Jak to vidí Ivan Hoffman - 29. dubna

Zmínili jsme i zrušení tzv. přísudkové vyhlášky, kontrolu kvality polských výrobků a navštívili jsme i Itálii.

Ivan Hoffman
(* 27. listopadu 1952, Martin, Československo) je bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K.
Nyní český novinář, žurnalista, moderátor a rozhlasový komentátor Dvojky Českého rozhlasu.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prvním hostem v tomto týdnu je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji do Zlína, Ivane, dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Také přeji hezké ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve válce o velvyslance mezi prezidentem Milošem Zemanem a ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem se odehrála další bitva. Prezident Zeman prohlásil, že když se s ministrem nedohodne na jménech velvyslanců pro některé země, začne jednat přímo s premiérem. Petr Nečas mu ovšem vyhovět nehodlá a oběma pánům vzkázal, že jejich spor je dětinský a poškozuje Česko a že on jako předseda vlády nebude narušovat zaběhnuté ústavní postupy. Jak to vidíte?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Je to tak, u nás je určitý postup, který je sice není kodifikován ústavou. Není přesně popsán v zákonech, ale je zvykem, je tradicí a za normálních okolností se tradice ctí a u nás tedy ta tradice vypadá tak, že velvyslance vybere ministr zahraničních věcí, protože on nejlépe zná situaci v diplomatickém sboru. Ví, který kariérní diplomat se kam hodí. Navrhne premiérovi, který potom tento návrh dává prezidentovi, ten ho podepíše, premiér spolupodepisuje a takhle to vždy bylo. Ovšem tím, že to není napsáno v zákonech, a že situace se nyní změnila. Máme prezidenta, který chce hrát aktivní roli v české politice a má pocit, že vlastně jemu, jemu ta ústava dává právo jmenovat. To znamená, chce do toho více mluvit a toto se musí nějakým způsobem usadit. Ale to, čeho jsme byli teď svědky, to byl příklad, kdy vyhrožuje případným odchodem z vlády politická strana, jejíž předseda je ministrem zahraničí a tato hrozba se musela panu prezidentovi strašně líbit,protože on tu vládu vůbec nepotřebuje. Byl by rád, kdyby skončila. Čili je to vlastně taková provokace, kterou on vítá, řekl bych, že tímto výrokem se jmenování velvyslanců definitivně zablokovalo. V naději, že padne vláda, už teď prezident nepodepíše nikoho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak řekl minulý týden premiér Nečas, jde o trapnou siláckou hrozbu. To měl na mysli hrozbu odchodu premiéra, ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, ale ještě bych se vrátila k té ústavě. Zdá, se že je to nejvíce napínavé čtení, jak mimochodem upozorňuje expert na ústavní právo Jan Kudrna, ústava jasně hovoří velvyslance jmenuje prezident republiky, přičemž každé takové jednání je podmíněno souhlasem předsedy vlády. Ústava tedy nehovoří o jakékoliv roli ministra zahraničí, dokonce ani nic takového nestanovuje zákon. Jaké řešení má tedy podle vás, Ivane, tato situace?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že není nutné měnit ústavu a ukotvit v ní roli ministra zahraničních věcí. Za normálních okolností je pozice vlády vůči prezidentovi v tom ústavním našem pořádku dostatečně silná na to, kdy prezident si rozmyslel jít proti vládě a dělat nějaké schválnosti. Jednoduše vláda může prezidenta doopravdy až řekl bych odstavit na boční kolej, kdyby jí o to šlo a my jsme ve zvláštní situaci, kdy ta vláda je hodně nejednotná a prezident nejvíce těží nejen z toho, jak jsou napsané zákony, ale z toho, jak jsou v neustálém klinči dva koaliční partneři, kteří spolu bojují o první místo na pravici a o příští volební preference ve volbách někdy za rok, to znamená, on je ten třetí, který se směje,když se dva perou a my jako občané musíme vlastně to vyhodnotit jedině v tom smyslu, jestli ta situace nás doopravdy poškozuje. Já mám pocit, že příliš ne, že tam kde nemáme velvyslance anebo nebude jmenován včas poté, co minulému skončí jeho období, tak ta ambasáda bude pracovat v nějakém provizorním režimu. Je to nepohodlné, ale není to žádná tragédie a myslím, že to už není ani žádná ostuda, protože v těch zemích stačí úplně k tomu, abychom tu ostudu neměli, že se lidé dozví, že toto není akce namířená proti nim. Ta absence velvyslance neznamená, že nemáme rádi Rakušany. Ta jen znamená,že se u nás nesnesou mezi sebou a vzájemně jsou si odporní ústavní činitelé, ale to že se nesnášejí politici, to všude znají, o tom všude vědí, to znají z vlastní domácí kuchyně, to znamená, to se odbude takovým řekl bych, přátelským úsměvem, s takovým porozuměním, že se něco takového stává i v lepších rodinách a z toho si nic nedělají, naši politici jsou úplně stejní a my si na toho velvyslance počkáme, jednou snad nějaký bude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, Ivane, že je ještě větším problémem právě ta medializace celého toho sporu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Medializace toho sporu je úplně logická, to že se prostě nesnesou politici a nejsou schopni si uvědomit, že jsou na jedné lodi a že vlastně společně buďto si získají veřejnost a přesvědčení o tom, že jsou užiteční anebo naopak společně budou trapní, atk to my nebudeme přece zastírat. My musíme vést jedině k tomu, aby dělali pořádně svou práci, ale hledat pro ně nějaké polehčující okolnosti, to není role médií.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spíš jsem myslela, že vlastně ta jména se díky politikům dostala na veřejnost. Samozřejmě média v tomto plní svou povinnost.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
A už vám rozumím, pardon. To jsem špatně porozuměl, samozřejmě oni měli si dávat pozor, co zveřejňují a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak, my děláme jen svou práci. Jinými slovy, Ivane, sledujeme teď první řekněme, skutečně vážný konflikt o podobu politiky příštích let, když vezmeme v potaz, že prezident Zeman bude ve funkci pět let, ale vláda ve svém současném složení už jenom rok?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě že ten rok bude obtížný pro vládu, bude obtížný i pro prezidenta, ale on myslím si, že si té situace, která je bude užívat a bude hrát při každé takové příležitosti, kdy on bude v centru pozornosti a bude moci ukázat, že má na věci svůj vlastní názor a že se příliš neohlíží na názory těch druhých, to bude jeho strategie. On bude chtít být zajímavý, ale do jaké míry doopravdy bude, to záleží spíše od těch ostatních.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Změny ve stínové vládě České sociální demokracie,které přestavil předseda strany Bohuslav Sobotka, znovu odkryly neshody jednotlivých stranických křídel proti původnímu návrhu v ní totiž nejsou příznivci Miloše Zemana jako pánové Vítězslav Jandák, Zdeněk Škromach nebo paní Marie Benešová a to se nelíbí spojenci a místopředsedovi strany Michalu Haškovi. Co vy o tom soudíte?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tu pozornost přitahují zatím především jména lidí, kteří buďto jsou blízcí Miloši Zemanovi anebo jména lidí,které naopak nesnáší mezi nimi nejvíce pozornosti vyvolávají jména pana Špidly a Lubomíra Zaorálka nebo Jiřího Dienstbiera. Já mám pocit, že stejně podstatné ale bude se podívat na některá jména, která v té stínové vládě jsou a jako je například bývalý ministr průmyslu a obchodu pan Urban anebo koneckonců i pan Mládek a to jsou lidé, kteří jsou také nějakým vzkazem, jak by budoucnost v případě vítězství sociální demokracie vypadala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je to vzkaz, Ivane. Mimochodem překvapuje vás, že oba pánové, o kterých jste teď hovořil, se dostali do toho, nebo jsou v tom stínovém kabinetu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
To jsou lidé, kteří by mohli být v jakékoliv straně. To jsou takoví političtí univerzálové. Když se podíváme na pana Urbana, tak on je zaměnitelný s panem Kubou úplně bez problémů. Oni nemají v podstatě žádnou nějakou přidanou ideologickou hodnotu. To jsou lidé, kteří prostě dělají takovou řekl bych, politiku nikoliv levou, ale pravou ale prorežimní. Ať je u moci kdokoliv, tak ta jejich pozice bude úplně stejná. Jinými slovy, toto jsou lidé, kterými se vzkazuje veřejnosti, ale i společně s některými těmi jmény lidí, které pan prezident nemá rád, že se příliš nezmění situace, že ta politika bude se prost jinak popisovat, jinak se o ní bude mluvit, jinak se o ní bude psát, ale nebude o mnoho rozdílná od té dnešní, to znamená, v té stínové vládě nevidíme žádné výrazné nové charismatické osobnosti. Jsou to vesměs lidé, kteří jsou, řekl bych, prověřeni systémem. To znamená, nečekám od té vlády nic nového.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ústavní soud zrušil takzvanou přísudkovou vyhlášku, která upravovala paušální odměnu advokátů. Může se stát, že některým věřitelům a jejich právnímu zastoupení se vymáhání některých pohledávek již nevyplatí, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Přesně tak. Ten výrok Ústavního soudu je docela závažný, i když samozřejmě námi, protože nejsme právníci, laikům, chvíli trvalo prostě to studium, zjistit co se vlastně stalo, protože přísudková vyhláška, s tím se vlastně poprvé potkáváme v okamžiku, když je zrušena. Asi jde hlavně o to, že kolem vymáhání pohledávek, kolem exekucí vznikl obrovský byznys. Na začátku se podařilo některým advokátům vylobbovat úpravu, která jim zabezpečovala paušální náhrady v případě vyhraných sporů a pak se ukázalo, že se jedná o velmi lehký snadný a dokonce někteří říkají až bezpracný zisk a lidé, kteří se dostali k tomu, aby prostě zastupovali právě v těch případech různých exekucí klienty, tak si tedy doopravdy hodně polepšili. Říká se, že v tom byznysu jde až o miliardy. A Ústavní soud se vlastně vyjádřil pozitivně k výtce jednoho z těch senátorů za ČSSD, kterým vadilo, že se s vymáháním pohledávek právě díky těm přiznávaným odměnám stal výnosný byznys. Že se s ním začalo obchodovat, dělili se na více částek, aby měli advokáti nárok na vícenásobné náhrady a ústavní soud shledal tu situaci jako vážnou a řekl, že justice se u nás stala jakousi inkasní agenturou místo toho, aby bránila právo a tohle to je na tom pro mě nejdůležitější, že Ústavní soud se zamýšlí nad fungováním justice u nás, nad tím systémem samotný, protože to je jeho úkol a v minulosti veřejnost, to si vzpomeňme, byla i dost proti Ústavnímu soudu ve chvíli, když se zastával soudců v otázce jejich platů. Ovšem já mám pocit, že tady je určitý rozdíl a to v tom, že tenkrát Ústavnímu soudu šlo o nezávislost soudců a měli pocit, že prostě politici jim nemůžou prostě sáhnout na platy, neboť tím by se porušila rovnováha mezi těmi třemi pilíři, na které stojí demokracie. To je něco jiného. Teď jde Ústavní soud proti, řekl bych, chamtivosti advokátů, samozřejmě ne všech, některých, a napravuje něco, co tu justici deformovalo zevnitř. Já mám pocit, že to bylo dost důležité proto, protože když se díváme na právníky dnes, tak to co se stalo s jejich profesí je velmi nepříjemné. Je potřeba, aby se věci napravovaly a ony se nemůžou napravit zvenku, ale jen zevnitř. Ústavní soud je, řekl bych, součástí té justice. To znamená, to jsou souvislosti, ve kterých mám pocit, že se pohybujeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nechci, Ivane, kazit optimismus. Nicméně podle mluvčí České advokátní komory paní Chaloupkové, se situace příliš nezmění, protože nadále bude platit advokátní tarif a nikdo ji ani nenavrhuje zrušit. A přesto ale je to dobrá zpráva.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
To je jasné. Ta situace není ideální. Ale vše se může řešit pouze v jednotlivých krocích. Ono toho jsme svědky všude. Velmi lehce se nějaká nepravost vylobbuje, dokonce jsou lidé, kteří mají teorie o tom, že se zákony dají uplatit a koupit a i se ví, kolik je potřeba zaplatit, aby příslušný výbor poslal v jednání nějaký návrh do pléna a pak projde. Jinými způsoby, jinými slovy, zákony se u nás dají koupit, ale pak se velmi těžko napravují, protože ten, kdo dostal zaplaceno, tak pochopitelně už se mu to nechce vracet nějak zpátky, a toto říkám tak jako zlehka, ale přitom jsou to strašná podezření. Ve skutečnosti ve chvíli, kdy poslanci, senátoři, to znamená, zákonodárci přestanou dělat zákony tak, aby vyhovovaly občanům, ale dělají je tak, aby vyhověly určitým zájmovým lobbistickým skupinám, tak to je naprostá katastrofa. Tehdy se vlastně ti naši volení zástupci obracejí proti nám a místo toho, aby nám pomáhali a zjednodušovali život, a dělali to, za co je platíme, tak nám začínají škodit. A já mám pocit, že ta situace tady je. To znamená, já jsem rád z každé situace, kdy se podaří něco, co se prostě těm darebákům podařilo vylobbovat, vrátit zpátky a napravit a i když je to jenom dílčí zlepšení, tak vidím v tom otimismus.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pana Aleše zajímá váš názor na konec zákonné dvouleté záruky, která začne platit od roku 2014 a cituji dál z jeho e-mailu. Obávám se, že v tom bude značný zmatek. Kupující bude mít méně práv a pravděpodobně se ještě sníží kvalita výrobků. Není moje obava přehnaná, jak to vidíte vy?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
To je poměrně složité opatření, které vyplývá z nově přijímaného občanského zákoníku. Tam jsou věci, které spotřebiteli život zjednoduší a naopak některá, která mu ho zkomplikují, je jasné, že spotřebitel si bude muset dávat větší pozor, protože možnost vrátit uplatnit záruku bude trvat jen prvního půlroku. Ta jeho práva budou posílena, pak se ta situace otočí a dostane se do určité nevýhody,ale hodně bude záležet na tom, jakou záruční dobu si domluví s prodejcem, což v některých případech bude tak, že v rámci konkurenčního boje budou někteří výrobci nabízet záruční doby i o něco delší než je ta dvouletá zákonná úprava. To znamená, není to jednoznačný příběh o tom, že by nad námi vítězili prostě výrobci a prodejci, je to složitější a bude potřeba si dávat větší pozor. To znamená jakmile člověk pořizuje něco větší hodnoty, něco dražšího, tak budou muset kolem toho více přemýšlet, ale to vůbec vlastně není špatná zpráva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme se dostali ke spotřebiteli, Poláci se brání kritice jejich potravin a označují ji za snahu vytlačit je z trhu a zvýšit na něm podíl českých výrobků. Lze se tady dobrat pravdy?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Nevím, jestli se lze dobrat pravdy, ale to polské podezření že za kontrolami v České republice je jakási obchodní válka, tak se dá otočit a za lobbismus lze klidně označit právě to rozladění z kontrol, protože my když se podíváme na situaci s potravinami, tak ta kvalita klesá obecně. Ona klesá všude tam, kde rozhodujícím kritériem je cena a kde konkurovat kvalitou nezaručuje zisk. Jinými slovy, i když se zpřísní kontrola, zvýší pokuty za nekvalitu, tak rozhodující slovo bude mít vždycky spotřebitel a tu jeho poptávku obchodník zohlední, to znamená, jakmile vidí, že lidé jako na prvním místě sledují ceny, tak bude podmínky výrobcům diktovat tak, aby oni prostě mu dodali to zboží za nižší cenu a to se samozřejmě často stává na úkor kvality. Jinými slovy, ta věc vůbec nestojí jen tak, že Poláci k nám chtějí prodávat a druhá stránka té mince stejné je, že my chceme levně kupovat. To znamená, ty výrobky z Polska u nás vítězí cenou, můžeme se bavit o tom, jestli nejsou na rozdíl od nás více dotované a jestli lze s nimi soutěžit, ale tím se dostaneme jenom k tomu, že mnoho českých výrobků putuje do Polska, aby potom se dotované vracely k nám a všichni na tom vydělají. Jinými slovy, pak už mluvíme o špatně nastaveném systému obchodování v rámci Evropské unie, kde nemají všichni stejné povinnosti a stejná práva a pokud se to tedy nevyrovná, tak takovéto věci se budou i nadále dít, ale když se bavíme o tom, jestli ty polské výrobky jsou nebo nejsou kvalitní, tak na to je stále stejná odpověď. Některé jsou a některé ne. Také všechny české výrobky nejsou super kvalitní, to vidíme na tom, že nově je zde polská stížnost na maso z Česka, které je zkažené salmonelózou a to bych řekl, že bych řekl, že to je vlastně dobrá zpráva, abychom si uvědomili, že svět není černobílý a není to jenom my a oni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Itálie se dočkala konečně vlády velké koalice, ale má také silnou občanskou opozici, to je hned několik dobrých zpráv, až překvapivých, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Pokud jde o tu vládu velké koalice, tak ta vznikla po velice dlouhé době. V Itálii už jednou velmi dávno byla,ale dosud k tomu nikdy a od té doby k tomu nikdy nebyla příležitost anebo nebyl k tomu důvod, vlastně až teď proběhly v Itálii před časem velice zvláštní volby, ve kterých občanská opozice, která se sjednotila do hnutí Pěti hvězd, zaznamenala tak velký úspěch, že vlastně bez nich nebylo možné sestavit vládu ani levou, ani pravou a toto hnutí zůstalo v opozici. Mně se na tom líbí to, že je to hnutí, které šlo do politiky s tím, že do vlády nevstoupí, že je jeho zástupci budou politiky v parlamentu zblízka velmi pozorně sledovat a kontrolovat, všechny nepravosti, které zjistí, rovnou nežalují občanům přímo a tento slib, který dali i splnili. Oni prostě do žádné vlády nevstoupili, i když je k tomu všichni vážně lámali a tvrdili jim i o nějak odpovědnosti, ale oni nešli do politiky pro to, aby vládli a zařadili se, nechali se koupit do toho systému, který kritizují, protože je zkorumpovaný, ale šli tam proto, aby prostě byli skutečnou tvrdou opozicí a já mám pocit, že tohle to je věc, která chybí u nás, že všechny vlády, které z jakéhokoliv důvodu kritizují ze všech možných stran i strany velké, jakmile přijdou do parlamentu, tak okamžitě začnou mluvit o tom, jak potřebují splnit volební program a jak k tomu musí být ve vládě, jak musí být slyšet jejich hlas a okamžitě se nechají koupit. Většinou na to také doplatí, většinou ty strany jsou na jedno použití a tou účastí ve vládě se zkompromitují, ale v Itálii vidíme příklad, že to lze i jinak a já to budu sledovat s velkou pozorností a budu jim moc držet palce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Itálie má staronového prezidenta a nového premiéra a stále stejné potíže, asi jak pravý slavný citát, chceme-li aby vše zůstalo při starém musí se všechno měnit.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
To je hezké, to jsem neslyšel, ale je to přesné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na Islandu vyhrály volby opoziční strany pravého středu, které před pěti lety přivedly strany k hospodářskému kolapsu. Dává to smysl?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
My, když jsme sledovali Island v minulosti, tak pokaždé jen jeho problémy, ale s velkým despektem jsem odsud od nás pozoroval Island, pokud jde o ty jeho změny demokratické, probíhající zdola, o tom se prostě moc nepsalo. Byl zde takový strach z Islandu, jestli vlastně to co se děje tam, nemůže úplně porazit systém, jestli to nebude taková nákaza, která se přenese všude jinde a lidé vezmou prostě daleko více právo do vlastních rukou a politiku do vlastních rukou a začnou ji dělat zdola. Myslím, že to co se stalo, to je po změnu po strachu z Islandu taková úleva z Islandu. Psalo se, že všude platí stále totéž, že jakmile prostě strana, která i z nějakého důvodu zvítězí, dělá nepopulární tvrdou politiku, tak lidé velmi rychle zapomenou na to co se stalo a teď zvolily strany, které je zavlekly do krize, protože ti jim slíbily že nastartují růst a že bude zase dobře. Jinými slovy, strany, které v minulosti nějakým způsobem selhaly, se pokaždé můžou do politiky vrátit, ale o tom my také něco víme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu, který byl hostem pondělního vydání, jak to vidí. Děkuji a přeji do Zlína hezký den a na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Také všem hezký den.