Jak to vidí Ivan Hoffman - 7.10.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Dobrý den, dobrou pohodu. Tentokrát vás nezdravím ze studia v Praze na Vinohradech, ale zdravím vás z Karlových Varů, kde začíná, respektive pokračuje čtvrtým ročníkem Karlovarský týden. Jeho součástí je také mezinárodní festival filmů cestovního ruchu Tourfilm a řada dalších akcí. A tak nás dnes budete až do 12 hodiny slýchat právě z Karlových Varů, budeme tedy živě vysílat po rozhlasových linkách. Samozřejmě, že nepřijdete o své pravidelné relace, máme pro vás řadu zajímavostí a myslím, že největším překvapením bude i to, co bychom vám velmi rádi řekli, no, nebudu čekat až na dobu pozdější. Český rozhlas 2 Praha za svůj projekt Výlety a prázdninový projekt Kudy z nudy s Českým rozhlasem 2 dostane zvláštní cenu, a to je pro nás velký svátek. Moc vás zdravím, moc vás vítám. Moje jméno je Pavel Kudrna, slíbil jsem pravidelné relace. Nesmím zapomenout na pořad Jak to vidí, který můžete slyšet jak v premiéře, tak také v repríze po 23 hodiny. Je středa, je 7.října a naším hostem je komentátor Deníku, náš spolupracovník Ivan Hoffman. Je ve Zlíně, ve studiu Českého rozhlasu u našich kolegů. Ivane, dobré dopoledne. Tak doufám, že mě slyšíte, měli bychom si poslechnout pár zajímavých informací. Například o tom, že když mluvíme o cestování, tak není vždycky ideální destinace, kde by se nic nedělo. Mluvíme o zemětřesení na Sumatře, o tom, jaká je situace v Padangu. Tak, doporučíte cestování?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já jsem chvíli neslyšel úvod...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já se přiznám, pojďme posluchače zasvětit, je to situace trochu složitější. Já jsem v Karlových Varech, vy ve Zlíně, to znamená, že linky se soustřeďují právě v Praze. Já se přiznám, že jsem vás také neslyšel, ale pevně jsem věřil a doufal, že tam sedíte a že tam budete.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Že se spojení podaří.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Přesně tak.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
A to se stalo. Dobré ráno.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
A děkujeme kolegům v technice, že se na nás připravili. Tak a já bych docela rád začal tím cestováním, protože je řada destinací, o kterých mluvíme, ale potom, když přijde, jak se říká, na lámání chleba, tak slyšíme o místě, kde jsme byli třeba na úžasné ideální dovolené. Najednou tam zasáhne vlna tsunami, najednou je tam zemětřesení, stane se tam řada problémů, a to se stalo na té Sumatře a vy s tím máte, pokud vím, nějaké osobností zkušenosti nebo rodinné zkušenosti.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Přesně tak, přesně tak. Naše dcera byla shodou okolností právě letos v červenci v Padangu na klinické stáži jako studentka medicíny a byla tam se studenty z nějakých sedmi různých zemí světa, z Evropy tam byly nějaké Španělky, měla tam kamaráda z Rakouska a bylo jich tam teda víc a pak nám o tom teda poutavě vyprávěla a dnes, když prostě ve zprávách se díváme společně na to, co se v tom městě děje, tak říká, v tomhle tom obchodě jsem ještě před několika týdny nakupovala, anebo toto je nemocnice, ve které zůstat jedna jediná budova a shodou okolností lékařka, u které jsem tam bydlela, která pracuje na kardiologii, tak byla právě v té jediné budově, která se nezřítila. A tehdy najednou doopravdy ta vzdálená místa, která člověk zná z vyprávění, z fotografií, dostávají úplně jiný obraz, najednou je člověk nějak jinak vidí a něco úplně jiného cítí, to máš úplnou pravdu.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
To je přesně tak. Ono, když člověk, jak říkáte, je na tom místě a pak najednou vidí tyhle problémy, prožívá to velmi osobně, ale pro nás, řekněme, obyčejné smrtelníky, kteří jedou tak do Chorvatska k moři, tak je to hodně vzdálená realita, ale najednou, když člověk zná hlavní město Prahu a zjistí, že tady se rovněž řítí domy, a to dokonce ne v jednom případě, tak drobně znejistí.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak ano, jinak to je paradoxní situace, protože kousek dál vedle Klimentské jsem několik let bydlel, to znamená, tu ulici, kde se zřítil ten dům, dobře znám. Já se teda přiznám, že když vidím prostě úředníky a politiky místní, kteří o tom hovoří a jsou všichni velmi takoví přesvědčivý, tak by člověk uvěřil tomu, že doopravdy za to nikdo nemůže, že to je prostě nešťastná shoda okolností a tak dále, ale zase, když naslouchá těm sousedům, kteří se na to staveniště dívali přes ulici a popisují, co se tam dělo, tak si člověk říká, to bude asi teda přesně ten případ rekonstrukce památkově chráněného domu, kdy se nejprve rozebere střecha, aby do té stavby napršelo, aby se zničila a pak bylo možné ji postupně zbořit a na lukrativní parcele postavit levněji něco úplně nového. A já teda, kdybych měl jako hádat a klonit se k jedné z těch verzí, teda jedna by byla, že to byla nešťastná událost a druhá, že to byla plánovaná prostě demolice, jenom teda samozřejmě nikdo asi neplánoval, aby tam umírali lidé. Tak bych asi volil tu druhou, protože vlastně v té Praze dneska doopravdy u těch staveb na úplně prvním místě nejsou žádné nějaké kulturní ohledy, ale peníze, peníze a peníze.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Pravdou je, že ty stavby jsou hodně hlídané a řada staveb zůstává zachována tak, že ta čelní stěna zůstane, ta se zpevní a do toho se postaví vlastně celý dům. Myslíte, že lze takto paušálně přistupovat k tomu, že ten záměr by tam mohl opravdu tomu domu uškodit? Vždyť přeci ten záměr by nemohl být takový, že zahynou lidé?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Když se podíváme do vzdálenější minulosti, tak zjistíme, že vlastně Prahu už mnohokrát zachránili dobrovolníci, Klub za starou Prahu, který prostě za minulému režimu prostě dohlížel na to, co se ve městě děje, jako občanské sdružení musel mít přece minimální šanci ovlivňovat věci, ale myslím, že ta jejich síla byla v takovém nadšení. Prostě když někdo horuje za zachování historie, tak to působí, řekl bych, apoliticky, tak to ti komunisti nemohli prohlédnout jako nějakou protistátní činnost. A za druhé, v té době nebylo tolik peněz. Dneska o věcech rozhodují lidé, kteří jsou nesmírně bohatí a těm penězům prostě všichni uhnout. To znamená, já bych to skoro paušalizoval, jo, skoro bych řekl, že to tak dneska je běžně a že pouze výjimečně se najdou lidé, kteří se vlastně vzepřou tomu diktátu té silné ekonomiky. A takovým příkladem v Praze je Karlův most, kde prostě je to památka...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ta rekonstrukce?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, ta rekonstrukce a byla opředena skandály neuvěřitelnými, polemikami a dokonce dva druhy památkářů mezi sebou prostě vedli spor o tom, jestli lze takto nebo jinak, ale nedohodli se. A já mám pocit, že jedna část byla uplacena.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ivane, mě napadá v té souvislosti ještě jedna věc, objevilo se teď docela nedávno v tisku, že jeden z našich nikoliv milionářů ale miliardářů staví, tuším, na Berounsku v chráněné krajinné oblasti své nové impérium, další impérium, a to není první případ. Víme, že ruští zbohatlíci staví v chráněných krajinných oblastech, že se o tom mluví, že se to řeší, ale já opravdu neznám případ, že by tam nakonec vjel bagr či skupina dělníků, rozebrala stavbu a omluvil se někdo. Vždycky se to zlegalizuje.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Asi nevjede. My si můžeme jedině tak nějak přát, aby některé tyto věci, které vznikají na odlehlých částech, kdy se teda možná změní trochu ráz té krajiny, aby alespoň teda ten multimilionář nebo miliardář měl dobrého architekta a postavil něco pěkného, co třeba jednou ocení příští generace a řeknou, no teda taková, takový prostě architektonický čin prostě třeba to bude jednu v nějaké učebnici architektury, anebo tak, jo, to si můžeme přát, ale přát si, aby prostě to zůstalo zachováno, a aby tito lidé prostě nějak neměli tu zvláštní moc a ty zvláštní výsady nadstandardní, tak to asi už je iluze.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Tak pravdou je, znám jednoho, který staví také někdy na kraji chráněné oblasti úžasnou stavbu, ekologicky nádhernou, takže rozhodně je ten jeden příklad minimálně. Tak zaplať pán bůh za ten jeden případ. Český rozhlas 2 Praha, připomínám posluchačům, že vysíláme dnes tak trochu zvláštně, protože my dnes vysíláme z lázeňského hotelu Thermal celé dopoledne, protože tady probíhá, začíná další festival cestovního ruchu Tourfilm. Ivan Hoffman je nicméně v tuto chvíli ve Zlíně u našich kolegů, ale my se pobavíme i o filmech, pobavíme se o kultuře. Za chvíli ovšem budeme mluvit o Nebelových cenách. Tedy je Český rozhlas 2, tedy je Praha.
Český rozhlas 2 Praha, je osm hodin čtyřicet minut, pokud nás posloucháte dopoledne, tedy v premiéře, pokud v repríze, tak už je téměř noc. S Ivanem Hoffmanem, komentátorem Deníku a naším, dá se říct, letitým spolupracovníkem si povídáme s pořadu Jak to vidí. Ano, je týden, respektive v tomto týdnu se budou oznamovat laureáti Nobelových cen, tak, Ivane, nejste laureátem?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ne, ne, nejsem, ale sleduju to samozřejmě se zájmem a mě se na tom líbí to, že se člověk tak nějak musí nutně vrátit do té doby před 100 lety, kdy umíral vynálezce a průmyslník Alfred Nobel, a to byla asi krásná doba lidstva, protože existovala taková ta víra ve vědu, ve vědění. Ta jeho pozůstalost je prostě založena na tom, že se budou odměňovat z peněz, které vznikly, nebo přicházeli do toho fondu za vynález dynamitu, že se budou oceňovat přínosné věci učiněné pro lidskou společnost. A já jsem se vlastně při té příležitosti vzpomenul na takovou písničku Jarka Nohavici, kdy on zpívá Kdybych se narodil před 100 lety, v tomto městě a ta píseň potom končí tím, že ještěže člověk nikdy neví, co ho čeká. Určitě ji znáš.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Přesně tak. Mně se líbila ta věta, jak jste říkal, to si člověk neuvědomuje, známe Nobelovy ceny, víme, že z těch úroků jsou vypláceni vítězové nebo ti, kteří oceněni, ale mě skutečně zarazila ta věta, že za ten vynález dynamitu jaksi se teď podporuje dobro, jo.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ano, ano.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
To je docela komické.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak asi předpokládal, že se tím budou lámat skály a nenapadlo ho, že ten dynamit bude takovou vojenskou výbušninou kromě jiného.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
My jsme, lidé jsou velmi vynalézaví a velmi šikovní.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No tak právě. Dneska je taková zvláštní doba, kdy za prvé mám pocit, že všichni lidé, a to i vědci, umělci jsou velice snadno nahraditelní, to znamená, ta jeho idea hledat lidi výjimečné, zvláštní nenahraditelné, takové, které je potřeba ocenit a dát jim peníze, aby mohli pokračovat v tom dobru, které konají pro druhé, tak jsme v úplně jiné době. A za druhé, ta zneužitelnost věcí je zřejmě v dnešní době daleko větší než byla tenkrát. To znamená, doba se změnila, ale ty Nobelovy ceny stále zůstávají jako taková vzpomínka na takové jedno asi šťastné období lidstva, i když tady je potřeba vědět, že tenhle ten mýtus se vleče zřejmě s lidstvem odnepaměti, že byla kdysi nějaká taková zlatá éra, kdy bylo všechno dobře a že až pak se to pokazilo.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Přesně tak. Máte nějaký tip, sledujete události kolem udělování Nobelových cen?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak samozřejmě jako zřejmě mnoho lidí si kladu otázku, kdo bude oceněn v pátek Nobelovou cenou za mír, protože to je vlastně taková nespornější z těch cen. Pokud jde o fyziku, chemii, medicínu, anebo koneckonců i literaturu, tak tam věříme těm výborům, moc jim do toho neumíme mluvit, protože kolik z nás je fyziků, kolik z nás je chemiků, abychom teda posoudili, jestli rozhodli správně a dobře. Ale pokud jde o tu cenu za mír, tak do té vlastně se cítíme být kompetentní mluvit všichni. A tam už prostě v minulosti došlo k několika velice sporným rozhodnutím jako nejčastěji se uvádí pro Jásira Arafata, který teda před tím, než udělal něco pro mír, a to byl jenom politický kompromis, tak udělal hodně špatného a byl to vlastně vyhlášený terorista. To znamená, já doufám, že tento pátek se podaří najít někoho, kdo je prostě doopravdy hodný, dobrý, že to nebude opět nějaké politické rozhodnutí, nějaký politický kompromis, který s mírem nemá nic.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ano, měli jsme také želízko v ohni v podobě našeho bývalého prezident Václava Havla, nevyšlo to. Myslíte, že jednou se i na nás opět po letech usměje štěstí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Když se člověk podívá na to, které země dostávají tyto ceny, tak vlastně my s dvěma Nobelovými cenami jsme na tom ještě v podstatě relativně dobře, protože za námi je dlouhá řada zemí, které nedostaly, anebo jejichž občané nikdy nedostali ani jednu. Navíc v našem případě ještě několik Nobelových cen dostali lidé, kteří sice nejsou Češi, ale v Čechách se narodili, anebo z Čech pocházejí. To znamená, že vůbec na tom nejsme špatně. Ta naše bilance není špatná.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Myslíte, že i do toho vstupuje politika, ono se říká, a teď zase není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, možná, že když se třeba udělují nebo soutěží se v té celosvětové Miss, když jsou různé soutěže, že do toho ta politika vstupuje, že prý je potřeba občas nějaký stát vyzdvihnout, je potřeba s ním uzavřít smlouvu nebo je potřeba ho nějak, jak se říká, pohladit, tak ta jeho kandidátka má větší šanci. Doufám, že mluvíme dostatečně diplomaticky. Myslíte si, že i tady politické tlaky hrají nějakou roli?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, mluvil jsi diplomaticky a mě se to líbí, protože si korektní v oblasti, kde bychom skoro až nemuseli, protože to jde o zábavu. Ale pardon, vážně. Většina těch laureátů Nobelových cen je Američanů, zatím prostě, když se podíváme na historické srovnání, uděluje se to ve Švédsku, potažmo ta mírová cena v Norsku. To znamená, nevím, jak by lobbovali. Jediné vysvětlení logické je, že ta Amerika jako země nejbohatší investovala obrovské peníze do toho základního výzkumu, a to znamená, že i ta pravděpodobnost, že učiní hodně objevů, je tam vyšší než jinde. Když se podíváme na to, jakým způsobem se v těch menších zemích podporuje věda, tak vidíme, že prostě se na nich šetří. Když vznikne jakákoli krize, tak kde se nejdříve začne škrtat, to je ve vědě, protože ta návratnost těch investic je dlouhodobá a doopravdy ne každý si může dovolit dávat peníze do něčeho o čem neví, jestli to nakonec něco přinese nebo ne.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ano, posloucháte pořad Jak to vidí s Ivanem Hoffmanem. Tady tu sérii, tu druhou sérii toho našeho povídání bychom rozhodně mohli zakončit Lisabonskou smlouvou, která je zase o něco blíže k podpisu po irském referendu. A pane, jak se soustředila pozornost na Českou republiku a myslím, že náš pan prezident Václav Klaus si užívá své chvíle slávy, protože je to teď na něm přeci.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak já mám dokonce takový pocit, že kdyby po všem, co řekl o Evropské unii, po všech výhradách, které zformuloval, on se stal vlastně takovým lídrem, on říká eurorealistů, někteří říkají euroskeptiků, to je jedno, takovým kritikem prostě té přílišné byrokracie a centralizace, tak potom všem, co řekl, by bylo asi důstojné, kdyby raději rezignoval než by podepsal. Ale já si teda myslím, že on zbaběle podepíše nakonec, že ten, vymluví se na ten obrovský tlak, který zde je a ten podpis připojí.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Je ale škoda, že teď posluchači nemohou vidět tady úsměvy přihlížejících. Já musím říct, že dnes i bavíte.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak měli bychom nejprve říct pár slov k té Evropské unii. Tak celé to, co se dneska děje někteří považují za snahu těch velkých ovládnout ty malé, ale ve skutečnosti spíš se jedná o zvýšení funkčnosti teda té instituce, která funguje na principu jednomyslnosti, jednomyslného hlasování, ale když si vezmete 25 lidí někde v hospodě a mají se na něčem jednomyslně dohodnout, tak to je nesmysl. Dokonce lidé, kteří nechtějí přijít o to právo veta pro malé země, sami ve svých zemích je ani ve snu nenapadne, aby v parlamentu požadovali a zaváděli jakousi jednomyslnost. Představme si našich 200 poslanců, kteří se musí na něčem domluvit jednomyslně, tak pochopitelně by se nikdy nedomluvili na ničem. Historickou podobou je polský parlament předválečný v historii, kdy jednu dobu v Polsku, když panovala ta jednomyslnost, tak to byla konzervativní země, ve které se nikdy nic nemohlo změnit. To znamená, to je nesmysl samozřejmě chtít prostě podržet ten stávající systém fungování a já mám pocit, že to, oč vlastně jde většině těch euroskeptiků, je spíše zůstat prostě důležitým kohoutem na tom svém vlastním smetišti, nenechat si nahlédnout prostě do karet do toho svoje politizování, politikaření a hlavně do svého byznysu. To znamená, já ty kritiky Evropské unie podezírám z toho, že hledají různé záminky, proč to nejde, a proč to nechtějí, ale skutečné příčiny, že jsou někde úplně jinde.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí. Dnes Hosta do domu vysíláme z Karlových Varů, z Tourfilmu a za řady dalších akcí. Naše stanoviště nenajdete tedy na Vinohradská 12, ale teď v předsálí velkého hotelu Thermal, kde je všechno připraveno k vypuknutí festivalu úderem desáté hodiny a my budeme u toho. Ale ještě za chvíli s komentátorem Deníku a s naším spolupracovníkem Ivanem Hoffmanem chvíli v pořadu Jak to vidí.
Kdo má rád mléko, určitě sleduje protesty mlékařů v Evropské unii. Ivane, sledujete?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, sleduji a já dneska, je to i takový zvláštní den, ke všemu vždycky přičiním nějakou svoji soukromou poznámku a pokud jde o ty mlékaře, tak já vlastně s největším napětím sleduji, jaký osud čeká soukromého zemědělce v blízké vesnici, ke kterému jednou týdně si chodíme kupovat normální doopravdické mléko přímo od krávy, a ten dostal před několika dny dopis, ve kterém mu mlékárna oznamuje, že od příštího roku od něj již mléko vykupovat nebudou. To znamená, že vlastně on ty krávy zřejmě bude muset odvézt na jatka, protože vlastně co s tím mlékem by mohl dělat. No, a my přijdeme o zdroj něčeho jako zdravé a normální potraviny a budeme asi muset kupovat ty falzifikáty v obchodní síti.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Jste připraven čelit svým výrokům, jo?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ano, jsem. Já k tomu přičiním takovou poznámku, že vlastně my sledujeme jak i mezi těmi zemědělci probíhá takový dlouhý zápas. Ti větší požírají ty menší, to znamená, nejprve u nás zlikvidují velcí zemědělci ty drobné malé, kteří tak nějak živoří, potom ale i zahraniční dotovaní různě z Francie a já nevím odkud a zlikvidují ty české velkozemědělce a nevím, kde je teda konec, jo, prostě asi nakonec budeme mít jednoho vlastníka všech krav v celé Evropě a tehdy se to samozřejmě uklidní, protože to už bude takové dokonalé centrální plánování, které známe z minulosti, a toho mléka se skutečně potom vyprodukuje přesně tolik, kolik je potřeba nikdo nebude moci ty zemědělce vydírat a dávat jim špatné ceny, tak to asi skončí.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Jinak kravičky by se mohly mít, jak se zdá, dobře, nebudou jim vypalovány nebo uřezávány rohy, jak nevím kde prohlásili teď...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, to jsem ráno slyšel v našich zprávách, a to mi udělalo radost.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já se k tomu přidávám, ale přitom tomu nerozumím, ale přijde mi nepřirozené dělat na těch zvířatech nějaký zásah v jakémkoliv směru a smyslu. Ivane, měli bychom skončit umělci, měli bychom skončit vědou, protože v Praze opět vědci a umělci protestovali za podporu vědy a kultury.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já k tomu řeknu jenom velmi krátce, že když přemýšlíme o tom, na jakých hodnotách se mají lidé sjednocovat, co je vlastně má dávat dohromady, tak já si stále nějak nemyslím, že by to měla být ekonomika, že by to měl být privátně tedy byznys, kdybych to měl říct hrubě, nějaká rvačka o žvanec, o to, kdo odkud vystrnadí, a proto já si myslím, že teda ti vědci a umělci, lidé kreativní, lidé, kteří přemýšlejí o tom, jak věci zlepšovat a jak je udělat snesitelnými a hezkými, mají pro celou společnost velký smysl. Jo, já myslím, že tady nemůžeme to svěřit na nějakou neviditelnou ruku trhu, která je vymítí a prostě ti nejdrsnější z nich přežijí. Někdy nejkvalitnější jsou ti, kteří jsou právě nejméně drsní, a to znamená, já teda bych určitě nešetřil na slabých, nešetřil bych na starých a nešetřil bych na vědě a na kultuře. Ale třeba bych postavil o jednu dálnici míň, tak myslím, že to by bylo takové jako slušné řešení.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Myslíte si, že docílí svého?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já nevím, tak hlavně je potřeba si neříkat, že něco nejde a že prostě něco je marné a že už to prostě tak chodí a že na tom nic nezměníme a prostě podlehnout nějaké malomyslnosti. Když člověk vidí, že něco funguje proti lidskému rozumu, proti selskému rozumu, tak se s tím přece, sakra, nesmíří. Tak řekne, že takhle to je špatně. No, a když to tak budeme říkat dýl, tak třeba to někde dojde sluchu, ale když ne, tak alespoň budeme vědět, že jsme se nepřizpůsobily nějaké hlouposti.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Jinak tady v Thermalu v Karlových Varech už to ožívá, dělají se poslední přípravy na slavnostní zahájení. Úderem desáté vypukne Tourfilm a řada dalších akcí, takže možná tu a tam posluchači uslyší nějaké to ťukání, jak se přitloukají poslední propagační obrazy a vypadá to tady úžasně přede mnou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
To jsou dobré zvuky.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Přesně tak, takové stylizované. Řekl bych, že vypadá to jako, že jsme na pláži, takové slunečníky, stoly, my jsme na pódiu, to jenom abyste i vy měl představu a tady všude kolem nás už sedí návštěvníci a sledují to, co si tady, no poslouchají, co si tady povídáme. Byl jste někdy tady na nějaké akci tohoto typu, na filmovém festivalu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
V Karlových Varech ne, ale rád vzpomínám naše setkání zde ve Zlíně na festivalu Dětského filmu, kde jsme si povídali právě takto v tom prostředí, kolem chodili lidé, a je to takové, řekl bych, hezké rádio, živě, viditelné, tak přeju vám, ať si to hezky užijete.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Je to hezká zkušenost, když posluchači o vás vědí a vědí, co děláte a možná, i jak vypadáte. Tak tentokrát jsme si povídali s Ivanem Hoffmanem, naším dlouholetým kolegou, spolupracovníkem, teď komentátorem Deníku také. Ivane, těším se na příště. My bychom se spolu měli ve středu setkávat zpravidla, tak se na to budu moc těšit. Je s vám dobré, a jsem rád, že i vtipné povídání. Tak, mějte se krásně a na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já se omlouvám, pokud jsem bavil moc.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ne, já myslím, že perfektní. Tady je Pavel Kudrna, budu vás provázet dnes celým dopolednem. Dnes z Karlových Varů. Český rozhlas 2 - Praha, dobrý den.