Jak Karel Čapek kradl kaktusy. Neznámá tvář známého spisovatele a vášnivého sběratele

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Že Karel Čapek miloval kaktusy, dosvědčují i jeho vlastní fotografie

Kromě kaktusů a koberců sbírali Čapkové třeba gramofonové desky. Díky nim se dochovala unikátní sbírka etnické hudby vydané jen v malém nákladu. Karel Čapek navíc díky své bohaté fantazii z hudby „odezíral“ povahu jednotlivých národů.

„Jsou lidé, kteří nemají žádného koníčka, ale jsou to takové hříčky přírody, stejně jako jsou leváci, svatí, vegetariáni a další zjevy,“ píše Karel Čapek v Lidových novinách z roku 1936. Jeho osobním hobby a zároveň vašní bylo sběratelství.

Ukradený kaktus

Sběratelem se podle něj člověk stává proto, že tak realizuje odborné znalosti, které si sám zvolil. Čapek tak třeba propadl lásce ke kaktusům. Podle Petra Todorova, předsedy Klubu sběratelů kaktusů z Příbramska, o tom najdete důkaz v jeho povídce Ukradený kaktus.

„Nádherně popisuje, jak je každý správný sběratel ochoten pro svou sbírku udělat téměř cokoli. I ten, kdo tomu moc nerozumí, hned pochopí to tajemno. Sběratel si navíc, stejně jako Čapek, taky rád ze své vášně udělá legraci.“ Kaktusy ale nebyly Čapkovou jedinou vášní.

Unikátní sbírka gramofonových desek

Etnická maska ve vile bratří Čapků

Lásku ke gramofonu a poslechu etnické hudby s ním sdílel i jeho bratr Josef. „Oba tvrdili, že mají v almaře celý svět,“ říká Milena Secká z pražského Náprstkova muzea. To má dnes přes 400 jejich desek v muzejní sbírce. Nejvíc jich pochází z Asie, ale i z Afriky a Ameriky.

Dochovaly se i katalogy gramofonových firem, které nahrávky vydávaly jen v malých nákladech. „Jednotlivé desky jim tehdy kupovali naši diplomaté. Nebo si pro ně museli dojet. Dnes jsou velmi vzácné,“ vysvětluje Secká. „Když nějakou novou nahrávku získali, hned pořádali hudební sedánky.“

Čapek odezíral povahy národů

Jak těžké je pořídit si takovou sbírku exotických desek, popisuje Čapek v povídce Gramofon otvírá svět. Poslech etnické hudby pro něj byl stejným dobrodružstvím jako cestování: „Bohatou složitost světa vám pomůže poznat pouze pomalé cestování. To můžete dělat i jen se svým gramofonem.“

Nutno poznamenat, že jeho autentické nahrávky třeba indiánského zpěvu někdy tahaly účastníky sedánků za uši. Čapek ale z jednotlivých nahrávek odezíral národní povahy: „Třeba že Číňan svá slova vyštěkává a Korejec zase vymňukuje,“ popisuje Kristina Váňová z Památníku Karla Čapka.

Josef Čapek: Stínová hra (1920)

Hity bratří Čapků

Měli bratři nějakou „svou“ oblíbenou píseň? Josef prý miloval jednu španělskou o hvězdičce, Karel pak anglickou píseň o prázdné židli. „Já jsem si to dala dohromady s jeho fotkou, která visela na schodišti a ukazuje prázdnou, venkovskou židli s bačkorami. Myslím, že to byla Karlova vzpomínka na tatínka Antonína, který s nimi bydlel až do své smrti v roce 1929,“ dodává Váňová.

Bratři Josef a Karel Čapkovi u rádia (1938)