Jak to vidí Ivan Hoffman - 11.10.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech přeje Vladimír Kroc. Hostem jako každé pondělí, tedy v pořadu Jak to vidí, je komentátor Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Dobrý den.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezké ráno.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Cituji: "Není prča přemlouvat klouby, aby ještě fungovaly." Tak komentoval sedminásobný vítěz Velké pardubické Josef Váňa své vítězství ve 120. ročníku. Vsadil by sis býval na něj?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak asi ano. Ono vlastně my jsme byli svědky takového šoku z toho, že znovu vyhrál favorit, ten, na koho se sázelo. Ale možná, on byl před tím ten kurz na Váňu vlastně takovou poctou Váňovi, že lidé na něj sázeli, protože chtěli, aby vyhrál a on jim to splnil.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak třeba iDnes nebo Dnes ve sportu píše: "Ďábel v sedle, 57 let, 7 triumfů." Tak je to obdivuhodný výkon. Drží se skvěle.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, určitě. A já bych dokonce řekl,že ten způsob, jakým vyhrál u to jednu koňskou nozdru a ještě tím způsobem, že se dlouho uvažovalo, jestli je to vůbec regulérní. On z toho svého koně prostě dostal maximum, co v něm bylo a to znamená, že nebylo to jenom tím, že seděl na skvělém koni. Doopravdy tam určitě hrálo velkou roli i to, že kdo na tom koni seděl, protože on se vlastně celou dobu držel spíš tak vzadu a celé to měl vymyšlené do toho závěru, kdy najednou prostě byl vepředu a tam, kdo ho všichni chtěli vidět nejlépe už od začátku. Ale on přesně věděl, co ten kůň dokáže a to je zřejmě mistrovství. Ono z jedné strany měl handicap toho věku,ale z druhé strany zřejmě vyzrál na všechny obrovským způsobem.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přesto ale to těsné vítězství komentoval tím, že nechtěl Tiumena hned "mlátit", cituji. A to se laikoci neposlouchá dobře.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já teda u téhle Velké pardubické, na kterou jsem se díval právě kvůli tomu Váňovi a také kvůli tomu, že já žiju v takovém kraji, kde v posledních 10, 15 letech je taková móda chovat koně a kam se podívám, všude kolem nás jsou koně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to je hezká móda, ne?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je, je, je, to jsou krásná zvířata, takže já jsem si je tak nějak oblíbil, patří už k té krajině, kde bydlím. Ale díval jsem se na tu pardubickou s tím, že ve chvíli, kdy by na tom velkém Taxisu zakopl nějaký kůň, tak bych už na to neměl nervy a už bych to vypnul, protože to, jak potom toho koně tam kvůli zlomené noze zastřelí,tak s tím já jsem se vlastně celý život nikdy nesmířil a stále si myslím, že by možná neměl ten závod být tak těžký, neměla by to být taková brutalita. Vím, že kdyby šlo o lidi, tak prosím, ti ať snesou jakýkoliv adrenalinový, strašlivý a zatěžující jako sport.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Protože to podnikají tedy o vlastní vůli.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, zatímco ten kůň si nemůže vybrat, jestli poběží, nebo ne, o tom rozhoduje teda ten vlastník, sponzor a ten žokej. Takže, já jsem byl hlavně rád, že se tam žádný kůň nezranil, že se tam nestříleli koně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ty jsi řekl v úvodu, že bylo důležité, kdo sedí v sedle. Přesto se zeptám, proč myslíš,že se častěji neskloňuje jméno toho, kdo žokeje do cíle přivedl, tedy v tomto případě Tiumena?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak jako proč se neskloňuje jméno toho koně?

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hm.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak je ten sport prostě, vymysleli si ho lidí, koně si ho nevymysleli, možná proto. A mě napadl ještě jeden detail, i když vlastně už před tím ukazovali, jak vypadá ta socha žokeje Váni, co je takové nezvyklé za života někomu postavit sochu, i když se to dá velmi pěkně vysvětlit, tak já jsem v první chvíli z takového letmého pocitu měl dojem, že to je teprve tříčtvrtinový model, jako taková skica, podle které jednou se udělá originál. A potom, když on si stoupl k té soše, tak jsem si uvědomil, že ona je tak maličká, protože ona je v životní velikosti, přesně tak velká, jak je ten žokej Váňa. A tak mě napadlo, že možná v budoucnu, až tady Váňa nebude, tak by se to mělo předělat a ta socha by se měla zvětšit na alespoň trochu nadživotní velikost. Tehdy to bude v pořádku.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Před týdnem se v Maďarsku u města Aika severně od Balatonu protrhla hráz odkaliště u hliníkárny. Ukazuje se, že šlo zřejmě o lidskou chybu, i když to se možná dalo předpokládat.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ono jde vždycky o lidskou chybu. A zvláštní je, jak se pokaždé tato riziková místa anebo rizikovost takovýchto míst zlehčuje, jak se bagatelizuje, jak vlastně si zavíráme oči, jak nechceme vědět, že by se něco mohlo stát. Většinou důvod je velmi jednoduchý, argumentuje se pracovními místy, potřebujou zaměstnání tím, že někde se to koneckonců přece jenom musí dělat. Ale já si stále dávám takové dvě základní otázky. Za prvé, proč se jedy skladují někde, kde žijí lidé anebo druhá otázka, proč lidé žijí někde pod nádrží s jedy. A to není jenom otázka toho, té hliníkárny v Maďarsku. Já například celoživotně stále trnu a kupodivu aspoň jednou do roka mě to určitě napadne, stále čekám, kdy v Kolíně se prostě něco stane s tím kyanidem, který je tam uprostřed města a prostě fabrika, o které prostě všichni tvrdí, že se nic nemůže stát, že to je naprosto technologicky všechno promyšlené a domyšlené. Také se dodnes nikdy nic nestalo, ale já stále mám pocit, že se prostě jednou stane. Já mám pocit, že kyanid nepatří doprostřed města. A hlavní důvod, proč si to myslím, je takový ten základní Murphyho zákon, který říká, pokud se něco může pokazit, tak se to pokazí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Paradoxně zní to, když se zase vrátím zpátky do Maďarska, že záchranáři sypou do řek a potoků sádru a umělá hnojiva, aby prý neutralizovali vysokou zásaditost kalu. Je to zase, laickým uším to zní divně.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Technologicky je to asi v pořádku. Tam hlavní problém, jak jsem vyrozuměl je, že ve chvíli, kdy je to mokré, tak to člověka sežehne, ale ve chvíli, když to vyschne a začne se prášit, tak se tím člověk zase může přidusit a zase mu to zničí pro změnu plíce. Takže, je to zřejmě teda, kdybych měl říct drsnější slovo, doopravdy velké svinstvo, něco doopravdy zrádné, nebezpečné a tím se znovu dostávám k tomu, co to tam vlastně jako pohledávalo, proč to tam vlastně vůbec kdy měli.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Obyvatelé nejvíce zasažené obce Kolontár vyhlásili na dnešní den smutek. Je to možná havárie nebo katastrofa ekologická takových rozměrů taková, že asi ji ještě v tuto chvíli nedokážeme ani domyslet.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem si při téhle příležitosti uvědomil ještě jednu věc, a to, když se člověk dívá na toho premiéra Viktora Orbána, který kdysi to býval velice charismatický politik. Potom vlastně těmi léty v opozici, na kterou prostě si nikdy nezvykl, působil tak hašteřivě, nepříjemně a najednou prostě dojde k takové katastrofě a tehdy to charisma toho politika se znovu vrátí. Já mám pocit, že někteří politici jsou doopravdy, mají takovou zvláštní schopnost objevit se v tu chvíli, kdy všichni truchlí a teď nasadit ten zoufalý výraz spolu s ostatními a najednou se stane on centrem teda toho dění, všichni k němu vzhlížejí. Samozřejmě on jim nemůže pomoct, ale stává se takovým symbolem, takovým člověkem, jehož slovo vlastně tu veřejnost nějakým způsobem i zklidní i učiní ostražitou. Velmi, velmi zvláštní. Já neumím říct, jestli je to dobře, nebo špatně, jo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale oni by tak v tuto chvíli asi politici měli zafungovat.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, ano, přesně, přesně. Já to neříkám jako negativum, jenom vlastně mě to najednou překvapilo,že ten politik, který už vypadá takový vyčpělý, jako prostě stal se z něho tím, jak zestárnul, něco jiného, než byl takový ten liberál, bouřlivák zamlada. A najednou se ukazuje, že mohou být rádi, že někoho takového mají, kdo umí zformulovat prostě to riziko a kdo umí prostě k tomu promluvit a nepostaví se zády. Zdá se mi,že tu situaci zvládá dobře, pokud to tedy lze.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ohledně rizika stal ses po varování americké vlády před možnými teroristickými útoky v Evropě ostražitější?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak ten návod, jak být ostražitý,ten chybí. Prostě nikdo mi nevysvětlil, jak to mám udělat, když si mám na místě, kde se shlukuje více lidí, pokud se tam dostanu, například když jsem přijel do Zlína, tak jak se mám tady chovat ostražitěji. Máme nosit neprůstřelnou vestu anebo máme chodit kanálama? Jo, to prostě nikdo neví. Já u těchto takových obecných varování jsem takový skeptický. Předně není to možné následovat a z druhé straně já ještě také si říkám, jestli doopravdy něco hrozí, jestli to není nějaká manipulace, jestli to není snaha odvést pozornost. A s překvapením jsem zjistil, že vůbec nejsem sám, těch komentátorů ve světových médiích, kteří si nedávají otázku, zda bin Ládin někde v Pákistánu cvičí Evropany na akce v Německu, ve Francii, tak spíš si dávají otázku, jestli nemají náhodou Američané problém s dolarem a jestli nepotřebují náhodou odvést pozornost od opatření nějakých, která teprve chystají anebo někam se chystají. To je velmi zvláštní. Pokud jde teda o tu konkrétní hrozbu, tak ono nakonec stejně musí tu hrozbu likvidovat nějaká výzvědná služba, nějaké komando anebo nějaký bezpilotní letoun, který ta rizika eliminuje a o tom se většinou ani nedozvíme. To znamená, jestliže najednou někdo takto nahlas nás před něčím varuje, tak vlastně ono to vypadá spíš podezřele, než že by člověk politikům děkoval za to, že si hledí našeho zdraví.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Aniž bych to chtěl dávat nějak do souvislostí, to,co jsi teď řekl, ale já z toho mám jednu citaci: "Pokud lidstvo nezmění svůj přístup k tomu, co ho obklopuje a nebude pokornější, řítí se civilizace do katastrofy." To řekl exprezident Václav Havel při slavnostním zahájení už 14. Ročníku mezinárodní konference Forum 2000. Tak zní to jasně, logicky, ale co s tím?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak samozřejmě to hlavní, co kdysi i Václav Havel říkával, když ještě byl disidentem a jeho činnosti se mnozí vysmívali a jeho takovému vzdoru proti tomu, co je kolem a říkali, vždyť je to zbytečné se jako bouřit, stejně se nic nezmění, nic se tím, jako nic se tím nezmění. A na to Václav Havel vždycky odpovídal strašně jednoduše, on říkal: "Není to zbytečné." A tímto bylo vymalováno, jo. To znamená, ten individuální postoj jednotlivého člověka pokaždé má smysl. Už jenom protože, že, to se i říká, že dnešní společnost je taková nešťastná. Čím jsou státy anebo společnosti bohatší, tak tím kupodivu jednotlivci v nich jsou nešťastní. A nějaký viceprezident anebo bývalý prezident Harvardu k tomu nedávno vydal knížku,ve které říká, že důležitější, než co člověk má, je to, co dělá. To znamená ve chvíli, kdy člověk vyvíjí nějakou osobní iniciativu a něčemu se nějak postaví, má na to nějaký názor a nebojí se ho říct nahlas, nebojí se být směšný, že mu řeknou: to je úplně zbytečné, tak tehdy vlastně jeho život dostává nějaký smysl. Tak v tomto smyslu si myslím, že má Václav Havel pravdu. Jestli si ale myslí, že by mělo dojít k nějaké společné politické akci, tak to bych řekl, že už je deviace způsobená profesí a tam si myslím, že to tak není a že lidstvo se k ničemu nezmůže.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On mluví i o tom, že bezbřehá konzumní kolektivita rodí nový typ samoty. Tak to by asi chtělo hlubší zamyšlení. Teď jsem to na tebe tak v uvozovkách vybafl, pokud jsi neslyšel ten jeho projev.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, neslyšel, ale když to takhle říkáš, tak s těžký srdcem musím říct, že to říká člověk, který je bohatý, no. Možná, že mluví o své samotě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čerstvý nositel Nobelovy ceny míru, tedy Liou Sia-po, ji věnuje lidem zabitým při zásahu čínské armády na pekingském náměstí Nebeského klidu. To je nová zpráva, nová informace. Jak na tebe působí toto gesto?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si pamatuju tu událost především. To bylo v době, kdy už jsem teda samozřejmě vnímal svět a je to jedna z nejtěžších a jako nejtraumatičtějších, nebo jak bych to řekl, největších traumat jako v mém života. Prostě to, že někde někoho rozjezdí tanky, no, na mě to tenkrát, když se to stalo, zapůsobilo možná ještě víc než 68. rok, který jsem zažil přece jenom mladší jako dítě, tak já si to pamatuju dodnes. A také si pamatuju na takové zklamání, jak tenkrát v tom mém okolí mezi lidma, které jsem znal, jak vlastně to téměř nikoho jiného nezaskočilo, jenom mě, jak jsme vlastně s tím pocitem toho, že tady se stalo něco, co se nemá stát, byl docela sám a jak to vlastně lidem bylo jedno, protože to bylo někde daleko a byli to nějací Číňani. Tak to si pamatuju taky, jo, to je taky zážitek na celý život. A pokud jde o toho dnešního čínského držitele Nobelovy ceny, tak na tom úplně nejhezčí je, jak Číňané, kteří prostě mají zcenzurovaný internet, média a všechno, tak jak si posílají obrovská kvanta všelijakých zpráv po internetu, ve kterých je třeba taková zmínka: "Dostal to, jsem hrdý na to, že jsem Číňan." Jo, nemůžou říct jeho jméno, protože to by nějaký ten technický pokrok znemožnil, aby se to tam objevilo, to by se nějak vymazalo z těch obrazovek, ale takhle se to dá říct a že jsou na něj vlastně hrdí. To je hezká věc.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jaký ohlas může mít Charta 08 v té současné čínské společnosti? Jenom připomenu, že tedy byla inspirována Chartou 77.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak určitý ohlas určitě mít bude a to je právě ten, o kterém jsem teď se zmínil, že lidé jsou na něj hrdi, budou se víc o to zajímat a tak. Číňané jsou patrioti a vlastenci, někdy z toho jde hrůza. Protože když člověk vidí ty jejich vojenské přehlídky a uvědomí se,že oni neustále, stále rozšiřují, ať už teda námořnictvo, ať už teda vymýšlejí, co by poslali do kosmu, tak to je doopravdy, řekl bych, nebezpečné a člověka z toho mrazí. A z druhé stran tím pádem právě je, člověku se tak trochu uleví, najednou se tak jako nadechne a říká si, no tak snad to není úplně všechno ztracené, jestli jsou tam lidé, kteří si váží, že byl někdo oceněn za boj o lidská práva.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes, jako každé pondělí, si povídáme s Ivanem Hoffmanem. Alfons Mucha by se v hrobě obracel. Tahanice o jeho Slovanskou epopej mezi Prahou a Moravským Krumlovem začínají být snad až nechutné. A navíc není jasné, proč hlavní město tolik trvá na svém, když ani nemá pro plátna vhodné trvalé umístění.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já bych začal přínosem toho sporu a to je to, že toto Muchovo dílo dostalo takovou reklamu, jakou nemá ani Mona Lisa. To je prostě neuvěřitelné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak určitě za poslední dobu ho vidělo více lidí, než kdyby to bylo jenom v souvislosti se 150. výročím narození umělce, to jistě.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě, nepochybně. No a ono ty obrazy, ač jsou monumentální, tak oni nebyly nikdy příliš známé, a dokonce je řada umělců považovala za pouhý líbivý kýč. To se vlastně změnilo hlavně díky tomu, že secese je brána jako úplně regulérní styl a vymanila se z toho nařčení, že to je vlastně jenom nějaké dekorativní umění. A dneska secese je jasná, o ní nikdo už nepochybuje, a tím pádem nikdo nepochybuje ani o Alfonsovi Muchovi. A problém je spíše vlastně s těmi náměty. Ta jeho Slovanská epopej, ukázalo se, že s těmi Slovany to není až tak ideální, jak on si tenkrát představoval a je to spíš taková stylizace, taková touha vytvořit něco, co by jako ty Slovany pospojovalo. Koneckonců i ten současný osud jeho díla ukazuje, že mezi Slovany, Čechy, Slovany a Moravany může zavládnout obrovské napětí. Já si dokonce myslím, že ten spor, který dneska probíhá, by měl některý ze zručných malířů, který je schopen napodobit Muchův styl, zobrazit na jednom z dalších pláten.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ale je to opravdu tak, že se tam cítí ta rivalita mezi Moravou a Čechy? Není to trošku o něčem jiném?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ona vždycky existovala v tom bych viděl jenom takovou záminku k tomu, aby se ta rivalita opět nějak ukázala. A je to možná i takové přezírání Prahy, teda takový ten pocit, že Praha přezírá ty regiony a naopak, v těch regionech se myslí, že v tom hlavním městě se lidi mají super a nemusejí nic dělat a vydělávají strašné peníze. To jsou taková ta klišé, která se stále vlečou a ten Mucha k tomu přišel jako slepý k houslím. Ale jiná věc je, a to je ta otázka, na kterou jsi se ptal na začátku, jestli Praha až natolik to dílo Muchovo potřebuje, tak já mám pocit, že Praha je, ať si to každý přebere, jak chce, ale přece jenom secesnější, je v ní více těch secesních památek, než je v Moravském Krumlově. A Mucha tu Slovanskou epopej pro Prahu vlastně maloval. Jiná věc je,že chtěl od začátku, aby ty obrazy měly nějaké důstojné místo, ale Veletržní palác, kde teď ta Muchova epopej bude vystavena, tak důstojnější místo pro obrazy, jo, pro kolekci obrazů neexistuje v Praze. Takže, teď se neděje žádné zvěrstvo, to bych chtěl říct první.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych s dovolením ale podtrhl v té otázce to trvalé.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, ano. Druhá věc je, že ve chvíli, kdy se prostě o tom napsalo tolik, kolik se o tom napsalo,tak teď už je nepředstavitelné,aby ty obrazy skončily někde ve sklepě srolované v nějakém depozitu. To se prostě podle mě nemůže stát. To znamená, celá ta aféra přispěla k tomu, aby se naplnilo to Muchovo přání, protože teď už se v Praze ty peníze na důstojné,trvalé, nějakou expozici důstojnou, trvalou určitě najdou. Jiná věc je, co říká moje kolegyně, komentátorka Deníku Lída Rakušanová, že vlastně my dlužíme tomu Muchovi jeho komplexní celoživotní výstavu, kde by bylo všechno jeho dílo, nikoliv jenom teda ty velké obrazy, ale i ty ostatní věci. A to si myslím,že je doopravdy ostuda, protože je to jedna z věcí, kterou jsme dlužni nejen sobě, ale kterou jsme dlužni Evropě. Mucha je Evropa.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale to, co sledujeme, ty tahanice, proč se vlastně nedokáží politici domluvit na důstojném převezení, když už tedy to tak musí být?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak teď je to jasné, teď je to předvolební téma a to, že hejtman Hašek tam přijde jakoby tak civilně a tam něco pronese, tak tam má naprostou jistotu, že ho budou snímat kamery a tak dále. To znamená, že teď v tomto předvolebním období se nic jiného než takovýto spor nedá čekat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nezačneme se nudit,až bude po volbách? Protože teď vlastně se řetězily neustále kampaně, takže jsme byli svědky něčeho, co asi není úplně běžné. Mimochodem podle údajů Českého statistického úřadu do komunálních voleb kandiduje výrazně víc stran i jednotlivců, než tomu bylo před 4 lety. Jak tomu rozumíš?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já tomu rozumím tak, že si lidé uvědomili,že být politikem může prakticky kdokoliv. Když se díváme na ty politiky, tak je nám jasné, že tu práci může dělat každý. Navíc dostat se k nějakému postu a mít nějaký vliv je za málo práce, jsou nějaké výhody anebo dokonce peníze, tak já si to vysvětluju takto. Rozhodně si to nevysvětluju tím, že by byl nějaký zvýšený zájem o věci veřejné anebo že by lidé více věřili, že jsou schopni udělat něco pro jiné a že by v tom byl nějaký altruismus. To bude jenom ve výjimečných případech. Budou tací,ale nebude jich moc. A jinak si teda myslím, že ten předvolební boj je vlastně letos takový relativně mírný, klidný. Po zkušenosti z těch minulých voleb do Poslanecké sněmovny, kterým předcházela brutalita, tak dneska je taková klidnější atmosféra. A to je i důvod, proč si více lidí troufne kandidovat, protože v té takové nepříjemné atmosféře to nikoho příliš nebavilo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a není to tak, že se ukázalo, že společenská poptávka není po té, jak to nazvat, sprototě, zkrátka po té tvrdé, útoční kampani?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě ano. Mně se moc líbí takový příběh, který není od nás, ale je z Brazílie, kde největší počet hlasů ve volbách do brazilského federálního shromáždění, do dolní komory parlamentu získal komik, jmenuje se Tiririco a získal 1,3 miliony hlasů za to, že lidem řekl, že horší už to být nemůže, to byl jeho slogan. A druhý, řekl, že doopravdy není, co dělá federální poslanec, ale dejte mi hlas a já to pro vás zjistím. A on získal 1,3 milionů, druhý nejúspěšnější kandidát,nějaký guvernér státu Rio, získal jenom polovinu. A to, když vidím, tak si říkám, ano, to je důkaz toho, že my jsme nejprve si mysleli, že ty politiky potřebujeme. Pak se ta společnost začala měnit a začalo nás zlobit, že ti politici pro nás nepracují,že nedělají to, kvůli čemu byli zvoleni a starají se sami o sebe. A pak se to prostě proměňuje, překlápí do další podoby, kdy už ten politik nám nevadí, už je nám směšný. A to je prostě tajemství úspěchu recesistů, které lidi volí z takového už ani ne vzdoru, už jen z beznaděje a to už mávají rukou a říkají se, teda co už s vámi.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Bohužel mnohý politik u nás se až po volbách stane nechtěným komikem. Ale co se ještě přihodilo.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To napíšu do svého nějakého dalšího komentáře.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V současné době, zdá se, v tom předvolebním čase mnozí politici začali naslouchat nejrůznějším občanským iniciativám, sdružením. Je to třeba další krok k rozvoji oné občanské společnosti, o které se stále mluví, ale ještě asi neexistuje?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, určitě je to dobré, protože tím, nemůžu říct, že je ta občanská společnost legalizována, ona tady je, ať už to někdo chce, nebo nechce, ale musí být brána na zřetel. Ono také dneska tu občanskou společnost lidé jsou schopni realizovat díky novým různým sociálním sítím a internetu a všelijakým aktivitám. Přece jenom v minulosti to bylo obtížnější. Dnes dát se dohromady a diskutovat a přijít na nějaké řešení anebo kritizovat nějak nešvar je jednodušší. Jde o to, jestli to lidé chtějí, jestli mají tu vnitřní potřebu a zřejmě takových lidí přibývá. A to, že si toho všímají politici, tak to je toho důkazem.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Konstatuje na závěr pondělního povídání v pořadu Jak to vidí komentátor Deníku Ivan Hoffman a spolupracovník Českého rozhlasu. Děkuji, za týden opět na shledanou.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Těším se.