilovat? Co by měl ten název Mezinárodní den žen v sobě skrývat?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že by měly usilovat přesně o to, oč usilovaly před sto lety, když to vznikalo. Podobné šance. To je strašně jednoduché. Navíc my dnes žijeme takovou pohodlnou dobu, práci těžkou jsme svěřili strojům. Dneska doopravdy každý obor, teda běžný, lidské činnosti úplně stejně zvládne žena jako muž. A doopravdy není důvod, abychom byli nějak, dnes to právě u příležitosti toho svátku čteme všude v novinách, na druhém místě od konce, pokud jde o znevýhodnění žen při výplatě. Prostě není žádný důvod, aby za stejnou práci dostávala žena daleko méně peněz než muž. Toto se nedá vůbec jako logicky nijak vysvětlit.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče té rovnoprávnosti, tak nejvíce daleko jsou na Islandu. A potom my v tom žebříčku, který byl loni zveřejněn podle Světového ekonomického fóra, tak jsme na 74.místě. To jenom pro ilustraci. Takže těch věcí, co mají ženy před sebou v naší republice a potažmo i v celé Evropě, je určitě hodně. To bylo první téma, které jsme si dnes probrali v pořadu Jak to vidí s komentátorem Deníku Ivanem Hoffmanem.
Jako každé pondělí, tak s komentátorem Ivanem Hoffmanem se zamýšlíme nad událostmi posledních dnů. Budeme těm velmi čerstvým událostem, díval jste v sobotu večer na předávání sošek Českých lvů?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem to sice nestihl, ale průběžně to samozřejmě sleduji, protože jsem teda filmový divák od dětství, od mládí.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jen pro zajímavost, pokud to někteří diváci nesledovali, tak hlavní ceny posbíraly filmy, které se věnují příběhům z války, tedy ze druhé světové války. Proč si myslíte, že mladé filmaře zajímají právě tato témata?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Ono to má svoji logiku, protože silné příběhy se pokaždé odehrávají v mezních situacích. A pak přichází po těch mezních situacích takové vždy dlouhé období, kdy jsou věci jakoby v pořádku, kdy se nic dramatického neděje a kdy se příliš nevyjeví lidské charaktery. To znamená, že to bude možná ten hlavní důvod, proč filmař sáhne po nějaké látce, která lépe mu dovolí vykreslit nějaké drama. Ale k tomu bych ještě řekl, že také dalším důvodem je, že historie, ona tady není někdy příliš pro ty, kdo ji prožili, protože oni k ní mají nějaký vztah, nějak ji zažili a taky velmi často se snaží ze svého vědomí spíše vytěsnit, neradi vzpomínají na období, které bylo třeba těžké a oni v selhali, anebo dodatečně si myslí, že mohli prostě se některé věci udělat jinak, anebo že se mohli jinak zachovat. Historie je pro ty, kteří přijdou až potom, a ti se potřebují s tou minulostí nějak vypořádat, protože v ní tuší nějaké své kořeny. Cítí, že tam někde jsou vzorce, dejme tomu, chování, které je ovlivňují, aniž by přesně rozuměli tomu proč. To znamená, je to vždycky tak, že k té historii se vracejí ti, ty další generace, ti mladší. A většinou také, anebo já si myslím, že většinou i porozumí lépe než ti, kdo to sami prožili.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Už jste mi částečně odpověděl. Ty tři velmi oceněné snímky tedy jsou to filmy Protektor, Tři sezóny v pekle a samozřejmě si Kawasakiho růže. A ještě znovu se zeptám, opravdu si myslíte, že tyhle filmy, tyto náměty přivedou do kin mladé diváky, anebo právě jen pamětníky. Ono to souvisí s tou hospodářskou krizí, že člověk se nechce zatěžovat takovými těžkými tématy, ale spíš oddychovým žánrem. Co o tom soudíte?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem dneska právě slyšel takovou statistiku, že zatímco o 4% kleslo HDP, prostě je zde krize, tak v kinech prudce roste počet návštěvníků. To znamená, že právě možná naopak. Taková těžká doba vede člověka k zamyšlení o podstatnějších věcech. A může to být samozřejmě i tím, že se chodí do kina bavit. To bysme museli přesně říct, na jaké filmy. Ale já si v té souvislosti ještě vzpomínám na takovou jednu knížku, kterou napsal existencialista, spisovatel francouzský a bylo to o tom, on nechal, svému hrdinovi vložil do úst takovou větu, že nejlepší systém v minulosti, v dějinách bylo otroctví, Robert Cami se jmenuje ten spisovatel. A to proto, že vlastně v otroctví, kdy člověk je úplně na dně, kdy o sobě vůbec nemůže rozhodnout, kdy je ponížen a kdy se mu ubližuje, tak jedině tehdy může ukázat doopravdy, co v něm je. To znamená, to je taková chvála prostě těžkých poměrů. Já mám pocit, že lidé vždy potřebují nějaký vzor, nějaké hrdinství někoho, kdo prostě se vyrovnal lépe se situací než ti ostatní a to v těch filmech z toho těžkého období, z toho nějakého dusna nebo nějakého teroru, tak to tam ti mladí lidé nacházejí.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Uvidíme, jak dopadne příští předávání sošek Českých lvů, protože nejúspěšnější ...

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Možná budou už konečně i nějaké úspěšné veselohry jako třeba v šedesátých letech, kdy se všichni prostě bavili, tak možná dneska je těžká doba.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože v téhle souvislosti chci zmínit, že vlastně nejúspěšnějším diváckým filmem loňského roku se stala komedie Marie Poledňákové Líbáš jako bůh, tak uvidíme, jak to bude v příštím roce, jestli tam budou tyto filmy, tyto snímky, anebo nějaká komedie, už nějaká vznikla, určitě se ještě nějaká chystá. Ale za chvíli už pojďme k dalšímu tématu.
Ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha si povídáme s komentátorem Deníku Ivanem Hoffmanem. My jsme v podstatě už spolu uzavřeli téma těch filmů a MDŽ a teď mě napadla ještě jedna souvislost, že v noci na dnešek se předávali filmoví Oscaři. A cenu za nejúspěšnější film převzala žena, režisérka, která se v historii stala první ženou, která tuto sošku za celovečerní film získala. A to se vracím k té rovnoprávnosti žen. A ještě druhé téma, skutečně ten snímek, který vyhrál, tak je to snímek opět tedy z války, je to tedy postavení nebo vůbec působení Američanů v Iráku. To jenom na okraj. A u toho tématu ještě zůstaneme, protože se dostaneme do bývalé Jugoslávie. Radovan Karadžič přestal ignorovat Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii a v Haagu pronesl řeč. Válku v Bosně z let 1992 až 95 obhajuje jako oprávněnou a svatou. Vůbec nezaznělo ani jednou z jeho úst nějaká zmínka o nějaké omluvě a podobně. Co o tom jeho vystoupení a vůbec o jeho postoji k válce soudíte?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Tak pro mě tím jenom potvrdil, že před ten soud patří. A nejen jako člověk, který dával nějaké rozkazy a který podepisoval něco, na základě čeho potom umírali lidé a umřelo jich hodně. On současně patří k takové té vrstvě intelektuálů, kteří v té bývalé Jugoslávii společnými silami, Chorvaté, muslimové, Srbové, způsobili vlastně rozdmýchání celého toho napětí. Já si pamatuju z té doby jedno takové setkání spisovatelů v Polsku, kde bylo několik srbských intelektuálů, kteří doopravdy hovořili s takovými plamennými zraky o tom, jak prostě se tam dějí věci strašně podstatné a důležité a divili se tomu, jak my ostatní nerozumíme, jak nás to vůbec nezajímá, jak ignorujeme prostě ten děj. Všichni prostě byli posedlí najednou tou starou historií, různými křivdami, různými národními oprávněnými nároky a zájmy. A byli to ti intelektuálové, kteří rozeštvali sousedy, kteří předtím vedle sebe dlouhá desetiletí v té vesnici žili a pak jednoho dne jeden soused druhému zapálil dům. Ono nestačí jenom pojmenovat ty viníky, těch je samozřejmě v té bývalé Jugoslávii a mnoho a oni jsou úplně na všech stranách a dokonce postupně se ukazuje, že ani ty západní státy, které je obklopovaly, a měli tam to prostě svářící se území a měli tam své vlastní různé mocenské a jiné geopolitické zájmy, tak ještě také přilévali olej do ohně. To znamená, těch viníků je dlouhá řada. Ale ten princip, to zlo, které je potřeba hledat, to je poměrně jednoduché, a to je prostě v té neschopnosti odříct se toho násilí. Prostě nejít a nezapálit ten dům a nezabít toho souseda.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam je právě zrůdné v tom, že to byli intelektuálové, kteří propagovali právě tuto ideologii a znesvářeli, opravdu jak jste říkal, své sousedy. Tak tolik téma bývalé Jugoslávie. Za chvíli probereme další a bude se týkat našich řidičů.
Čeští řidiči si stěžují na postup německé policie při dopravních kontrolách. Mají totiž za to, že proti nim je postupováno daleko přísněji než u jiných řidičů. V Německu, zdá se, mají pocit, že se od nás, tedy z České republiky, k nim šíří drogy. Jak, pane Hoffmane, na tato obvinění reagovala česká politická scéna? Překvapilo vás něco, nějaká reakce?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
No vůbec ne, tak oni pochopitelně toho využili, mohli ukázat, jak se berou za české zájmy a jak prostě to těm sousedním Němcům ukážou, ať už teda jedná se o to, že bude interpelována Evropské komise prostřednictvím europoslanců zvolených za ODS, k čemuž je přímo v Bruselu vyzval jejich předseda strany. Anebo ať už se jedná o ministra vnitra, který prostě komunikuje se svým protějškem a nechává si to vysvětlovat a tak dál. Promluvila k tomu vláda. Myslím, že pro těch několik českých řidičů, kteří byli šikanování za hranicí, toho udělali naši politici strašně moc. A určitě je to jako v pořádku. Jenom nemohu se zbavit dojmu, že teda ta publicita, která tomu byla předvolebně věnována, daleko převážila skutečnou závažnost toho, co se děje. Z jedné strany je to samozřejmě prostě takové téma, o kterém si lidi rádi popovídají a kterému každý rozumí. Je to jednodušší než rozebírat nějaké strašně komplikované ekonomické záležitosti, anebo je to daleko nadějnější, pokud jde o výsledek, než řešit problém korupce, o kterém všichni předem vědí, že ho stejně nevyřeší. Ale já bych přece jenom to trochu porovnal s tím, že jenom takovou zmínku jsem zaregistroval o tom, že se u nás staví mosty, které budou schopny se zvedat, aby pod nimi podepluly lodě, o kterých víme, že nikdy tam plout nebudou. A to je jenom drobná zmínka. Ale kolem toho, že prostě někdo požádal nepřiměřeným způsobem řidiče o to, aby mu ukázal, co veze, tak kolem toho prostě jsme rozpoutali úplně mediální tsunami.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že to skutečně souvisí s tím, že se velmi blíží květnové volby.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě, s ničím jiným.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tolik Ivan Hoffman, komentátor Deníku. A za chvíli už nás čeká další téma. A to se bude týkat především severočeských obcí.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Prolomit či neprolomit limity těžby hnědého uhlí? Různé odpovědi bychom se dozvěděli od vědců, uhlobaronů, ekologů a lidí, kteří právě v těchto oblastech bydlí. Jak by se ale k této otázce měl postavit stát? Tady by to stanovisko mělo být jednoznačné a mělo by vyjadřovat zájmy skutečně, řekněme, národní zájmy, když to tak nazvu.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Možná je dobré se vrátit těch dvacet let zpátky. Ve chvíli, když byly limity těžby stanoveny, tak se tak dělo pro to, protože se předpokládalo, že nový režim nebude pokračovat v tom, čím se vyznačoval ten starý, že u nás bude postupně utlumen takový ten těžký průmysl, který potřebuje strašně moc energie, že se teda vlastně to uhlí přestane spalovat, neboť vlastně už před těmi dvaceti lety se vědělo, že to je surovina velmi cenná pro, dejme tomu, chemické zpracování. A že pálit ho jen tak prostě kvůli výrobě elektřiny je vlastně plýtvání a že to je vlastně škoda. Před těmi dvaceti lety se také předpokládalo a vlastně ta akademie věd ve svém stanovisku, když říká neprolomovat teda ty těžební limity, říká, že se dvacet let promarnilo, protože k té společnosti, která by jen budovala spíše výroby, kde se více využije chytrých lidí a nějaké inteligentnější práce než jenom té hrubé síly, tak těch příliš nepřibylo. Respektive mohlo jich být víc. Podobně chtěli jsme být před dvaceti lety, nebo chtěli jsme se stát vzdělanostní společností, která vlastně bude prodávat to, co nosíme v hlavách a spíše než nějaké nerostné suroviny a vyvážet prostě energii, tak k tomu taky úplně nedošlo. A tady člověk si říká, jako proč vlastně dnes, když těchto cílů se nedosáhlo, proč od nich najednou ustupujeme, proč najednou nám různé PR agentury, které zastupují zájmy těch těžařů, začínají vysvětlovat, jak strašně moc potřebujeme to hnědé uhlí, jak jenom z něho se vytvoří ta nejlepší a nejstabilnější elektřina ve dne nebo v noci. Najednou prostě se šíří takové teorie a úplně se zapomnělo na to, že ten důvod, proč s tím uhlím jsme chtěli šetřit, tady před dvaceti lety nějaký existoval a vlastně existuje úplně stejný i dnes.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Zapomněli, jsme dvacet let ta diskuse nebyla, nic se proto neudělalo. Ale co se bude dít dál? To je otázka, která pochopitelně nejvíc zajímá obyvatele severočeských obcí, protože tam u nich se to bude řešit. A tam dojde určitě k hodně osobním tragédiím.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Tak ono je to tak, že ve chvíli, když prostě lidé žijí v prostředí, které je nezdravé, tak já osobně se jim trochu divím. Kdyby prostě ten stát do toho dal nějaké peníze a nabídl jim nějaké zdravější životní prostředí někde jinde, tak by oni jednotlivě možná na to přistoupili. Ale systémové to není. Systémově udělat to, co udělali Němci v Severním Porýní, kde kraj, který byl podobně devastovaný jako je u nás, byli schopni prostě v historicky krátké době naprosto zrekultivovat ty obce, prostě posadit do nového prostředí. Oni prostě z těch těžebních pánví uměli prostě tu vesnici přestěhovat o kus dál tím, že nejprve přestěhovali hřbitov, přestěhovali kostel, to znamená, neobrali je o to, co tvoří taky součást toho domova. A tu krajinu zachránili. A z toho Rýna, který jednu dobu byl prostě jenom takovou zapáchající stokou, je opět prostě čistá normální řeka. To znamená, dá se říct, že je v lidských silách prostě poté, co způsobil nějaké, nějakou přírodní katastrofu, tak i to vracet do normálu a rekultivovat, recyklovat, navracet. Umíme to. Jenom je potřeba chtít, ale já se obávám, že ten hlavní důvod té nechuti je, že především převažují zájmy lidí, kteří potřebují vydělat co nejvíc peněz a to ostatní je jim úplně jedno.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, řekl jste to dobře. Lidské schopnosti na to máme, ale vůle, vůle nám jaksi chybí.
Tak jsme se o víkendu dozvěděli o homosexuálech, které řídí ministerstvo dopravy i České dráhy. Velmi tvrdá vyřkl odborář, kontroverzní odborář Jaromír Dušek. A sklidil za to velmi tvrdou kritiku. Byl to pro vás šok, co vyšlo z úst právě Jaromíra Duška? Není to jeho první kontroverzní výrok.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
No určitě ano, já v první chvíli samozřejmě mě napadlo asi to, co asi napadne většinu lidí, že je to prostě teda sprosťák. Prostě to je jediné, co, jako první mi přišlo na mysl. Ale pak jsem jako, ale překvapilo mě u mě samého, že hned vzápětí jsem si říkal, to je ale zvláštní, že kdyby to neřekl, tak mě to ani nenapadne, tak to ani nevím. A říkal jsem si, a je to teda vůbec pravda, protože v žádné z těch odpovědí jsem se nedozvěděl, že třeba si vymýšlí, že to tak není, že České dráhy a ministerstvo dopravy není plné homosexuálů, jak on tvrdí. A teď nevím, tak prostě je, nebo není. Ve chvíli, ale když si položím tuto otázku, tak už jsem sprosťák jako on, protože co mě to má co zajímat, to je věc každého. Možná, pokud se to opírá o nějaké jeho, já nevím, poznatky a nebo je to doopravdy pravda, tak potom by mě samozřejmě zajímalo, proč lidé, kteří patří k nějaké minoritě, a to je úplně jedno, k jaké, proč mají takovou tendenci jako být pohromadě a nějak blížit se k sobě. A proč vlastně nějakým způsobem to dávají najevo, proč si to nenechají sami pro sebe, aby potom se vůči nim nezvedaly podobné nenávistné nějaké teorie. Protože já předpokládám, že ten odborář, ten Dušek, on zřejmě, když říká, že jich je tam tolik, tak tím chce něco naznačit o dopravě, že kvůli tomu, já nevím, máme málo vagónů, nebo že vlaky kvůli tomu mají zpoždění nebo něco takového, protože jinak nechápu, proč by to říkal. Jinými slovy, rozvířilo to u mě spoustu takových otázek, které jsem si ale potom zakázal, protože jsem si říkal, že to bych doopravdy už byl jak on.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono přece je jedno, ať je člověk jakýkoliv, důležité jsou jeho schopnosti, jak prostě na tom ministerstvu pracuje. Oni samozřejmě ti lidé z té minority o tom přece nemluví, nedávají to nikomu na vědomí. Prostě někde tu informaci pan Dušek slyšel a jaksi ji takhle vypustil do světa, protože nikdo z nás to netušil, nevěděl. A hlavně, proč bychom to měli vědět, je to přece jejich osobní věc.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě a pokud jde o toho Duška, tak asi nejsympatičtější je ta reakce odborů než těch politiků, co ti s tím můžou udělat. Ale ti odboráři se od něj distancují, protože cítí, že tohle to není způsob, jak se má vyjednávat prostě nějaký zájem a on je vlastně těžce poškodil. To znamená, ta jejich reakce, že se od něj vlastně distancují a přitom je to vlastně, dalo by se říct, taková legenda, to je člověk, který v těch odborech jako jediný doopravdy něčeho dosáhnul. Takže který prostě tady na týden před lety zastavil vlaky. A to je někdo prostě z toho odborářského pohledu. Dál myslím, že se naprosto diskvalifikoval, že vlastně, já si neumím představit, že by ještě mohl v tom veřejném životě něčeho dosáhnout. A že by mohl někoho zastupovat.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes právě Jaromír Dušek je pozván, odboráři budou chtít od něj vysvětlení a budou žádat omluvu. Ale on už předem řekl, že se omlouvat nebude. Tak uvidíme, jak to jejich jednání dnes dopadne.
Ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha si povídáme s komentátorem Deníku Ivanem Hoffmanem. Od prvního dubna začne na Slovensku platit zákon na podporu vlastenectví. Žáci v základních školách budou například na začátku každého týdne poslouchat hymnu a politici zase před jednáním vlády, parlamentu či zastupitelstev. Ve školních třídách přibudou státní znaky, vlajka a text hymny a preambule ústavy. Lze tímto způsobem vnutit vlastenectví a vůbec to sloveso vnutit není vůbec pěkné. Ale když se nad tím zamyslíme, lze to dělat takovýmto způsobem?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že to první, co tady v Čechách říkáme, když se něco děje na Slovensku, tak to je taková ta politická korektnost. První se vždycky ozve. Je to jejich věc. Pokud si myslí, že to je dobré, tak proč ne. Mají na to právo. To je první, co si řekneme, ale to je takové klišé, za kterým potom přece jenom začneme o tom přemýšlet. Ono v dnešní době, kdy světu spíš vládnou nějaké globální trendy, prostě globalizace znamená, že tady velkou moc nad tím, co se ve světě děje, mají globální společnosti, nadnárodní, nadnárodní banky, nadnárodní korporace. Ty diktují prostě mnoho takových trendů, které ovlivňují konkrétně naše životy. A vliv toho globálního, toho nadnárodního už je daleko silnější, než je i vliv jednotlivých států. A než je význam jednotlivých národů. To znamená, je to vlastně takový krok proti proudu. Ti politici vypadají, aspoň podle toho, co tak jako nahlas oficiálně říkají, že to chtějí jaksi zvrátit a že chtějí, aby prostě opět se ta společnost semkla kolem některých symbolů, aby vlastně lidé tak nějak drželi pospolu. Ale to je jenom povrch. U toho Slovenska je potřeba si hned vzápětí uvědomit, že návrh navrhla Slovenská národní strana. A jeho hlavní smysl je popudit Maďary, protože ti jsou schopni samozřejmě se identifikovat se se Slovenskou republikou, ale už těžko se slovenským národem. To není jejich národ. To znamená, když vezmeme i ten text hymny, tak ti Maďaři za prvé teda to budou zpívat s nějakým zvláštním přízvukem povinně. A za druhé, budou zpívat něco, co jim nic neříká a co je možná dokonce ještě i štve. To znamená, já myslím, že to je opět, dneska jsme to už řekli několikrát, všude je nějak stále před volbami a stále se dělají věci jakoby na efekt, spektakulárně a proto, aby prostě se vytvořil nějaký nepřítel, někdo aby se naštval. A ta národní strana a ostatní, kteří hlasovali s nimi, budou moc říct, že ano, tak vidíte, tady jsou nepřátelé slovenského národa, kteří tu hymnu nezpívají. A tak dál. Proti tomu ovšem se podobně bouří, dejme tomu, i mladí lidé, žáci ve školách, prý někteří uvažují o tom, že budou proti tomu stávkovat. A ti mají úplně jiný motiv. Oni jsou svobodomyslní a nevědí, proč by jim stát měl prostě mluvit do toho, co si oni myslí a co oni chtějí. Prostě vnímají to od státu nikoliv jako pokyn k vlastenectví, ale jako úplně obyčejnou šikanu. Prostě třeba se i stydí zpívat a teď nevědí, proč by to dělali. Přijde jim to celé směšné. To znamená, je to doopravdy velmi kontroverzní a vypadá to trochu jako nesmysl, jako něco, co nelze.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, Maďaři mluví o nacionalismu, učitelé nemají peníze na to, aby nakoupili vlajky a státní znaky. A žáci se bouří. Tak o tom zase příště. To už bylo poslední téma, které jsme v našem pořadu Jak to vidí probrali s komentátorem Deníku Ivanem Hoffmanem. Děkuji za ten rozhovor, budu se těšit příště na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já také.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Reprízu pořadu si můžete poslechnout dnes po třiadvacáté hodině.