Jak poznat myšlenky na sebevraždu
Americkým vědcům se podařilo identifikovat skupinu molekul, jejichž hladina v krvi vypovídá o riziku, že by se člověk mohl pokusit o sebevraždu.
Sebevražda patří k hlavním příčinám úmrtí pacientů, kteří trpí psychiatrickými onemocněními, a vlastní rukou každoročně zahyne asi jeden milion lidí z celého světa. Vědci proto hledají objektivní metody, které by dokázaly odhalit lidi, u nichž je vysoké riziko, že se dopustí sebevražedného pokusu. Samotný mozek je pro tyto účely příliš složitý a sledování změn, které v něm probíhají, by bylo velmi náročné. Psychiatři z Indianské univerzity a jejich kolegové se proto zaměřili na molekuly takzvaných biomarkerů, které kolují v krvi.
První „nástřel“ umožnila skupina pacientů postižených bipolární poruchou. V období, v němž jim vědci odebírali vzorky krve, se u nich významně zvýšilo riziko sebevraždy. Vědci tak identifikovali 41 potenciálních biomarkerů sebevraždy. Analýza krve devíti jiných lidí, kteří ji skutečně spáchali, umožnila zúžit výběr na 13 molekul, z nichž bylo nakonec vybráno šest. Hladina čtyř z nich – molekul označených jako SAT1, PTEN, MARCKS a MAP3K3 – zřejmě neukazuje pouze na okamžitý stav, ale dlouhodobé riziko sebevraždy. Teoreticky by se tyto biomarkery mohly využít k vytipování nejvíce ohrožených pacientů. To, o jaké molekuly jde, navíc podle vědců naznačuje, že sebevražedný pokus může být alespoň částečně podložen biologickými mechanismy, které souvisejí se stresem, zánětlivými reakcemi a „buněčnou sebevraždou“ apoptózou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.