Jak to vidí Ivan Hoffman - 24. září

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já také přeji dobrý den a hezký poslech.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jsme u konce metyalkoholové aféry, co myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Dneska bychom se to měli dozvědět určitě. Je velmi příjemné vědět, že policie s velkou pravděpodobností se dostala na vrchol pyramidy, jak říká policejní prezident. Pokud se najde ten, kdo šířil mezi ostatní distributory na černém trhu metan místo normálního alkoholu, tak budeme opět o něco klidnější. Ale samozřejmě celá ta kauza ukázala na to, že máme problém větší, který se nevyřeší jedním policejním šetřením specializovaného týmu a že se z mnoha stran budeme muset nad tím problémem zamýšlet.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je tedy konec prohibice? I když tys ten termín před týdnem odmítl jako nevýstižný. Takže je na blízku konec zákazu prodeje alkoholu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Zřejmě ano. Asi úplně nejzajímavější otázka je, co se udělá s těmi 2 litry tvrdého alkoholu na osobu, to znamená i na kojence, protože těch 21 milionů láhví může a nemusí obsahovat jed. Protože, jak víme, i kolky některé byly velmi úspěšně padělány a lidé, kteří různě v garážích vyráběli načerno alkohol, tak ví se o nich, že jsou doopravdy nesmírně dovední a jsou schopni napodobit jakoukoliv chuť a z čehokoliv udělat cokoliv. Tohle to je zřejmě takový pozůstatek, kdysi tradičního českého kutilství, jo, prostě jsme šikovní. To znamená v některých těch láhvích může stále být ta surovina, která, jak asi se dozvíme, byla rozvezena z jednoho hlavního zdroje a tím pádem jistotu vlastně stále nemáme. To znamená asi buďto kontrolovat láhev po láhvi, ale to si málokdo umí představit a nebo vlastně na těch 20 milionů láhví prostě zapomenout. Ale jak zapomenout na něco, co stojí tolik peněz. Tak to jsem zvědav, jak se ještě bude logisticky řešit, to bude velký problém.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hospodářské noviny píší, že by po regulaci trhu s lihem se měl stát zaměřit na likvidaci černého trhu s pohonnými hmotami. Kvůli tomu prý stát přichází až o 10 miliard korun ročně. Jak to vidíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je věčný problém. To, ale je to stále stejný problém v tom, že ve chvíli, když se začne rozplétat nějaká taková kauza, ve které se jedná o hodně peněz, tak se vlastně začnou rozplétat i vazby, kde prostě ten černý trh a byznys je propojen s tím trhem legálním a ten je zase propojen s politikou. To znamená najednou se ukáže, že to není tak, že zde je jedno oddělené od druhého. To se začne prostě dotýkat zájmu mocných, vlivných lidí, jejich řekl bych sponzorů a nebo kompliců a to je pokaždé velmi bolestné a nepříjemné a čím déle se ten problém nechal bobtnat a házel se ten problém ze stolu, zametal pod koberec, máme na to spoustu hezkých výrazů, tak tím potom samozřejmě ta náprava je těžší a je k ní méně ochoty. To znamená to, že by bylo dobré, aby se něco, to my novináři napíšeme, to řekneme, ale ta vůle k tomu podle mě bude velice malá.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě, když se vrátím k tomu ohlášení policie, že dnes zveřejní, k jakým výsledkům dospěli ve vyšetřování kauzy metylalkoholu, nepřipadá ti to takový ten seriálový efekt? Oni ohlašovali, už se blížíme, teď už jsme u konce, ale ještě vám to neřekneme, řekneme vám to až zítra. Jak to na tebe působí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, to je vlastně pěkné, to je načasovat tu věc, timing je hrozně důležitý ve všem a jak se ukazuje, nejen politika se stala do značné míry jakýmsi show, ale zřejmě už i policisté přišli na to, že dobře načasovat nějakou tiskovou konferenci, soustředit na sebe zájem a pak něco říct, je způsob, jak zanechat nějakou stopu ve veřejném mínění a pro nového policejního prezidenta, který se na své místo dostal za velmi divných a řekl bych i velice trapných a podezřelých okolností, je toto příležitost najednou zapůsobit jako člověk na svém místě, udělat na veřejnost dojem. A já myslím, že o to taky určitě jde.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Od Českého statistického úřadu jsme se dozvěděli, jak vypadá typický bezdomovec, vyučený, rozvedený muž ve věku 45-49 let, který se nehlásí k žádné víře. K čemu je nám podobný poznatek dobrý?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já jsem rád, že statistický úřad poprvé v historii vzal na vědomí tuto skupinu lidí. Oni jich napočítali 11 496, jak jsi řekl, ale podstatné je, že sčítali jenom v azylových domech. To samozřejmě všechna ta zjištění, všechny ty statistické údaje dramaticky zkresluje, protože sami statistici přiznávají, že velká většina těch bezdomovců je doopravdy na kraji společnosti, jsou v parcích, pod mosty a nemají zájem s nikým komunikovat a někteří jsou už v takové situaci, že už ani nestojí o žádnou pomoc, že se prostě lidem vyhýbají, že už lidem nevěří, už jsou doopravdy úplně mimo. A těch dohromady by mohlo být až 40 tisíc a sami odborníci prostě na bezdomovectví říkají, že tito lidi do budoucna nebude ubývat, ale přibývat. Předpokládá se, že těch, co přijdu o domovy, především kvůli tomu, že mají velké dluhy, můžou být například v Praze desítky tisíc. No a toto celé je samozřejmě nějaká zpráva o společnosti, ve které žijeme, protože jestli si někdo myslí, že úroveň společnosti se dá měřit podle rozlohy nově vybudovaných golfových hřišť a nebo podle výšky mrakodrapů a nebo podle toho, kolik má ten který stát miliardářů, kteří se dostanou do různých fobesových žebříčků, tak to je veliký omyl. Úroveň společnosti se vždycky měří podle těch posledních. A ve chvíli, když tato situace se zhoršuje, těchto lidí přibývá, tak člověk těžko může mít ze společnosti, ve které žije, nějaký pozitivní pocit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
19. září jsme si připomněli 90 let od narození manželů Dany a Emila Zátopkových. Krom jiného to mohl být i důvod k zamyšlení. Jak se změnil sport od jejich fenomenálních úspěchů, třeba před 60 lety na olympiádě ve Finsku? Jak se sportovalo tehdy a dnes?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak když Emil Zátopek získával ty slavné medaile na olympijských hrách, ty tři prostě v různých bězích, tak ještě jsem, ještě mi zbývalo několik měsíců, abych se narodil, to znamená ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem to tak nemyslel, že bys byl pamětníkem, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Nejsem pamětníkem, ale přesto vlastně Emil Zátopek je mým dětským hrdinou, protože vlastně doba, do které jsem se narodil, byla doba poznamenána prostě Emilem Zátopkem a samozřejmě i Danou Zátopkovou. Oni k sobě nerozlučně patřili a já mám pocit, že ten hlavní důvod, proč jim tak bylo, je ten, že v té mojí generaci, to moje dětství je ještě dětství, kdy jsme neseděli u počítačů, protože jednoduše nebyly a tak nám nezbylo než nějak strávit čas, nějak se protlouct tím dnem a tak vlastně jsem masově sportoval. Buďto jsme běhali za nějakým míčem a nebo něco zvedali a nebo něčím házeli. Ale vlastně všichni sportovali. To znamená, zatímco tenkrát měli sportovci velmi širokou základnu a ten, který vítězil, jeho publikum bylo informované, protože věděli o čem to je, sami také sportovali, tak dnes těch špičkových sportovců stále méně. Zajímavé je, je to takový paradox, že čím je míň, tím podávají obdivuhodnější výkony, tím běží rychleji, tím hážou dál a tím skáčou výš. Ovšem velmi často je to za cenu velmi striktně naplánované životosprávy, promyšleného tréninku a velmi často je u toho i doping, protože ve chvíli, kdy mají podávat ty největší výkony, tak ten organismus musí ještě něčím vyburcovat. Takže to, u sportovců je tato proměna, ale proměnilo se i publikum, které je stále obéznější, ti lidé, kteří sport už neprovozují, ale rádi se sportem baví, rádi se na něj dívají v televizi, tak těch vlastně naopak možná přibývá a ale říkám, jsou naprosto nepohybliví a pouze teda přihlížejí tomu, co se jim na obrazovce předvádí. A tohle je podle mě špatný trend. Určitě taková doba, kdy lidé nějak se sami pohybují, je lepší než když ten sport jenom konzumují.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když už jsme zabrousili právě do oblasti sportu, máme tady posluchačský dotaz: Co říkáte situaci ve fotbale? Možná by se měl bojkotovat, nechodit na něj, nedívat se na něj, nesázet na něj. Co jiného? Ptá se Věra Bosáková z Prahy.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já té nové aféře, která je, zatím nerozumím, ale zřejmě jí nerozumí nikdo. Protože sejdou se dva lidé, řekne se, že se sešli, že jeden druhému dal a ten to potom odevzdal policii, ale ty informace o tom, co se skutečně stalo, kdo to komu odevzdal, proč právě teď, ty jsou tak nejasné, že doopravdy na to je těžké si udělat názor. Ale já se na fotbal prostě dívám rád, protože je to prostě hra, která, no kterou jsem taky, taky jsem ho hrál ne, tak to znamená já kvůli tomu, že je zde nějaká aféra určitě nebudu bojkotovat fotbal. To asi ne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jsme všichni pokusní králíci? To je titul filmu, který dokumentuje výzkum francouzských vědců, podle kterých jsou geneticky modifikované potraviny údajně jedovaté. Jak s tím naložit s takovou informací?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak ten článek, který mapuje dvouletou studii francouzských vědců, kteří zkoumali na krysách, jak chutná NK603 od americké firmy Monsanto, abychom teda byli přesní, jedná se o kukuřici, kterou běžně jedí lidé a o které panuje názor, že je v pořádku a díky genetickým modifikacím ji vyroste víc a nejsou tam škůdci a je ekonomicky výhodná, tak najednou, když se zjistí, že ty krysy dostávají z této kukuřice rakovinu a že kdyby se jednalo o lék, tak že by jeho podávání muselo být až do výsledků dalších výzkumů neprodleně pozastaveno, tak člověka obejde trochu hrůza. Ale mě u té věci napadla, napadly dvě věci. Zaprvé, že už když se poprvé objevily zmínky o tom, co provádí tato americká firma, věnující se genetickému pozměňování rostlin, tak jsem si říkal, že to nemůže dopadnout špatně, jinými slovy, mohl bych teď říct, že na má slova dojde, ale to je banální ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tys říkal, nemůže to dopadnout špatně.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem si říkal, že to dopadne špatně ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, rozumím.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... a tak se i stalo. Ale to je banální. To prostě víme, to můžeme říct o čemkoliv a být takhle dodatečně generál po bitvě. Mě na tom zajímá jiná věc, já jsem měl úplnou náhodou možnost se před pár týdny potkat s člověkem, který sám prostě takovýto genetický výzkum dělá, který sedí prostě dlouhé dny v laboratoři a kombinuje všechno jedno s druhým a sleduje, jak to bude vypadat a je to vlastně takový ten genetický inženýr, který vyrábí věci, které potom lidé jedí. No a byl to strašně příjemný člověk, společenský, neustále se usmíval, vůbec nevypadal jako někdo, kdo chce přivodit na lidi záhubu a zkázu. A mě napadlo, že vlastně podobně sympatičtí a příjemní jsou lidé, kteří se věnují atomové energii, jo, a tomu, atomovým elektrárnám. Rovněž chytří, vzdělaní, se smyslem pro humor. Pamatuju si mnoho lidí z reklamy a reklama je něco, co prostě je obelhávání lidí a vymývání mozků a opět, v reklamě pracují kreativní lidé, velice příjemní. Když to všechno vezmu dohromady, tak si říkám, že doopravdy o jednotlivých lidech těžko říct, že jsou odpovědni za věci, které páchají a že vlastně je může páchat jedině zlý člověk. Naopak. Ti nejlepší lidé dělají ty nejhorší věci, z čehož mně plyne, že problém bude asi s lidským druhem, s člověkem jako takovým jo, prostě my děláme všechno v dobrém úmyslu, všechno s dobrou náladou, ale naprosto sebevražedně. Člověk je doopravdy nebezpečný tvor sám sobě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No ale člověk zároveň, když se vracím zase k těm geneticky upraveným potravinám, musí uvažovat i tak, že třeba není úplně jisté, nebo nakolik je možné věřit takovým výzkumům, které jiní vědci zase zpochybňují? Kde hledat tu pravdu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, ano, to je věčný problém a ono se pokaždé může ukázat, že za tím je nějaký lobbistický zájem, ale toto zjištění například jak já jsem vyrozuměl, budou muset ještě nějakým způsobem ověřit jiné vědecké kapacity a agentury. To znamená, že to asi ještě k tomu se bude veřejnost vracet, ale docela zajímavé je, že u nás vyšla, vyšel překlad toho článku na velmi okrajovém serveru, který není úplně běžný, prostor v televizním vysílání nebo hlavních denících se pro tuto zprávu nikde ani nenašel. To znamená ta naše skepse vůči takovýmto poznatkům je velká a možná také jsou věci, které ani nechceme číst, ani slyšet, protože, kdybychom se začali podrobně zabývat tím, co pijeme, co jíme, tak by nám z toho přišlo asi špatně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No právě a tam jsem chtěl mířit svoji další otázku. Když teď jsme se zaměřili na geneticky upravené plodiny, i u těch jakoby přirozených vlastně nemáme jistotu, že víme, co jíme, co pijeme, kde se to vzalo. Jakého je to původu.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak mít takovouto jistotu, je docela problém a musím říct z vlastní zkušenosti, že to je i docela pracné, jo, protože, když člověk chce vědět, že prostě ničím nestříkal ovoce, tak ho musí mít na zahradě a musí se prostě starat jak o stromy, tak i o ty brambory, o cibuli. Také pokud chce mít jistotu, že to, co jí takže nikdy nespatřilo něco jedovatého, tak musí mít ty zvířata vlastní a o ně se taky musí pečovat. Jenomže když člověk i má takovou zahrádku, tak v mém případě, nebo v našem případě s manželkou, za plotem je pole a po něm jezdí obrovský stroj, který rozprašuje něco, co já nevím, co to je a já nevěřím tomu, že se to zastaví u toho plotu, že to neprojde dál, to znamená to je iluze, že člověk se může úplně ubránit a osamostatnit a být jakoby sám pro sebe a mít naprostou jistotu, že to, co jí, je všechno v pořádku. To tak prostě není. Žije v době, kdy už buď se zachráníme kolektivně a nebo nikdo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nové snahy o federalizaci Evropské unie, která by měla svou vlastní hlavu státu a armádu, jsou podle prezidenta Václava Klause konečnou fází zániku demokracie a národního státu. Klaus to řekl v rozhovoru s britským listem Sunday Telegraph. Co si o tom myslí Ivan Hoffman?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já si myslím, že Evropa je naším údělem i úkolem a že vlastně tvářit se, že můžeme být nějak mimo, to je iluze. V pojetí našeho prezidenta je ta zamýšlená federalizace Evropy způsobena tím, že politické elity se chtějí vyhnout kontrole voličů a mít větší moc. Já, mě první, co mě k tomu napadá je, že snahu vyhnout se kontrole voličům pozorujeme i politiků národních států. Těm rovněž jde spíše o moc než o demokracii. To znamená, když takovýto národní regionální politik straší lidi evropskými politiky, je to podezřelé. Já za tím tuším kohouta, co nechce přijít o vliv na svém smetišti a pak mě ještě hned automaticky napadá, že nejhloupější je, že v našem případě smetiště není metafora, ale že to je politická realita. Jestli je federalizace Evropy nějaký budoucí problém, který nám hrozí nebo nehrozí, to je samozřejmě otázka, o tom se můžeme bavit, ale nás aktuálně poškozuje především ta politická elita místní, čili národní. To znamená já se na to dívám velmi skepticky na tuto pana prezidentovu obavu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybychom se vrátili tedy zase zpátky domů, vypadalo to, že je ohroženo schvalování rozpočtu, že se tam jakási, tedy myslím uprostřed, uvnitř ODS skupina rebelů, jak se jim začalo říkat, postavila proti zvyšování DPH a tak dále. Jak se díváš na to, jak vlastně v tom prvním hlasování ten vládní návrh prošel hladce?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak a to je pikantní skupinka poslanců, která nejprve něco odhlasuje, pak to projde Senátem, vrátí se a najednou jsou principiálně proti a pak se za chvíli hlasuje o tomtéž potřetí a jsou takticky pro. To je, tomu já vůbec nerozumím, ale z toho trojího různého hlasování, tentokrát se zdrželi, takže nejprve pro, pak proti, pak se zdrželi, bych řekl, že doopravdy jim o rozpočet a nebo o daně nejde ani náhodou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ono se má dnes vlastně jednat o rozpočtu právě na bázi tripartity, tedy sejdou se zástupci vlády, odborů a zaměstnavatelů. Mimochodem je to po půl roce, kdy se takto tripartita schází. Jsou tam docela velké rozpory, zejména tedy na straně Českomoravské konfederace odborových svazů a vlády. Jak to vidíš? Má vůbec takové jednání smysl, mohou k něčemu dojít třeba ve světle toho, že Jaroslav Zavadil řekl, že tento kabinet je nejhorší vládou od 50. let?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak pokud tomu rozumím, tak odbory docela vyčítají vládě, že sestavuje rozpočet na základě zákonů, které ještě nebyly přijaty, což podle něj odporuje rozpočtovým nějakým zákonitostem a nebo pravidlům a to se mi na tom nelíbí, to jsem zaregistroval. Jinak každé jednání je dobré minimálně proto, že je vidět, jestli se ti diskutující dohodli, nedohodli, s jakými kdo přišel argumenty a tak dál. Nemluvit, to není řešení. Takže jednat smysl má, ale jestli k něčemu může vést, to je druhá věc, jestli může být efektivní. To mám pocit, že ani moc ne. Jestli je tato vláda úplně nejhorší, to nevím, ale je si jistá prostě tou svou linií a není podle mě moc schopná diskutovat. Otázka je, jestli vůbec pamatujeme v minulosti nějakou vládu, která byla schopná naslouchat opozici a říct, tohle to je zajímavý nápad, to nás nenapadlo, takhle bysme to taky mohli udělat, tak se teda dejme hlavy dohromady, koneckonců ti naši voliči, to je, to jsou lidi, kteří nás platí a kterým jsme něco dlužni, tak nehledejme stranické řešení, ale hledejme řešení rozumné. Myslím si, že to se nestalo ještě nikdy a proto taky ta politika vypadá tak, jak vypadá. Je to soupeření lidí, kteří jsou vůči sobě vzájemně hluší, teda samozřejmě jenom, pokud jde o věci, které se týkají občanů. Jinak, když přijde na jejich řekl bych volnočasové aktivity, tak pak tam se ukáže, že dejme tomu jsou myslivci a tam si myslivec z ODS s myslivcem od KSČM a od ČSSD okamžitě padnou do noty, jo, ale pokud jde o nás, tak tam se prostě nedomluví a my na to doplácíme. To znamená to, že obtížně komunikují a že k tomu nemají chuť, tak to bych nebral jako nějakou principiální ideologickou řekl bych danost, že se spolu nemohou domluvit, to je prostě jejich neschopnost a to je chyba. To je něco, proč nemá smysl je vůbec volit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
K čemu tě inspirují bilboardy, když tak jedeš z domova cestou do Zlína, do studia Českého rozhlasu k rozhovoru Jak to vidí? Teď mám na mysli samozřejmě bilboardy, o kterých už jsi tady jednou ve vysílání mluvil.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Letos nikdo nic konkrétního neslibuje, to je zajímavé, už nějaký pokus uzavřít smlouvu s voliči, to už je minulost. Myslím, že se politici snaží pouze být viděni. Opticky to vypadá, že pro výběr jsou právě jen, na výběr jsou právě jenom velké strany, kterým přitom i z bilboardů je to vidět, naprosto došla energie, už nemají vůbec žádné nápady, už se jenom ukážou, že jsou. Něco o sobě řeknou, nebudu citovat, abych byl politicky korektní, ale ještě jedna je zajímavá věc, že v této době, kdy mnoho lidí vidí, že ty politické koncepty stávajících parlamentních stran nic nového nepřinášejí, tak nevidím ani jeden bilboard komunistů. Komunisté vůbec se nejsou vidět, jako kdyby prostě nechtěli vyhrát. Začínám mít takové podezření, že ve chvíli, kdy by jim stačilo doopravdy jenom říct, co se tady děje nahlas a říct, my máme know-how, my víme, jak to změnit, vrátíme mnoho věcí zpátky, některé věci uděláme jinak. Mám pocit, že by jim hodně lidí naslouchalo, ale oni jsou úplně zticha. A já mám pocit, že mají hrůzu z toho, že by museli za to, co tady kolem nás je, převzít odpovědnost.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu je dnes ještě bilboard médium, které opravdu někoho oslovuje, že se člověk zamýšlí nad tím, pokud by tam tedy bylo to heslo, které, nebo nějaká myšlenka, která ti tam chybí, že změní to uvažování voliče?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já myslím, že ano, že jsou věty, které by se daly napsat na ten bilboard a které by mohly fungovat, ale mám pocit, že tady se každý bojí cokoliv slíbit, protože něco slíbit znamená převzít za to v budoucnu odpovědnost a nebo dostat za to přes uši, a to nikdo nechce. Navíc každému je jasné, že nakonec určité množství lidí, kteří volit půjdou, se najde, ono to vždycky těsně před volbami, ale pak najednou mají pocit, že přeci musíme někomu ten hlas dát a jim stačí jakékoliv množství hlasů na to, aby znovu mohli ovlivňovat věci a vydělávat na té politice. To znamená, jako oni, oni se přestávají snažit proto, protože vědí, že to je zbytečné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak tak to vidí komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Uslyšíme se zase za týden, příští pondělí. Měj se hezky a díky, na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezký den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem pořadu Jak to vidí ředitel České filharmonie David Mareček. Bude s ním mluvit Zita Senková. Vladimír Kroc přeje dobrý poslech dalších pořadů. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.