Jak to vidí Ivan Hoffman - 17. června (Naši politici byli moc dlouho opilí mocí)

Konec Petra Nečase
Podle Nečase by stávající koalice ODS, TOP 09 a LIDEM měla pokračovat s novým premiérem nominovaným za ODS. Podle Ivana Hoffman neměl P. Nečas na výběr. "Pokud si z toho budu dělat srandu, tak asi ostal zajímavou nabídku v nějaké správní radě. Rozhodující prohlášení měl v sobotu, kdy řekl, že nevěděl o tom sledování. Pak už z toho nemohl ven, když mu Jana Nagyová z vězení vzkázala, že výsledky sledování viděl. V té chvíli pro něj už byla situace neudržitelná."

Politický handl
Podle Ivana Hoffmana není s naší politikou už dlouho něco v pořádku: „Povšimněme si, že poslední tři premiéři odešli v době, kdy byli ve funkci, od svých manželek. Cítím to jako nedostatek slušnosti a nedalo se jim věřit už jen proto, že jim selhaly osobní vztahy. Na politiky je přísnost větší než u ostatních lidí. Chceme, aby byli seriozní. V celé kauze je i další rovina, kterou je uplácení poslanců. Ukazuje se, že neříkali pravdu už od počátku. Že sami neodešli a pak jim nabídli jim posty. Handl probíhal dřív. A je otázkou, jestli to ještě do politiky patří, nebo už ne. Nedá se přece říct, že když uplácí normální člověk, tak to je korupce, když to dělá politik, že je to normální politika.“

Začátek konce?
„Když se zeptáte kohokoli na ulici, tak vám řekne, že se mu nelíbí trafiky pro politiky za zásluhy nebo aby neškodili. Ač to je v politice stále, tak se to lidem nelíbí. A jestli policie mění politiku, tak to je jen dobře.“
Je také možné, že půjde o začátek konce pražské kmotrovské republiky? „Myslím si, že teď mezi politiky propukne strach a obava. Nechali to zajít příliš daleko, byli opilí mocí. Možná si ani sami nepamatují, co všechno udělali, a to nejen co je nejen v rozporu s dobrými mravy, ale i se zákonem. A když se to rozjede, pak je tady další faktor, kdy začnou na sebe žalovat.“

To na náš známý e-mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

Ivan Hoffman
(* 27. listopadu 1952, Martin, Československo) je bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K.
Nyní český novinář, žurnalista, moderátor a rozhlasový komentátor Dvojky Českého rozhlasu.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Prvním hostem v tomto týdnu je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji vám, Ivane, do Zlína dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já přeji vám a posluchačům také hezké ráno. Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Premiér Petr Nečas dnes podá demisi, 4 dny poté, co začaly razie a policie zadržela také šéfku jeho kabinetu Janu Nagyovou. Pozdě, ale přece? Příliš se k odchodu neměl.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já se přiznám, že mě překvapil, já jsem myslel, že ještě 2 dny to vydrží a bude bojovat, ale zřejmě vyhodnotil tu situaci jako marný boj. Ono v politice má profesní solidarita, to znamená, že lidé, kteří dělají stejnou práci, drží nějak pospolu, svoje hranice. No a s politikem, který se buďto pro stranu anebo pro koalici stane koulí u nohy, se provádí krátký proces. Vysvětlení je jednoduché. Petr Nečas už jak své straně, tak koalici škodí a souběžně s tím nemá jim už co nabídnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tedy demise jedinou možnou reakcí na ten skandál se zneužitím tajné služby jeho blízkou spolupracovnicí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já myslím, že on neměl zřejmě už na výběr, protože ve chvíli, když převážil v jeho vlastní straně počet lidí, kteří mu přestali důvěřovat, tak v té chvíli to jsou dva možné scénáře. Buďto, že dostane nějakou nabídku zajímavého místa v nějaké správní radě jako pánové Tluchoř a ostatní a to teď trochu žertuju černě, anebo mu prostě učinili nějakou nabídku, kterou nelze odmítnout. Řekli mu, že prostě takhle to dál nejde. Ten okamžik, myslím si, rozhodující byl, kdy v prohlášení ještě v sobotu tvrdil premiér Petr Nečas, že neví o tom sledování, které prováděla údajně za jeho zády vojenská kontrarozvědka na přání ředitelky jeho sekretariátu a pak ve chvíli, když mu jeho bývalá ředitelka sekretariátu prostřednictvím právníka, advokáta z vězení vzkázala, že mu ukazovala fotky, tak v té chvíli už ta jeho obrana byla marná. Je potřeba si uvědomit, že tento zásah se zřejmě doopravdy podařilo před politiky utajit a oni vlastně, protože nevěděli, co má policie v rukou, jaká fakta se objeví v příštích hodinách, tak pokaždé něco řekli, aby vzápětí byli usvědčeni ze lži, a to se stalo Petru Nečasovi několikrát za sebou, v jedné chvíli už prostě ta situace pro něj byla neudržitelná. Ale já mám pocit, že právě toto rozhodlo, že ten boj vzdal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Policejní operace má celkem 3 roviny. Zatím asi nejvíce komentovaná je ta řekněme nejvíce privátní, nejintimnější a to je právě to sledování premiérovy manželky vojenskými špiony. Jak závažná jsou, Ivane, vznesená obvinění, nejenom v tomto případě, co se týče paní Nagyové?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že i toto první obvinění je velice vážné. Že sice sledujeme politiky, jak se snaží to zlehčit na takový banální nějaký manželský anebo milenecký trojúhelník a tvářit se a ještě si z toho dělat legraci, ale to dost dobře nejde, protože toto je citlivá rovina politicky, i když v ní nejde o velké peníze, ale povšimněme si, že s naší politikou doopravdy něco není v pořádku, když víme o několika premiérech, platí to pro ty tři poslední, že odejdou od rodiny k milence. Ale také od voličů k lobbistům a mafiánům. To prostě jde vždycky jedno s druhým. Veřejnost to vnímá jako určitou neserióznost, nedostatek nějaké, já nevím, nejenom slušnosti, ale i takové, že si člověk stojí za svým a že je vypočitatelný, že se ví, co se od něj dá čekat. To se nedalo ani od premiéra Paroubka, ani od premiéra Topolánka. V určitém okamžiku už prostě se jim nedalo věřit, protože selhali v takové základní věci, které každý občan, každý rozumí a to jsou ty rodinné vztahy. No a tady na politiky samozřejmě je to ta přísnost vlastně vyšší než je na všechny ostatní, protože také mají větší moc, rozhodují o důležitých věcech a chceme od nich, aby to prostě byli korektní, seriózní lidé. A to se prostě v jisté chvíli už o tom politikovi nedá říct a tím vlastně se stává problémem pro ostatní. Takže i toto obvinění je řekl bych velmi vážné. Však také toto obvinění zlomilo premiérovi vaz. Pak je ta druhá rovina, kterou zmiňujete, a to je uplácení poslanců, respektive dýl s poslanci, nabízení jim za to, že odejdou, nějakých postů. Tam se zaprvé ukazuje, že neříkali opět politici úplně pravdu, protože ukázalo se, že vyjednávali s těmi dotyčnými v uvozovkách "rebely" z ODS už dlouho před tím, než k té situaci došlo. To znamená, nebylo to tak, že oni odešli a pak strana využila toho, že jsou nenahraditelní, šikovní a užiteční a nabídli jim posty. Naopak ten byznys se dělal už před tím. A tady pro mě velmi zajímavé je, že doopravdy povedeme debatu o tom, jestli to patří nebo nepatří k politice. A zaregistroval jsem i mého velmi řekl bych takového oblíbeného analytika Jindřich Šídlo napsal takový komentář: Konec politiky, ve kterém mám pocit, že pokud budeme kriminalizovat tento přístup k politickému nějakému odměňování anebo obchodu, který podle něj k politice patří, takže to je konec politiky. No a tady já s ním teda vůbec nesouhlasím. Mám pocit, že daleko lépe to vyjadřují komentátoři a analytici, kteří rozlišují mezi skutečným politickým odchodem, který se děje v zájmu voličů a lidu, protože ti politici se nakonec domluvit musí a politika je vždy nějakým způsobem kompromis a mezi tím, kdy nejde o zájmy občana, ale kdy jde o doslova privátní zájmy a osobní obohacení. A tam už vlastně hovořit o tom, že když korupci dělají politici, tak je to politika, to podle mě nejde. Tam je to prostě politická korupce a obhájit se to v žádném případě podle mě nedá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Trestní zákoník definuje korupci jako přijetí neoprávněné výhody, ale nemusí jít jenom o peníze, třeba právě i o honorovaná místa ve státních podnicích, které již zmínění pánové získali bez ohledu na to, zda pro ně měli kvalifikaci či nikoliv. Šnajdrův advokát pan Trojan uvedl, že jeho mandant si pozicí v dozorčí radě ČEPRO prokazatelně finančně pohoršil. Myslíte, Ivane, že mění olomoucké vrchní státní zastupitelství českou politiku v tomto smyslu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já myslím, že kdybychom se zeptali většiny lidí, co si myslí a nejenom o tomto případě, ale o případech v minulosti, kdy se zmiňují, že vlastně to tak není, teď poprvé, že to už je dlouho, kdy je politik odměněn nějakou trafikou, tak bychom se dobrali toho, že většina lidí řekne, že se jim to nelíbí. To se nelíbilo ani když bývalý ministr pan Tvrdík se stal významnou postavou Československý, Českou, pardon, Českých aerolinií. To se nelíbí ani, když směřuje bývalý šéf Poslanecké sněmovny pan Vlček na Úřad pro ochranu osobních údajů, pokaždé na to někdo upozorní a pokaždé to vyvolá určitou nelibost. Jednoduše taková ta, takové to ukládání politiků někam za zásluhy, anebo proto, aby neškodili, tak to prostě, i když v té politice stále je, tak je to stále špatně. To znamená, pokud bychom to brali takto, že policie mění politiku, no, tak ano a dobře. A je to tak správně. A je zvláštní, že má na to sílu, a že ti politici pod tím tlakem sami začínají couvat a sami začínají cítit, že to takhle dál nepůjde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Považujete i vy, Ivane, za jeden z největších úspěchů, jak se to komentuje, a to je emancipace policie a státních návladních na politice?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak zaprvé teda mohl bych říci ano a šli bychom jako v našem scénáři dál, ale je tady ještě takové "ale". Ono se ještě neví, jak na to politici zareagují, protože ve sněmovně je zákon o státním zastupitelství a pod dojmem těchto událostí je klidně možné, že ještě neprojde, že spadne pod stůl, že se některé věci změní a že se politici pokusí zpátky dostat policii, justici, státní zastupitelství pod svou kontrolu. Teoreticky je stále možné nejvyššího státního zástupce odvolat bez vysvětlování nějakého a dosadit zpátky lidi, jako byl jeden ze sledovaných v celé této kauze pan Grygárek, jehož teda velmi těsné vazby na ne zcela úctyhodné lobbistické prostředí kolem ODS, se vlastně zmiňují co chvíli, taky si musíme uvědomit, že to vyšetřování nekončí, politici docela logicky naléhají na policii, aby řekla, co nejrychleji všechno co ví, protože dokud se nedozvíme další věci, které vyplynou buďto z těch odposlechů anebo z jiných důkazů, tak vlastně stále nevíme, jaký je rozsah toho, co policie zjistila a co všechno se ještě stane. To znamená, jej ten proces stále v běhu a ještě se může stát, že politici v jakési sebeobraně na poslední chvíli ještě se pokusí tu moc, kterou vlastně ztratili nad policií a justicí, získat zpátky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Navíc vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištván nevyloučil, že kriminalisté mohou otevřít již uzavřené případy z minulosti. Švýcarský list Neue Zürcher Zeitung se v titulku zeptal, zda je to tato celá kauza začátek konce pražské kmotrovské republiky. Myslíte, že ano?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak ono to nějaké následky na politiku v každém případě mít bude. Mimochodem platí to, co řekl, tuším, v některém z blogů Michal Horáček, populární textař, který říkal, že: "teď se bojte". Doopravdy mezi politiky prostě propukne strach, obava, protože každý z nich má nějakým způsobem máslo na hlavě. Nechali prostě to zajít strašně daleko, byli tak vlastně opilí mocí a tím, že si můžou dovolit doopravdy cokoliv a do té míry se cítili výluční a do té míry také ztratili kontakt s realitou, že teď prostě ani si možná někteří nepamatují, co všechno udělali, co je v rozporu ne s dobrými mravy, ale dokonce se zákony. To znamená při jakékoliv příležitosti se ukáže znovu to, co teď, že ty vztahy jsou nesmírně propletené, že lidé z různých politických stran měli ve stejných kauzách, kdy jejich záměrem nebyla služba vlasti a občanům a voličům, ale osobní prospěch a nikdy se ty jako důkazy nepodaří zamést úplně dokonale pod koberec, a hlavně, ve chvíli, když půjde do tuhého, tak na sebe začnou žalovat. A ta, to, jak jsem hovořil o té profesní solidaritě, která má svoje nějaké hranice, tak jednou z těch hranic je také, kdy už prostě člověk je sám ohrožen a ve chvíli, když se brání, tak žaluje na ty ostatní a řekne, však proč jenom já, však oni dělali totéž. Například Franta tenkrát a tak dál. A tam to začíná, tam se začneme dozvídat věci, které se dlouho ututlávali, o kterých pokaždé vlastně je politici odbyli: Máte-li nějaké důkazy, tak to řekněte, ale jinak prostě nepřekážejte a neotravujete, my tady prostě vládneme. No a teď najednou se ty důkazy, které chtěli prostě položit na stůl, položí a položí je oni sami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že může změnit tato aféra českou politiku, respektive politickou kulturu? Jinými slovy, už nebude nikdy naše politika jako dříve? Naštěstí.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, ona se nezmění ze dne na den, protože zatím stále vidíme, že v té politice cirkulují stále stejné tváře. Jakmile prostě jsou u moci, tak je na ně namířena ta kamera, všichni je vlastně pozorují a z jedné strany je na ně větší přísnost než na tu opozici, ale z druhé strany také je z nich někdy trochu strach a jak bych to řekl, z titulu té jejich funkce, je taková snaha účasti novinářů a médií je šetřit a neřeknu držet jim palce, ale prostě přechovává, přetrvává tady taková vlídnost prostě k lidem, kteří mají moc, podle mě někdy až zbytečná. A pak situace změní, opozice se dostane k moci a lehce se může ukázat, že levice, která je 7 v opozici, že tu dobu nevyužila k tomu, aby se proměnila, aby se zbavila lidí, kteří nám pili pro změnu krev před tím, když u moci byli, ale to se samozřejmě uvidí, ale jisté je, že důležité je, aby do politiky přišli lidé noví, jiní, nezatíženi prostě těmi skandály, ale také těmi klientelistickými vazbami. To se ale sotva stane bez změny volebního systému, ve kterém já někdy až prostě s takovým smutkem konstatuju, že ten je nastaven tak, že zvolit slušného člověka do vrcholné politiky je pro občana prakticky nemožné. Musí prostě stále číst stejná jména na těch kandidátkách, které nemůže ovlivnit a vybírá si jenom menší zlo, ale protože už se to prosévá dlouhou dobu a protože už všechny zajímavé lidi, kteří měli nějaké nápady a už ty politické strany vystrnadili a už je vytěsnili, protože jim překáželi v tom jejich byznysu, tak už vlastně pomalu z těch kandidátek není koho vybrat. To znamená, zřejmě je nutné, aby nejprve se do Poslanecké sněmovny dostali úplně noví lidé na základě slibu, že změní ten politický systém a že dají znovu občanovi do rukou možnost rozhodnout, kdo tam má sedět, kdo si zaslouží tu důvěru a kdo je schopen potom spravovat ty společné záležitosti na nějaké lepší úrovni. Jinak si to neumím představit. Nejprve musí přijít taková garnitura a zákonodárců, která změní volební zákony. Bez toho se nic nezmění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pražský vrchní soud dal zapravdu obci Psáry ve sporu s Úřadem na ochranu osobních údajů, zveřejnit videozáznam z jednání zastupitelstva se smí. Je to dobrý rozsudek? Co je na něm nejvíce cenné, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak Úřad na ochranu osobních údajů, a sledujeme to už delší dobu a myslím, že i v tomto pořadu už jsme o tom hovořili, pod záminkou ochrany soukromí velice často anebo se to stává, překáží v přístupu k informacím, na které přitom ze zákona máme nárok. Pro mě je to velmi důležitý rozsudek, protože ukazuje, že pořídit videozáznam jednání zastupitelstva a pak ho zpřístupnit veřejnosti, není věc problematická, jak nám to tvrdí Úřad na ochranu osobních údajů, ale to věc nesmírně potřebná. Já neříkám, že když se to dá na webovou stránku, takže nutně všichni místo toho, aby se dívali na pokračování svých oblíbených televizních seriálů, tak si na Internetu pustí schůzi zastupitelstva, určitě takových lidí nebudou všichni a možná jich nebude ani většina, ale už samotný ten fakt, že je možné kdykoliv se podívat, jak ti zastupitelé v místě, ale nejen v místě, to by mělo být úplně úplnou samozřejmostí na všech úrovních státní správy, jak rozhodli, jak diskutovali, jakými argumenty podpořili to svoje rozhodnutí, tak už, když budu vědět, že to je veřejné, tak samozřejmě budou si počínat jinak, budou jinak hlasovat s tím vědomím veřejné kontroly možná se doberou jiných výsledků, než když vědí, že za několik měsíců všechny doklady skartují a pak už se nikdy nedokáže, kdo jak hlasoval, kdo co řekl, kdo stál na čí straně a kdo případně i prostě se vyjadřoval zištně a někdo ho ovlivnil. Jinými slovy, Úřad na ochranu osobních údajů je užitečný tenkrát, když jsou naše data v ohrožení. To vidíme aféru s velkými firmami internetovými, s Google, kteří v Americe prostě jsou teď v podezření, že odevzdávají vládě v nepřiměřeném rozsahu data o občanech a vyvolává to velkou bouři. Ano, to jsou situace, kdy je potřeba bránit soukromí. Ale je otázka, jestli to má dělat státní úřad, jestli by nakonec nebylo lepší, kdyby pod ombudsmanem byli prostě lidé, kteří chrání osobní údaje, aby to nevypadalo tak, že státní úřad brání stát před svými občany tím, že se odvolává na nějaká vlastní jako vyjádření, na vlastní výklady zákona, jak se co má posuzovat, protože Úřad na ochranu osobních údajů 10 let prostě tady tvrdí, že je potřeba chránit informaci o tom, kolik bere který státní úředník, neboť to je jeho soukromá věc a toto je záminkou, proč brání zveřejňování údajů, na které přitom, jak říkám, máme ze zákona nárok. Jinými slovy, to je úřad na zrušení. Úřad na ochranu osobních údajů tak, jak se projevuje a jak koná, mám prostě podezření, že přestává být užitečný a začíná škodit. To znamená, ta agenda je správná, ale je svěřená nesprávným lidem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Historicky prvním českým paterčatům i matce se daří dobře, kromě gratulací tato zpráva nicméně vyvolala i rasistické útoky, vybrané peníze na pomoc při startu do života půjdu na jiný účel, na bezpečnostní fólie do oken, obavy mají i firmy, které novorozencům přislíbily dárky. Co je, Ivane, za vlnou této nenávisti?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já si myslím, že lidské zlo je ve skutečnosti handicap. Že jakmile někdo prostě je tak krutý a prostě nenávistný, jako se to děje v případě některých internetových diskusích, když pročítá prostě, co lidé, jak komentují prostě tuto událost a jak vlastně nesnášejí Romy, jak vlastně pochybují o tom, jestli vůbec jde o česká paterčata, je to česká rodina a tak dál? Když člověk cítí to zlo, tak první, co je potřeba říci, že zlo není něco, tahle, zlo je absence dobra. Jo, zlo je vlastně poškození, je to handicap, je to podobně jako tma je absence světla, tma neexistuje. To znamená je potřeba se na tyto lidi, kteří říkají, já sice nejsem rasista, ale dívat jako na poškozené lidi, jako na duševní mrzáky. To jsou lidé, kteří nevidí krásu prostě těch malých dětí, že se narodily, ale rovnou prostě vidí za nimi, že jednou z nich vyrostou děti, které budou pobírat děti, které je nějakým způsobem ohrozí na jejich životní úrovni, protože nebudou chodit do práce nebo těch argumentů je víc. Povšimněme si, že daleko větší averzi budí lidé, kteří jsou jiní, jinak vypadají, než lidé, kteří vypadají úplně přesně stejně jako my, jsou bílí, v pořádku, ale okrádají nás o miliardy, prostě doopravdy nás poškozují a tím, co dělají, ale vlastně na ně žádná nějaká agresivita prostě rasová nikdy směřovat nebude. Já ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čeho je to, promiňte, důsledkem vlastně všechny tyto projevy? Řekla jsem nenávist, ale třeba je to možná jen v uvozovkách závist, zášť lidská? Nevím.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já myslím, že to je důsledek nějakého poškození a můžeme přemýšlet, čím je dané, co se stalo se společností, proč z ní některé věci, které snad kdysi byly samozřejmé, i když možná si dělám jenom iluzi, jo, že byli vždycky stejní a ta, ten nedostatek pozitivního myšlení anebo dobra anebo solidarity anebo vzájemné úcty, lásky, že prostě to tady bylo vždycky, ale v době, když jsou lidé nervózní, když se nedaří, když hledají nějakého nepřítele, nějakého viníka, za vlastní selhání anebo na někoho potřebují přenést pocit, že jsou sami neúspěšní, no, tak si hledají vždy nějakou menšinu, nějakou minoritu a to je, to prostě doopravdy se vždycky stává. Ale tady je to spojeno s tím, že se narodilo 5 lidí, 5 dětí a to, když je prostě prostředkem nenávisti, tak já jsem z toho vždycky úplně zděšený. Tady si člověk říká, žiju mezi hnusnými lidmi. Ale naštěstí i v těch debatách si člověk všimne, že pokaždé se tam objeví nějaký pozitivní tón a někdo těmto lidem řekne, že takhle ne a vyjádří prostě té rodině solidaritu a takže vlastně oni jsou zahrnuti projevy přízně a mnoho lidí jim drží palce z jednoduchého důvodu, protože vědí, že vychovávat současně 5 dětí, to je pro tu matku naprostá katastrofa, ta bude mít dost práce, ta se prostě od rána do večera nezastaví, i když jí budou ostatní pomáhat a prostě mě lidsky uráží, že někdo jí napíše dopis, ze kterého se prostě takováto matka potom rozbrečí. To doopravdy, to se nedělá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání pořadu Jak to vidí Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Děkuji za vaše postřehy a přeji hezký den a celý týden, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Také hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra bude se mnou ve studiu Dvojky v půl deváté zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák. Příjemný den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.