Politoložka Martínková: „Sunnitské NATO“ je ukázkou regionální síly. Země spojil společný nepřítel

Saúdská Arábie, Pákistán a Turecko se před pár dny spojily a podepsaly obrannou dohodu. Ropná velmoc se spojila s jadernou velmocí a se zemí, která disponuje druhou největší armádou v rámci Severoatlantické aliance.

„Je to ukázka dalšího progresivního vývoje a strategického uvažování, protože každá z těch zemí má naprosto rozdílné podmínky, rozdílnou bezpečnostní i politickou situaci. Právě proto dává smysl, aby se spojily,“ komentuje politoložka Lenka Martínková.

Čtěte také

Ekonomka Matesová: Báb al-Mandab jako druhý Hormuz? Blokování úžin se stává standardním nástrojem hybridní války

Vysvětluje, že ke spojení došlo s ohledem na dění v Perském zálivu a rétoriku amerického prezidenta Trumpa. „Nic nikoho nespojí tak jako společný nepřítel, což se v tuto chvíli děje. Americké působení v regionu ukázalo všem zemím – a hlavně těm větším a řekněme progresivnějším –, že se musí umět spolehnout pouze samy na sebe.“

Saúdská Arábie podle expertky na mezinárodní vztahy disponuje především technologiemi, financemi a schopností uvést věci do pohybu, Pákistán zase nabízí vojenskou zkušenost z přetrvávajících konfliktů na svém pohraničí a Turecko využije know-how načerpané díky působení v NATO.

Ukázka regionální síly

„Sunnitské NATO“ bylo dle politoložky bezesporu zamýšleno jako obranná koalice. „Tak je prezentována veřejně a z informací, které máme, víme, že Írán byl o této koalici informován,“ konstatuje Martínková.

„Na jednu stranu to může být vztyčený varovný prst tomu, aby Írán do budoucna nechtěl dál rozvíjet svoje kapacity, protože tuto alianci by nebyl schopen porazit. Je tady alternativa ke Spojeným státům, která ho bude držet na uzdě. Na druhou stranu si nemyslím, že to je namířeno přímo proti Íránu. Spíš si myslím, že je to taková ukázka regionální síly,“ dodává.

Expertka tak tvrdí, že může jít jak o „balance check“ vůči Íránu, tak o signál namířený směrem k západním mocnostem. Zapojené země podle ní chtějí dát najevo, že se o svou bezpečnost postarají i bez pomoci USA a Evropy.

Nepředvídatelný Izrael

Nová aliance je namístě také s ohledem na současnou politiku Izraele. „Nikdo z nás neví, co je jejich cíl, co je jejich ‚end game‘, jakým způsobem se to může vyvíjet. A už je to velmi těžké předvídat, protože Izrael v tuto chvíli neposlouchá ani Spojené státy, ani žádné jiné spojence,“ poznamenává Martínková.

Čtěte také

Analytik Břetislav Tureček: Izrael je připraven plnit mírový plán. Netanjahu ho navenek odmítá kvůli volbám

Politoložka očekává, že ze stejného důvodu bude aliance rychle získávat další členy z řad menších států v regionu. Kromě Jordánska to může být například Irák nebo Sýrie. Jde o země, které nejsou dlouhodobě schopné se samostatně bránit.

„Bezpečnostní záruky získávaly z velké části ze zahraničí a mají spoustu vnitřních bezpečnostních problémů. Takže to jsou další země, bude u nich ale problematické je přijmout do nějaké aliance, dokud nesplní určitá kritéria,“ uzavírá politoložka.