Jak to vidí Ivan Hoffman - 6. srpna

To na náš známý e-mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

Ivan Hoffman
(* 27. listopadu 1952, Martin, Československo) je bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K.
Nyní český novinář, žurnalista, moderátor a rozhlasový komentátor Dvojky Českého rozhlasu.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezké ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
S medailovými úspěchy našich reprezentantů na olympiádě už to vypadá lépe, než začátkem minulého týdne. Ale tebe zaujal příběh cyklisty Romana Kreuzigera, který, nebo u kterého se chvíli nevědělo, jestli jel za Česko, nebo za Astanu.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já mám pocit, že se to neví do dnes a mám pocit, že hlavně neví to ani on sám. To je vlastně zvláštní kauza, která ukazuje, že ne všechny spurty zřejmě lze provozovat na olympiádě. Když se člověk dívá na tenisty, tak vidí, že najednou tam proti sobě hraje Spojené státy americké a Česká republika a ty vlaječky jsou důležitější, než, že jsou to sestry Williamsovy a Hlaváčková s Hradeckou. Najednou je jasné, že je to klání národů. Ale ve chvíli, je to jasné naprosto v atletice, jo, v atletických disciplínách, ale najednou, když prostě tam závodí cyklisté, kteří mají pocit, že tomu jejich světu a těm jejich zvykům rozumějí jenom profesionálové, nikoliv amatéři, tak se potom stane to, co se stalo Romanu Kreuzigerovi, že dojede a říká, že ono je neslušné sjíždět týmového kolegu sám prostě na závodě. A teď všichni si říkáme, co to je. Já jsem viděl toho moderátora na Nově sportovního, takový nový mladý a ten říkal: Hlava mi to nebere. Se mi moc líbil, se rozčiloval a ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale abychom byli fér, tak Roman Kreuziger na svých stránkách má prohlášení, že odmítá to nařčení, že by jel pro Vinokurova, já se přiznám, že vůbec té cyklistice nerozumím, ale on to tam ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
A přitom ty jsi dobrý cyklista, ty bys měl ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On to tam zdůvodňuje tak, že prostě neměl nikoho v zádech z toho českého týmu, kdo by ho podpořil v tom, kdyby chtěl tedy někoho sjíždět, jak cyklisté říkají.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
On neměl říct hlavně, že je to neslušné. Tím se prostě do toho zapletl a už se z toho nevyplete. A vlastně ono ta informace je užitečná, protože na jednou si člověk uvědomí, že ti lidé se potkávají v těch pelotonech po celý rok na mnoha různých závodech a oni by vlastně z toho měli najednou vypadnout, zapomenout, že se znají, jaké jsou mezi nimi vazby, jaká jsou nepsaná pravidla a jeden závod jednou za 4 roky jet úplně jiným způsobem. No, pokud, pokud to nejde, tak ať se ten závod zruší a všichni budou spokojeni. On tam vůbec nemusí být tam těch sportů dobrých je habaděj.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jediný syrský kosmonaut a pilot vojenského letectva Muhamad Ahmad Farís včera uprchl do Turecka. Orientovat se v tom syrském konfliktu je stále těžší, ale rozhodně se nedá vidět černobíle. Shodou okolností nám k tomu píše Eliška Svobodová mail, říká, nebo píše: Zajímalo by mě názor pana Hoffmana na Sýrii. Je možné se v situaci vůbec orientovat, o čí zájmy v první řadě se zase jedná, že musí umírat tolik lidé, včetně dětí a žen?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já když prostě sleduju ty informace, tak ty jsou doopravdy tak protiřečivé, že v mnoha konfliktech se orientujeme dejme tomu podle toho, že veřejné mínění se postaví na stranu poslanců, teda poslanců, kteří bojují za svobodu a nebo za nějaké oprávněné zájmy, brání se proti nějakým agresorům a tak dál a nebo velmi často veřejné mínění se postaví proti armádě, protože armáda je vnímána jako ti, kteří prostě jsou zaplaceni za to, aby podporovali ten stávající režim, který je nedemokratický a tak dál. Ale v případě Sýrie je doopravdy těžké se orientovat, protože z jedné strany se dozvídáme, že na straně té oficiální vlády stojí křesťané, kteří se bojí islamizace Sýrie, na druhou stranu ale pak se objeví informace, že tu vládní stranu a prezidenta Asada podporuje Al Kajda, to znamená, to jsou ti nejnebezpečnější teroristé, jaké si představujeme, pak vidíme jak mezi tím lavírují velmoci a snažíme si třeba udělat si představu o tom, kteří jsou dobří a kteří jsou zlí podle toho, že dejme tomu se dozvíme, že Barack Obama neoficiálně povolil CIA, aby podporovala povstalce a nebo zase lidé, kteří se obávají vlivu Ruska kvůli různým historickým reminiscencím, tak prostě se orientují, když teda pomáhá Rusko a nebo podporuje nějakým způsobem Asada, tak asi ti povstalci budou dobří a nebo co. To, co celý život vlastně sleduju je, že stále vidím, jak i lidé, kteří jsou chytří, inteligentní, tak bývají postiženi takovým výpadkem soudnosti a jsou schopni klidně i obhájit zlo, když se ho dopouští ti dobří. Jo prostě máme stále potřebu někomu fandit, proti někomu se vymezit a celé generace prostě vždy v určité situaci nedají dopustit na nějakou velmoc, která pro ně je garantem čehosi dobrého. Já mám pocit, že se na to musíme dívat úplně jinak. Ten konflikt v té Sýrii je špatný,v něm umírají lidé, jsou mrzačeni, musejí utíkat z domovů, mají tam lidé hlad. Tam prostě se děje zlo. A teď prostě mně připadá skoro až nepatřičné v této situaci, místo toho, abychom litovali těch, kteří trpí, abychom hledali ti, kteří se toho zla a to zlo se děje z obou stran, velmi podobné, hledali ty, kteří se toho zla dopouštějí oprávněně a naopak ty, kteří se ho dopouštějí neoprávněně. Válka je špatná vždycky. A to je potřeba si uvědomit a hledat prostě pro někoho polehčující okolnost, jak říkám, mně to přijde až úplně absurdní.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když už jsem citoval z mailu Elišky Svobodové, je tu ještě jedno téma, shodou okolností také jsem měl v úmyslu se tě na to ptát. Čili, cituji: "Ráda bych položila otázku týkající se událostí ve Spojených státech, onich akcí šílených střelců, hlavně muže, který se prokazatelně stylizoval do role Batmana, pan profesor Hlaváč minule hovořil o trestu pro vraha, což samozřejmě nutné, ale vůbec nemluvil o vinicích, kteří produkují podobné také svým obsahem šílené filmy. Kde je jejich zodpovědnost a potrestání, kam až mohou jít hranice v uvozovkách pochybné svobody?" Ptá se i na to, co s tím společnost udělá, co Česká televize, která také velmi často násilné filmy uvádí.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, to je, kdyby nebyla poptávka, tak by nebyla ani nabídka. V člověkovi je něco divného, že prostě vyhledává věci, které bere jakože jsou akční a že se v nich něco děje a že mají nějakou zápletku a mají nějaký spád a tak dále. Jenom vlastně stále častěji je naplněna tato potřeba té akčnosti a toho a prostě se nezdržovala aby prostě rychle se něco dělo tím, že všude něco vybuchuje a teče krev a někdo po někom střílí. Ale spíš já bych řekl, že problém je v tom, a to bude doopravdy asi americký problém, že těch zbraní mezi lidmi je obrovská spousta. Pokud v té společnosti jich existuje vlastně historicky taková zkušenost, že každý má právo vlastnit zbraň pro to, aby se mohl bránit, aby mohl prostě hájit svá práva v případě, že ta společnost to za něj neudělá, tak to z jedné strany podporuje takový individualismus, z určité sebevědomí a tak dál a z druhé strany je to strašně nebezpečné, protože mezi lidmi je těch zbraní moc a vždycky se najde někdo, kdo je blázen a postřílí spoustu lidí. Ale pro mě je spíš zajímavá taková zkušenost. Já jsem před časem vedl, napsal jsem takový nějaký článek, že prostě zbraně mezi lidi nepatří a když se mezi ně dají, pak si určitě dříve nebo později někdo s těmi zbraněmi i ublíží. Takovou úplně jednoduchou možná naivní úvahu, kterou jsem mimochodem myslím stále, ale vedl jsem pak dlouhou korespondenci s člověkem, který právo na držení zbraní obhajoval a říkal, že mnoho těch lidí je zodpovědných a že to procento těch, kteří zneužijí tu zbraň, je daleko nižší, než je procento lidí, kteří ublíží druhým při havárii automobilem, protože špatně řídí a tak dál. To znamená, byl proti takovému paušálnímu odsouzení toho principu, že někdo má mít zbraň. A je pravda, že hodně zbraní a srovnatelně možná jako v Americe je v Kanadě a tam ještě nikdy nikdo prostě nikoho nezmasakroval. Tak si potom člověk dává otázku, jestli se jedná o chybu v tom smyslu, že lidé se příliš vyzbrojují a nebo jestli je problém v jejich hlavách, že by klidně ty zbraně mohli mít doma tak, jako v jiných zemích ale neubližovat si, ale na to těžko prostě já tady najdu odpověď. Já jsem proti tomu, aby bylo mezi lidma příliš mnoho zbraní.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My se o tom povídáme v souvislosti s poslední tragédii v Milwaukee v americkém Wisconsinu, kde šílený střelec zřejmě tedy šílený postřílel 7 lidí v sixském chrámu a ČTK díky tomu vydala profil podobných útoků od roku 2009. Já jsem ti ho přeposílal mailem a ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je jich strašně moc, ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je to celkem 13 případů za ty vlastně tři roky a na první pohled nemají ti hromadní vrazi nic společného. Třeba je mezi nimi vojenský psycholog. Ale nápadně často se shoduje počet obětí. Nejčastěji jich bylo 7, ve 4 případech, ve 3 osm. Ale ještě se vrátím té myšlence vyzbrojování, protože je to opravdu zvláštní země, kde po té střelbě v Denveru, se po té premiéře Batmana zvýšila poptávka po zbraních asi o 40 %. Umí se takto vžít do toho uvažování?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak ono je to tak, že ve chvíli, když dojde k takovému masakru, tak já si nemyslím, že se objevili lidé, kteří si říkají, aha, tak když já si taky koupím zbraň a postřílím nějaké lidi, tak se taky dostanou do televize a ono to bude spíše tak, že vznikne taková obava,panika, strach a tak lidé jdou a ozbrojují se v prvním plánu pro to, aby byli bezpečnější, budou se cítit bezpečněji ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To, tomu rozumím, ale já se ptám na to, že když jsem v kině, tak těžko asi tam by se strhla nějaká přestřelka.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Samozřejmě ta reakce je úplně naivní. Samozřejmě. Určitě. Nejdu do kina, abych s pistolí, abych případně že někdo na mě začne střílet, abych opětoval palbu. No to je, to v tom je samozřejmě to naivní, ale vlastně těch reakcí, kdy lidé reagují nějakým podprahovým způsobem neracionálně prvoplánově, emocionálně, tak já nevím jestli jich není dokonce většina. Jestli neupřednostňujeme právě takovéto jednání před tím naprosto racionálním.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Do zítřejšího poledne mají politické strany a hnutí čas na to, aby navrhli své kandidáty na zastupitele a nominovali uchazeče o třetinu senátorských křesel. ČSSD bude obhajovat senátní většinu a 13 hejtmanských postů. Přijde ti na tom něco zajímavého?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, zajímavé to je, když se podíváme na to, jak demonstrativně před lety podpořila veřejnost právě sociální demokracii, opoziční stranu a jak se vlastně všude stali hejtmani prostě z jedné partaje, no to bylo úplně nenormální, to se zřejmě už teď opakovat nebude, ale celkově je zajímavé, že stále obtížněji se podle mě budou ti nominovaní politickými stranami nominovaní uchazeči o jakýsi zájem veřejnosti ucházet. Doopravdy ten zájem o politiku a víra v to, že prostřednictvím politiky lze nějakým způsobem ovlivňovat dění ve státě, dramaticky klesá. To znamená stává se z toho nominování a z těch volebních kampaní takový vyprázdněný rituál. Politické strany se tváří, jako, že je všechno stále stejně, ale ta doba se dramaticky změnila a já stále čekám, kdy přijde nějaký nový impuls, který by znovu prostě nastartoval politiku jako cosi užitečného, co to potřebujeme pro chod společnosti. Momentálně mám dojem, že ta politika je na okraji zájmů a že lidé si od ní nic neslibují a nic od ní neočekávají.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono je to pravda jenom do určité míry. Třeba přibývá zájemců o Hrad. Do prezidentské volby, jak víš, chce vstoupit kromě jiných třeba hudebník Vladimír Franz, nebo advokátka Klára Samková. Možná bude ta přímá volba hlavy státu nakonec docela zajímavá. Co myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ale možná, no, ono je samozřejmě potřeba si uvědomit, že pro mnoho lidí je to čiré PR, oni se tím připomenou a je to způsob, jak se dostat do médií. Velmi často je to u lidí, kteří už v minulosti nějak tou politikou propluli, tak se vlastně takhle znovu připomínají. Ten způsob prezentace je ale někdy úplně absurdní. Já teď se dívám na takové přibývající plakáty Miloše Zemana, bývalého předsedu ČSSD a premiéra, který odešel do důchodu a teď zřejmě už ho to nebaví a on má, tam je prostě na tom jeho plakátu napsáno: Nebojím se jít, nikdy jsem se nebál jít proti davu. Já vůbec nevím, proč to říká, jaký dav tady, kdo je dav? Prostě co proti němu má, proč proti němu chce jít. Je to úplně absurdní. Podobně jako říkají vám nechoďte k volbám, nemá to cenu, ale když nepůjdete, tak to právě oni chtějí, to jsem si přečetl také na nějakém jejich nějakých novinách nebo letáku a teď jako kdo je to oni, jo? Však přece oni jsou oni. To jsou takové zmatky. A tenhle ten Miloš Zeman, to je teda směšná figura, ten vysloveně teda mně, když ho vidím, tak se mi otevírá nůž v kapse. Prostě to je člověk, který tolik poškodil, tolik ublížil, to je člověk, který zavinil opoziční smlouvu, která mravně prostě úplně tu politiku deklasovala, rozložila, od té doby prostě se z toho politici nevzpamatovali jo. A ten se prostě najednou tváří jakoby nic, za hrdinu ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobře, ale docela velká skupina lidí podle průzkumů ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... ho podporuje, no ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... mu to bere.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... jo, to je neuvěřitelné, ale já vysvětlení vidím v tom, že kdysi nějaký sociolog velmi správně zkonstatoval, že v našich krajích historická paměť je zhruba tak tři roky. Prostě a co bylo před tím zapomínáme. Ono je to mimochodem jako dobře, to je milosrdné, protože kdybychom si měli pamatovat na všechno špatné, tak bychom ráno se už nemohli prostě probudit, takže ono je to milosrdné, že zapomínáme a všechny tyhle ty devianty jsme po třech letech schopni znovu teda akceptovat, dívat se na ně bez toho, že bychom dostali nějaký kolaps a nebo srdeční infarkt.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivane, vláda má za sebou týden dovolené. Všiml si toho někdo?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem si toho všiml. A dokonce si myslím, že stav se zklidnila atmosféra, nejsou v televizi, dokonce to vypadá, že by nebylo špatné jim to prodloužit, poslat je na nějakou neplacenou dovolenou a na dlouhou dobu a když to takhle říkám, tak byl bych rád, kdyby to nebylo bráno jako pouhý populismus a že když už vlastně ty politiky člověk vidí, tak si rovnou do nich kopne, protože škoda každé rány, které jde vedle a tak dál. Já to myslím spíš v tom smyslu, že už kdysi strašně dávno staří Číňané přišli na to a nebo měli takovou teorii, že je úplně nejlepší politikou je nedělat nic. Tehdy prostě věci zůstávají, odpadá riziko, že se něco pokazí a to riziko, že se něco zlepší je vždycky daleko menší, teda ta naděje, naděje je daleko menší, než riziko, že se něco pokazí. Mimochodem sami Číňané jsou ale současně důkazem toho, že člověk je nepoučitelný, protože dejme tomu taková jejich kulturní revoluce, to je prostě něco obráceného, tam se připravili prostě v nějakém rozmaru, kdy najednou chtěli všechno změnit a obrovské množství historických památek a všeho a ten a téměř připravil Číňany o tu minulost, o tu moudrost. Ale, ale, ale ta úvaha, že nedělat nic, je vlastně ta nejlepší politika, to jak stárnu, tak stále víc tomu věřím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je pondělí a tak si povídáme s komentátorem Ivanem Hoffmanem. Světlo z Bruselu, takto nadějný nadpis nese, to je dnešní gloso v Deníku. Ty ale píšeš o tom, že srpen je poslední měsíc, kdy se vyrábějí klasické žárovky. Má nás to mrzet, že se budou od září už jenom doprodávat?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem na to zvědavý. No, tak to je rok co rok, salámovou metodou jsme připravováni o výrobek, který kdysi vymyslel Edison a považoval se za jednoho z velkých dobrodiní. Předtím se svítilo svíčkami, ale ten technický pokrok je obrovský a stále dál a dál se něco, něco vyvíjí. Proti šetření energie se protestuje doopravdy těžko. Já mám prostě tu zkušenost, že když se díváme na to, jak se stále znovu něco vyrábí a jak těžké dopady na životní prostředí má taková ta naše pohodlnost, potřeba stále většího množství energie, tak asi doopravdy nemůžeme jenom vyrábět. Asi se musí i šetřit, ale mám trochu pochybnost o tom, jak tato akce prostě za ušetření výměnou klasických žárovek za nějaké jiné dopadne, protože logické by podle mě bylo, kdyby se řeklo: ta stará žárovka, to když ji koupíte, tak vyhazujete peníze oknem, ale jak se ukázalo, i když prostě se to takhle lidem řekne, tak lidi se kupujou dál. No, a tak prostě nezbylo zřejmě, v Bruselu si řekli: než znemožnit administrativním zařízením, zásahem z hor a lidem, aby peníze vyhazovali oknem. Ale jak to dopadne, to nevíme, protože naše zkušenost je taková, že ve chvíli, když prostě budeme potřebovat těch žárovek méně, nebudeme kupovat 4, které rychle vyhoří, ale jenom jednu, no, tak ta bude stát tolik, jako ty 4. Když se ušetří energie, tak automaticky okamžitě hned zdraží. Nevíme proč, ale víme určitě, že se tak stane. To znamená, když nám říkají, že bude velmi jako životná, že vydrží 25 let, já tomu už teď nevěřím, protože určitě pak se ukáže, že s něčím nepočítali. A jinými slovy, jestli dojde k nějaké vůbec úspoře, to si vůbec nejsem jist a nelíbí se mi na tom, že ta nová žárovka, ta nová technologie nevyhrává proto, že by byla lepší v konkurenci než ta stará obyčejná žárovka. Ona vyhrává proto, protože tady se soutěží nefér a ta stará žárovka nemá šanci, protože si ji jednoduše nekoupíme, protože už se nebude moci vyrábět, už se nebude smět vyrábět. A to se mi nelíbí, to vnímám jako útok na mojí osobní svobody spotřebitele, konzumenta, člověka, už jedno jak to beru. Ale já si samozřejmě těch žárovek nakupuju množství do zásoby a budu s nima svítit, protože je mám rád.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ve Francii se prý do módy vracejí koně jako dopravní prostředek. Asi v 60 městech je prý popeláři používají pro svoz odpadu. Ušetří za pohonné hmoty, koně nenadělají tolik hluku a neznečišťují ovzduší. Je to podle tebe cesta?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Dokonce se prý vracejí i na pole, do zemědělství a to mě přímo fascinuje, protože když rok co rok sledujeme, jaké jsou výsledky žní a tak dál, to jsou ekonomické údaje, které nemají už dneska s naším životem tolik společného, protože všechno se odehrává v takovém strašně komplikovaném ekonomickém režimu a logistickém, které už přestáváme rozumět, ale letos máme třeba nižší úrodu o pětinu než loni, loni byla mimořádně vysoká, takové jsou zprávy statistického úřadu. Ale já mám pocit, že jediný rozdíl v té úrodě, v množství toho, co se vytěží z těch polí tím extenzivním způsobem, všemi těmi moderními přístroji a hnojivy a chemikáliemi a kombajny, tak pokaždé je to nadúroda. Proti tomu, co se dělalo v minulosti, je to větší, anebo menší, ale vždycky obrovská nadúroda. A taková ta představa, že by se někde v nějakém regionu znovu vyzkoušela taková ta původní zemědělská výroba, udělal by se ten krok zpátky, lidé by se vrátili trochu na stromy, a teď by najednou zjistili, že znovu vznikla v kraji zaměstnanost, že lidé mají nějaký smysluplný pocit z toho, co dělají, že vlastně úplně jinak jim chutná ten chléb, na kterém mají nějaký podíl, protože to nevzniklo za ně někde jinde, tak to by byla docela pěkná životní zkušenost. Ale samozřejmě když se to takhle řekne, tak člověk vypadá jako pitomec, prostě že to je naprosto naivní. Ale možná z nouze to jednou vznikne, protože už takové ty prognózy, kolik ještě může při tomhle tom využívání přírody lidstvo na téhle planetě přežít v té formě, jak je to dnes, tak ty jsou docela varovné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dívám se tady ještě do mailů, které přicházejí od posluchačů přes naše stránky. Je tady paní Marie, která se ptá: myslíte, že se dočkáme spravedlivého trestu pro opilého řidiče Janouška? Jde to ztuha, poznamenává a zdraví.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, o tom případu samozřejmě se už toho strašně moc napsalo, a ve chvíli, když to prostě už nebude jako na prvních stránkách novin, a ono to tam nemůže být do nekonečna, tak potom ten příběh se bude odehrávat někde v zákulisí a zřejmě ten podnikatel je tak mocný, tak vlivný, že určitě najde nějaké kamarády, kteří mu z té šlamastiky pomohou. A je taky moc bohatý a ty peníze doopravdy, i když by to tak nemělo být, ale mají teda tu moc, že činí někoho rovnějšího mezi rovnými. Tak já na tu spravedlnost v tomto konkrétním případě moc nevěřím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mě tak napadá, že ve stejný den v minulém týdnu, kdy noviny přinesly zprávu, že Pavel Bém vystoupal na druhou nejvyšší horu světa, na K2, tak zároveň vyšla zpráva o tom, že tunel Blanka byl opravdu předražený. Je to docela paradox, na jednu stranu asi úspěch, který si zaslouží respekt, a na druhou stranu ten despekt, který vyplývá z toho, co se tady v Praze dělo.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přesně tak. Já s Pavlem Bémem, se kterým si tykáme, ale mnoho let, mám tenhle ten obrovský problém. Z jedné strany si ho nesmírně vážím, protože vylez na nějakou horu, tak to doopravdy chce obrovské sebezapření, a i když dneska k tomu samozřejmě člověk má nějaký tým lidí a dá se nějak něco i natrénovat, jsou nějaké možná doplňky, ale pořád je to prostě kus sebezapření a něco je hodné úcty. A z druhé strany mě strašně štve, protože si myslím, že to je typický zloděj, no. A teď co s tím máme dělat, jo? Asi bych mu měl přestat tykat, ale my se zas tak často nepotkáváme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mám tu ještě dotaz od Matěje Bíži: chtěl bych se zeptat, jestli se nějak změnil názor pana Hoffmana na český olympijský dům. Měl jsem pocit, že v minulém týdnu mluvil o něm s určitým despektem, což má rozhodně právo. Pak jsem měl dojem, že říkal, že třeba Holanďané dům nemají. To však, myslím, není pravda, dokonce holandský dům nese přímo název sponzora. Díky a přeji hezký den a užívejte zbývajících letních dnů.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
On ten holandský dům má nějakého sponzora, nějaký pivovar nebo tak. Se mnou je trochu jiný problém. Já z těch událostí, které o víkendu staly, nepovažuju za nejvážnější úspěchy českých sportovců a že bych právě ty vyzobával a vyhledával, kde který náš je. Já jsem se podobně jako polovina zeměkoule díval na stovku sprint, což je fascinující disciplína, ve které jsme teda žádného závodníka neměli, ale Usain Bolt je můj závodník. To je prostě člověk, kterého když vidím, tak on je z jiného světa. To je krásný prostě, usmívá se, má radost, vyzařuje z něj prostě tolik pozitivní energie. Že není Čech, tomu já klidně odpustím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to byl pro dnešek Ivan Hoffman, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu. Za týden 13. srpna doufejme na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já také doufám, přeji hezký den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra přijde spisovatel Pavel Kosatík. Vladimír Kroc vám přeje dobrý poslech dalších pořadů. Mějte se dobře, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.