Jak to vidí Daniel Herman - 11. ledna

Mluvili jsme např. o prezidentské amnestii. Řeč byla také o vývoji českého vězeňství a kriminálních činech. Vrátili jsme se k Vánocům a zaměřili jsme se rovněž na pravoslavné křesťany.

Mgr. Daniel Herman
12. srpna 2010 byl zvolen ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.
V letech 2008–2010 byl vedoucím pražské kanceláře prof. Jana Švejnara. Rok (2007–2008) pracoval jako vedoucí Informační kanceláře Ministerstva kultury ČR. V letech 2005–2007 pak pracoval na Policejním prezídiu Praha. V médiích se začal objevovat ale již v letech 1996–2005, jako tiskový mluvčí a vedoucí tiskového oddělení České biskupské konference v Praze.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je pan Daniel Herman, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Dobrý den.

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Amnestie, kterou vyhlásil prezident Václav Klaus, vyvolala nejenom emoce, ale nastolila i celou řadu otázek. Předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová například řekla, že tento krok rozkládá právní vědomí společnosti. Co o tom soudíte?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Mně se tento výrok paní předsedkyně Nejvyššího soudu zdá velmi výstižný a myslím, že asi, jak tomu rozumím, to jádro problému je v tom, že byli také osvobozeni pachatelé některých těch miliardových podvodů a privatizačních skandálů. Samozřejmě institut amnestie, institut milosti sám o sobě je pochopitelný, má hlubokou staletou tradici, setkáváme se s ním ve středověku, ve starověku. To je celkem pochopitelné, ale myslím si, že právě tento moment toho jakéhosi podlomení toho právního vědomí společnosti, to je jádro té diskuse, která je určitě opodstatněná a myslím si, že na tom pozitivní sledovat, že lidem ty věci nejsou jedno. To je určitě dobře, že společnost není pasivní, ale je schopná se nad tím zamýšlet a jakýsi diskurs v té společnosti probíhá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě bychom si měli položit i otázku, proč jsou tolik přeplněné věznice. Kde se stala chyba?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
To je velice aktuální otázka, protože v současné době jsme zhruba na počtech kolem 20 tisíc, jako tomu bylo před listopadem 1989. To je vážné téma k zamyšlení. Já jsem osobně přesvědčený o tom, že je velmi důležité klást důraz na prevenci. Proto, aby nemuselo být potom tolik těch následných represí. Já jsem přesvědčený také o tom, že to souvisí s určitou destrukcí hodnotového systému, že s otevřením společnosti někteří lidé zaměnili demokracii s anarchií a jakoby se zapomíná na odpovědnost. Ta odpovědnost je předpokladem fungování otevřené demokratické společnosti. To znamená ne všechno je možné. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. A myslím si, že to je opravdu velice závažné téma k zamyšlení, protože ta čísla jsou neúměrně vysoká a to něco ukazuje. Je to jakýsi lakmusový papírek stavu společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže vlastně amnestie poskytuje řekněme jakýsi oddechový čas pro přípravu těch skutečných řešení.

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Já si myslím, že oddechový čas to možná není, že už tady opravdu zvoní tak řečeno hrana, že ta společnost je nemocná, schází tady určité takové pojivo. Já to nazývám, ač nejsem lékař, jakousi společenskou artrózou. To znamená mezi těmi jednotlivými klouby schází to pojivo, prostě to vrže, nefungujeme dohromady dobře. To soukolí je problematické a to si myslím, že opravdu je velice závažné téma, nad kterým by se měli zamyslet všichni ti, kteří mají odpovědnost za život společnosti a samozřejmě ta prevence je velmi důležitá právě pro to, abychom pak nemuseli řešit ty problematické následky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Výzkumná pracovnice Institutu pro kriminologii a sociální prevenci Alena Marešová odhaduje, že zhruba polovina amnestovaných se zřejmě vrátí do vězení do roka, do roka a půl. Šéf probační a mediační služby Pavel Štern, ten zase říká, že recidiva je u majetkových trestných činů 55-60 %. Co je podle vás, pane Hermane spolehlivým nástrojem nebo účinným nástrojem proti kriminalitě a recidivě hlavně?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Opět musím říct, že hodnoty, které člověk vyznává, protože pokud je to pouze strach z toho, že bude chycen, tak to může toho člověka motivovat k tomu, aby byl stále šikovnější a pak jakoby se problémem stává ta jeho nešikovnost, to znamená to, že nebyl, to znamená to, že byl chycen, že nebyl tak šikovný a není problémem to, že se krade. Prostě krást se nemá, protože to je špatně, krást se nemá v obchodě, krást se nemá v zahraničí, krást se nemá v politice, krást se nemá prostě nikde. To znamená problém není to, že se na to přijde, to je správné, problém je to, že se krade. A mám pocit, že někdy se to posouvá jakoby do té roviny, že je to problematizováno právě z toho úhlu pohledu, že se o tom mluví. To je naopak dobře. Horší je, že se špatné věci dějí a nemluví se o nich. To, že o nich mluví, že ta společnost je otevřená, že média v tomto nešetří řekněme právě ani tuto oblast, je dobře. To znamená myslím si, že je třeba vypěstovat skutečně to právní vědomí společnosti, jak o tom už zmíněná paní předsedkyně Nejvyššího soudu hovořila, a to myslím si, že je opravdu velmi důležité a to velmi úzce souvisí s nastaveným hodnotovým systémem. Na hodnoty se prostě nesmí zapomínat a není možné všechno přepočítávat pouze na peníze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
On ten požadavek nápravy ostatně formuloval zakladatel moderní penologie pan František Josef Řezáč. Říkal, že bez mravní výchovy není náprava možná.

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
To je velmi důležité téma a velmi důležité jméno. Myslím si, že máme ve vlastních dějinách skutečně osobnosti, které nám ukazují, že je možné i s velice obtížnými momenty života pracovat. Zmíněný páter František Josef Řezáč je, nebo byl duchovním svatováclavské trestnice v Praze, hlavně v 50. a 60. letech 19. století byl velice produktivním člověkem a je vlastně autorem moderní penologie, tedy vlastně nauky o trestu, pokání a je jakýmsi autorem také humanizace českého vězeňství, byl velice činný i v obrozeneckém hnutí, byl osobním přítelem Karla Havlíčka Borovského a velmi výrazně se začal zabývat právě otázkou toho, že když stát dostane do péče osoby tím způsobem, že jsou ve vězení, tak má za ně také odpovědnost. To znamená ten penitenciarní systém byl založen na tom, že ti vězňové mají být jednak zaměstnáni a vzděláváni. V té době to vzdělávání bylo i jazykově rozložené, to znamená jak v češtině, tak v němčině, takže lidé, kteří třeba byli negramotní, museli si základní vzdělání doplňovat a lidé, kteří už nějaké vzdělání měli, si ho zvyšovali. To znamená, že tam bylo i třeba možné získávat praktické zkušenosti v určitém oboru, vlastně je to jakýsi základ učňovských škol, byla zda šance získat výuční list, bez udání místa, kde byl vystaven, což je velice zajímavé. Prostě ten akcent byl kladený na nápravu, nikoliv na potrestání. A kořeny tohoto systému můžeme nacházet už řekněme na konci 18. století. A v tom 19., u nás, a v tom 19. století opravu vězeňství v Českých zemích a potažmo v celé Rakouské monarchii bylo na vysoké úrovni a převzala ho potom první Československá republika. Pak to samozřejmě naprosto rozvrátili nacisté a komunisté, kteří opět zavedli mučení, což bylo zrušeno právě už v 70. letech 18. století, takže v 50. letech se nám vrací vězeňství někam do poloviny 18. století a zavádějí se znovu středověké metody. Takže osoba pátera Řezáče je velice inspirativní a myslím si, že je zajímavé, že se polistopadová vězeňská služba vrací k těm jeho zásadám a i třeba ta jeho penologie byla opět vydána.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tedy hodnotíte ten vývoj vězeňství v posledních 20 letech?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Já mám možnost na základě své práce u nás v ústavu se zabývat právě těmi otázkami, které jsou spojené také s pobytem osob ve vězeních, jak tedy v dobách, řekněme, historicky vzdálenějších, tak v období nacismu i v období komunismu a ten přelom po roce 89 byl obrovský. Tam skutečně došlo k radikální proměně a jak jsem řekl, vězeňská služba v současné době se vrací v tomu modelu nápravy člověka, ke snaze o jeho resocializaci a nemá to být pouze trest a odstrašení. To je velice důležité a samozřejmě ta mravní a duchovní osvěta, která byla velice důležitým prvkem řekněme té penologické praxe Josefa Řezáče, tak se projevuje i dnes. Nakonec můžeme vidět, že Česká republika se třeba vrátila k velmi zajímavému modelu propojení duchovní služby a vězeňské služby třeba na příkladu ženské věznice v Řepích, kterou spravují sestry boromejky. Je velmi zajímavé třeba při rekonstrukci vazební věznic na Pankráci byly pod podlahou bývalé kaple nalezeny některé artefakty právě z doby, kdy tam duchovní služba fungovala v 50. letech, pak byla zrušena. To znamená návrat k této duchovní a morální obnově je také velmi důležitý, protože si myslím, že bez toho žádnou morální obrodu člověka nelze udělat. Takže opět jsme u těch hodnot a myslím si, že na ně musíme klást důraz ve všech segmentech společenského života, vězeňství nevyjímaje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Snadné to ale určitě není. Ostatně experti připomínají, že největší riziko opakování kriminálních činů hrozí v prvních 6 až 12 měsících po propuštění. Jak se podle vás, pane řediteli, daří zařazovat propuštěné lidi zpět do společnosti, jaké faktory ovlivňují ty šance na úspěšné začlenění zpět?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Samozřejmě, že tady hraje velkou roli celkem vysoká míra nezaměstnanosti, která znemožňuje často najít práci i lidem, kteří mají řekl bych čistý trestní rejstřík. To znamená, že tento moment tady roli samozřejmě hraje, bohužel. Na druhou stranu vím, že existuje celá řada aktivit charitativních, takových nadačních, které se snaží se na tomto poli angažovat. Myslím si, že je určitě důležité, aby se o to snažili i obce na té své úrovni. Toto asi nelze řešit jenom na úrovni celostátní. Myslím si, že celá řada aktivit, řekněme v regionech, které by mohly právě využít služeb těchto lidí a pomoci jim najít opět své místo. Protože, když člověk nemůže najít zaměstnání, tak samozřejmě je to nejenom ekonomicky velmi nevýhodné pro stát, ale je to i morálně destruující pro toho člověka a je pak mnohem náchylnější k tomu, aby se třeba vracel k určitým protispolečenským modelům jednání. Takže opět je to apel na společnost, na odpovědná místa, aby skutečně na tomto poli pracovala, protože je to v zájmu jakéhosi, jakési psychohygieny celé společnosti, jakéhosi zdraví společenského života.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle policejního prezidenta Martina Červíčka amnestie zastaví stovku případů. Neztratí, pane Hermane, vyšetřovatelé elán, motivaci do dalšího rozkrývání kauz?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Na to odpovědět asi v tuto chvíli nejsem schopen. Ale každopádně to je velice důležitý moment k tomu, aby lidé, kteří opět v policii pracují na tomto poli, se nad tím zamýšleli, protože ten elán je velmi důležitým prvkem práce v policii a myslím si, že samozřejmě to může být velká desiluze, protože policie pracuje v mnoha ohledech velmi pečlivě, dobře a potom určitým rozhodnutím může ta práce být poškozená, ne-li úplně zmařená. A to samozřejmě člověka nemotivuje. Takže to je určitě zase jedno z velmi důležitých témat, protože policie je velmi důležitou složkou společnosti, prostě musí zde být, musí dohlížet na to, aby společnost fungovala dobře, protože samozřejmě bohužel nejsme ideálními lidmi a i kdybychom byli anděli, tak se říká, že bychom si překáželi křídly. To znamená, že to je prvek myslím si velmi důležitý. Já se setkávám s policisty léta, přednáším na policejní škole v Brně, tedy především pro mluvčí Policie České republiky, ale setkáváme se tam samozřejmě s celou škálou otázek a i toto ten elán, nadšení pro tu policejní práci jsme kolikrát diskutovali a věřím tomu, že opravdu to může problémy přinášet, samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vy vidíte, nebo jaký máte dojem z práce policie za poslední období? Možná bych dodala jenom nejnovější čísla podle Martina Červíčka pro ten rok 2012. Jedním z nejúspěšnějších, bylo spácháno asi o 5 % méně kriminálních činů než předloni.

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Já mám ten dojem velmi pozitivní. Je to asi tím, že vidím celkem asi nadstandardně blízko do té kuchyně tím, že přednáším policistům, nakonec jsem v letech 2005-2007 na policejním prezidiu pracoval, takže si myslím, že opravdu policie se snaží dělat svou práci velmi odpovědně a poctivě a osobně jsem poznal celou řadu policistů, kterých si velmi vážím, kteří jak doma, tak v zahraničí vykonávají velice těžkou službu, velmi odpovědnou, někdy velmi rizikovou a jsou to mnohdy, jak se říká, srdcaři. Lidé, kteří prostě do toho dávají skutečně to své osobní. A tady jsme opět zase u toho elánu, u té motivace. A jak jsem měl možnost třeba poznat, tak pan policejní prezident Červíček opravdu je člověkem, který dokáže motivovat, který dokáže právě poukázat na určité důležité momenty té policejní práce a je to velmi pozitivní a odpovídá to i té mé vlastní zkušenosti, že práce policie se opravdu velmi výrazně promítá do toho společenského života a to je vidět tedy i v poklesu kriminality. Samozřejmě, že to není to jediné, jak jsme už o tom hovořili, prevence je velmi důležitá, ale i tu policie dělá. Je celá řada preventivních středisek a často právě pracovníci tiskových oddělení a prevence mají vlastně jakoby společné úkoly, nebo jsou často zastupitelní, takže třeba na ty mé kurzy přicházejí jak pracovníci, tiskoví mluvčí, tak i pracovníci prevence. Takže právě na tu prevenci policie klade stále větší důraz a myslím si, že i to stojí právě za poklesem těch čísel, co se týká kriminality.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Velmi důležitá je ale i takzvaná posttraumatická péče. Ono mimochodem na sklonku loňského roku uplynulo 10 od založení anonymní linky v pomoci v krizi. Ta byla primárně určená k prevenci a podpoře policistů při výkonu jejich náročného povolání, ale dnes se tato služba rozšířila i pro širokou veřejnost.

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Ano, já bych tam ještě jmenoval kromě policistů přesně tak to je i členy hasičského záchranného sboru a záchranáře vůbec a samozřejmě jim blízké osoby, rodinné příslušníky, ale jak říkáte, je to i aktivita otevřená a v současné době od roku 2011 je otevřená i pro ministerstvo obrany, což myslím, že je taky velmi důležité. Právě ta linka je rozšířením těch psychologických služeb. Já jsem, jak jsem se zmiňoval, v letech 2005-7 na policejním prezidiu pracoval právě v tomto týmu, takže to byly za rok stovky případů, které každý z nás vlastně řešil, takže za těch 10 let jsou to opravdu vysoká čísla tisícová. Ta linka je otevřená, je to psychologická služba, kde pracují odborníci a samozřejmě za sebou mají celou síť dalších kontaktů. Pokud by měli posluchači zájem, mohou si na webových stránkách Policie České republiky tedy www.policie.cz najít i tuto anonymní linku a mohou se tam obracet lidé s profesními, tak se soukromými záležitostmi a pochopitelně v té profesní specifické oblasti, té policejní nebo vůbec záchranářské práce je důležité, že existuje místo, kde jsou lidé řekněme nadstandardně vzdělaní v této oblasti, kteří mají vhled i do té problematiky policejní práce. Takže pokládám to za velmi důležitou složku a myslím si, že je velmi dobře, že policejní prezidium tomu věnuje dostatečnou péči.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokračujeme v rozhovoru s Danielem Hermanem, ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. Vánoční doba skončila svátkem Křtu Páně. Nevyhodili jsme, pane Hermane, s vánočními stromky i poslání Vánoc?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
To by byla veliká škoda a vždycky, když chodím kolem kontejnerů a vidím tam ty skelety se zbytky vánoční výzdoby, těch lesklých papírků, tak si tuto otázku kladu. Poselství Vánoc je velmi silné, je to poselství, které se týká vlastně běžného lidského života, je to poselství o příchodu lásky do lidského života. A to, kdybychom vyhodili, tak by život byl asi velmi smutný, ne-li úplně nemožný. Takže bychom si měli zachovat tu atmosféru býti dobrý jeden k druhému. To, že se obdarováváme dárky, je výrazem toho, že k sobě máme nějaký vztah. Ale samozřejmě nejde jenom o ty hmotné dárky. A tím darem a někdy mnohem cennějším může být čas, zájem o druhého, úsměv. A myslím si, že dar bez lásky v podstatě darovaný nemá cenu. Že to je zase to nejdůležitější a zamýšlet se třeba i nad tím, co takovéto svátky znamenaly pro naše předky. Možná, že je to určitý impuls k promyšlení jakéhosi návratu k prostým formám života. Třeba radovat se z přírody, objevit opět hodnotu přátelství, férovosti, poctivosti. Myslím si, že to je velmi důležité a já mám třeba takovou osobní velmi hezkou vzpomínku, když jsme na prahu vánočních svátků s přáteli se setkali v přírodě na Rakovnicku a tam jsme vlastně se setkali kolem kamenů našich předků menhirů, pak jsme jeden takový také instalovali na Vyšehradě a tam v tom prostředí přátelském jsme si právě připomínali takové hodnoty jako je víra, moudrost, pokora, pravda, jednota, odhodlání, statečnost, šlechetnost, věrnost, láska a viděl jsem, že lidé, kteří třeba vůbec to nešlo nějaké náboženské věci, lidé, kteří prostě jsou otevření, lidé dobré vůle toto chtějí a myslím si, že to je poselství Vánoc. Takže bychom na to opravdu neměli zapomínat a měli by ty Vánoce být protažené vlastně do celého roku. Žilo by se nám lépe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vánoce oslavili pravoslavní křesťané, mezi námi ostatně žije čím dále víc lidí právě této víry, ať už přišli například z Ruska nebo z Ukrajiny. Jak jsme se podle vás vzájemně sžili?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Je velmi důležité pro Českou republiku, že jsme atraktivní destinací pro lidi s kulturně relativně velmi blízkých zemí a blízkého prostředí. Protože třeba frankofonní Evropa nebo Německo v tomto smyslu to má mnohem složitější. Nakonec, když třeba člověk jde kolem některých kostelů, které jsou využívány ať řecko-katolickou nebo pravoslavnou církví, tak vidí, že ty kostely jsou přeplněné, že je tam opravdu obrovské množství právě těch lidí, kteří zde pracují z východních zemí a myslím si, že otázka integrace minorit je další z velmi aktuálních otázek, protože bohužel demografická křivka je jednoznačná a evropská společnost, českou nevyjímaje, vymírá. Budeme-li schopni se dostatečně otevřít, to neznamená, abychom přijímali úplně každého za každou cenu, ale jakoby být tolerantní k jinakosti a samozřejmě také žádat to, aby ti lidé, kteří přicházejí, přebírali určité normy jednání, které jsou tady obvyklé, tak si myslím, že nám to může pomoci. Je to velmi důležité naučit se žít s minoritami a hledat takovou tu jednotu v mnohosti. To nás může obohatit a může nám to i po té demografické stránce pomoci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budeme toho schopni nebo možná ochotni?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Myslím si, že budeme muset takové cesty najít a budeme muset se to naučit. I když nám to zrovna dvakrát dobře nejde. Ta česká společnost přeci jenom žila dlouhá desetiletí v izolaci a ta otevřenost někdy přinesla nové otázky, na které jsme nebyli zvyklí. Ale ta mnohost se tady projevuje a začíná být normou nebo součástí našeho života. Takže bychom se měli opravdu naučit to podstatné pro sebe předat těm, kteří přicházejí a od nich zase přebírat to, co může obohacovat nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stojíme na prahu nového roku. Jaká jsou vaše očekávání, co byste si od roku 2013 vy osobně přál?

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Velmi bych si přál, aby atmosféra ve společnosti byla poněkud radostnější, abychom se dokázali na sebe víc usmívat. Já jsem o letošních Vánocích, byli tady příbuzní moji, kteří žijí v Kanadě a když vždycky hovoříme o tom, jaký je rozdíl třeba mezi životem nás a životem třeba v té Americe, tak toto je jeden z důležitých momentů, že lidé se tady na sebe velmi málo usmívají, jsme smutní. Asi k tomu máme důvod. A to je docela škoda. Myslím si, že bychom neměli zapomínat, že život je krásný a opět to, co už jsem říkal, umět se navracet k takovým těm prostým radostem, z kterých třeba čerpali naši předkové. Takže znovu objevit ty hodnoty přátelství, férovosti, hodnotové zakotvení. To bych si přál, abychom ve společnosti dokázali a abychom jí prostě tím úsměvem vzájemně dokázali více rozzářit. Rozhodně jsem přesvědčený o tom, že hodnoty jako je láska, věrnost, síla, touha, spravedlnost, šlechetnost, statečnost, čest, píle, odhodlání, jednota, pravda, pokora, moudrost, víra - to jsou prostě pilíře osobní stability. A co by bylo platné, kdybychom dokázali, jakože už jsme to dokázali, doletět na Měsíc nebo doletět k nejbližším planetám a nechali zarůst ty cestičky od jednoho lidského srdce k druhému. To by byla velká škoda. Takže na tomto pracujme, aby nám ty pěšinky od jednoho k druhému nezarostly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se nám to bude letos dařit, o tom budeme určitě rozmlouvat v dalším vydání pořadu Jak to vidí s Danielem Hermanem, ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. Děkuji za váš čas a vaše názory.

Daniel HERMAN, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Přeji hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V pondělí se na dění kolem nás podíváme s komentátorem Deníku a spolupracovníkem Českého rozhlasu Ivanem Hoffmanem. Příjemný den všem i nadcházející víkend přeje Zita Senková. Na slyšenou.