Pěvkyně Kateřina Kněžíková: Žena je turbulentní záležitost. Jinak zpívá Rusalku ve dvaceti a jinak ve čtyřiceti

9. září 2026

„Hlas stárne, jako stárne tělo. A klesá. Po čtyřicítce mají ženy jiné hormonální složení. Myslím, že každou dekádu je to jiné. Žena je turbulentní záležitost. U mužů takové výkyvy nejsou. Když jsem porodila první dceru, tak si okolí všimlo, že se mi hlas zakulatil, že je víc na bránici. U druhé dcery jsem si toho všimla i já. Začala jsem přemýšlet, jestli můj obor lyricko-koloraturního sopránu neopustím,“ svěřuje se Kněžíková v rozhovoru s Adélou Gondíkovou.

Kateřina Kněžíková říká, že s hlasem to není jako s hudebním nástrojem a zpěv se nedá učit úplně odmala. „Náš „nástroj“ je velmi abstraktní a představivost je důležitá. Nelze ho nahmatat. A vysvětlujte dítěti, kde má bránici a jak se vlní,“ vysvětluje.

K opeře se musí také dozrát. „I když je hlas už tzv. postavený, člověk bude jinak interpretovat Rusalku ve dvaceti, než ve čtyřiceti.“

Věk je zkrátka a dobře důležitým faktorem. „Zpěvák by to měl reflektovat a být rád, že si později může zazpívat drobnější roli. Je těžké dojít do místa, kdy si člověk přizná, že to už není tak zadarmo. Ale to tak správně,“ uzavírá v Blízkých setkáních operní zpěvačka Kateřina Kněžíková v Blízkých setkáních.

autoři: Adéla Gondíková , eh
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.