Jak to vidí Ivan Hoffman - 1. října

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman, dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezké ráno, dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dá se ještě něco říct k tomu všemu, co už zaznělo o pátečním incidentu v Chrastavě? Mám na mysli samozřejmě střelbu ze vzduchové pistole na prezidenta.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, mám pocit, že asi moc ne, protože už je to rozebráno ze všech stran, ale možná ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A ve všech světových médiích.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... a ve všech světových médiích ano, prostě to se v afrických státech dostalo do headline, to je neuvěřitelné. Ale já bych k tomu řekl jednu věc. Když se hovoří o selhání ochranky a tak dál, tak málokdo si všiml toho, že u nás ta ochranka je doopravdy uvyklá tomu, že se na prezidenta chodí dívat pouze ti, co ho milují a nebo se zajímají o celebrity a vlastně je vůbec nenapadlo, že jsou zde lidé, pro které je symbolem toho špatného, co se ve společnosti děje a nebo kteří ho z duše nenávidí a otevírá se jim kudla v kapse, když ho kdekoliv vidí. No a to je ten základní problém. Lidé, kteří přicházeli na ta setkání s Václavem Klausem, byli po celé léta vždy velice příjemní, z čehož on sám musel usoudit, že je nesmírně oblíbený, že ho všichni mají rádi, že si ho všichni velice cení a i ta ochranka vlastně s ním chodila na výlety a vůbec neměli pocit, že je potřeba ho bránit. To se samozřejmě teď změnilo, ale já bych řekl, že jsou v tom nevinně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, člověka při pohledu na tu zmatenou a bezradnou ochranku až snad přepadal pocit, že by mu mělo být těch zaskočených chlapíků i líto. Napadlo tě to?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, určitě ano, o tom právě mluvím. Ono, ono je to tak, že ti experti na ochranu politiků by byli rádi, kdyby někdo z bodyguardů prostě hrdinně nastavil své tělo proti těm plastikovým kuličkám, protože to nemusely být kuličky, mohlo to být něco jiného, ale z těch bodyguardů zřejmě nikoho nenapadlo, že by do takové situace se někdy mohl dostat a že v Čechách může nastat. Doopravdy naše mentalita není taková, a to si myslím, je velice dobře, abychom politiky stříleli. I když ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jenom, teď bych tu větu, aby byla úplně jasno, je dobře, že ta mentalita není taková.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... je dobře, že nestřílíme ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Abychom si rozuměli.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... si politiky, tak, samozřejmě. Ale možná bych k tomu řekl, že, že ten 26letý frustrovaný dělník, který se rozhodl takto demonstrovat udělal vlastně i symbolicky podle mě chybu. Doopravdy pro tyto případy je vhodné rajče a nebo vajíčko, to je prostě osvědčená věc, která neublíží, ale dá prostě něco najevo. Už to, že by se dostal takhle blízko k prezidentovi, by hodil vajíčkem, už to by samo o sobě bylo zaznamenáno a i ten jeho názor, ale ta pistole, to doopravdy, to není v pořádku. My bychom, to je teda můj stálý věčný názor, měli ctít principy právního státu a pokud je prezident něčím vinen z jeho pohledu, například záměrným rozkradením státu, tak z toho má být civilizovaně obviněn, vinu pak má posoudit nezávislý soud, to musíme stále opakovat, obviněná celebrita má u nás právo na advokáta Sokola. Jinými slovy, prezident by měl být pečlivě chráněn před čísi individuální nevraživostí, podobně jako kterýkoliv jiný politik. V případě Václava Klause by nejlepší bylo, kdyby byl nakonec dostižen právníky, před kterými už 20 let utíká. A to je civilizovaný způsob prostě, jak se něčeho dobrat. Otázka je, jestli ta atmosféra se nepřeklápí k necivilizovaným řešením.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych se ještě přece jenom vrátil k té ochrance, protože chci se zeptat, jestli to vlastně není typické pro naše prostředí, že i ta prezidentská ochranka fungovala jen tak na oko, jak jsi o tom mluvil, protože se ani nepočítalo, že by musela někdy zasáhnout. Ve skutečnosti se ukázalo, že vlastně ta její existence je formální, spíš možná zaměřená na eliminaci všetečných novinářských otázek, než, než skutečné hrozby.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, to je právě ono, ale to neplatí jenom pro ochranu několika ústavních činitelů. My vlastně už dlouhou dobu žijeme v situaci, kdy celá politická elita provádí kroky, které jsou v naprostém nesouhlasu a nebo nesouladu s přáním a míněním většiny občanů. Oni tvrdí, že prostě jinak nelze, že to jsou kroky nepopulární, ale nutné, ale to vůbec není jisté a lidé, kteří provádějí takovéto doopravdy nepopulární zásahy lidem do života všeho druhu, odhlasovávají to, tak vlastně nemyslí vůbec na svou obranu. Když se podíváme u nás byla zrušená armáda, policejní odbory prostě jsou nespokojeny s vládou, oni ani, no prostě sebevražedně si počínají, neboť vůbec nemyslí na svoji ochranu. Lidé, kteří začínají jednat autoritativně, na věci se neptají lidé, rozhodují podle svého vlastního soudu s tím, že věří v to, že jim k tomu postačí politický mandát z voleb a přitom se vůbec nebrání, vůbec nemyslí na to, že by to mohlo někomu vadit, že by mohli být osobně bráni potom na odpovědnost. To je skutečně zvláštní. A to je místní mentalita. Jsou tací proto, protože vlastně nikdy v minulosti se nestalo, až na nějaké výjimky, nějakou defenestraci, ale to je, to je zaprvé hrozně dávno a navíc to dobře dopadlo, nikdo si nic nezlomil, neboť papálši dopadli do hnoje, tak je vlastně ani nenapadá, že by se jim mohlo něco stát. To je pěkné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak racionální je v tomhle světle, nebo v tom nasvícení úvaha premiéra Nečase, že odmítá nějakou ochranku? Na jednu stranu je to, co říkáš ty, že už nálady ve společnosti začínají se radikalizovat. Na druhou stranu než třeba takto nefunkční ochranu, tak možná raději žádnou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Možná. Ono je to těžko říct. Nějaká ta ochrana tam samozřejmě být musí, protože musíme si uvědomit, že toto byl člověk, který to měl promyšlené a nebyl to žádný blázen, ale pak jsou také devianti, kteří někoho zastřelí jenom proto, že byl v televizi, protože rádi se prostě zviditelní, chtějí zaútočit na celebritu, někoho známého a sami se tím stanou známými. To znamená asi ochrana lidí, kteří jsou exponovaní, které je hodně vidět, je asi nezbytná. Je to tak všude a musí být i u nás, ale otázka, jak je to potřebné a do jaké míry těmto lidem u nás něco hrozí, to je druhá věc a tam si já myslím, že má Petr Nečas v podstatě pravdu, jemu se podle mě nemůže vůbec nic stát.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pan prezident se trochu zlobí, že se pozornost upřela zejména na neschopnost právě ochranky, přičemž on tvrdí, že nešlo o incident, ale že šlo o atentát na jeho osobu. Jak toto vidíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já si myslím, že to by incident, že to nebyl atentát. Ale to, že soustředit se na ochranku je chyba, to je pravda. Mně se spíš zdá být užitečné soustředit se podobně jako například politolog pan Zbořil na to, že to je odrazem něčeho, že to je signál, že ve společnosti doopravdy je nahromaděná frustrace, že lidé už ztrácejí trpělivost a že jsou lehce i zoufalí, protože vidí, že vlastně jsou bezmocní, že nevědí, co by mohli udělat, aby se poměry změnily, jestli budou volit pravici, levici, vyjde to úplně nastejno. Nikdo nenabízí konkrétní řešení, konkrétní plán, jak by se jejich životy mohly zlepšit, všichni slibují, že bude hůř a dělají pro to všechno, aby bylo. To znamená tohle je vlastně poselství toho příběhu. Ten člověk volil, jestli hodí vajíčko nebo rajče, nebo použije plastikovou pistolku, ale byl rozhodnut upozornit na prostě něco takového, co v té společnosti objektivně je. No a to by především pan prezident si měl asi uvědomit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nevím, jestli to tak útočník zamýšlel, ale těch výstřelů bylo 7, což by mohlo někomu připadat i symbolické. Ale poprask kolem incidentu přehlušil fakt, že se Václav Klaus o den dřív zúčastnil recepce na čínské ambasádě, řekl, že bychom měli posilovat vztahy a nevnášet do nich zbytečné překážky, myšleno tedy čínsko-české vztahy. Dá se toto považovat za pragmatismus?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Asi ano, já si myslím, že kdyby to šlo, tak by pan prezident Klaus slavil i výročí Velké říjnové socialistické revoluce kvůli penězům, kvůli byznysu s Ruskem, ale to nelze, protože Rusko, jak známo, buduje kapitalismus. V Číně prostě ten Mao Ce-tung je samozřejmě uznávanou osobou pro stávající režim, ale je potřeba si uvědomit, že to není zrovna řekl bych Číňan, na kterého jednou se bude dobře vzpomínat, jeho kulturní revoluce přišla Čínu strašně draho, zničil spoustu velice vzácných, nenahraditelných památek z čirého nějakého rozmaru. Je to kontroverzní osoba. To znamená, pokud chtěl demonstrovat nějaké dobré obchodní vztahy s Čínou, tak možná by bylo vhodnější zvolit jinou příležitost, jiný den než zrovna asi uctít Mao Ce-tunga, což pro člověka, který se hlásí ke konzervativismu a nebo k liberalismu, je trapas. Jo takhle bych to nějak řekl. Ale jinak my to samozřejmě musíme brát tak, že ten hlavní důvod, proč tam šel například i já nevím pan Škromach a nebo Karolína Peake a nebo další, to je propojení politiky s byznysem. Vlastně taková ta spekulace, že je tam poslala PPF kvůli Home Creditu a byznysu v Číně, to se mi jeví jako nejpravděpodobnější verze, proč tam šel.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
O víkendu se porůznu protestovalo. V Polsku proti levici, ve Španělsku proti pravici, v Německu proti nespravedlivému rozdělení bohatství, v Portugalsku proti úsporným škrtům a na Štvanici proti bůh ví čemu. O čem všechny ty protesty po Evropě podle tebe svědčí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No já myslím, že už je dlouho zřejmé, že to politické kyvadlo mezi levicí a pravicí v rámci systému, který se jinak v hlavních obrysech nemění, že se zastavilo, ten systém zamrzl, už prostě se nevyvíjí, je úplně jedno, kdo je právě u moci. Paradoxem je, že zrovna o stejném víkendu se Španělé už pomalu i násilně začínají bouřit proti konzervativní vládě, která je měla vyvést z problémů, do kterých je přivedla levice. Zatímco v Polsku se poměrně početný dav bouří proti levicové vládě, které vyčítá, že zatímco v minulosti komunisté měli nějaké ideologické páky, jakými a mocenské, jak ovládat lidi, tak dneska ta levice, ti v uvozovkách převlečení komunisté, na ně vytáhli ekonomiku tržní. Jinými slovy, víme, že v tom je už naprostý chaos a že doopravdy nemá smysl příliš používat nějaká ideologická znaménka a že všude vlastně se čeká na změnu toho systému. Nikoliv na to, jak se v rámci toho systému něco změní. Protože uvnitř už se nic moc změnit nemůže. Ten systém dosáhl své dokonalosti, svého vrcholu a vlastně je v okamžiku, kdy může jedině být kompletně nahrazen něčím jiným. A já bych řekl něčím chytřejším, něčím ohleduplnějším vůči lidem, něčím funkčnějším, prostě chce to opět nějakého lídra, někoho se silnou myšlenkou, někoho, kdo najde podporu a najde nějaké a teď už musíme říct nejenom lokální, ale možná i globální řešení. No a zatím se teda čeká a nikdo takový není.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Asi tři čtvrtiny robotických operací by měly být zařazeny mezi nadstandard, onkologové jsou zásadně proti. Máš na to nějaký názor?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak všimněme si, že u těch nadstandardů se zcela logicky začalo sádrou, kvůli které žádná revoluce nemohla vzniknout, protože obyčejná sádra, jestli má někdo lepší nebo horší, to doopravdy bylo jedno. Ovšem jakmile se podaří úspěšně prolomit nějaké hranice, nějaké pravidlo a nebo nějaký princip, v našem případě teda princip, že jsme si jako lidé, jako lidské bytosti a jako občané rovni v právu na zdravotní péči, protože ty těla máme všichni stejná, tak teď, když se prolomí ten princip myšlenkou nějakého nadstandardu, tak lze od sádry postoupit takovou tou salámovou metodou o krok dál. A ve chvíli, když už dnes se hovoří o tom, že někdo může mít přesnější operaci šedého zákalu ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Šetrnější narkózu ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... šetrnější narkózu, jo, to jsou už věci, kdy už prostě ten, který bude bohatý, bude mít tu péči lepší. Já mám pocit, že to co se nazvalo standardem, tak to je prostě úroveň medicíny tak, jak k něčemu dospěla, vše co se vymyslí nové, co by mělo usnadnit lidem život, tak to už se bude posunovat do té pozice nadstandardu. A smysl toho je jasný, cílem není do budoucna léčit, ale léčbou vydělávat. A teď to vydělávat je to hlavní, vydělávat na zraněných, na nemocných. Ty příští generace si na to zvyknou, budou to považovat za naprosto normální, ale my jsme vyrostly v poměrech, kdy ještě o tom, kdo bude lépe, kdo bude jak léčen, nerozhodlo to, jestli je bohatý, nebohatý, chudý, byli jsme si jaksi rovni v nárocích na něco, co jsme považovali za lidské právo a nebo občanské právo. A ten svět končí, ten proces je nezvratný, do budoucna bohatí budou zdravější, lépe léčeni, chudí budou vinni tím, že jsou chudí, vlastně se tím trochu vrátíme do poměrů, které panovaly někdy ve středověku, vlastně se stále blížíme víc k aplikaci takového toho práva silnějších, kdy prostě jednoduše tím, že někdo na to má, tak se bude mít lépe. Já myslím, že to není dobře. Já si myslím, že je to úpadek, že toho, co bylo dosaženo, pokud jde o solidaritu a pokud jde o to, aby prostě lidé spolu vycházeli jako rovný s rovným, že toho jsme se měli držet, že opustit to kvůli nějakým penězům, byla velká chyba. Ale jak říkám, ty příští generace si na to zvyknou a bude jim to připadat naprosto normální.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ode dneška se omezuje počet nemocí, se kterými se lidé v lázních léčí na útraty veřejného zdravotního pojištění a také se zkracuje u dospělých doba lázeňského pobytu. Zapadá to taky do toho, co jsi teď řekl a nebo už je to třeba nadstandardní péče ta lázeňská?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě, určitě, to patří k tomu. To bude samozřejmě pokračovat dál a dál a bude se na společnosti, na lidech se bude testovat, co ještě projde. To je přece úplně stejné jako s tou optimalizací receptur, kdy prostě se prodává výrobek, do kterého jdou kvalitní suroviny, ale postupně se zkouší, jestli by lidé si za stejnou cenu nekoupili něco s různými falzifikáty, náhražkami a tak se prostě testuje společnost i na obyčejném nanuku. No tak, proč by se to, nebo nogeru, nebo jak se jmenujou ty od Algidy výrobky, jo, prostě je to stále větší šunt a lidi to kupují za stejné peníze, no a to teď bude se zdravotnictvím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Povídáme si v pořadu Jak to vidí s Ivanem Hoffmanem, připomínáme si některé události uplynulého týdne. Měli jsme pěkné výročí 800 let od vydání Zlaté buly sicilské. Připomněli jsme si význam toho 26. září 1212, kdy Přemysl Otakar I., tedy získal dědičný královský titul, dost? Přece šlo o českou suverenitu. Máš pocit, že jsme tomu věnovali dostatečnou pozornost?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já vím, že mí kolegové editoři v Deníku si to všiml už dlouho předem a jim vlastně se zalíbila i ta myšlenka, že 1212, že to je takový krásný datum, který si všichni pamatujeme ze školy a tak mě napadlo udělat k tomu rozsáhlejší materiál. Nevím, jak všichni, ale já jsem teda si také osvěžil nějaké vědomosti ze školy a ale vlastně, když se dnes díváme na to, jak Přemysl Otakar I. byl odměněn římským králem, který tenkrát měl velmi nejistou pozici, Fridrichem II., tou Zlatou bulou sicilskou, tak z dnešního pohledu je to zajímavá událost, protože on mohl tenkrát myslet na sebe pragmaticky a za to, že někomu slíbil podporu a měl přece jenom nějakou vojenskou moc, nějakou armádu a ke komu se přiklonil, tak ten byl blíž k tomu, aby získal moc, tak mohl myslet jenom na sebe a vyžádat si pro sebe nějaké hmotné statky. Ale on myslel do budoucna a v té výhodné situaci prostě zajistil českou suverenitu tím, že vlastně v Čechách vzniklo království, které široko daleko kolem moc nebylo, spíš byla knížectví a tak dál a tento, tato myšlenka, že prostě myslel dál, nám dnes přijde jako velice zajímavá, protože dnešní demokratický politik myslí v rozměru čtyřletého nebo maximálně pětiletého nějakého volebního období a dál jeho zájem nesahá. To znamená, politici i dnes hovoří o budoucnosti, ale je to naprosto prázdná fráze, nic se za tím neskrývá, pouze tak tuší, že by to možná dobře znělo, kdyby něco řekli v budoucnu, musíme myslet na budoucnost, ale nikdo na ní nemyslí. Po 4 letech se znovu rozdají karty a všechno jakoby začíná od znovu. To prostě bylo na tom Přemyslu Otakaru I. pěkné a možná to trochu souviselo i s tom dobou, kdy prostě nějaké rozhodnutí mělo větší váhu a větší trvání. Těžko říct. Ideální doba to rozhodně nebyla, neidealizujme si nějak království, ale tato péče o budoucnost, to je věc, kterou stojí za to si připomenout.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a jak jsme podle tebe připomínali patrona České země svatého Václava? Ono by se zdálo, že národ slavil zejména v supermarketech, nebo tedy houbařením.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ono, mě napadlo k tomu, že svatý Václav samozřejmě není žádný Ježíšek, jo, od kterého máme očekávat nějaké dárky a prostě chtít po něm cokoliv. Dokonce jsme si mohli všimnout, že i ty Blanické rytíře prostě si v té hoře Blaník prostě nechal v minulém století dokonce i v případě dvou okupací nevyšli ven prostě v plné zbroji, tak jak je slíbeno, protože věděl, že my vlastně s tou těžkou dobou, kdy jsme okupováni, napadeni, si v podstatě docela dobře jako národ poradíme, ten národ se nějak semkne, lidé prostě v té nouzi jeden druhému pomohou. Vlastně problém nastává ve chvíli, když to vnější ohrožení pomine a zůstaneme tady sami s tím, oč máme pečovat, tak tehdy samozřejmě se lidé rozhádají a ta soudržnost mizí. A také je těžké říct, co vlastně od takového patrona, který myslím si, že je patronem dobrým, ono nebýt jeho, tak nevím, kde bychom byli, jo, tak co od něj chtít. A takové ty hodnoty, kterých se nám nedostává, ty jsou velmi obecné. To je dejme tomu soudržnost, solidarita, spravedlnost, mám pocit, že by se nám hodně ulevilo, kdyby se tady ve velkém nepodvádělo, nelhalo, nekradlo, samozřejmě svobodu potřebujeme vždy, to je hodnota taková národní a ta jde zase ruku v ruce s tím, že bychom si měli cenit svobody druhých. A to jsou věci, za které ať svatý Václav, pokud s námi bude trpělivost i nadále, oroduje, ale jinak je potom spousta věcí, které jsou na nás, musíme si je vyřešit sami a tak to je nějaký můj vztah k svatému Václavu. Kolik lidí to takto bere a kolik lidí to takto zformuluje a přesně v ten den? To nevím. Asi moc ne. U nás svátky jsou dnem volna a příliš si je nepřipomínáme, ale myslím si, že každý to v podvědomí nějak podobně asi cítí a nejen v ten den, ale stále.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě jedna otázka, to už zamíříme do zahraničí. Švýcaři v referendu odmítli zpřísnění protikuřáckých opatření. Pro někoho to může být možná překvapivé. Co o tom soudíš ty?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já si myslím, že určitě nejde o to, že by chtěli si ničit zdraví a nebo, že by prostě si vážili cigaret a tak, o to nešlo. Tam šlo o to, jestli zpřísnit šikanu kuřáků. A tady Švýcaři řekli, že ne, že ten dosavadní zákon je dostatečný a není potřeba přijmout plošný zákaz kouření v restauracích, na uzavřených místech a na pracovištích, protože dejme tomu v těch restauracích se stejně kouří jenom tam, kde je to vysloveně napsáno, to znamená ti nekuřáci už vlastně ochráněni před pasivním kouřením do značné míry jsou a teď šlo jenom o to, jak daleko má prostě sahat ta šikana vůči kuřákům. Ale to podle mě není na tom podstatné. Podstatné je, že Švýcaři vlastně v těch svých referendech řeší věci, na které nás se politici nikdy nezeptají. Prostě oni mají pocit, že my dostaneme mandát k tomu, aby to rozhodli za nás, my akorát můžeme rozhodovat, kdo za nás bude rozhodovat, ale sami to řešit nemůžeme. A toto já vidím jako velkou přednost té švýcarské demokracie ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přímé demokracie.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... té přímé demokracie, těch prvků, kdy lidé mohou rozhodovat, protože po pravdě řečeno, ta alibistická, ta, takhle ta nepřímá, zastupitelská demokracie je alibistická, ta umožňuje nám vymluvit se, my bychom to udělali jinak, ale nemůžeme za to.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co můžeme dělat? Já tady mám, Ivane jeden aktuální mail, který reaguje na tvoje slova od pana Podlipného a myslím si, že by bylo dobře, kdybys dovysvětlil, jak jsi to myslel. Pane Hoffmane, vy opravdu doufáte v nového světového lídra, který globálně přinese něco pro lidi, ohleduplnějšího a chytřejšího? Vždyť se už otevřeně mluví o novém světovém řádu, o nové světové vládě elit a tak dále. To bude pro lidi lepší, co myslíte?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jedině duchovní elity. Lidé, kteří mají dobrý nápad, který potom samozřejmě lidé buďto sdílejí a nebo ne. My nečekáme na někoho, kdo prostě přijde s Marsu a prostě nám něco nadiktuje. Tady se nečeká na diktátora, ale tady se čeká na někoho, kdo přijde na to, co s tím. Ta, ten globální kapitalismus dospěl do bodu, kdy už prostě to nevyhovuje. Teď prostě labouristé slibují občanům, že pokud vyhrají ve volbách, tak banky v Británii se vrátí k svému původnímu smyslu a začnou sloužit lidem místo toho, aby hazardně podnikaly a na burzách a v ruletě, v kasinech, jo, prostě to už je doopravdy tenhle ten systém je v koncích.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čili nebylo to volání po novém světovém řádu, nebo po vládě elit globálních?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ne, bylo to volání po hledání zdravého rozumu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl ze Zlína pro dnešní den Ivan Hoffman, komentátor Deníku. Takže děkuju a za týden na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezký den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem pořadu Jak to vidí ekonomka Ilona Švihlíková. Vladimír Kroc přeje dobrý poslech dalších pořadů. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.