Jak to vidí Daniel Herman - 22. listopadu

Daniel Herman nám dále prozradil, jak vidí projekt tzv. SKaret, tedy sociálních karet, které mají nebo nemají být povinné. Dozvěděli jsme se i jak se dívá na psaní velkých písmen, resp. na plánovanou změnu pravidel českého pravopisu.

Psát můžete na e-mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

Mgr. Daniel Herman
12. srpna 2010 byl zvolen ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.
V letech 2008–2010 byl vedoucím pražské kanceláře prof. Jana Švejnara. Rok (2007–2008) pracoval jako vedoucí Informační kanceláře Ministerstva kultury ČR. V letech 2005–2007 pak pracoval na Policejním prezídiu Praha. V médiích se začal objevovat ale již v letech 1996–2005, jako tiskový mluvčí a vedoucí tiskového oddělení České biskupské konference v Praze.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem Daniel Herman, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Dobrý den.

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zástupci Národní rady osob se zdravotním postižením se dnes v poledne sejdou s ministryní práce a sociálních věcí Ludmilou Müllerovou. Ústředním tématem jednání bude projekt sociálních karet. Handicapovaní je dlouhodobě kritizují a jejich startu se snažili různými prostředky zamezit. S ministryní budou řešit především hlavní nejasnost posledních dnů, a to nakolik je používání sKaret dobrovolné. Jak vy se díváte na celou tuto situaci a na sKarty?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Myslím si, že je to velice důležité celospolečenské téma, protože se vlastně týká velké části našich spoluobčanů. Jednak lidí v seniorském věku, jednak právě lidí nějakým způsobem postižených a tito občané mají už tak dost různých omezení a problémů, takže si myslím, že by rozhodně ze strany státní správy se jim život měl usnadňovat a ne naopak. Takže určitě vnímám jako velmi pozitivní, že tady dochází k dialogu s těmito skupinami, kterých se přímo sKarty týkají. Je to určitě správné, že výsledek, ke kterému se dojde, bude výsledkem právě tohoto dialogu s těmi, kteří je budou nebo nebudou používat. Myslím si, že nějaké rozhodnutí od zeleného stolu by asi nebylo správné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ústav pro jazyk český ve svém průzkumu prokázal, že psaní velkých písmen ovládá necelých 60 % lidí. Ovšem naprostá většina si také žádné změny nepřeje. V psaní velkých písmen se změní pravidla jen u několika málo výjimek. Jaký je na to váš názor? Jste zastáncem jakých pravidel? Ponechat ta stávající nebo je změnit?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Já si myslím, že jazyk má svůj vývoj. Vzpomínám si na svého strýce, který v roce 1948 odešel do Austrálie, kde žil a působil jako novinář a my jsme se vlastně poznali až po roce 1990 a on když přijel, tak se divil tomu, že vlastně ten jazyk, do kterého vstoupil po těch 40 letech je jiný než jazyk, ze kterého odcházel, protože samozřejmě v tom exilu ten vývoj nějakým způsobem nebyl, se zastavil. Myslím si, že je to přirozený vývoj a já s tímto problémy nemám. Naopak, myslím si, že velká písmena jako projev řekněme úcty, takové reverenciální projev třeba u pojmů jako jsou Vánoce, Velikonoce, to začínáme teď vidět na různých reklamách, tak mi to přijde jako logické, protože to je velký symbol a skrývá se za tím jisté poselství a myslím si, že třeba v tomto případě tím velkým písmenem se to zdůrazňuje i vizuálně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Němci mají výhodu, například Fraunhofer-Institut, organizaci, se kterou spolupracujete, píší oboje je vlastně velkými písmeny. Ten institut nalezl program, novou technologii e-puzzle, už jsme se o něm jednou v Jak to vidí zmínili, je to elektronická rekonstrukce dokumentů ze složek Stasi, respektive to, co z toho zbylo. Jak už probíhá spolupráce, která se rozeběhla mezi vaším Ústavem pro studium totalitních režimů a tímto institutem?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Posluchači si možná vzpomenou, jak říkáte, že jsme se před nějakou dobou o této technologii, mimochodem fascinující technologii zde již bavili a v současné době je již v Berlíně 5 krabic materiálů, které byly převezeny právě jako pilotní projekt k tomu, aby se vlastně vyzkoušela rekonstrukce těchto zničených materiálů na vlastně těch českých textech, protože pochopitelně je to obtížnější pro naše německé kolegy, pokud tomu jazyku nerozumějí, takže tam bude potřeba intenzivní spolupráce právě s našimi odborníky. Nicméně ta technologie pochopitelně jazyk nerozlišuje. Je to něco neuvěřitelného. Já zrovna nejsem příliš technicky zdatný člověk, ale viděl jsem to. Minulý týden jsem byl na speciálním takovém semináři právě v Berlíně u Fraunhofer-Institutu a stručně, nebo laicky řečeno, prostě se ty roztrhané kousky, ale nemusí to být jenom kousky roztrhané rukama, mohou to být i vlastně produkty skartovacího stroje, se to jakoby vysype na speciální skener, a ten podle barvy papíru, podle typu písma, pokud je to rukopis, tak samozřejmě podle toho inkoustu, podle toho rukopisu, podle různých znaků poskládá ty jednotlivé fragmenty tak, aby patřily dohromady, nebo ty, které patří dohromady a pak je začne skládat. Že skutečně najednou vidíte, že z těch kousků na tom monitoru se vám začne skládat ten původní dokument. Pochopitelně, že to není jakoby ten původní originál, ten byl prostě zničený, ale to tímto způsobem vzniklá kopie a je to opravdu fascinující vidět, že něco takového existuje. Fraunhofer-Institut vyvinul i další technologie speciálních skenerů, které třeba velmi využívá kriminální policie při své práci, ale toto konkrétně tedy slouží především už, jak jsme se zmínili, BSTU, tedy tomu spolkovému úřadu, který spravuje akta bývalé východoněmecké Státní bezpečnosti Stasi a Fraunhofer-Institut nabízí své služby i zahraničním partnerům. A protože vnímá, že střední Evropa patří nějakým způsobem dohromady, tak se obrátili i na Českou republiku. Já jsem se s nimi seznámil prostřednictvím našeho Senátu, kde před nějakou dobou byl pořádán velice zajímavý odborný seminář a vlastně náš ústav a Archiv bezpečnostních složek budou takovými prvními partnery Fraunhofer-Institutu v České republice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Projevily i další země z toho bývalého takzvaného východního bloku zájem pomoci nebo nechat si pomoci na rekonstrukci své minulosti?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Především polští kolegové mají o to zájem, na tom semináři minulý týden v Berlíně byli přítomni také zástupci polského Institutu paměti národa a myslím si, že se tady začíná otevírat právě jakási nová kapitola středoevropské spolupráce na tomto poli, což je určitě pozitivní. Fraunhofer-Institut má velký zájem o spolupráci s vysokými školami, protože třeba v Berlíně spolupracuje velmi intenzivně s technickou univerzitou, vlastně v jejímž areálu se ty kanceláře a ty odborné laboratoře nacházejí a jsme teď ve fázi hledání právě partnera mezi našimi vysokými školami. Vím, že už proběhlo určité jednání se zástupci ministerstva školství a uvažuje se o některých mimopražských regionech právě třeba z důvodu blízkosti řekněme do dalších středoevropských zemí, na Slovensko, do Rakouska. Takže uvidíme, ale myslím si, že se rozvíjí opravdu velmi zajímavá forma spolupráce, která i technologicky je naprosté nóvum a je to opravdu evropské know how.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pisatele e-mailu, který k nám doputoval prostřednictvím formuláře na webu Dvojky, by zajímalo zda, cituji: "Nemáte někdy pochybnosti o účelnosti svého konání? Mně vaše práce připadá například jako studium zbytečných výrobků nebo nesmyslných činů, protože současnost si z toho stejně nebere žádné ponaučení." Tolik e-mail pro vás.

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Já jsem přesvědčený naopak o hluboké smysluplnosti zkoumání naší minulosti, protože pokud ta neuzdravená vina nadále bloudí tělem společnosti, tak ji opakovaně infikuje, a to není dobré. S tím se můžeme setkat tak, jak pan posluchač píše, v některých okolních zemích, ale také už jsme zde o tom hovořili, když se podíváme třeba právě na to, jak některé země se dokázaly vyrovnat se svoji nacistickou nebo fašistickou minulostí, tak tam vidíme, že to vyrovnání možné je, podařilo se to myslím velmi dobře třeba právě v Německu, v bývalé Spolkové republice, bývalém Západním Německu především, ale některé evropské země tímto procesem neprošly a dnes vidíme, že bohužel jakési atavismy neonacismu se v těch společnostech znovu objevují. To samé platí i o dalších totalitních režimech, komunismus nevyjímaje. Takže si myslím, že přístupnost těch materiálů, to, aby zainteresovaná veřejnost měla možnost se seznámit s těmi produkty, jak represivní složky komunistického totalitního režimu s občany nakládaly, je velmi důležité a já si myslím, že jakási bazální imunita proti svodům totality do budoucnosti je vytvořitelná. Prostě myslím si, že se musíme být schopni poučit. Pokud by to tak nebylo, tak bychom asi neměli snad ani právo nosit ten vznosný název homo sapiens, kdybychom nebyli schopni se učit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Věru zajímá, respektive se ptá, jestli není váš ústav, pane Hermana, zbytečným luxusem v době úspor, jestli by se nemohl možná přesunout pod jinou instituci a taky ji zajímá, nakolik přijde měsíční provoz.

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Tak měsíční provoz, to je asi opravdu velice těžké vyčíslit. Pod jinou instituci nemůže přejít, protože je to samostatná instituce, která nepatří pod žádné ministerstvo, my samozřejmě spolupracujeme velmi intenzivně třeba s různými ústavy Akademie věd České republiky, s vysokými školami. Ale, jak jsem řekl, jsme samostatnou kapitolou ve státním rozpočtu, což je režim jakéhosi mikroministerstva a rozhodně si myslím, že tady ta činnost není luxusem, ale jak jsem řekl už před tím, je to opravdu velice důležitý podíl na jakémsi očišťování historické paměti, aby prostě se některá ta historická tabu neuzavírala, ale otevírala, protože jedině tak mohou být pročištěna a jak jsem řekl, nebudou znovu infikovat atmosféru v naší společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Váš ústav před pár dny uděloval ceny Václava Bendy 20 osobnostem, které se zasloužily v boji za svobodu a demokracii za války i za komunismu. Mezi oceněnými jsou například paní Emílie Machálková, která přežila romský holocaust, hudebník Jaroslav Hutka nebo generál Bohuslav Ečer, vyšetřovatel válečných zločinců. Bude se i o nich učit ve školách? Teď už trochu narážím i na výsledky průzkumu, co se týče výuky soudobých dějin.

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Určitě. Jsou to osobnosti, které patří mezi takové skryté krystaly naší společnosti. Říkám tento obrat proto, že ty krystaly jsou často ukryté v zemi a když je vyjmeme a necháme je ozářit těmi reflektory, tak ten odlesk toho jejich příkladu pak dopadá do společnosti, takže právě proto se snažíme, letos už to byl 4. ročník, snažíme se volit právě ty osobnosti, které třeba ještě žádné ocenění nedostaly. Mezi dalšími mohu jmenovat třeba pátera Josefa Toufara, který inmemoriam dostal to ocenění také, přebíral ho pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka, protože Josef Toufar, Čihošťský zázrak pro připomínku posluchačů, je jednou z prvních obětí komunistického režimu, symbolicky zemřel 25. února 1950 po brutálním výslechu, kdy byl vlastně dá se říci ubit k smrti. Ale samozřejmě tady máme i některé další osobnosti. Především třeba ten romský holocaust, jak jste zmiňovala paní Emílii Machálkovou, to je důležité téma, kterým se chceme na našem ústavu velice podrobně zabývat. Proto jsem také do kolegia poradního přizval zástupce výrobu pro odškodnění romského holocaustu, protože si myslím, že tento paprsek spektra našich nedávných dějin není ještě dostatečně zpracován a je tady určitý historický dluh a samozřejmě to spadá do naší kompetence. Takže určitě ano, tito lidé jsou nesporně lidmi, o kterých by se mladí lidé měli učit a o mnohých z nich se už také samozřejmě učí. Právě třeba jako je pan generál Bohuslav Ečer, kterého jste zmiňovala nebo ten zmíněný Josef Toufar z Číhoště.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste si nechali vypracovat průzkum, jak se vlastně učí dějiny po roce 1945. Co ukázaly ty výsledky, kolik se v osnovách věnuje výuce moderních dějin?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
V průběhu května letošního roku bylo osloveno zhruba 1600 učitelů, především základních a středních škol právě s otázkou, jak se učí o nedávné minulosti a vyplývá z toho, že zhruba průměrně 30 hodin ročně se na školách tomuto tématu věnuje. Já tedy nejsem odborníkem na pedagogiku, nicméně nelze říci, že by to bylo téma, kterému se nevěnují na školách vůbec. To je určitá představa, která myslím neodpovídá úplně realitě. A z toho výzkumu vyplynula velice zajímavá věc, že zájmu o minulost velice napomáhá filmová tvorba, svědectví pamětníků, ale také třeba velký vliv má i televize. Proto jsme vlastně celou tu prezentaci dělali ve spolupráci s Českou televizí a pochopitelně s ministerstvem školství, které potom z výsledku tohoto výzkumu bude také čerpat inspiraci pro svoji práci. Protože samozřejmě učitelé ve spolupráci tedy s rodinami, jsou těmi nejdůležitějšími faktory, jak mladým lidem minulost přibližovat a role učitele je rolí vlastně jakéhosi animátora, aby prostě získal ty lidi pro to, co jim přednáší. A myslím si, že role učitele je jedna z nejdůležitějších vůbec ve společnosti. Mám pocit, že není úplně dostatečně doceňována, protože vlastně, když to řeknu trošku ošklivě z analfabetů vlastně dělá inteligentní bytosti. To je opravu nezastupitelná role, která patří právě učitelům a měli bychom jim být za to velmi vděčni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mají pak žáci, pane Hermane, na konci toho učebního procesu schopnost kriticky zhodnotit naši minulost nebo ty historické poznatky?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Rozhodně se tato schopnost zlepšuje, protože ten současný trend není takový, jako když moje generace navštěvovala školu, kdy byla snaha nám vnucovat ideologický úhel pohledu, ale právě schopnost kritického pohledu, schopnost diskuse, a tady se můžeme vrátit ještě do hlubší minulosti, do vlastně středověké atmosféry univerzit, kdy tam byly vedeny takové ty odborné diskutace, tak to se nám vrací a to je rozhodně velice podstatné, protože třeba ta činnost našeho ústavu v tomto smyslu, kdy se snažíme vytvářet určité pomůcky pro učitele dějepisu, tak je právě v tom smyslu, abychom těm lidem pouze nabídli jisté možnosti rozšíření toho rejstříku, ale právě schopnost motivovat ty lidi i třeba schopnost vyjadřovat různé názory už ze strany studentů, je velmi důležité, aby se dokázali kriticky podívat nejen na vlastní minulost, ale i na svoji horkou současnost a nebyli pouze lehce manipulovatelným stádem. Výchova osobností. To si myslím, že je priorita.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když říkáte horká současnost. Co říkáte reakcím, které vyvolal volební úspěch KSČM i přítomnosti komunistů v krajských koalicích?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Já doufám, že si lidé uvědomují, že nejít k volbám je velmi neodpovědný přístup, protože o těch výsledcích opravdu rozhodli především ti, těch 64 % spoluobčanů, kteří k volbám nešli. Protože ty konkrétní výsledky ve prospěch určité strany, zase se tolik neliší od těch z minulých let, takže to je velké memento a myslím si, že je velmi pozitivní právě to, a tady vlastně navazujeme na to předchozí téma, že dnešní studenti jsou schopni určité reflexe kritické a jsou schopni vyjadřovat se k něčemu, co někteří podle mého názoru velmi nefér říkají, že jsou manipulováni. Nejsou. Ti lidé tak je znám i z vlastní zkušenosti, když se setkávám se studenty při různých diskusích, ti lidé opravdu právě přemýšlejí a i když třeba něco nezažili, tak jsou schopni se nad tím zamyslet a jsou schopni z toho vyvodit velice konkrétní závěry. A to, že říkají ne pohrobkům totality, to si myslím, že je velice odpovědný přístup a já jim v tom fandím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V pondělí 26. listopadu bude v Římě zahájena výstava Diktatura versus naděje, o pronásledování církve. Váš ústav je spoluorganizátorem této výstavy. Co na návštěvníky čeká?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Jeto výstava, která bude ukazovat situaci křesťanů, konkrétně především katolické církve v době komunistické totality v letech 48-89 a Řím, Papežská univerzita Svatého Kříže samozřejmě je vhodnou půdou pro to, aby se tam taková výstava prezentovala, není to první, protože naše velvyslanectví u Svatého stolce s touto univerzitou intenzivně spolupracuje a italská veřejnost má zájem dozvědět se o tom, jak třeba konkrétně situace křesťanů v střední Evropě, konkrétně v tehdejším Československu vypadala. Takže je to jakási nabídka italské veřejnosti ukázat situaci církve a křesťanské komunity v době komunismu, protože to pronásledování tehdy bylo opravdu značné a církve a náboženské společnosti byly jednou z cílových skupin, která vlastně měla nebýt.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomeňme ještě 23 let od památné mše kardinála Tomáška ve Svatovítské katedrále, kdy mimo jiné řekl, cituji: "Já i katolická církev stojíme na straně národa."

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
To byl velice důležitý moment a je velmi vhodné, protože stále stojíme vlastně v jakémsi rámci výročí 17. listopadu, připomenout atmosféru toho takzvaného Anežského zázraku, kdy 12. listopadu 1989 tehdejší papež Jan Pavel II. českou princeznu Anežku Přemyslovnu zapsal do seznamu svatých. A to je, myslím si, jakýsi houslový klíč, jakési předznamenání před celý ten proces, který 17. listopadu potom u nás začal. A právě tato děkovná bohoslužba a po ní následující obrovské setkání na Letné, kde po dlouhých létech vlastně veřejně zazněla modlitba Otčenáše a bylo velmi působivé, já si na to vzpomínám, jak mnozí lidé, kteří třeba po těch létech násilné ateizace jenom obtížně lovili v paměti slova té modlitby, tak jak se k tomu připojovali. To si myslím, jsou ty kořeny, hluboké kořeny naší identity a civilizace, ze kterých je třeba znovu čerpat. To myslím si, že je prostě něco, co lidé cítí. Proto se třeba kolem sochy Svatého Václava do dnes shromažďují vždycky, když o něco jde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka nás vrátí do trošičku hlubší minulosti. Pan Ivo z Drahanovic vás zdraví a ptá se, zda, respektive bude někdy zveřejněn přehled spolupracovníků z protektorátní mocí?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Tento přehled, nebo respektive různé statistiky a seznamy z tohoto období zveřejněné jsou, nebo respektive zpřístupněné jsou na webových stránkách. Musím říci, že ač samozřejmě jsem měl určité znalosti i z období právě protektorátu, tak když jsem viděl ty dlouhé seznamy spolupracovníků různých nacistických organizací, tak jsem byl překvapen, protože myslím si, že téma kolaborace bohužel i v této době, tedy třetí říše protektorátu války nebylo úplně dostatečně zpracováno a že to ještě čeká právě na odborný historický pohled.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pana Zdeňka by zajímalo, co vlastně v práci znamená vyrovnat se s minulostí? E-mailový dotaz.

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Nemít z ní strach. Já si velmi vážím lidí, kteří přicházejí a jsou ochotni a chtějí číst svoji vlastní minulost. Já jsem opravdu daleký kohokoliv soudit, protože pod tím podpisem na různých vázacích aktech často je jednou životní drama a jindy pragmatický kalkul, což velmi výrazně mění ty okolnosti a myslím si, že když má někdo odvahu se na svoji vlastní minulost pravdivě podívat, otevřít ji, nerelativizovat to, nezametat to pod koberec, neříkat, no já jsem jenom ... ono totiž žádné jenom nebylo, ti estébáci z těch drobných jenom skládali mozaiku, kterou se snažili potom šokovat své oběti, že vědí úplně všechno. Takže když někdo opravdu je ochoten o tomto mluvit otevřeně a takoví lidé jsou, já jich znám celou řadu a znovu říkám, hluboce si jich vážím, někteří z nich jsou mezi mými blízkými přáteli, tak to je myslím si, ten skutečný poctivý pohled a poctivá cesta k očištění vlastní historické paměti vlastního svědomí, která může pomoci i druhým.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na piazzettě Národního divadla v Praze probíhá výstava fotografií Love hearts, o mužské srdečnosti. Jedním z mediálních partnerů je také Český rozhlas a jedním z fotografovaných mužů, je jich celkem 101, jste také vy, pane Hermane. Co je cílem výstavy? Potřebujeme upozorňovat na srdečnost zvláť mužů?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Cílem této výstavy je především to, abychom právě upozornili, že jsou zde i jiné hodnoty, než ostré lokty a tíha měšce plného, že je tady právě třeba ona srdečnost a úsměv a jeho poselství. Takže si myslím, že tato výstava dokázala velice dobře propojit vlastně 101 mužů z různých segmentů společnosti a velmi pěkně jakoby sčítat pozitivní energii. Jsou tam lidé z oblasti byznysu, politiky, lékařství, učitelé anebo lidé třeba, kteří pracují v zemědělství, prostě opravdu velice různorodí lidé, a to, že se dokáží jakoby sjednotit na tom symbolu srdečnosti, srdce a dokáží do nějakého takovéhoto projektu, který je naprosto neziskový, který je dobročinný, podporuje cenu "Ď" a hnutí Na vlastních nohou Stonožka, dokáží do toho vstoupit, to je velmi pozitivní a takových příkladů je hodně a zase je to vlastně jakoby o těch skrytých krystalech, kterých je v naší společnosti opravdu celá řada a myslím si, že je dobře, když se o nich veřejnost dozví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy máte, pane Hermane, na té fotografii, kterou mám před sebou, v ruce kleště a to srdce jste vystřihl z ostnatého drátu. Znamená to hranice symbolicky?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Znamená. To byl nápad autorky výstavy paní Moniky Váňové, která právě na základě našich rozhovorů mě navrhla toto, jakoby ano, prostřihávat bariéry a stavět mosty jeden k druhému. To je moje celoživotní krédo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Krédo od dnešního hosta pořadu Jak to vidí, ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Daniela Hermana. Děkuji za vaši návštěvu.

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Také děkuji. Přeji hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Zítra bude hostem Jak to vidí a Vladimíra Kroce vojenský historik Eduard Stehlík. Příjemný den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.