Jak to vidí Ivan Hoffman - 20. května

Proč ho zaujaly výsledky nového průzkumu, kterak lidé u nás vnímají demokracii?
Co čte za špatnými čísly o vývoji našeho hospodářství?
A jak bude vzpomínat na Valtra Komárka? Na to jsme se ptali my. Na Dvojce od 8:30.

Ivan Hoffman
(* 27. listopadu 1952, Martin, Československo) je bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K.
Nyní český novinář, žurnalista, moderátor a rozhlasový komentátor Dvojky Českého rozhlasu.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Dobré dopoledne vám při pondělku přeje Václav Žmolík. Také máte pocit, že názorů dnes v době Facebooku a internetových diskusí je někdy až moc? Na druhou stranu komentářů, které opravdu stojí za to zaznamenat, zdá se mi, je docela pomálu. Ještě, že jsou tady vždycky v tomto čase na Dvojce naši "jaktovidiči". Tedy lidé fundovaní a sečtělí, byť s nimi člověk nemusí vždycky ve všem souhlasit. O to nám ani nejde. Je ovšem třeba radost popovídat zpravidla v pondělí po rozhlasových linkách mezi Prahou a Zlínem s komentátorem Ivanem Hoffmanem. Ivane, přeji ti dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já přeji dobré ráno. Ty jsi mi úplně vzal dech, teď já budu mít strašnou trému.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Aspoň vysoko nasadit laťku. Pojďme se nejprve ohlédnout za událostmi minulého týdne. Začnu jedním z nejnovějších průzkumů veřejného mínění, který přineslo Středisko empirických výzkumů STEM. S fungováním demokracie je spokojená jenom čtvrtina lidí a současné politické strany jsou záruku demokratické politiky u nás pouze podle třetiny obyvatel Česka. Jaký je tvůj komentář?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak čísla jsou to dramatická, to už je skoro řekl bych nikoliv spokojenost s momentální situací nebo s tím, co se právě děje. To začíná přerůstat v nespokojenost se systémem a to je pokaždé vážné, na to, na to už potom je potřeba se ptát nikoliv jenom statistiků a průzkumníků veřejného mínění, ale především sociologů a psychologů, protože oni jsou vlastně povoláni k tomu, aby naši nějakou hlubší hlubinnou příčinu toho jevu, který se právě děje. Já bych k tomu určitě řekl, že ta nespokojenost s demokracií je v tomto případě nespokojenost s demokracií parlamentní, demokracií zastupitelskou. To znamená s tou formou demokracie, kdy občan v dobré víře přenáší na některé své spoluobčany právo rozhodovat anebo kompetenci rozhodovat o věcech, které prostě nemůže dělat proto, protože nemůže dělat všechno, nemá na všechno čas, má spoustu jiných svých problémům, a tak ty věci, které jsou společné, předpokládá, že vyřeší důvěryhodní profesionálové. A tady se ukazuje, že ať už občan volí jakkoliv, jestli srdcem nebo protestně nebo, nebo jakýmkoliv způsobem vyvažuje, tak vlastně výsledek je pokaždé stejný. Na lidi, které zvolil, se v důsledku nemůže spolehnout, respektive s jejich prací není spokojen. A to je, to je prostě jev, který ukazuje, že se něco musí změnit a že ta forma demokracie, se kterou jsme nespokojeni, to znamená ta zastupitelská, kdy na někoho delegujeme prostě své právo a očekáváme od něj, že něco, něco prostě z něj vypadne a že to, za co je placen udělá, takže nefunguje. To znamená, pak je ještě ta demokracie úplně základní, odvozená od zásady, že veškerá moc v téhle zemi vychází z lidu a patří lidu. A to je ta demokracie přímá, respektive to jsou ty formy přímé demokracie, kdy se člověk nenechává zastupovat, ale o některých věcech rozhoduje sám. No, ale teď jakou formou by vlastně měly být posíleny ty prvky přímé demokracie, o to právě jde. A to nevymyslíme my dva tady v rozhovoru, to chce doopravdy hlubší analýzu, protože velmi lehko se může stát, že se špinavou vodou z vaničky vylije i dítě, známe prostě z minula příklady, kdy tehdy, když lid rozhodoval napřímo, tak to ne vždy dopadlo dobře. To znamená tady to je citlivá otázka. Problém ovšem je, že ti, kteří by to měli řešit, tak těm se do toho nechce, protože to jsou ti politici, to jsou ti, kteří sedí, jako ty žáby na pramenu a to, že ta zastupitelská demokracie nefunguje pro občany, jim vůbec nevadí, protože oni z ní mají veliký prospěch osobní.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Já dodám, že z tohoto výzkumu vyšla i další čísla, která si jakoby protiřečí, nebo protiřečí tomu, o čem jsi teď mluvil, s názorem, že úspěch demokracie závisí hlavně na činnosti obyčejných lidí, souhlasí zhruba polovina občanů a celé tři čtvrtiny si myslí, že je to věc šikovných politiků. Čili máme tady na druhou stranu zase spoléhání se na ty jiné, na ty šikovné politiky, v témže výzkumu.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, zvláštní je, že, když se na to díváme touto optikou, tak samozřejmě objevují se pokaždé osobnosti, se kterými veřejnost, pardon, spojuje nějaké naděje, to byli buďto v minulosti někteří nezávislí senátoři a dnes, kdybychom měli vzít takový příklad, tak Tomio Okamura, který je úspěšný senátor, právě zažádal o registraci hnutí, které o tu přímou demokracii a o její ukotvení prostě v ústavě, usiluje a zakládá hnutí, které nemá vládní ambice, on říká, že nepotřebuje se dostat do vlády, ale byl by rád, kdyby vznikla platforma, na které lidé, kteří mají pocit, že přímá demokracie je tou cestou, by se dávali dohromady. A je zvláštní, že když se podíváme na mediální ohlasy na tuto jeho iniciativu a nebo vůbec na jeho působení v politice, které měřeno získanými hlasy a jeho sledovaností a tím, co o něm říkají lidé, je velice úspěšné, tak v médiích zjistíme, že má prostě nálepku populisty a že řada komentátorů, když ho vidí, tak prostě se jich chytají záchvaty úplné zuřivosti, úplně ho nesnášejí. No a ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman mezi ně nepatří?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... ne, ne, ne, já ho sleduju velice pozorně. Jsou některé výroky, které mi promluví úplně z duše. Pak někdy mám pocit, že něco přehání. Ale to také patří vlastně k politikům. Někdy kvůli kráse člověk něco, něco prostě zjednoduší, zestruční a tak dál, ale, ale myslím si, že je zajímavý, hodně sečtělý. Ty příklady, které uvádí a kterými podpoří vlastně to svoje tvrzení anebo nějaké heslo nebo tak, minimálně stojí za úvahu. To znamená, já zde vidím daleko nebezpečnější lidi, než je Tomio Okamura a o těch nikdo nic neříká, dokonce sedí ve vládě a nebo, nebo v Poslanecké sněmovně a takže ten pro mě ohrožení demokracie rozhodně není. Ale ta otázka toho, co je charismatický, co je populista a co je charismatický politik, který lidem mluví z duše, tak ta je nesmírně zajímavá a o té budeme si povídat vždy, protože ve chvíli, když někdo najednou prostě se objeví jako kometa, všichni zpozorní a začnou na něm hledat chyby. To je úplně přirozené. To znamená každý politik, který, teda každý člověk, který vstupuje do politiky, vlastně by si předem měl asi říct, no v případě, že budu mít úspěch, tak se mě budou ptát na toto, vyčítat mi budou toto a někteří z nich by se do toho ani neměli pouštět. A Tomio Okamura samozřejmě taky má určitě ještě nějaké kostlivce ve skříních, já nevím, jestli si to teda promyslel a podle některých těch reakcí se zdá, že neuspěje. Ale to není úplně podstatné. Podstatné je, že uspěje někdo, jako je on a uspěje s myšlenkou anebo s myšlenkami, kterými, se kterými přichází on. Zdá se, že doopravdy ta přímá demokracie je cesta, kterou budeme muset nějakou dobu jít.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Pojďme dál. Ve Švýcarsku začal soud s manažery Mostecké uhelné společnosti. Také o tom budeme mluvit za malou chvíli. V pražské Nemocnici Na Homolce ve čtvrtek zemřel prognostik a politik Valtr Komárek. Bylo mu 82 let. Jak hodnotíš, Ivane, jeho význam a přínos pro naši zemi?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak ve chvíli, kdy mě kolegové v rádiu požádali, abych napsal komentář, tak jsem si uvědomil, že o Valtru Komárkovi kupodivu toho za posledních let mnoho neznám. Zaregistroval jsem takové zprávy, jak se stal čestným předsedou ČSSD, komu radil a tak dál a samozřejmě všichni si ho pamatujeme z roku 89 a tak jsem udělal to, co asi je nejrozumnější a co děláme všichni, že jsem otevřel Internet a začal jsem číst. No a v Internetu jsem narazil na, na dokument, který v Komárkových 80. narozeninách udělala Česká televize, 13. komnata, kde si s Valtrem Komárkem povídá jeho syn Martin, jako otec se synem a v tom dokumentu je samozřejmě pěkné to, že, že syn se ptá otce na komplikované a složité věci zdvořile a otec synovi odpovídá laskavě. No a já myslím, že v tom dokumentu o Valtru Komárkovi sám Valtr Komárek řekl to úplně nejdůležitější, co je potřeba vědět, aby člověk pochopil jeho neuvěřitelný příběh. Všichni o něm mluví, všichni na něj vzpomínají, ale to, co říká on sám o sobě, je tabu. Tomu se vlastně všichni vyhýbají. A to je vlastně příběh, kdy kluk uprostřed války jednoho dne se ve svých 10 letech dozví, když přijde nějaký tajemný člověk, zaklepe na dveře a ptá se na něj a říká, že je nutné, aby od zítřka nosil židovskou hvězdu, tak toto dítě se dozví, že není dítětem rodičů, o kterých si myslí, že jsou jeho rodiče, zjistí, že je adoptovaný a zjistí, že ve skutečnosti je Žid s perspektivou koncentračního tábora a najednou prostě si toto musí v těch 10 letech srovnat. Pak se vzápětí dostane do transportu, ze kterého se zázračně dostane díky právníkovi, který ho z toho vyseká a toto s ním potom jde už dál celý život. Já jsem o Valtru Komárkovi vlastně nikdy nevěděl, až z toho dokumentu jsem zjistil, čím je zajímavý ten jeho příběh a teď prostě všichni na něj vzpomínají jako na člověka velice cenného, ekonomicky, on byl doopravdy zajímavý ekonom, na člověka laskavého, tolerantního, veskrze pozitivního a člověk si uvědomí, že no ale to jsou všechno vlastnosti, které se vůbec nehodí do politiky, s tím člověk, to je vlastně v politice handicap, tam patří člověk s ostrými lokty, drsný, který, který prostě se umí, prostě ze všeho vyseká a tak dál. Ale Valtr Komárek byl člověk nesmírně citlivý a strašně zranitelný. No a když teď člověk čte ten jeho příběh po roce 89, kdy on byl z těch, kdo vlastně byli moci, rozhodovali o tom, jakým směrem půjde celá ekonomická reforma a on tu kupónovou privatizaci, se kterou přišli Klaus, Dlouhý a další lidé, Tříska, on ji považoval od první chvíle za loupež za bílého dne. Za prostě cestu, která vede do pekel. A místo toho, aby se postavil prostě proti, proti nim a začal se hádat, tak odjel prostě na dlouhou dobu na nějakou cestu kamsi do Brazílie. A úplně, úplně toho sporu odešel. Vlastně nikdo nikdy nepochopil úplně přesně proč a mnoho lidí mělo pocit, že vlastně tehdy stálo za to bojovat a zabránit tomu nejhoršímu, protože pak se nakonec ukázalo, že měl, měl pravdu a že doopravdy to bylo to nejhorší možné řešení, jaké se dalo zvolit, ale nikdo, nikdo nechápal, co se stalo. No a stalo se to, že on pokaždé, když viděl lidi, kteří jdou přes mrtvoly za mocí, ať už to bylo po roce 68 nebo ať už to bylo v 50. letech anebo ať už to bylo při tom budování kapitalismu v těch prvních chvílích, tak on, tak on nikdy nešel do střetu. On byl člověk, který nemohl jít do střetu. On vnitřně v sobě nesl tu zkušenost člověka, kterého prostě zlikvidují, který musí přežít. A tohle to je fascinující příběh 20. století, který, který stojí zato studovat a tomu, těm, kdo nás právě poslouchají, bych doporučil si tu 13. komnatu pustit na Internetu.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Děkuji. Tak to byl pohled Ivana Hoffmana na Valtra Komárka. Pojďme k dalším událostem minulého týdne. V ospalém švýcarském městě Bellinzona začal ostře sledovaný proces s 5 Čechy a s 1 Belgičanem. Jsou obžalováni z praní špinavých peněz a z podvodů při právě, právě při divoké privatizaci v těch 90. letech, při privatizaci Mostecké uhelné společnosti. Miliardy korun, které z toho získali, podle obžaloby vyprali ve švýcarských bankách. Soudci by rádi vynesli verdikt do 2 měsíců. Tak alespoň referovala média zkraje minulého týdne. Pak se to ale trošku zadrhlo. S jakými pocity sleduješ, Ivane, ten proces?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Mně se zdá dobré nejprve říct, jak k tomu vůbec došlo, protože ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Připomeňme.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... to, ano, ano. Celé to vzniklo tak, že jistý švýcarský finanční konzultant s belgickým podnikatelem vlivným se úplně banálně rozkmotřili kvůli údajně nevrácené polovině milionu dolarů, což prostě v té branži ani není žádná nějaká velká částka, no a ten Švýcar svého bývalého přítele udal, no a mimo jiné popsal švýcarské polici, jak se v České republice i za účasti jeho belgického dlužníka ve velkém rozkrádá státní majetek. No a to prostě se nedalo prostě přejít. A tak úřady na stovce účtů zablokovaly prostě těmto manažerům našim lup ve výši téměř 14 miliard korun. No a kdyby se ti dva nepohádali, tak to ani nevíme jo, ve skutečnosti, když někdo má už miliardy, tak se zaprvé nedostane do problémů a pokud se do nich dostane, tak si zaplatí ty nejšikovnější advokáty a usvědčit takového člověka, dostat ho do tepláků, to je prostě téměř zázrak, to je téměř nemožné a to se také ukazuje, protože když se na ně dneska podíváme a občas jsou s nimi nějaké vzácné záběry, protože to jsou lidé, kteří nemají potřebu se předvádět a ukazovat, tak jsou ve velké pohodě, oblečeni ve vynikajících oblecích a dávno prostě za vodou. Já si myslím, že ani nakonec, nakonec odsouzeni nebudu, anebo řekl bych, že o tom pochybují, protože prokázat jim vinu bude nesmírně těžké už proto, že vlastně zákony byly šité na jejich objednávku tak, aby mohli zbohatnout, to byl záměr. To znamená, bude vůbec těžké jim prokázat nějakou vinu, ale to podstatné, co mně na ten, na tom případě se zdá je, že, že pokud se zloději nedopustí ničeho trestného, tak, protože my, my na rozdíl od právníků víme, že není normální, když někdo prostě zbohatne aniž by něco vytvořil a místo toho, aby něco vytvářel, se pouze záludně zmocní již vytvořeného, to prostě pro normálního člověka je zlodějina, ale pro právníka ne, ten musí dokázat, že se stalo cosi v rozporu se zákony a když ty zákony jsou na straně, na straně špatnosti, no, tak potom viníkem musí být shledán těm, kdo zlodějině dal zelenou. Jinými slovy v tom případě Mostecké uhelné si myslím, že nevypadl kostlivec ze skříně obviněným manažerům, ale, že oni ti manažeři jsou tím kostlivcem, který vypadl ze skříně politikům.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Já jenom ještě dodám, že předseda švýcarského trestního tribunálu předvolal svědky v procesu na 25. června, pak teprve budou vyslechnuti obžalovaní, jak se vyjádřil a rozsudek, že se stále očekává do poloviny července, což je oproti českým soudům docela rychlost, co?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to docela rychlé. Ale uvidíme, jak ten rozsudek vypadá, bude vypadat. To doopravdy není vůbec jasné. Zajímavé je, jak, jakým způsobem zdržují, jak tvrdí, že prostě nebyli u nás vyslechnuti, u nás zase vyšetřovatelé říkají, že vyslechnuti nebyli proto, protože, když byli předvoláni, tak nepřišli. Oni ovšem nepřišli proto, protože ještě nevěděli, jak to dopadne ve Švýcarsku. To když, když člověk vidí prostě jakým způsobem se argumentuje a tak dál a celé se to vlastně omlouvá tím, že v demokratickém zřízení má každý podezřelý právo na obhajobu a my tady víme, že prostě jsou souzeni zloději, ale, ale ta presumpce neviny, tu ctíme tak pečlivě, že, že doopravdy uděláme všechno proto, aby náhodou se jim nezkřivil vlas na hlavě a když by se něco podobného stalo obyčejnému člověkovi, který dluží 20 tisíc, tak mu zabaví barák ani nemrkne a prostě o žádné presumpci viny se s ním exekutor nikdy nebaví. Jinými slovy, my ve společnosti, která je svobodná, demokratická, sledujeme obrovskou nerovnost přístupu k lidem, podle toho, jestli mají prachy anebo ne.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Tak to tedy vidí Ivan Hoffman. Za malou chvíli budeme mluvit o docela špatných číslech o vývoji českého hospodářství. A dnes je naším hostem komentátor Ivan Hoffman. Pojďme k dalšímu tématu, které by nás mělo zajímat. Už jsem i naznačil. České hospodářství zůstává v recesi, která je nejdelší v novodobé historii země. Už 6 čtvrtletí za sebou. Ty výsledky, které přinesl Český statistický úřad, tak ty překvapily i analytiky. Překvapily Ivana Hoffmana?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak docela ano, protože my jsme vlastně ukolébáni tím, že to není až tak strašné a že ještě, že by mohlo být i hůř a že jiní jsou na tom hůř a tak dál. A tady najednou přišla čísla, která ukazují, že ta recese nejen je nejdelší, jak jsi řekl, ale navíc velmi špatné je i srovnání se sousedními zeměmi v regionu, kdy už se vzpamatovávají rychle, rychleji i předlužení Maďaři. O Slovensku, Polsku, Německu už analytici ani nemluví. Na to už si zvykli, že, že se jim daří líp a na těch komentářích analytiků je právě zajímavé, že zdůrazňují, že v malé otevřené ekonomice, což je náš případ, žádný hospodářský zázrak není možný, že, že nějakým tygrem prostě určitě nebudeme a jediné, v čem vidí jako účinný nástroj, je fiskální politika. A tady prostě ten jejich způsob, jak hodnotí naše, naše politiky a je, je úplně strašný. Od pana Čermáka, to je analytik jedné banky, prostě jsem si přečetl větu, že, že zde však zkušenost z posledních let mnoho optimismu rovněž nepřináší, v této chvíli se zdá, že v oblasti fiskální politiky fantazie příslušných autorit končí u posunování sazby DPH a rekonstrukce jedné dálnice. To je prostě tak sžíravá ironie, že kdybych byl ministrem financí, tak prostě lezu kanálama a se stydím. Ale právě, jak říkám a už jsme o tom mluvili před chvílí, ke kvalifikaci politiků patří, že i když se nic nedaří, tak oni stále se tváří jako mistři světa.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
K těm špatným výsledkům nám dopomohlo to, že domácnosti stále šetří, že byl nerovný výběr daní, jak jsem se dočetl a také slabá zahraniční poptávka. Jinými slovy, že se méně prodávají auta, na která jsme hlavně zaměřeni, na jejich produkci. To ty na to, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak ono těch důvodů je víc. Jsou všelijaké a jsou samozřejmě spletité a když jsou experti dotázáni, co a jak, tak, tak uvádějí věci, které se dají změřit a popsat, ale já mám pocit, že daleko hlubší je taková vnitřní skepse, která je v nás, která je ve všech, která nám brání a která nám říká, že některé věci jsou zbytečné a marné a že se s tím stejně nedá nic dělat. Ty peníze, které chybí, to jsou peníze, které se rozkrádají. Všichni vědí, že, že tady je obrovská korupce a že ta korupce vlastně, to je jako rakovina, která prostě proniká tím systémem, ničí ho. Jenomže o tom se nedá mluvit každý den. To už potom tím člověk otravuje, jo. Navíc je to jev, jo, není to událost, která se dá popsat a ukázat přesně na viníka. To je, to je způsob chování, to je způsob, jak mezi sebou komunikujeme. Mě vždycky zlobí, když někdo řekne, že na vině jsou domácnosti, které málo kupují. Prostě tak, abychom my utráceli a tím se sami vlastně zachránili, tak možná existují nějaké teorie /nesrozumitelné/, které, které prostě vycházejí z toho, že, že investice a spotřeba jsou motorem růstu a možná to tak někdy funguje a nějak funguje, ale, ale vedle toho je situace normálních rodin, kde ten příjem není velký, kde riziko, že někdo přijde o práci, je relativně vysoké a tito lidé samozřejmě uvažují jakým způsobem se zachovají ve chvíli, když nebudou mít 2, 3 výplaty. To znamená šetřit je, je způsob sebezáchovy, to je, to je něco rozumného a ne něco za co máme být peskováni. Mně se to prostě nelíbí.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Rozlučme se názorem jednoho našeho posluchače, který se tedy bohužel nepodepsal. A ten píše: "Tady není demokracie, ale demokratismus, který si na demokracii jenom hraje a nemyslící lidé si myslí, že to je ta demokracie." Jak to na závěr stručně okomentuje Ivan Hoffman?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak já stále si říkám, že byla i horší údobí v našich dějinách a já si pamatuji i horší v mém životě. A to, že si takhle povídáme a že máme šanci prostě o tom nahlas přemýšlet, to je taky nějaká hodnota, ale, ale ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
To je možná ta demokracie taky ne? Jeden z jejích projevů.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já bych neřekl, že zde demokracie není. Ale, ale řekl bych, že ta forma demokracie není ideální k tomu, aby se ta společnost zdravě rozvíjela a normálně fungovala a aby, aby předešla hrozbám, které stále prostě se někde krčí a stále někde jsou a o demokracii prostě je potřeba pečovat. To není stav. To je něco, co nikdy není dané. O co, když se nepečuje, tak to mizí.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Je také třeba o ni diskutovat. Tak, jak to děláme vždycky po půl deváté na Dvojce, že?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě. Musíme se pochválit tento náš pořad, ano.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman byl naším dnešním "jaktovidičem". Ivane, já samozřejmě děkuji za všechny názory a těším se zase někdy na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě, určitě také. Hezký den.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Zítra bude mým hostem socioložka a publicistka Jiřina Šiklová. Budeme mít nachystaných opět spoustu zajímavých témat. Teď už se na vás těší Daniela Brůhová, která bude po deváté hodině na Dvojce moderovat dopolední magazín pro ženy, ale také pro muže, Je jaká je. Václav Žmolík přeje pěkný den, nejlépe s Dvojkou.