Jak to vidí Ivan Hoffman - 31. října

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí, jako každé pondělí je Ivan Hoffman. Zdravím do Zlína. Dobrý den.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já také zdravím srdečně, hezký den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tedy komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. To jenom dodávám pro pořádek. Dnes se prý podle demografů naplnil počet 7 miliard lidí na planetě. Pocítil jsi ve Zlíně nějakou větší stísněnost?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já jsem si hlavně vzpomněl, že podle toho, jak je kdo z nás starý, tak si pamatuje ze školy jiný údaj, jiné číslo, kolik nás je ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já hlásím 3,5 miliardy, že si pamatuju.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já hlásím 3 miliardy. Takže budu zřejmě starší. A mě na těch číslech, jak se mění, mně to vždycky vyrazí dech. Prostě to je, nějak nás strašně přibývá. Ale na tom, co říkají demografové mě uklidňuje, když pokaždé řeknou, že se nic neděje, že se klidně vejdeme, že vlastně, kdybychom všichni byli sestěhováni do Texasu, tak tam, ani bychom se nějak moc netlačili, že se tam všichni vejdeme. Tak já jsem teda nikdy nebyl, ale předpokládám, že to je v pořádku, že spíš, než kolik nás je, jde o to, jak se k sobě budeme chovat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nejvíce roste počet obyvatel v Asii, zatímco u nás tedy brzy zaznamenáme úbytek lidí, takzvaný babyboom, tedy to období, kdy se rodilo víc dětí, nejdřív je už prý pryč. Co to pro nás znamená, když se vrátíme tedy k tomu počtu obyvatel?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak existuje taková nějaká nepřímá úměra, ale asi to není úplně paradox, spíš to souvisí s naší hlavou, než s čímkoliv jiným než s životní úrovní a tak dál. Že více lidí se rodí tehdy, když člověk není příliš bohatý a když zdánlivě by si to neměl jakoby dovolit, jo, a když si můžeme ty děti dovolit, tak je nemáme. Teď myslím jako společnost, jako lidstvo ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já asi tuším, kam míříš a chci se zeptat na to, jestli si myslíš, že blahobyt rovná se větší zahleděnost do sebe, to že vlastně začínáme být sobečtější, větší sobeckost?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Asi jo, protože najednou nám umožňuje to větší pohodlí více toho zažít, více cestovat, více si toho pořídit a tím pádem ty děti se odsouvají, až když člověk všechno prostě má, až když všude byl a tak dál. Však také, když se proměnila společnost a přišli jsme z jednoho režimu do druhého, tak se okamžitě dramaticky prodloužila ta doba, kdy žena mívá první dítě. Před tím to bylo ve 20 a najednou to bylo, já nevím o 5, 6, 7 let později. A to jsou věci dané právě tím, že přibyly ty možnosti, že najednou člověk může udělat všechno možné i jiné, než být rodičem.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a neochuzujeme se o hodně, pokud bychom tedy nechtěli býti rodiči?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že ano, že vlastně to, že člověk je odpovědný, že musí se o někoho starat, že se musí obětovat, že se musí něčeho zříct není negativum, ale naopak, že to má svoje klady a svoje pozitiva. Ale těžko se to vysvětluje lidem, kteří vyrostou v jiné atmosféře, v jiném prostředí a mezi sebou prostě sdílejí jiné hodnoty.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já si myslím, a to už se dostáváme k tomu, co jsi řekl tu myšlenku, že není důležité, kolik nás na planetě je, ale jak se k sobě chováme a souvisí to i s tím rodičovstvím. Věřím tomu, že čím víc člověk dává, tak tím víc přeci dostává a to souvisí i ten vztah, nebo se vztahem rodičů a dětí.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak určitě, ono člověk vlastně v tom dávání a rozdávání je hodně sobecký. Když má tuto vlastnost a když se k tomu párkrát odhodlá, tak zjistí, že vlastně z toho má daleko větší radost, než když něco dostal. Ale musí učinit nejprve tu zkušenost. Musí nejprve zjistit, že když někomu pomůže, tak vlastně pomohl sobě. Ale většinou to lidi odkládají nebo se tomu vyhýbají a nebo se k tomu nedostanou, jednoduše je to nenapadne. A tak vlastně prožijí život, aniž by věděli, že ho prožili ochuzeni.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já nevím, jestli tě to pobavilo, ale dozvěděli jsme, že prý ta vysoká porodnost, to se vracím k onomu údajnému babyboomu, takže se týkala jen tří pražských nemocnic. Jak to vlastně je s těmi čísly? Oni někteří porodníci tvrdili, že vlastně žádný velký babyboom nebyl, že to se týkalo jenom těch tří porodnic v Praze.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
To jsem teda nějak, to mě minulo, tato informace mě minula, ale možná, že tam mají lepší, já nevím chování k maminkám, nebo mají lepší reklamu a nebo nějaká lepší rating a nebo, jak bysme to dneska řekli. Kdo ví?
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Má nás to nějak trápit to, že teď Evropa je v jakémsi útlumu a to nejenom tedy, co se porodnosti týče?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak ono to nějaké důsledky zřejmě mít bude, ale ty důsledky nebudou z toho, že nás je méně a že bude ta populace stárnout. Ona kromě toho, že stárne, tak honem by mohla stárnout a tím pádem bychom mohli být třeba moudřejší jo. Já si myslím, že spíš problém bude v tom, že Evropa si neumí docela dobře poradit s přílivem lidí odjinud, kteří sem přicházejí za prací a my je z jedné strany potřebujeme a z druhé strany nám strašně vadí. Te tenhle ten rozpor, kdy Evropa potřebuje někoho, kdo pracuje, kdo dělá věci, které buď nám se už nechtějí, nebo na ně postupně nebudeme mít sil a z druhé strany máme pocit, že nás o něco připravují a že se špatně aklimatizují a odmítáme takovou tu multikulturalitu, to je dneska, zdá se, největší nebezpečí, to je to, čeho se nejvíc děsíme tady v Evropě. To je paradox, to je protiklad, se kterým si vlastně neumíme rady. A to se bude jenom zhoršovat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a když se vrátíme k tomu počtu 7 miliard, pokud zůstane moderní svět posedlý permanentním ekonomickým růstem založeným na stále se zvyšující spotřebě, co se dá čekat za 20 let? Podle tebe?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, já si myslím, že předně ta myšlenka toho nekonečného růstu zaslouží obrovskou nějakou diskusi, a to globální nejlépe, protože to je nesmysl, to je, ono to připomíná Babylon. Povšimni si, že vlastně k tomu růstu my nemáme protiklad, popravdě nejlepší by bylo hovořit, že opakem růstu je zakrňování, jo, je růst HDP a zakrňování HDP, ten termín ještě nikdy nikdo nepoužil proto, protože mám představu, že pouze v čem se liší ten ekonomický vývoj je, jestli bude ten růst rychlý a nebo pomalý. A nebo, co nejrychlejší. Ale ve skutečnosti, když něco neprobíhá jako sinusoida, že se prostě jednou rosteme a jednou se ten, jednou zakrňujeme, jak bych řekl, pokud jde o HDP, tak potom na konci toho růstu je vlastně jedině nějaká katastrofa, nějaký pád té pomyslné babylonské věže. Já mám takový příměr auta, které umí jenom zrychlovat a nemá brzdu, jo, tak to může dopadnout jedině katastrofou, jedině havárií. A já si myslím, že si o to nejen koledujeme, ale vlastně s tím i dopředu jakoby počítáme. To se říká, že každý systém zaniká až v okamžiku, kdy vyčerpal všechny možnosti, aby se ještě udržel. To znamená, že tenhle ten růst pro růst se bude udržovat až do poslední chvíle, až do okamžiku, kdy to prostě celé skončí špatně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V tomto směru, jak ti zní oprava ministerstva financí odhadu růstu HDP v příštím roce? Zatímco v návrhu rozpočtu se skví ještě 2 %, nebo 2,5 %, teď ministr Kalousek revidoval prognózu, v nejoptimističtějším případě na procento 1 a pak jsou ještě, tuším, scénář krizový a katastrofický.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak povšimněme si na tom především to, že toto hlásí ministr, který v minulosti proslul tím, že zatímco všude zuřila krize, tak řekl, že u nás se nic nestane a nemůže stát, ani se nás nedotkne, protože my jsme nějací jiní, lepší a skoro až z jiného světa a teď najednou od něj slyšíme pro změnu takovou téměř šíří paniku a já bych to nebral moc vážně. On neví, co se stane. On dokonce i sám říká, že neví, co se stane, že to neví nikdo, ale u něho to platí dvojnásobně. Když se podíváme na to, jaké byly podmínky u nás v té době, kdy se kolem nás rozšířila ta krize, tak zjišťujeme, podle některých ekonomů, že vlastně u nás žádný důvod k nějakému propadu a nebo k nějaké stagnaci a nebo brždění toho růstu ekonomiky vlastně nebyl. Máme výborná čísla z exportu, neprojevily se tady žádné nějaké ty vlivy zvenčí, ještě. Ony se teda časem zřejmě projeví a v tom má asi pravdu. A ekonomové se shodují, že vlastně tou hlavní brzdou, tím hlavním problémem bylo, že kvůli různým škrtům dramaticky klesla poptávka domácností. Prostě přestali jsme nakupovat a tím pádem to zastavení růstu u nás došlo tím, že politici prostě špatně odhadli situaci a začali šetřit na špatném místě, ve špatnou chvíli a tím pádem tu ekonomiku zabrzdili. A je zvláštní, že zatímco toto ekonomové běžně teda umějí spočítat, popsat a tak dál, tak od ministra financí to neslyšíme. A já si myslím, že hlavní důvod je ten, že on je jeden z těch, kteří na tom nesou vinu a k té se nikdo nechce moc přiznat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ale ve světle toho, co jsme řekli před chvílí, tak není to vlastně dobře, že klesla spotřeba a neměli bysme se uskrovňovat a to tedy cíleně, záměrně?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, ono v podstatě, když se díváme na to HDP, to je takové hypotetické číslo. Ono se velice přesně změří, pak se do nekonečna omílá, ale my si můžeme všimnout, že s naším konkrétním životem to mnoho společného nemá. Ono jde o to, když rosteme, tak kdo vlastně roste a co vlastně roste. Ten růst probíhá souběžně s rozevíráním nůžek mezi bohatými, chudými, a to znamená mnoho lidí vůbec nepozná, že je nějaký růst. Jenom slyší v televizi od moderátora, který zase si to někde přečetl, včetl se a protože nepoužívá vlastní rozum, tak používá agenturní údaje, tak ten prostě ujišťuje lidi, jak jsme na tom perfektně, ale někdo je a někdo není. To je právě to drama té statistiky. To znamená, ve chvíli, kdy bychom chtěli, aby ta společnost byla nějaká lepší a nebo aby lépe fungovala, tak spíš jde o to, jak budou vypadat ty mechanismy, než jak budou vypadat nějaká čísla. To znamená, zase jde o to, jakým způsobem se lidi mezi sebou snesou, než kolik toho kdo z nich má.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
S Ivanem Hoffmanem, který je ve Zlíně ve studiu Českého rozhlasu si povídáme o tom, co přinesl uplynulý týden. Ve střed se Bruselu sešli hlavouni Evropské unie, aby definitivně vyřešili krizi eurozóny. Už toto očekávání přece muselo takovou vrcholnou schůzku odsoudit k neúspěchu. Nemyslíš?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ono je to tak, že současně se od nich s napětím očekává řešení a současně se od nich konkrétního neočekává. To je takový paradox. To, tenhle ten mix toho, že by něco už konečně měli udělat a takové mávnutí rukou, že stejně nic neudělají, protože nevědí co, tak ten je na tom vlastně nejhorší. Ono, každé řešení nutně musí provizorní už z toho důvodu, že podstatou dlouhé krize je život na dluh, jo, a to se mi vlastně zříci nechceme. Když se člověk na to podívá, tak banky na těch dluzích, respektive na jejich úročení zakládají svoji existenci, proto existují, to tvoří princip jejich výdělku. Politici na těch dluzích a na životě na dluh zakládají svou popularitu. No a občané svou budoucnost. Protože každý je zvyklý, že jednou na to vydělám, ale proč čekat, tak už si to koupím hned a vlastně všichni žijeme na dluh s tím, že se to považuje za naprosto normální ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a když do toho započítáš to, že možná, když se zadlužíš hodně, těch 50 % dluhu odpustí, tak to není tak neprozřetelné, ne, se zadlužit?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ono to vypadá jako chytré, jo, ale on si také půjčuje každý, jak ten boháč, který na ty splátky třeba má a nemusí si půjčovat a přesto si půjčí, protože je to tak ekonomicky výhodnější, tak i chudák, který na to nikdy mít nebude, protože ví, že stejně, nakonec, co si na něm vezmou, jo. A ono nikomu nestačí, kolik vydělává nebo kolik dostává a taky si nikdo nepřipouští, že by na to, co nemá, že by neměl mít to, na to nemá, jo. To my řešíme, já si myslím, že řešíme, jak žít na dluh a nedlužit. Což je teda paradox.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, on člověk by měl málem pocit, že si s nás média dělají občas legraci. Protože je to vždycky stejné, politici se na něčem dohodnou, novináři tomu tleskají, potom ale euforii vystřídá skepse a třeba v Ekonomu se už píše, že summit eurozóny jen kupuje čas a krizi neřeší. Ale to jsme si možná mohli přečíst v titulcích už před rokem.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No asi ano. Ono takové zásadní by bylo, kdyby předstoupili před nás prostě všichni ti bezmocní lídři a najednou prohlásili, že ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Neví, co s tím.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
... že, ne, ne, kdyby řekli, bez peněz do hospody nelez, oprášili toto přísloví, jo a takové to nalévání na dluh by postavili mimo zákon. Tak to bychom tedy rázem všichni vystřízlivěli, protože v takové chvíli, to by bylo šokující poznání. On by se ale obrátilo proti těm, kteří na tom obecném zadlužení založili byznys. My, když slyšíme, jak se volá po rozpočtové kázni a nebo stabilitě a nebo odpovědnosti, tak stále se tím nemyslí právě to "bez peněz do hospody nelez", nemyslí se tím vymýtit život na dluh, ale míní se tím udržitelnost života na dluh. My vlastně chceme i nadále si půjčovat, jenom chceme, aby prostě jsme na to nedopláceli, abysme, aby prostě ten systém nezkrachoval, ale jinak ten princip nám nevadí. No a já si teda myslím, že dříve nebo později se k tomu přísloví vrátíme. A že znovu někdo řekne "bez peněz do hospody nelez, já ti nepůjčím, protože není předpoklad, že vrátíš" a ne, že já sice nepředpokládám, že vrátíš, ale přesto ti rád půjčím, protože tak oškubu na úrocích, vlastně to, co jsem ti půjčil bude zanedbatelné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono to přísloví je docela hezké, ale myslím si, že ryze české, i když třeba se mýlím. Bylo by zajímavé sesbírat 27 přísloví v Evropské unii, jak zní, mají-li všechny země tohle to přísloví. Co myslíš?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já nevím, ale ono je to někdy tak, že rešerše kazí storry, jak se říká. Když si uděláš podrobný průzkum tak minimálně přijdeš o příběh.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když se vracím ještě k té středě. Byl to takový zvláštní pohled, když politici přijížděli v limuzínách a špalírem fotografů kráčeli do jednacího sálu. Ony jsou to takové nechtěné celebrity, média jim věnují možná přehnanou pozornost, ale neměla by to v tuto chvílí být spíš už ulička hanby, než koberec slávy? Vesměs ti politici Evropu přivedli do té slepé uličky a teď zůstávají bezradní.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já jsem zaregistroval takový průzkum o tom, jestli politici mají zájem o občany a jestli respektují zájmy a nebo prosazují zájmy lidí, kteří je volili a v tom průzkumu, ten se teda udál u nás, bylo to nějakých 5 tisíc odpovědí v rámci internetové ankety, kde bylo ano/ne a ukázalo se, že těch lidí, kteří věří politikům, že se starají o zájmy lidí jsou 4 % a těch kteří nevěří 96. To už skoro připomíná takovou tu Gaussovu křivku, kdy pokaždé najdeme na jedné straně ta 3 % lidí, kteří jsou nějakým způsobem zvláštní a nebo jiní a když můžeme uplatnit Gaussovu křivku na fungování politických elit, a já si myslím, že ten průzkum, který je u nás, nebude o moc jiný, než v jiných zemích, protože ty podmínky jsou stejné a vlastně v tom globálním světě nejsou valné rozdíly mezi tím, jak lidé žijí a jak vnímají tu vrchnost, dejme tomu u nás a u sousedů, tak já mám pocit, že to je, to je už doopravdy strašně vážný sociologický jev, nebo vážná nějaká společenská deviace, se kterou už by se pomalu mělo něco dělat. Protože, pokud to bylo tak, že někdo politikům věřil a někdo ne, tak to ještě stále mohlo být tím, že každý je jiný a má jiné priority a nebo jinou orientaci a tak dál. Ale ve chvíli, kdy, ať už jsme vpravo, nebo vlevo, nebo ve středu, ať už si politiků všímá nebo je nám lhostejná, ale všichni jsme zajedno v tom, že jsou nám ti politici k nepotřebě, tak to je přece naprostá katastrofa.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No v pondělí s Ivanem Hoffmanem, komentátorem Deníku a spolupracovníkem Českého rozhlasu, povídáme si ze Zlína. Minulý týden si užíval premiér Nečas své slávy. Nejprve na summitu v Bruselu, pak přijetí prezidentem Obamou v Bílém domě. Považuješ to za vrchol jeho politické kariéry?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, já jsem viděl, jak s nim točili rozhovor v letadle a jak byl spokojený, jak se usmíval. Já si ho tak pamatuju zamlada, on byl takový politik, který byl takový příjemný a vyzařovala z něj taková pohoda. Tak já jsem mu to docela jako přál. I když si myslím, že všechny tato setkání politiků a to, co říkají, že jsou to vesměs klišé a že to vlastně ani nemá nějaký velký význam. To, že se národy mezi sebou setkávají prostřednictvím svých představitelů je podle mě úplně úplný nesmysl. Lidi se můžou potkat jedině tak, že se jeden druhého potkají sami a nedá se to prostě v zastoupení nějak řešit. To znamená, že efekt z toho byl veškerý žádný, ale vypadal fajn a já jsem mu to docela přál.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já už jsem na to ptal Jana Petránka v pátek, ale když to hodně zjednoduším, tak nebylo spíš než setkání národů, setkání ČEZu a Westinghouse v případě Spojených států?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, já jsem to v pátek neslyšel, ale slyšel to můj tchán a velmi, velmi si považuje Jana Petránka samozřejmě tak jako i já, ale říkám, že to bylo naprosto skvělé. Tak o něco jsem přišel teda zřejmě, i když ty se k tomu vracíš, to je mi jasné, ale asi ten ekonomický rozměr v rozhovorech politiků je vždycky. Ono už se to považuje za naprosto normální. Politici jsou od toho, aby lobbovali za své sponzory a za průmysl a za pracovní místa ve své zemi a tak dále a já si myslím, že už na tom se nedá mnoho změnit. Ale, že by to bylo nějak moc správné, to bych asi neřekl. Protože pak se z nich stávají takoví obchodní cestující místo toho, aby zvažovali, jak jsme na tom s našimi hodnotami a s naší orientací a místo toho, aby se starali o takové základní věci, jako, aby nebyla válka, aby prostě lidi mírově spolu nějak spolupracovali, aby vytvářeli prostory pro něco pozitivního, tak vytvářejí prostory jenom pro nějaký kšeft a pro mě to je naprosto, to, tím by se mohl zabývat nějaký obchodní cestující a nevím, proč to dělá diplomat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Prezident Václav Klaus ke státnímu svátku vyznamenal 21 lidí. Jaké máš postřehy z páteční slavnosti na Pražském hradě?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak já si myslím, že to nejzásadnější ani není koho odměnil, ale spíš to, jak opět, už poněkolikáté, připomínal, že bychom se měli navracet k tradičním hodnotám. To tradiční hodnoty a taková ta jeho pochybnost o tom, jestli dnešní svět dobře funguje, to z jedné strany, mám pocit, že vím, o čem mluví a z druhé strany mám o tom obrovskou pochybnost, protože to říká on. A teď neumím s tím moc naložit. Ono, když jsem o tom přemýšlel, že možná je to v tom, že když se ohlížíme za minulostí, tak v ní přece nejsou jenom momenty, kterých je škoda, něco, co jsme ztratili a co bylo dobře. V té minulosti jsou rovněž příšernosti, jejichž návrat si může přát jenom blázen. To znamená, hlásit se k tradicím ještě nic neznamená, pokud neřekneme, k jakým, co konkrétně máme na mysli. Podobně jako když kritizujeme současnost a dnešní civilizaci, tak je potřeba říct, v čem je vadná, co nám na ní vadí, protože ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A není chyba, Ivane, v tom, že třeba, kdyby sis přečetl ty myšlenky a odmyslel, že tedy je, řekl Václav Klaus, protože ty už jsi to sám řekl, že to v tobě vzbuzuje nedůvěru, ale třeba některé ty myšlenky, na nich byste se shodli. On tady píše, že třeba mu vadí popírání jakékoliv autority, což vede k nerespektování znalostí, zkušeností, lidské zralosti a tak dále. To jsem teda vybral jenom fragment z toho projevu. Ale myslím si, že pár myšlenek je takových, na kterých byste se shodli.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ale určitě jo, ale právě tím, že jsou velmi obecné, tak, ono to je, jako když slyšíme, že chválí Adama Smithe, který proslul tím, že řekl, že pokud lidé prostě se berou jenom za své, tak celá společnost tak nakonec zbohatne. Je to taková jakoby chvála egoismu. Ale něco jiného je, když prostě chválí egoismus pragmatik, který prostě řekne, že člověk může cokoliv a může si dovolit úplně cokoliv, protože je jakýmsi právem silnějšího nebo já nevím, nebo že je u toho dřív než ostatní nebo tak, a něco jiného je, když to řekne bytostný konzervativec, člověk, který je vlastně asketa, který je křesťan, kterého ani nenapadne, že by prostě za tím lidským usilováním mohlo být něco špatného. Rozumíš? Stejnou myšlenku řeknou dva lidé a nakonec bude mít úplně jiný význam. Mezi vlastenectvím a mezi nacionální posedlostí je nějaká hranice. Pokud někdo má rád svoji zemi a je ochoten pro ni něco udělat, je to pozitivní vlastnost, i když vlastně se ta jeho, řekl bych, vášeň pro vlastní národ projeví nenávistí ke všemu jinému a cizímu a ostatnímu, tak najednou je to příšernost. A tak je to se vším. Vlastně ta slova, jejich mírou je nakonec stejně ten, kdo je vyslovuje a tak vlastně člověk někomu nevěří ani slova, která znějí dobře. A jiný prostě řekne pitomost a odpustíme mu jí. To je to tajemství.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jsme u té víry, tak já věřím, že ty věříš, že Petra Kvitová se nakonec tou jedničkou stane, po tom včerejším vítězství na Turnaji mistryň v Istanbulu nám dělá jenom radost, ne?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Je to skromná dívka, ze které jde strach. Já jsem si tak nějak uvědomil, že pokud vznikne na tom kurtě nějaké drama, tak se o to postará vždycky ona. To je prostě statistika, počet těch vítězných míčů, počet nevynucených chyb, v tom má vždycky daleko vyšší, než ostatní. Ona hraje tak ofenzivně, že je vlastně neporazitelná. Buďto tu soupeřku smete z kurtu a nebo se netrefuje a zařídí soupeřce vítězství. Ale to, že ona je tam hlavní postavou, to se teď ukázalo, myslím znovu a ... No já se na to dívám rád, mně se líbí tenhle ten nekompromisní tenis, ve kterém prostě buď a nebo, že jo, prostě nic nehraje a hraje to tak nějak napřímo, no. I když to je, jak se to vezme. Třeba s tou Azarenkovou, když začala zkracovat tu hru, tak se ukázalo, že umí být i chytrá, že nemusí být to jenom ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman ze Zlína. Díky a hezký den. Na shledanou.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Hezký den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra Max Kašparů z Jihlavy. Vladimír Kroc z Prahy přeje hezký den a příjemný poslech dalších pořadů. Mějte se dobře.