Jak to vidí Ivan Hoffman - 14.12.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Přeji dobrý den, dobré pondělní dopoledne. Je 14. prosince u mikrofonu je Pavel Kudrna. Tak se zdá, že i v té finanční krizi, v té celosvětové globální, jak se říká, krizi máme čas na věci, které s ní příliš nesouvisí. Jak jsem se díval na informace, víte, že například jeden Brit sestavil rovnici dokonalého parkování. No, uznejte sami, byla by mu taková rovnice třeba v Praze, v Brně vůbec něco platná? A je dobře, že máme čas zabývat se i takovými věcmi. Ostatně třeba i na to zeptám našeho spolupracovníka Ivana Hoffmana, komentátora Deníku, který jako první otevírá dnešní dopolední vysílání Hosta do domu v pořadu Jak to vidí. Ivan Hoffman je, no, chtěl jsem říct u telefonu, u mikrofonu, je ve Zlíně v Českém rozhlase. Dobrý den přeji.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já také přeji ze Zlína dobrý den všem.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ivane, já se vás rovnou zeptám, v té adventní době, v době, kdy obchody praskají ve švech, máte čas se zastavit a jen tak popřemýšlet o úplně běžných věcech?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Myslíš mezi regály.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Třeba. Já jsem právě žasnul, když jsem viděl ve zpravodajství, že v těch velkých nákupních centrech nebylo kde zaparkovat.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Je to tak každý rok, a to je i důvod, proč vlastně, když je to občas nutné a člověk musí něco pořídit, tak je výborné jít tehdy, když tam těch lidí moc není, což je nejlépe dopoledne. Ale chápu, že lidé musí jít do práce a často si to potom takhle naplánují a jdou potom v sobotu anebo v neděli a já jsem vždy nešťastný z těch tlačenic, já to prostě nemám rád. Když vznikne velký dav, tak já se v něm jako psychicky necítím dobře a vyhýbám se tomu, ale napadlo mě, že něco na tom přitažlivého být musí. Já myslím, že lidé to mnozí mít rádi, musí to vyhledávat, musí je to těšit, protože jinak by si přece nedělali násilí, aspoň nikdo je k tomu nenutí, jdou tam dobrovolně, rádi se tak nějak tlačí mezi sebou, možná se v něčem vzájemně ujišťují a možná je to nějaký takový trend, který tady vždy byl, jenom nabírá vždy nějakou podobu. Dneska má podobu toho hypermarketu. Kdysi se lidé sešli a tlačili z nějaké jiné příležitosti, ale něco to vypovídá, myslím si, i tak nějak filozoficky o lidstvu. My jsme takové prostě trochu stádo, které je rádo pohromadě a asi nám to v něčem prostě je vyhovující.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já jsem začal tou světovou ekonomickou finanční krizí a podle sdělení pokladníků všech těch hyper, supermarketů jakoby žádná krize nebyla, protože prý nakupovali včera, zejména včera, kdy venku mrzlo, tak nebyla jiná příležitost jít třeba ven, tak ta příležitost se ukázala právě k nakupování, no, a pokladny prý byly nabité k prasknutí. My bychom se právě od toho mohli dostat k tomu, že žijeme stále na dluh, že život na dluh považujeme za normální a vlastně i ten státní rozpočet je takový život na dluh.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Určitě ano. Když prostě slyšíme politiky debatovat o tom, že je vlastně špatně, že roste státní dluh, tak z jedné strany určitě mají pravdu, oni vycházejí ze situace, kdy během 3 let bychom mohli mít ten dluh dvojnásobný. To se všechno zřejmě teda dá na nějaké kalkulačce vypočítat a ve chvíli, když prostě to už bude jako příliš, tak nám hrozí nějaký státní bankrot a s tím spojené různé nepříjemnosti. Já nejsem ekonom a neumím si to úplně představit, ale je mi jasné, že je velmi těžké proti tomu bojovat, když ve skutečnosti se stále půjčuje, všechno vlastně si pořizujeme předem s tím, že jednou na to vyděláme. Vycházíme vlastně nejen my, ale celý svět, anebo lidstvo v téhle době z toho, že v budoucnu vymyslí něco geniálního, nějaký nápad, nějakou novou technologii a vlastně všechno to vypůjčené potom hravě splatí. To znamená, ten náš dluh roste, ale roste úměrně tomu, jak je vlastně ..., jak roste to očekávání, které máme sami od sebe. A zatím se zdá, že takové to perpetum mobile nesestrojíme ani my, ani naše generace a že dříve nebo později vznikne taková situace, kdy si budeme muset přiznat - tak ne, my budeme to všechno, co jsme si půjčili, co jsme jakoby ukradli z budoucnosti, vrátit, ale to je chvíle, kterou oddalujeme, kterou nikdo si nechce přiznat a taky vlastně nikdo nechce první šetřit ve chvíli, kdy ostatní si ještě půjčují, protože to znamená dostat se vlastně do nevýhodné situace. Ti ostatní v tom konkurenčním boji by nás, pokud bychom odmítli prostě si půjčovat, brát si úvěry a žít na dluh, tak by nás za ty peníze, které si oni půjčí na dluh, vlastně převálcovali a v té konkurenci my bychom neobstáli. To znamená, to je bludný kruh, ve kterém jsou všichni, a to se buďto rozetne najednou pro všechny, anebo to nerozetne nikdo. My nemůžeme najednou prostě přestat si půjčovat, protože by nás ti ostatní jednoduše na dluh zničili.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ministr financí Janota chystá další balíček, alespoň tak se nechal poté, co se uklidnil po tom schvalování rozpočtu slyšet, že tedy by mohl setrvat ve vládě, ale že by nachystal další balíček a nastávají obavy, aby se nezačalo šetřit příliš na lidech, protože v tu chvíli se ukazuje to staré známé, že si utahují opasky pouze někteří.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, ale to je tak vždycky, a proto já právě mám pocit, že ten rozpočet mohl dopadnout ještě hůř, a to právě, když by se šetřilo na těch, kteří ještě prostě se živí prací. Tady je spousta lidí, které vidíme, prostě debatovat a filozofovat o financích, a to jsou takzvaní experti a to jsou lidé, na které, když se člověk podívá, tak mu je jasné, že ještě v životě nikdy nic neudělali, že prostě jsou neschopní prostě jakékoliv práce a tito lidé z nějakého City londýnské nebo z Wall Street řeknou do kamery, že to, co se dneska děje taková jaká pokusy o regulaci, takže to je vlastně jenom nějaká politika. Teď se tak ušklíbají. Já, když ho vidím, tak já bych ho nejradši praštil. Prostě to jsou lidi, který se nám vysmívají, kteří mají pocit, že jim nesaháme po kotníky, protože, když nám dá někdo milion dolarů, tak nejsme schopni několika fintami na počítači z těch milionu udělat sto, takže tím pádem jsme úplně k ničemu, jo, neumíme rozmnožit peníze nějakou fintou, nějakou spekulací, no, ale takhle to přece nejde dál.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Co tedy bude dál s tím rozpočtem? Říká se, že až 200 miliard by mohl být schodek.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já si myslím, že to podstatné nikdo neříká a to, kam vlastně jdou, jde většina těch peněz. Hovoří se o tom schodku, ale nehovoří se o tom bilionu, o těch všech penězích, které bez toho, aby se někoho zeptali, nastrkají do všelijaké infrastruktury, do staveb, které prostě se navíc u nás staví většinou předražené, to se stále znovu opakuje, ale musí se to stále znovu opakovat, protože tam ty peníze mizí. A peníze, které prostě zmizí, když se prostě vypíšou neprůhledné zakázky a když je spotřebují lidé na všelijaké silnice, o kterých by se dalo uvažovat, jestli je teda doopravdy potřebujeme, anebo jsme schopni přesunout dopravu na železnici anebo jestli potřebujeme rekonstruovat železnici tak draze, jak to děláme, to jsou všechno teda ty otázky, kde se jedná o ty největší peníze, tak o tom prostě se nechce nikomu příliš debatovat, ale o tom, jestli má dostat matka s dítětem takový anebo takový příspěvek, anebo jak se má prostě přistupovat k nemocnému anebo jestli jsou peníze na nějaké centrum pro handicapované nebo nejsou, tak o tom se vedou veliké debaty. To znamená, jestli chceme něco dělat s tím rozpočtem, tak já si myslím, že se nedá šetřit, začít šetřit na lidech. Nejprve je šetřit potřeba tam, kde prostě ty peníze unikají ve velkém, to znamená, nejprve je potřeba bojovat s korupcí, a to mě zaujalo, teď byla zrovna taková zpráva, jakmile někdo to začne myslet vážně ten boj s korupcí, tak většinou ho z té politiky vyštípou.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
No, zase, abychom nemluvili jenom pesimisticky v tomto směru, tak zdá se, že by se mohlo zablýsknout na lepší časy, že právě ty sféry, do kterých my obyčejní smrtelníci nedohlédneme, jak se tam točí ty miliony, a dost se jich připisuje neustále na vlastní účty, tak když se řekne Wall Street, Mekka finančníků, Amerika chystá teď jakousi regulaci právě na finančníky.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
To je asi důležité a my se proto vlastně pokaždé díváme na tu Ameriku, protože ta, ať už se to někomu líbí nebo ne, tak to je to centrum, kde se o mnoha věcech rozhoduje, kde můžeme jim vlastně odezírat ze rtů nějaké trendy, kterými se bude svět vyvíjet. A tam se zdá, že půjde o změnu doopravdy významnou, o významnou změnu pravidel, kterou si navíc ti finančníci vykoledovali svou chamtivostí a podobně už začíná přemýšlet o nějaké regulaci finančních trhů i Evropa. A určitě je to nezbytné. Když teď nedávno ukázala se taková zpráva, že ty banky, které měly obrovské půjčky od státu miliardové, takže je najednou prostě rychle začaly vracet, tak to působilo zvláštně, tak ony byly před bankrotem, v strašlivé krizi, velice si stěžovaly, stát jim pomohl, to bylo předmětem velkých, velkých debat, jestli vůbec stát má pomáhat finančníkům, když si oni způsobili problémy sami, argumentovalo se klienty, lidmi, kteří mají úspory, aby o ně přišli a tak dál, a ony najednou prostě ty miliardy jim vůbec nečiní problém vracet, ale ten hlavní důvod, proč je vracejí, je ten, že pokud měly půjčeno, tak si nemohly vyplácet ty svoje bonusy, prémie a odměny, to jsem rád, oni raději vrátí všechny ty miliardy, aby prostě si mohli dopřát prostě nějaké odměny na Vánoce. A to ale ukazuje, jak vlastně nic není podloženo nějakou, nějakou realitou, jak je to všechno vymyšlené, jak je to všechno ve vzduchu, jak všechny ty peníze jsou virtuálně vymyšlené, to znamená, asi zpátky na zem, jo? Prostě my nemůžeme tvrdit, že regulace je zásah prostě do svobody podnikání, i když vlastně ta svoboda podnikání je dávno vlastně zpochybněna tím, jak je všechno na vodě. To znamená, asi je to rozumné, asi dojde k nějaké změně pravidel a k té změně pravidel musí dojít proto, protože problém doopravdy není v tom, že by někdo způsobil krizi tím, že udělal nějakou chybu. K té krizi došlo, protože všichni si počínali naprosto správně, naprosto rozumně, ovšem podle naprosto blbých pravidel.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ano, taková společnost s ručením omezením, ta nepostižitelnost více než těch 100 tisíc korun. Já jsem nedávno zažil takový docela zajímavý krátký příběh. U Berounky jedna chata, nádherná chata, k ní jezdilo nádherné velmi drahé auto, objevovali se kolem krásní velmi bohatě oblečení lidé. Říkal jsem si, úspěšní podnikatelé. Je to asi týden, co jsem šel kolem a to jsem zažil poprvé, přímo na bráně té chaty byla samolepka exekuce, exekutorská komora, já nevím co všechno. Takže ono je všechno skutečně pomíjivé a někdy to působí jako pozlátko. Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí dnes s Ivanem Hoffmanem, naším spolupracovníkem a také komentátorem Deníku. Vždy dopoledne v premiéře v půl deváté, v repríze po třiadvacáté hodině.
Od cedulky exekučně zabaveno pojďme v pořadu Jak to vidí s Ivanem Hoffmanem, komentátorem Deníku, zase dál. Když se řekne rybaření, možná si někdo představí vánoční výlovy a prodej kaprů a když se řeknu dnes u nás velrybářství, tak si mnozí uvědomí, že v politice není něco dobře.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, to mě úplně fascinuje, protože já teda se musím přiznat, jak sleduju, sleduju samozřejmě to politické dění stále, je to koneckonců naše práce, ale jak vznikl ten pojem a proč se říká náboru členstva ve velkém velrybářství, tak to jsem prostě nijak zatím nikdy nenašel, musím se na to zeptat teda nějakých dalších kolegů, nějakých politologů.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já nevím, jestli bych mohl s troškou do mlýna, co mě okamžitě napadlo, když někdo loví v rybníku ryby, tak to je v malém. Tady se zdá, že těch členů chtěli nabrat hodně, tak přímo velrybářské sítě rozvěsili. Jestli to není obyčejná ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, tak velryba se nechytá do sítě, velryba se chystá harpunou a je to vlastně krvavé divadlo, navíc prostě ještě s přídechem toho, že se tam lže, že to je na vědecké účely, ale tomu nikdo nevěří. Já si říkám, co to zvolili za strašlivou metaforu, ale dobře, chápeme oba, že se tím myslí prostě nábor ve velkém.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Něco špatně, že?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Ano, ano, a že to je špatně. A ono politiku vůbec u nás, zdá se, obchází takový strach z černých duší, ale já při té příležitosti se samozřejmě hned rovnou ptám, kde máme jistotu, že ty dnešní duše jsou bílé? Ve chvíli, kdy politické strany mají tak málo členů, že to budí dojem, že vlastně se pár, oni sami tomu říkají kmotrů nebo mafiánů prostě schází, aby prostě rozhodovalo o důležitých věcech, tak by naopak bylo asi dobré, kdyby politické strany byly silnější, kdyby v nich bylo více lidí, kdyby ti lidé diskutovali, kdyby mezi nimi probíhal, neříkám boj, ale soutěž, kdyby se v rámci těch stran budovaly kariéry a lidé by se od malé regionální politiky učili spravovat věci veřejné, aby prostě jednou byli platni v té politice velké, tak to je všechno teorie. Tomu už dneska nikdo příliš nevěří a když se na ně díváme, tak máme pocit, že nejvíce jim na těch nově příchozích vadí, že se vlastně neumějí v nich jako zorientovat, nevědí, o co jim jde, cítí v tom boj o moc a my prostě normální voliči, občané se ptáme, k čemu vlastně politici potřebují moc, že by se rvali o to, kdo nám bude lépe sloužit do roztrhání těla, anebo je to tak, že jim nemáme věřit, že je tím pádem nemáme ani litovat a že jim máme to velrybářství přát, protože nakonec stejně, stejně jim jde jen o ně samé, jo. Prostě to ..., nejprve by ta politika doopravdy měla se vrátit k problémům normálních lidí a měli by oni sami se chovat jako normální lidé. Já neříkám, že to tak úplně není. Stále prostě mám na paměti, že je pár politiků, kteří prostě se do ní dostali ještě v době, kdy měli nějaké ideály a kdy o nějakém velrybářství nebyla žádná řeč, ale je jich málo, není je příliš vidět a ten, ten pohled na to, co se dneska děje a na to, co je trápí, to nás může jedině znovu naštvat, protože strany, které nemají téměř žádné lidi, aby prostě se rozčilovaly, když k nim prostě chce přijít, tak to je divné.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Miloš Zeman se opět začíná více objevovat na televizní obrazovce, dá se říct, vyjadřuje se víc k věcem politickým. Myslíte, že to předznamenává jeho návrat?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Tak z podstaty věci je Miloš Zeman politický člověk, který nikdy neodešel, i když to stále tvrdí, a teď je spíš otázka, že zase se tváří, že se vrátí, ale je otázka, jestli je to možné, jestli je možné znovu vstoupit do stejné řeky. Ono je to řečník, který bude vždy zajímavý pro novináře, protože je takový neortodoxní, neomšelý, pokaždé z něj vypadne něco překvapivého a to je to, co mají rádi diváci, to je to, co mají rádi média. Je to prostě člověk do mediální doby a on takový byl odjakživa. Druhá věc ale je, že když prostě se dělají nějaké průzkumy veřejného mínění, co si lidé myslí o tom, jestli by se měl nebo neměl vracet, tak tam je to horší. Jemu se podařilo za ta léta, co je pryč, tím, jak neustále opakoval, že už je jenom tím důchodcem na Vysočině, docílit toho, že dnes už by ten jeho návrat většina lidí nechtěla a že tomu, že by se mohl nějak doopravdy vrátit do vysoké politiky, už nikdo nevěří. Jinými slovy, on sám sobě vykopal takovou past, ve které skončil. Bude rád viděn v televizi, ale s tou politikou, myslím si, že už nějakou žádnou velkou politiku neudělá.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí. My se za chvíli od skandálu v Nejvyšším kontrolním úřadu dostaneme až k lovcům mamutů. Pokud si někdo řekne, že tam měli své jisté, tak ani to není pravda.
Protikorupční policie prověřuje hospodaření prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Františka Dohnala. Ivan Hoffman, komentátor Deníku a náš spolupracovník je stále v pořadu Jak to vidí. Ivane, jak máme rozumět větě, že František Dohnal nedovolil poslancům, aby ho zkontrovali?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Začnu tím, že řeknu největším problémem Františka Dohnala bude vždy Lubomír Voleník, on bude vždy porovnáván se svým předchůdcem, a to byl prostě skromný člověk, vlastně vlídný, přitom nesmírně přísný, který, když něco řekl, tak prostě politici měli, měli doopravdy z toho smutek, protože jeho nikdo nemohl ovlivnit z toho, že by prostě byl nějak zmanipulovaný, že by prostě něco udělal schválně jako špatně a neustále se bránili jenom tím, že téměř se omlouvali, že se brání před tím Voleníkem. A František Dohnal naopak je člověk, který prostě byl viděn jasně, jak si žije nad poměry, jak prostě, když bylo možné získat nějaký benefit, tak ho rozhodně využil. A teď prostě to, když jsme viděli, jak bydlel a kolik měl aut a tak dál, tak vlastně za těch, za té situaci by normální člověk, který nemá prostě hroší kůži, řekl: "Promiňte, já odcházím a ať to dělá teda někdo jiný." A tenhle ten, tenhle ten František Dohnal, on si vůbec nevšiml, že možná se choval legálně, ale choval se naprosto nepřijatelně, jo, z nějakého lidského hlediska nebo z hlediska mravního. Já si nemůžu pomoct, chová se neelegantně. A když k tomu ještě vezmeme ten jeho postoj legalistický, takový nějaký, že nerozumí těm poslancům, že je prostě nebere vážně a že se vlastně odmítá nechat zkontrolovat, přičemž on ve vlastním zájmu by měl tam tu kontrolu dotáhnout, pokud chce, aby prostě nějak před lidma vypadal a aby získal nějakou úctu a zpátky nějakou prestiž, tak to ale nedělá, to znamená, já si myslím, že on od pohledu je nedůvěryhodný a zdá se, že je poslední člověk, který si to neuvědomuje.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já jenom posluchačům, kteří netuší, tak byla vytvořena kontrolní skupina, ta zahájila kontrolu, ale Dohnal s ní nespolupracuje nebo nechtěl spolupracovat s tím, že její činnost je i podle vyjádření ústavního práva v rozporu s ústavou, prostě nedal jí podklady, žádné dokumenty a komise se do sněmovny vrátila s prázdnýma rukama. Je to vůbec možné tohle?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, zdá se, že ano, ale myslím si, že to je takové oddalování prostě té kontroly jenom do času, protože Poslanecká sněmovna pochopitelně může odhlasovat nějaký zákon, který tu kontrolu umožní, anebo vlastně začne jednat anebo začne vlastně šetřit policie a já nevím, jak je to s jeho imunitou, jestli může zabránit tomu, aby prostě si pro ty materiály nepřišla nějaká antikorupční policie. To uvidíme. My z jedné strany potřebujeme, aby ten kontrolní úřad byl nezávislý a aby prostě politici nemohli si tam dělat, co chtějí, to je jedna stránka věci, protože pokud není ta demokracie rozložena na několik pilířů, které se vzájemně kontrolují, tak v tom případě je možné zneužití moci, tam bych tomu rozuměl. Ale, ale specifikum tohoto případu je, že František Dohnal velice dobře ví, co těm politikům vadí, ví to celá veřejnost, vědí to novináři, to znamená, že tohle to doopravdy není případ, kdyby, kdyby politici se snažili poškodit demokracii. Tady od nich se očekává, že vyšetří, zda pod svícnem, kde bývá největší tma, nedošlo k nějaké lumpárně, a to prostě on se tváří, že nevidí, ale vidí to všichni ostatní.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Slíbil jsem, že se dostaneme až k lovcům mamutů, tedy člověk by řekl, že v historii je alespoň jediná jistota. Eduard Štorch, ten nám napsal všechno, jak by mělo vypadat, nebo jak to mohlo vypadat a najednou vědci tvrdí, že kdo ví, jak to bylo s těmi mamuty a kopáním pastí. Ani tady už není ta jistota?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
A není to strašný?

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
No, to mě právě děsí, že lovci mamutů, to byla jediná jistota.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já, ano, přesně a já si nenechám vzít prostě. Pro mě tady byla doba ledová a to, že prostě vyvrtali někde v zemi nějaký kámen, který musí být ohříván sluncem, anebo jak to prostě vysvětlují, to je všechno pěkné, ale já na karkulce a na 7 trpaslících a na lovcích mamutů prostě trvám a přes to nejede vlak.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Aby se nezjistilo časem, že třeba krtek neměl ani ty kalhoty s kapsou. Jak je to tedy s těmi lovci mamutů, co o tom víme podle vědců?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Vědci prostě zjišťují, že v té době, kdy zde žili mamuti, zde prostě bylo teplo a že vlastně všechno bylo jinak. A ten dotyčný, jeden teda z těch vědců, když prostě byl tázán na to, jak tomu máme rozumět a jak to teda měl Eduard Štorch napsat, tak mě se vlastně nejvíc líbilo to jeho takové krátké zaváhání, než řekl teda tu strašlivou větu, že měl napsat jinak úplně všechno, a to včetně teda těch pastí, protože říká, že vlastně aby si dali takovou práci a vykopávali jámy a maskovali, že to byl určitě nesmysl, že je zahnali spíš do nějakého úzkého místa, kde je potom jako daleko jednodušeji ulovili, jinými způsoby, jinými slovy teda je to konstrukce, ale já si pamatuju, že před časem, když jsem se ptal archeologů na Kelty, tak také prostě byli schopni některé věci jakoby zpětně popsat, jak to teda asi bylo, ale do nějakých velkých podrobností nikdo nešel. V tom byl ale právě ten Eduard Štorch, proto jsme ho milovali, a proto mu dodnes věříme, protože on měl na rozdíl od těch vědců tu odvahu, že nám to popsal, jak to teda doopravdy bylo tak, že jsme to pochopili.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
No, a k tomu nádherné Burianovy obrazy, ještě to, aby nám někdo sebral, že to vlastně takhle vůbec nevypadalo.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Na tom si trvejme.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Určitě, i když to mohlo být kdoví jak, ale trvejme si alespoň na této jistotě. Máme poslední minutu, my jsme začali vánočními nákupy, nabitými obchody, nabitými obchodními centry, hyper, supermarkety a tak dále. Kolik si myslíte, že letos utratíme, zase to bude rekord? Říká se, že každý rok, si vzpomenete pár let zpátky, tak vždycky obchodníci mluvili o letošních rekordních tržbách. Zase budou rekordní?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
To je přání otcem myšlenky, oni prostě stále se odvolávají na nějaké modely, ale já si neumím moc představit, nikdo se mě nikdy nezeptal, kolik utratím ve srovnání s loňskými Vánocemi a kdyby se mě zeptali, tak to ani nevím. A já si myslím, že jenom jde o to prostě stimulovat poptávku. My máme prostě v čele garnituru lidí, kteří jsou posedlí poptávkou, spotřebou domácností, neboť od toho vidí prostě nastartování dalšího růstu, to znamená, že i Vánoce vnímán jako takovou velkou masáž, prostě choďte, nakupujte, to nás zachrání, ale podle jiných informací, tak naše chování je doopravdy jiné než Američanů, kteří nakupují před Vánocemi daleko víc a mně se spíš zdá být vhodné zdůrazňovat tuto naši vlastnost. Nejsme pitomí, nekoupíme blbost, máme tendenci šetřit, přemýšlíme, co s penězi, protože jsme si je těžko vydělali.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman, komentátor Deníku, náš spolupracovník v pořadu Jak to vidí. Děkuji. Kdybychom se neslyšeli, tak pěkné svátky.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Podobně, podobně.