Jak to vidí Ivan Hoffman - 6. května

Ivan Hoffman
(* 27. listopadu 1952, Martin, Československo) je bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K.
Nyní český novinář, žurnalista, moderátor a rozhlasový komentátor Dvojky Českého rozhlasu.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Dobré dopoledne vám, vážení, přeje Václav Žmolík. Před sebou mám docela sympatický úkol. Ptát se jak to vidí známý komentátor Ivan Hoffman. Ivane, dobrý den do Zlína.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já tě také zdravím a těším se na setkání s tebou, jako bývalým kolegou opět po letech.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
To nápodobně. Dnes máme pondělí a při pondělku se sluší bilancovat. Souhlasíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, je to tak.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Pojďme se tedy ohlédnout za tím minulým, už 18. týdnem roku 2013 a začněme tím, že se slavil 1. Máj a lásky čas to nebyl. Jistě jsi sledoval, jak probíhaly oslavy. Zaujalo tě na nic něco?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak je zajímavé, jak Svátek práce je vším jiným než právě zamyšlením se nad prací. Já mám skoro takový pocit, že si nechceme ten den pracovního volna pokazit debatou o práci, a tak se věnujeme čarodějnicím, líbáním od rozkvetlými stromy, svátků jara a tak dál. Prostě těch mediálně známějších nebo populárnějších podob 1. Máje než je Svátek práce, je mimořádně mnoho.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Na druhé straně komunisté anebo sociální demokraté si Svátek práce připomínali.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, oni byli asi jediní a jinak, když jsem se prostě díval do médií, kde bych zaregistroval nějakou úvahu o tom, o práci jako o nesmírně důležitém fenoménu, tak jsem vlastně narazil jedině na velice pěkný článek Ilony Švihlíkové na Britských listech, ale jinak moc ne. Proč to říkám? Já mám pocit, že těch důvodů, proč dnes hovořit o práci je doopravdy hodně. Předně je to samozřejmě otázka nezaměstnanosti, což je problém celoevropský, celosvětový a náš také a myslím si, že ona už nějakou dobu není pouze důsledkem ekonomických cyklů, že jednou prostě je těch lidí zapotřebí víc, jednou míň, že je spíše důsledkem zásadních proměn společnosti a těch věcí prostě, o kterých by se dalo mluvit, je hodně. Je jasné, že nemáme vůbec šanci dnes na tomto prostoru říct, jak by se problémy, které jsou spojené s prací, daly řešit, ale ono je zajímavé už jen shrnout o čem všem by vlastně v taková den, jako je Svátek práce, měla být řeč. Tak já myslím, že v první řadě je to ten paradox, že existuje na jedné straně ekonomický tlak zbavovat se zbytečnejch zaměstnanců a na straně druhé sociální tlak vytvářet pracovní místa. A tyhle ty dvě věci jdou vlastně paradoxně proti sobě a způsobují, že všechny naše takové dědictví po předcích, přísloví, která se vztahují k práci, tak když si je dneska říkáme, tak se musíme usmívat a najednou si zděšeně uvědomujeme, že skoro nic z nich neplatí. Například: Kdo nepracuje, ať nejí. Bez práce nejsou koláče. Řemeslo má zlaté dno. Práce šlechtí člověka. Tak to jsou všechno věci, které kdysi měly svůj hluboký smysl, ale v situaci, kdy se práce stěhuje ze západu na východ, ze severu na jih, díky globalizaci se lokálně práce stává zbytečnou, protože je drahou, tak všechny tyto zkušenosti našich předků najednou pozbývají platnost a cenu. My jsme v jakémsi vzduchoprázdnu a uvědomujeme si, že z jedné strany je kolem nás všude práce dost. Kam se podíváme, tak tam je něco, co je potřeba udělat, ale vesměs je to práce, kterou děláme bez nároku na finanční odměnu a tudíž nás neživí. My to víme, ale nevíme, co s tím. Taková potřeba obnovit anebo vytvořit vazbu mezi užitečnou a potřebnou činností a jejím odměňováním, to je v tom tržním prostředí odmítajícím regulaci nereálné. Jenomže současně je to nezbytné, pokud platí, že práce je jenom to, za co jsou peníze. To znamená, já mám pocit, že toto všechno se hodí u Svátku práce říct, debatovat o tom, ale samozřejmě jsem si vědom, že mediálně to vůbec nemůže konkurovat ani čarodějnicím ani lásce.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Podle Ivana Hoffmana je tedy práce právě teď podstatné téma?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě. Je to nesmírně důležité téma. My prostě jsme v takovém bludném kruhu, kdy z jedné strany nechceme něco dělat zbytečně, nesmyslně, ale když se podíváme, tak v dnešní době práce, které kdysi měly hodnotu, neboť vyžadovaly určitou sílu, zručnost a tak dál, jsou placeny velice špatně. Zatímco práce, které jsou založené na spekulaci anebo na tom, že něco koupím levně a dráž to prodám anebo, že něco vymyslím, tak ty jsou honorovány velmi dobře, protože tam vznikají nějaké velké peníze a co je nejzajímavější, jsou práce, které dnes jsou honorovány, zatímco kdysi se za ně trestalo. To je všechno, co je spojené s finančnictvím, s lichvou, jo, prostě to je, to znamená, že to, za co kdysi by člověk šel do vězení, tak za to je dneska velice štědře odměněn. To jsou prostě paradoxy, které musíme nějakým způsobem řešit, protože tady jde o to, jak bude vypadat svět a jak budeme vypadat my.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
A možná s tím také souvisí i některé nic moc neříkající termíny či některá označení. Kupříkladu manager. To je něco velmi vágního a možná to souvisí i s tím pojetím práce, o kterém jsi právě teď, Ivane, mluvil. Co dalšího tě zaujalo v tom minulém týdnu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak je jedna věc, která asi také prostě stojí za zmínku a za nějaké hlubší ohlédnutí anebo hlubší analýzu. Ministr obrany Vlastimil Picek oceňoval 23 lidí za účast ve třetím odboji. A mediálně, mám takový pocit, že se více řešila minulost pana ministra než osudy oceněných. On byl v letech 1977-1990, tuším tak nějak to bylo, členem KSČ, to znamená jako patřil mezi lidi, kteří budovali režim, proti kterému se zase někteří jako postavili. No a teď se řeší, jestli je vkusné, aby právě takovýto člověk odměňoval nebo neodměňoval ty prostě hrdiny, kteří se kdysi postavili proti tomu režimu. Já mám takový dlouhodobý pocit, že příležitost něco udělat s poměry, je nejlepší v přítomnosti. To znamená v té chvíli, když se něco děje. Jakmile se něco řeší zpětně, tak je to velice často podle mne marnost a nevkus a já se teda po pravdě těch bojovníků proti minulým režimům, takových těch pozdních, dodatečných moc necením. Mám pocit, že to je neupřímné a navíc je to strašně zbytečné. V každé době najdeme vedle sebe lidi dobré, lidi špatné, statečné, takové, kteří nemají zrovna odvahu, lidi kteří pomáhají druhým a lidi, kteří škodí. Toto je prostě v každé době, to je v každém režimu. Já jsem teda nežil v antickém Římě, ale myslím, že tam to určitě muselo být taky tak, ale pamatuji si ten minulý režim a vím, že bylo hodně lidí, kteří v daných poměrech, v daných možnostech prostě si udrželi důstojnost, slušnost a byli užiteční sobě, druhým a byli tací, kteří, o kterých bych to neřekl, ale kteří, myslím si, že by byli zvláštní, divní, špatní anebo jak bych to řekl, i v každém jiném režimu. Pan ministr pro mě není žádný problém. On prostě pracoval, něco dělal, pokud v jedné chvíli je schopen říct, že se dívá na minulost těch lidí, které odměňuje s velkou pokorou, tak tím je to pro mě vyřešené. Já už dál bych prostě se nezabýval tím, kým byl anebo čím byl. Ale stále více si uvědomuju, že asi je potřeba začít o tom hovořit, protože dorůstá generace lidí, mladých, kteří prostě tu dobu nezažili. Mají o ní prostě takové dnešní ideologicko-kapitalistické nějaké reference. Prostě, jak to tenkrát bylo. Podle nich potom se řídí, někteří chudáci přestávají jíst na školách, aby vybojovali boj proti strašlivému minulému režimu, který se jim vrací v podobě nějakých místních radních, nějakých lokálních, až se na to dívám a tak si říkám, to je zvláštní, podle čeho prostě si dělají představu o té minulosti, když ji neznají. A najednou si uvědomuju, no možná je to i tím, že lidé, kteří tu dobu zažili, tak vlastně se k ní neradi vracejí, neradi o ní mluví, pokud k ní měli nějaké špatné zkušenosti a anebo naopak jí začínají velmi nekriticky idealizovat, jo, jsou lidi, kteří říkají, že tenkrát, jak bylo skvěle. No, tak v něčem ano, v něčem ne. Chybí řekl bych taková upřímná diskuse a nad ní vítězí ideologické floskule.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Čili podle tebe by se více mělo mluvit o té době před rokem 89?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem taky člověk, který se k tomu nějak příliš nevrací, víš. Já jsem si uvědomil, když jsem uvažoval, co k tomu teda řeknu, že vlastně byly dvě takové příležitosti se ohlédnout, protože jinak mě zajímá, co je teď a jestli teď se dějí věci tak, jak mají a nebo jestli teď je problém. To, co bylo kdysi, říkám, to patří historikům, ale byly dvě takové příležitosti, kdy jsem se tou minulostí zabýval a bylo to v souvislosti s fotografickými knihami, ke kterým jsem psal nějaké komentáře. Ta první byla od Pavla Štechy, to byl, on už zemřel teda, ale vynikající fotograf, který měl vlastně takovou možná paradoxně smůlu, že nejlepší své fotografie udělal v tom období mezi lety 68 a 89. On má krásné fotky ze srpna 68, z roku 89 a tak dál, ale mezi tím prožil život v normalizaci, ve špatném řekl bych období, kdy zdánlivě nebylo ani moc co nafotit, jo, to byla prostě šeď. A přesto ty jeho fotografie byly nesmírně lidské. No a komentáře k těm jeho fotografiím, do té jeho knihy, o kterou mě požádal, jsou vůči té řekl bych problematické a asi i špatné době, z mé strany velice bídné. A pak jsem komentoval knížku fotografií ČTK 80. léta, no a tam ty moje příspěvky jsou naopak strašně kritické. Tak je to takový paradox, ale vypovídal o tom, že doopravdy žádná ta doba není černobílá. Dokonce ani ta doba těch černobílých fotografií.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Říkám si, Ivane, že tohle tvoje poselství je o to zajímavější, že ty sám si před rokem 89 na vlastní kůži ledacos zažil. Od toho minulého režimu. Takže díky za tenhle názor. Já připojím dalším informaci, která vlastně souvisí. S uspokojením se psalo o tom, že Ústavní soud je už kompletní, Senát potvrdil všechny 4 ústavní soudce, které na tento post navrhl prezident Miloš Zeman. Jenže dva z těch nových ústavních soudců jsou také bývalými členy Komunistické strany Československa, předlistopadovými. To znamená, že i tady máš podobný názor jako v případě pana ministra Picka?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to do série, že? Je to k tomu, je to ve vzduchu. Cítíme, že prostě nějak to prostě se stále objevuje znovu. Mně se na tom nejvíc líbí, že když byl jeden z nich, já se teď velmi omlouvám, že nevzpomenu si přesně jméno, který to byl, jenom mě zaujala ta reakce, dotazován na to, jak zpětně hodnotí své členství v komunistické straně, tak jeden z těchto nových ústavních soudců řekl, že to pro něj byla nesmírně poučná a zajímavá doba, protože v té době potkal mnoho zajímavých lidí a měl nejrůznější zkušenosti, které všechny mu pomohli formovat si názor anebo se orientovat. Ale to je přesně ono. Každá doba je výzvou. V každé době člověk může prostě být buď být lepší a může se o něco snažit anebo se může snažit jenom proplout co nejvýhodněji tou dobou, ale to také neodsuzuji, to taky není totiž jednoduché a nějak se uplatnit tak, aby současně sám sebe nevnímal jako, no aby se prostě nestyděl.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Já podotknu, že tím soudcem, který prohlásil to, co teď říkal Ivan Hoffman, mohl být buď Jaroslav Fenyk anebo Jan Filip. Přiznám se ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jan Filip, Jan Filip ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Jan Filip to byl, tak jsem napověděl dobře. Půjdeme k dalšímu tématu. Budeme anebo nebudeme platit poplatky za pobyt našich dětí v nemocnici a díky komu? Tak o tom bude řeč už za okamžik. Politici TOP 09 a sociální demokracie se předhánějí v tom, kdo zruší dětem poplatky za pobyt v nemocnici. Co říkáš, Ivane, nejen samotnému rozhodnutí, ale i tomu sporu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ten spor jakoby převážil nad tím věcným obsahem, že? Ono je to tím, že je to první taková vlaštovka, že zase budou nějaké volby a zřejmě někdo, nějaká mediální agentura, nějaký reklamní expert poradil politikům, že pokud prostě se zastanou nemocných dětí, tak to je takové dojemné, to bude na voliče fungovat a může to přinést politické body. To znamená, já si myslím, že hlavní důvod, proč je toto ve vzduchu, takový ten spor, kdo je autorem, jestli teda svět opozice anebo jestli s tím v rámci nějaké novely přichází ministr zdravotnictví, tak to jsou volební důvody. Protože jinak nedává smysl, že by z ničeho nic najednou se přišlo na to ve vládě, že dětem prospěje, když budou v nemocnici tak dlouho, jak to vyžaduje jejich zdravotní stav a ne podle toho, co dovolí peněženky jejich rodičů. Protože toto je věc, která byla jasná od samého začátku a když se dnes díváme na to, že říká jen tak /nesrozumitelné/ ministr, že poplatky za děti v nemocnicích, že to je pakatel, bez kterého prostě se úplně klidně ten systém obejde, zatímco poplatky od dospělých, kdyby se zrušily, tak by celý ten systém zkolaboval, tak to zvláštní, protože to jsou stále stejné peníze, které prostě buďto jsou potřebné nebo nejsou, chybí. Samozřejmě u těch dětí je to citlivé, ale dětem by se samozřejmě také pomohlo tím, kdyby ty poplatky nemusel platit tatínek, maminka, dědeček, babička, jo, to by taky bylo něco, co by mohli politici udělat pro děti. Jinými slovy, my jsme svědky toho, že politici disponují doopravdy podezřelou schopností cokoliv odsoudit anebo naopak obhájit podle toho, jak se jim to právě hodí. A tohle to je věc, na kterou bychom si měli dávat pozor, protože to neznamená nic o jejich nějakých, o nějaké jejich upřímnosti nebo tak, ale naopak staví je to do velice špatného a podezřelého světla.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Já povím dvě čísla. Nemocnice díky těm poplatkům za pobyt dětí v nemocnici získaly za rok 100 milionů korun a připomenu, že děti vyjma novorozenců a dětí z dětských domovů platí 100 korun za den v nemocnici. To znamená, když máme potomka třeba měsíc v nemocnici, no, tak už je to pěkná kulatá částka, že?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, je to hodně a mě na tom zlobí to, že z jedné strany je zde ústavou zaručené právo na bezplatnou zdravotní péči. Z druhé strany, kam se podíváme, tak jsme svědky toho, jak se zdravotnictví postupně takovou salámovou metodou proměňuje a místo péče o zdraví se stále víc věnuje zdravotnickému byznysu. My máme ministry za různé politické strany, ale to podstatné je stále stejné. Oni místo toho, aby se snažili co nejlépe využít těch peněz, které do zdravotnictví plynou, a těch je, to jsou obrovské částky, to je velké procento HDP a tak místo toho jako kdyby kryli ten zdravotnický byznys a rozdělují peníze buďto na předražené investice anebo mizí prostě před jejich očima, u farmaceutických společností, které u nás prokazatelně předražují léky. To vlastně oni jako kdyby neumějí vyřešit, neumějí, já mám pocit, že ani totiž nechtějí a tam je ten hlavní problém, že ve zdravotnictví není málo peněz, ty peníze není potřeba vybírat od lidí, je potřeba o ně nepřijít prostě, nenechat je odtéct různými tunely. A i když se o tom mluví, i když to všichni vědí, tak nikdo s tím nic nedělá. Každý den, o který se prodlouží prostě nějaká, vydání nějaké novely, která by přinutila léky přeceňovat nebo tak každý den je dobrý. To je podobně jako s tím byznysem kolem hazardu. Tam také, tam se hraje prostě o každý jeden den, kdy budou odtékat někomu prostě nějaké peníze a my se na to díváme a nejsme schopni s tím nic moc udělat. Je to doopravdy prostě taková depresivní situace.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Tak to vidí známý komentátor, dnešní host Dvojky Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Už za chvíli se ho budu ptát na jiné zajímavé téma, které dnes a denně slyšíme ve zprávách, a totiž na prezidentskou amnestii. Byť bývalý prezident Václav Klaus opakovaně prohlásil, že jediným autorem amnestie je on sám, kauzu kolem autorství tohoto rozhodnutí média stále roztáčejí. Připomenu, že právník Pavel Hasenkopf prohlásil, že poslal premiérovi, prezidentovi Miloši Zemanovi dokument, který má ukazovat na hlavního autora amnestie. Pokud prezident jméno nezveřejní, udělá to prý sám. Jak tuhle kauzu vidí Ivan Hoffman?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem měl pocit, že ta kauza se uzavírá někdy z kraje dubna, když Ústavní soud odmítl se zabývat prezidentovou velezradou. Nejvyšší soud zamítl stížnosti státních zástupců a pak ta paní, která byla odhodlána za pana Klause i položit život, ukončila na naléhání její rodiny hladovku a měl jsem pocit, že tím to končí. Ale jak se ukazuje, tak ne. Média se snaží, i když mají k dispozici teda toho kováře, dohledat všechny ty kováříčky, kteří jsou za tím vším a já nevím proč. Protože ve skutečnosti důležitější možná než pátrat po tom, kdo to sepsal, kdo u toho byl, protože to jsou všichni lidi, kteří pracují za mzdu a pochopitelně politik, který předkládá nějakou takovou zásadní věc, tak se musí opírat prostě o práce nějakých odborníků, expertů, tak důležitější je spíš hledat motivy toho, co ta amnestie znamenala, proč vlastně v ní byly i některé velice sporné momenty, které dělaly tlustou čáru za minulostí a to znamená, že doopravdy má daleko větší smysl se zabývat Václavem Klausem a jeho motivací, než tím, kdo mu pomáhal a já v tomto mám pocit, že je potřeba se vracet velice, velice do minulosti. Když čteme všechny úvahy o tom, jak ta amnestie vypadá, tak všichni říkají, že to je špatně. Málokdo ho pochválí. A to, a těch důvodů je teda víc. Ono to vypadá, že jediný sám pan prezident si za tím stojí a říká, že by to udělal podruhé stejně. Většina lidí má dojem, že, že, že takto pojatá amnestie vlastně pošlapává právo, že je, že bere lidem důvěru v právní systém, že to je krok, který prostě udělá se pro špatné lidi a udělat ho, je tím pádem samo o sobě špatné. No, ale to, co se vlastně podle mě stalo, je, že v té Klausově gesci nikoliv nedopatřením, nýbrž záměrně se v minulosti rozebíral stát, budoval se kapitalismus, nedostávalo se kapitalistů a jediná možnost, jak to udělat, je, že se ty peníze prostě nehlídají a kdo je šikovnější, drzejší, otrlejší, tak ten se k nim dostane a vznikne vrstva lidí, bez kterých není možné změnit ten režim z toho minulého na ten budoucí a Klaus vlastně tou amnestií jakýchsi nešiků, kteří se nechali chytit, uzavírá ten pomyslný kruh. On nedělá nikomu dobrodiní, on hájil sám sebe, on hájil systém, pod kterým je podepsán a myslím si, že ve skutečnosti amnestoval účel, který světí prostředky, že to bylo takové uzavření celého toho kruhu, kdy na začátku budoval kapitalismus a na závěr omilostnil lidi, kteří u té příležitosti ten režim minulý anebo to společné vlastnictví nějakým způsobem, já řeknu rozkradli, protože ono se tomu vznešeně říká privatizace, ale to je prostě termín, který je daleko méně přesný. Klaus amnestoval chamtivý svět špinavých peněz. To je moje řekl bych definice.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
To, co říkal Václav Klaus, že mimo jiné tu amnestii vyhlašuje proto, že soudní řízení se vlečou roky, velmi dlouho, to je argumenty, který, Ivane, nebereš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ne, ne, ne, ne. To je samozřejmě, on to tak nějak se musí vysvětlit, nějak se musí říct, byla přeplněná vězení, tak se pustili lidi, kteří provedli nějaké bagatelní trestné činy, ale vstoupit do otevřených případů a nebo do věcí, které se řeší a jež vyřešit je v zájmu společnosti, protože i řešení těchto všech kauz privatizačních a jiných a různých tunelů je způsobem, jak se vyrovnávat s minulostí. My už se dneska musíme spíše vyrovnat s minulostí, která byla bezprostředně po roce 89 než s tou, co byla před tím. To, ta už doopravdy patří historikům a ti ji sepsali, myslím si, velice pečlivě a kdo chce, tak se o věcech před rokem 89 dnes dozví prakticky všechno a velice podrobně. Ale věci, které nastaly v tom období divoké privatizace po roce 89 až do nějakého roku 92, tak ty by se měly prostě studovat a v těch, když se nevyznáme, tak nepochopíme prostě kdo jsme. To znamená, já bych spíš se vyrovnával s tou současnou minulostí.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Říká Ivan Hoffman, známý komentátor, který byl dnešním hostem pořadu Jak to vidí na Českém rozhlasu Dvojce. Ivane, já děkuji a na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji ti hezký den a všem posluchačům.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Zítra se po půl deváté můžete těšit na advokátku Hanu Marvanovou. Ptát se bude stejně jako dnes Václav Žmolík. Také já se s vámi loučím a opatrujte se.