Jak to vidí Ivan Hoffman - 24.5.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je každé pondělí komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Dobrý den do Zlína.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já také srdečně zdravím ze Zlína. Hezké ráno.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
O víkendu v Česku zavládla hokejová euforie. Příběh naší reprezentace má všechny prvky dramatu. Jak to vidíš jako komentátor?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem se na hokej díval asi od svého dětství vždycky. Jo, prostě je to taková, jsem přesně ten typický člověk, který prostě si sedá k tomu televizoru a tam prostě trpí. To znamená, že já jsem to také samozřejmě hodně prožíval. Já myslím, že to bylo letos poučnější a důležitější z mnoha ohledů než jindy, než jak je to běžně, protože to byl doopravdy tentokrát tým, ze kterého se všichni ti jednotlivci, které prostě si považujeme a které známe podle tváří a hrají v těch slavných klubech, omluvili. Nakonec tam byli jenom čtyři, nováčků bylo jedenáct,ale vlastně díky těm omluvenkám, té dlouhé sérii těch všech, kteří byli tak unaveni,že si museli jít odpočinout k moři, někam na pláž, tak nakonec ten tým, který před tím spolu trénoval a který ani nemohl počítat s tím, že tam v té sestavě se dostane a zůstane, tak zůstal spolu a to je zřejmě na tom největší poučení. Všichni to stále kolem dokola říkají, ale mě velmi těší, že jsem to řekl už před čtrnácti dny, když ten šampionát začínal, že nejlepší tým nemusí být složený z nejlepších hráčů a to se přesně ukázalo. Nejsilnější tým tam měli Rusové, měli tam všechny svoje hvězdy, i když zapomněli na ty hvězdy ze své vlastní ligy, měli tam jenom ty hvězdy ze zámoří a prostě to nestačilo. Ti jednotlivci ve chvíli, když prostě je nejhůř, tak hrajou každý sám za sebe, snaží se individuálně prosadit, zatím ten tým, který nemá takové silné osobnosti, tak mu nezbývá nic jiného než hrát od začátku do konce spolu. To je podle mě na tom úplně nejlepší.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Říkáš tím tedy, že jsme dosáhli nebo že náš tým dosáhl na zlato i přesto nebo právě proto než přesto, že tolik hvězd se Vladimíru Růžičkovi omluvilo? Rozumím tomu správně?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, ano, nikoliv navzdory, ale díky tomu. Ten tým se sehrál a pak už postupně byl k neporažení a hlavně, jako kdyby stále neměli co ztratit, mohli hrát bezstarostně. Ono i ty dvě porážky s těmi slabými soupeři, to nebylo žádné drama, to prohráli o gól a chybělo tam nějaké jenom štěstí. Tak vlastně, když se na to zpětně člověk podívá, tak to byly takové taktické prohry skoro, řekl bych, aby je ostatní nebrali tolik vážně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale vůbec ten vývoj turnaje v Německu byl plný zvratů a možná nechybělo zas tak moc a hráli jsme finále s Němci.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Hezké bylo, že doopravdy to byl mimořádně vyrovnaný turnaj, kde slabí soupeři, papírově teda outsideři postupně trápili a poráželi takové ty týmy, které tradičně měly být silné a všechno se mělo točit kolem nich. To je hezké, že Američané bojovali o to, aby vůbec zůstali na mistrovství světa příští rok. Byli hanebně teda poraženi právě těmi papírově slabými. A tak to prostě šlo stále. Všechny ty týmy snad kromě Rusů prohráli nějaký ten zápas i se soupeřem, se kterým měli vyhrát. Tam byli vynikající Dánové, perfektní Švýcaři, ale všechno to bylo založené jenom na tom, že i ostatním se omlouvali ty velké hvězdy a přišly tam takové málo sehrané týmy a najednou to bylo zajímavé.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivane, když se pokusím trošku vzletně se zeptat, má český hokejový úspěch při vší úctě k ostatním zúčastněným jméno Jaromír a příjmení Vokoun?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je hezký. Já jsem smutný trochu z toho, že tam ještě nebyl i ten Dominik Hašek. Ono přece jenom pár těch hvězd tam jako se hodí, aby člověk aspoň někoho poznal podle tváře. Ale tak to se zřejmě nedalo nic dělat. Já jsem se i na toho Růžičku jako fanoušek trochu zlobil, ještě jsem i říkal, že to není žádný formát, když ho tam nevzal jako po té sezóně, co předvedl u nás. Ale on zřejmě asi vzal tam toho Vokouna, protože nešlo jenom o tu symboliku, možná,že to chtěl vyhrát, tak vybral brankáře, který je takhle skvělý. A pokud jde o toho Jágra, tak toho má nutně každý rád, protože to je nejen dobrý hráč, ale nesmírně vtipný a on prostě, když se usměje, tak se vlastně všichni smějem s ním. Já nevím, kde to bere, tenhle ten dar. Já jsem čekal, že ten šampionát skončí tím, že po některém z těch zápasů uvidíme Jaromíra Jágra, ten nám zase řekne: to víš, je to sport. A tentokrát prostě to naštěstí nemusel říct.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná to byl jenom dojem, ale zdálo se,že Rusové nejenom, že ho respektují, ale že ho svým způsobem mají rádi a možná ho trošku berou i za svého teď.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ale asi ano. Myslím, že se na něj nebudou zlobit. Tam byl jeden takový důležitý moment, když tam se mluvilo s těmi hráči, tak jeden z těch našich obránců, který hraje v té ruské lize, na otázku, co si myslí o tom týmu, tak říkal, že z KHL vlastně tam téměř nikoho nevzali Rusové. A to bylo zajímavé. To je jako takový opačný extrém. Zatímco my si vážíme většinou těch hráčů, kteří jsou v tom zámoří, tak by si Rusové měli v rámci toho svého takového nacionalismu vážit hráčů, kteří prostě nejdou za penězi a zůstanou doma, respektive doma už mají stejné peníze jako v tom zámoří. Ale nefunguje to tak, jo. Nakonec přece jenom všichni jsou posedlí Ovečkinem, Malkinem, Dacjukem a těm musí ustoupit všichni, i kdyby doma hráli jakkoliv. A ten Jágr, ten hraje v Rusku, tak to musí pro něj znamenat velmi pozitivní body.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nakonec se do hodnocení celého šampionátu vmísila i politika, mám ten dojem, protože jak jinak si vysvětlit to,že nikdo ze zlatého mužstva nebyl v All Starr Teamu?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak ale to je logické, protože my jsme doopravdy neměli žádnou jednotlivou hvězdu, která by tak zářila, že by to bylo úplně nepřehlédnutelné. Samozřejmě Vokoun, ten chytal dobře, ale zřejmě, když vybírali ty hráče, tak to ještě bylo před tím posledním zápasem, to se muselo zřejmě rozhodnout dřív. Tak se počítalo asi s tím, že dostane od Rusů pět, šest gólů a tím to skončí. To znamená, tak se vlastně nedůvěřovalo jednotlivcům. Ten tým doopravdy není v tom All Starr Teamu proto, že měl spoustu vyrovnaných hráčů, kteří vyhráli jako tým. Já si myslím, že to je symbolické a že to je v pořádku. Mě tohle to neštve, já tomu rozumím.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co znamená to vítězství podle tebe pro český hokej i ve světle toho, že za pět let se bude hrát mistrovství světa u nás?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak na začátku toho mistrovství měl shodou okolností Jaromír Jágr takovou upřímnou myšlenku, kterou si obyčejně hokejisté z taktických důvodů odpustí, ale on ji řekl, že totiž by ti mladší hráči, kteří se omlouvali, měli si uvědomit, že hrajou za velké peníze v zámoří díky těm starým, kteří za ten reprezentační tým bojovali a vyhráli úspěchy a proslavili český hokej a tím pádem jim otevřeli cestu. A řekl, že oni by teď měli vlastně otevírat cestu těm mladým. A teď se najednou ukazuje, že oni to teda neudělali, protože si, jak řečeno, museli vyléčit zranění po těžké sezóně a odpočinout. Ale ti mladí si ti dveře otevírají sami. Já si myslím, že to je to hlavní. Samozřejmě i v budoucnu se bude odcházet do zámoří za výdělkem, protože ten sport dneska, to je prostě těžká práce a je to zaměstnání, to už není takové jenom amatérské pro radost. Ale je to dobře placené zaměstnání a člověk ho získá tehdy, když do něj i přidá nějakou přidanou hodnotu a to je to srdce, o kterém všichni mluví, to je to, co ti mladí nakonec dokázali bez toho,že by jim ti starší, již úspěšní otevírali ty dvířka.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes si tedy povídáme s Ivanem Hoffmanem, komentátorem Deníku a spolupracovníkem Českého rozhlasu. Moravu trápí povodně a vypadá to, že nás velká voda zastihla skoro stejně nepřipravené jako, dejme tomu, před těmi třinácti lety.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že hlavní důvod je ten, že vůle bojovat s povodněmi strašně závisí na počasí. Ono, když je hezky, tak ty peníze, které se na to vyčlenily v době, kdy ta povodeň nás sužovala, trápila a kdy jsme se teda topili, tak najednou jsou potřeba na něco jiného a prostě, když je hezky, tak člověk odmítá jakoby kupovat střechu na dům, který ještě neshořel. Na to máme prostě spoustu i takových lidových jako přísloví: nestahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. A stále si myslíme, že to třeba nějak dopadne, když ta voda byla pětisetletá, tak pravděpodobně několik generací teď můžeme jako být v klidu. A je to přesně kvůli tomu, že historická paměť člověka podle některých skeptiků je tak zhruba dva roky, jo. My se neradi učíme z vlastních chyb, neradi příliš plánujeme předem. A hlavně, jak říkám, potřebujeme ty peníze najednou na něco úplně jiného a je zde někdo jiný, kdo umí si ty peníze pro sebe vylobbovat a nějak je zdůvodnit. To znamená, že to bude asi ten hlavní důvod, že jsme notoricky nepřipraveni. A já bych řekl, že člověk je notoricky nepřipravený na život, že až tak se to dá zobecnit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vláda dnes projedná návrh navýšení prostředků na protipovodňová opatření o miliardu korun a rozhodne tedy také o vypsání povodňových dluhopisů za další tři miliardy. Jenom připomenu, že na opatření proti povodním mělo v letech 2007-13 původně směřovat v rámci druhé etapy programu Podpora prevence před povodněmi deset a půl miliardy korun. Zdá se, že ta suma bude o miliardu vyšší. Vůbec jde v tuto chvíli v první řadě o peníze?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, i o peníze. Ale myslím, že když člověk si vybere z internetového prohlížeče staré články, které byly k povodním, tak najednou po letech si přečte článek o tom, jak lidé zapomněli na to, proč má mít dům podezdívku, lidé zapomněli na to, proč v krajině mají některé prvky prostě význam, aby zadržovaly vodu a extenzivní zemědělství nepřeje zase, já nevím, schopnosti krajiny tu vláhu zadržovat a tak dále. Také, když přijde velká vody, tak lidé zjišťují, že jejich předci měli řeky v jiných korytech a že ta řeka se do nich přirozeně vrací a že jejich předci, na které už dávno zapomněli, měli opatření, které byly účinné proti takovým těm bleskovým povodním, když najednou neprší,protože věděli, že jednou za čas se něco děje. To se všechno vlastně vynoří tehdy, když je ta situace aktuální. Ale je zde ještě jeden takový význam těch povodní. Myslím si,a to je takový spíš psychologický, my už jsem tu přírodu hodně ochočili, my už jsme těch opatření, která pomáhají v té první chvíli, když vlastně přijde ten první déšť a není ho mnoho a není to něco, co už se pak zvládnout nedá jakýmikoliv způsoby,tak my už hodně jsme si pomohli a hodně umíme tu přírodu ovládat. Ale my ji možná máme proto, aby nás dávala dohromady. My ty události, kdy najednou zaprší a někdo skončí pod vodou, potřebujeme proto, abychom si uvědomili,že bez té solidarity vzájemné velmi těžko přežijeme. Já si myslím, že jsou události, jako teď se staly, které otevírají oči lidem, kteří mají plná ústa toho, jak člověk má spoléhat sám na sebe. To je úplně stejný extrém, jako když někdo zcela spoléhá na stát a na jeho sociální sítě. To není tak, že my si vybíráme mezi odpovědností sám za sebe, když stát nepotřebuju na nic a o všechno se postarám a mezi solidaritou, kdy nic nemusím dělat, protože všechno za mě udělá stát a ostatní. To není solidarita nebo odpovědnost. Musí platit solidarita i odpovědnost, jedno s druhým, to se musí doplňovat a stále vlastně člověk hledá nějaký ideální střet. Já si myslím, že ty povodně samozřejmě mnoha lidem připravily bezesné noci, ale myslím si, že jejich užitek byl v tom, že byly takovým signálem pro fanatiky, kteří přesně vědí, jak to má být.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Píše se kromě jiného o zneužívání materiální pomoci pro postižené záplavami, pro kterou si prý přijíždějí lidé v drahých autech. Zas nakonec ale třeba jim zbylo jenom to.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je vždycky tak, jo, to jsi řekl hezky, ano, že jim zbylo pouze drahé auto, které vyvezli na kopec, ano. To mě nenapadlo, ale možné to samozřejmě je. Ale dneska už, co je to drahé auto, dneska má na dluh drahé auto každý, to už není nějaká velká hodnota. Ale je pravda, že kdyby se takový příběh stal jenom jeden nebo dva, tak je určitě v médiích, protože to patří k tomu mediálnímu obrazu povodní. Nejprve zjišťujeme, jestli se někdo neutopil a pak hned hledáme nějaký příběh o rabování, abychom ukázali vlastně tu mozaiku ze všech úhlů pohledu. No a když je jeden takový příběh rabování, tak určitě bude mít ve zpravodajství 50 % vysílacího času.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jsi mluvil o té solidaritě, myslíš, že se najde dost těch a vůbec nevím, jsou potřeba, aby se sebrali a jeli k těm lidem fyzicky pomoci?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Oni se vždycky najdou, protože to v lidech je. Jakmile mám jednou za čas příležitost udělat něco, čím překvapím vlastně i sám sebe, tak je to vítaná možnost. Lidé potřebují být dobrý. To není tak, že žijeme v době, když už všem jde jenom o peníze a už nikoho nic jiného nezajímá, každý se stará jenom sám o sebe. Na povrchu to tak vypadá, všichni se k tomu hlásí, protože to je takové trendy, tak se to vlastně od všech očekává, ale ve chvíli, když dojde k něčemu nečekanému a najednou prostě člověk vidí, že by mohl být užitečný a udělá ten krok, tak vlastně mu to změní život a najednou má ze sebe nějaký pocit, že je normální člověk. Já mám dojem, že to v lidech je. Všechny ty katastrofy jsou prostě kvůli tomu, abysme se ukázali lepšími.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Byla by to možná docela zajímavá sociologická a psychologická sonda, kdybychom věděli, kolik lidí zareagovalo na výzvu právě při přenosech hokejového mistrovství světa, možná v těch vypjatých okamžicích, kdy tam běžel ten kraul s číslem darovací SMS anebo povodňového konta. Nevím, jestli dokázal člověk v tu chvíli vzít do ruky mobil, možná z pověrčivosti. Co si o tom myslíš?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To si myslím, že možná ne, protože ty emoce, v té chvíli jsme posedlí tím hokejem, tak nevnímáme nic. To je prostě doopravdy těžká situace. Ale já mám pocit, že zase, jakmile to skončí, tak se určitě najdou buďto hráči anebo někdo, kdo ten problém zmíní a upozorní na něj a to jsou dneska celebrity, které ovlivňují významně společnost.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme tedy od právě té solidarity k dalšímu tématu a to bude tolerance. Ivane, vím, že ses zabýval také otázkou gayů versus radikálů v souvislosti tedy s tím homosexuálním pochodem v Bratislavě o víkendu, který napadli radikálové. Jak se na to díváš?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak je to zvláštní, že vlastně dvě takové minority, které ta většinová společnost, myslím si, dlouhodobě, řeknu to, příliš nemusí, jo, nejsou směrem k nim lidé, kteří prostě do těch minorit nepatří, nějaký vstřícný, spíš naopak. Moc tomu nerozumějí a byli by rádi, kdyby byl klid a kdyby lidi byli stejný a kdyby si na jedné straně ani neubližovali a na druhé straně ani se nepředváděli. Tak ve chvíli, když ovšem dojde k takovémuto setkání, takovému konfliktu, tak pochopitelně se tím nějakým způsobem zabývat najednou musíme a člověk si uvědomuje, jak silně je to to téma stále tabuizované anebo jak těžko prostě se k němu dá nějaká korektně vyjádřit. A právě ta korektnost, to je něco, co stojí na té civilizaci, na té stojíme. Pod tou politickou korektností, která se někdy jako podceňuje, to je taková jenom tenká slupka, pod kterou jsme po staletí stále stejní dravci. My musíme pěstovat teda ten lehký nátěr civilizace, abychom se prostě znovu nedostali k holému právu silnějšího a k takovému kdo s koho a abychom si neubližovali,abychom se tady opět nevyhubili a neničili. To znamená, my těm radikálům, nemůžeme s nimi sympatizovat, máme pocit, že je potřeba ty homosexuály, gaye, lesby před nimi chránit. Také je to většinová společnost, je to daňový poplatník, který platí tu policii, která je vlastně ohlídá. Ale z druhé straně někde vzadu člověk, který nemá tu jejich orientaci, si říká jako, jestli zbytečně neprovokují nebo k čemu to vlastně potřebují, jestli je to demonstrace, při které nám chtějí ukázat, že se na ně díváme přes prsty a bojují jako za svá práva, anebo jestli chtějí ukázat, jací jsou pěkní a veselí a tolerantní a přátelští a chtějí si nás jakoby naklonit, chtějí se nám líbit, chtějí, abychom řekli, že vlastně ta homosexualita je vlastně bezvadná věc. Já mám pocit, že jednání druhého úplně nesedí. Já nevím přesně, jaký je smysl těch pochodů. Hlavní podle mě je v tom, že prostě chtějí být spolu, mají pocit, že jich je málo a i když je to taková intimní záležitost a hovoří stále o tom, že podstatné na tom celém je, že vlastně ten vztah,tak i ti lidi, kteří potřebují ten intimní vztah, tak někdy potřebují vytvořit nějaký celek, nějaký kolektiv, nějaký dav. To je pro psychologa, kterým já nejsem, ale to je to, čemu na tom úplně přesně nerozumím.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ty jsi napsal, že tolerance homosexuálů je většinou otázkou vkusu.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to tak. Ze začátku vlastně se lidi dívali na dva lidi stejného pohlaví, kteří se k sobě měli někde na veřejnosti anebo jinak, aby se to o nich vědělo, jako na něco, co je nevkusné, jako na deviaci anebo na nemoc. Pak se postupně ukázalo,že nemoc to teda není, odborníci se shodli,že léčit se to také nedá. Je otázka, ta většinová společnost, vždycky se v ní najdou lidé takoví konzervativní, kteří řeknou, že je potřeba jim zabránit v tom, aby spolu vychovávali děti, protože co z toho vzejde,ale tam psychologové také říkají, že to nemusí vůbec dopadnout špatně, že je můžou zahrnout city, kterých by se jim jinak třeba ani nedostalo. To znamená, tyto všechny takové ty argumenty jako kdyby proti homosexuálům postupně padly, takže dneska společnosti nevadí, většinová společnost si na ně více méně zvykla. Jenom si je neoblíbila, jenom to není tak, že by je vyhledávala, že by si přála je co nejvíce vidět a chtěla by, aby jich bylo více procent než ty tři. To tak není. Ale v podstatě je tolerujeme, protože ta otázka toho, že to je nevkusné, tak to pominulo, to je pryč.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman je naším hostem právě dnes, ostatně jako každé pondělí. Nový katolický arcibiskup Dominik Duka se dohodl s Hradem o rozdělení správy chrámu svatého Víta. Dnes tedy podepíší dohodu, ve které si pomyslně rozdělí práva k chrámu na půl. Po osmnácti letech tak končí spor o jednu z nejvýznamnějších pražských památek. Je to tedy v té osobnosti nového arcibiskupa? Nebo jak to vidí Ivan Hoffman?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Zřejmě ano. Já bych řekl, že i ty duchovní metafyzické věci jsou nakonec o lidech. Ale to samozřejmě přeháním. Je to v tom smyslu, že najednou máme v čele katolické církve, teda katolická církev má ve svém čele člověka, který hledá řešení, který je takový usměvavý, vstřícný, přátelský, řekl bych možná neodolatelný. A je to navíc člověk, který si hledá k lidem cestu, to znamená, jemu nešlo o to, aby to měla jenom církev nebo aby se to vyfouklo tomu státu, kterému to nemá co patřit a tak dále. Jemu šlo o to, aby se našla nějaká dobrá dohoda. No a samozřejmě, že to je v možnostech teda politiků a církve se nějak domluvit, jenom doopravdy to záleželo na tom, aby se našli lidé, kteří spolu začnou hledat, jak to jde a ne jak to nejde.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To zní všechno logicky, ale je skoro neuvěřitelné, že se Dominiku Dukovi podařilo vyřešit ten spor, který se táhl, jak jsme říkali, osmnáct let, nakonec za pouhý měsíc a půl.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak problém by byl, kdyby ho chtěl vyřešit tak, jak ta situace byla před tím dlouhá staletí a tak, jak ji vymyslel Karel IV., a to totiž tak, že ta katedrála patří sama sobě. To byl totiž nejlepší způsob, jak zařídit všechno kolem toho,ale to od Karla IV. už dalšího takového jsme tady neměli, který by na takovýto jednoduchý nápad přišel a který by ho dokázal vlastně udržet. Tady se o to dělí dvě instituce, z nichž to ani jedné nebude patřit. Takovýto kompromis se uzavřít samozřejmě dal. Ale, jak říkám, úplně ideální by bylo, kdyby ta katedrála nepatřila nikomu a patřila sama sobě, jak to bylo původně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Než se rozloučíme s Ivanem Hoffmanem, tak položím ještě anketní otázku, kterou za chviličku položíme také našim posluchačům v souvislosti s dnešním tématem. Ale ptáme se takto: Jaká byla vaše největší životní volba? Jak by odpověděl Ivan Hoffman?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak jak většina, já jsem to dneska ráno slyšel. Největší životní volbou je volba životního partnera, kterého máte rádi, se kterým žijete, se kterým se ráno probouzíte, večer s ním jdete spát, probíráte s ním všechno důležité. To, když se podaří, tak má život cenu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, někdy je takových voleb v životě víc ale.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jasně, rozumím vám, ano. Tak ta správná, počítá se ta správná.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak největší životní, myslím, že to byla správná odpověď od Ivana Hoffmana, komentátora Deníku a spolupracovníka Českého rozhlasu. Už teď se těšíme na příští pondělí v půl deváté opět. Měj se hezky. Na shledanou do Zlína.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Podobně. Hezké počasí přeju.