Iva Holmerová: Smrt se stále bere jako selhání tradiční medicíny

Za několik let budou Češi patřit k nejstarším v Evropě, kterou opravdu doháníme. „Doufám, že i největší odpůrci geriatrie a gerontologie budou hlavně na vysokých školách postupem času ke stáří vstřícnější,“ říká gerontoložka Iva Holmerová.

Naštěstí ale existují lidé, kteří nejsou ve stáří nebo s nemoci sami. Ve smyslu poskytování péče na tom prý nejsme ještě tak moc špatně. Seniorům se daří dobře v pečující rodině anebo v případech, kdy žijí sami, v pečující obci.

Čtěte také

Podle gerontoložky je stále společenské tabu mluvit o smrti. Měli bychom ale být čestní i na poslední pouti.

„Naše medicína je zaměřena na léčení a vyléčení nemocí. Není připravena na konečnost lidského života. Smrt se stále bere jako selhání tradiční medicíny.“

Smysl LDN

Do léčeben dlouhodobě nemocných prý přicházejí lidé v konečném stadiu nemoci. Většinou o tom nejsou ani oni ani jejich rodina řádně zdravotníky informováni. „Obvykle umírajícím řeknou, že je u nás čeká rehabilitace. U nás už ale většinou provádíme pouze paliativní léčbu, tedy zmírňování bolesti.“

„My to tak vlastně v uvozovkách kazíme. Snažíme se podat pravdivé informace. Nemocní nejsou hloupí. Oni o své prognóze vědí. Tuší, že se blíží konec a že to, co jim až dosud lékaři tvrdili, není pravda. Je to ale pro nás nesmírně náročné.“

Kdo může za samotu? Nikdo cizí

Je opravdu hodně důležité mít kolem sebe své blízké. Když je nemám, tak žít v sousedství lidí, kteří nejsou lhostejní a kteří v nouzi pomůžou|foto: Filip Jandourek

Osamocení samozřejmě kvalitu života zhoršuje. Jsou lidé, kteří si během života nedokázali vybudovat své vztahy.

„Je opravdu hodně důležité mít kolem sebe své blízké. Když je nemám, tak žít v sousedství lidí, kteří nejsou lhostejní a kteří v nouzi pomůžou. Tyto mezilidské vztahy byly za totality opravdu hodně poškozeny. Ale myslím, že se opět mění k lepšímu.“

Je gerontologie pro studenty atraktivní?

Paliativní medicína a gerontologie nevyužívá tolik převratných technologií, jak je tomu u urgentní medicíny. „Zatím prostě není tak efektní na pohled, a tedy i atraktivní pro mediky.“

Lékařka doufá, že lidé prostě budou chtít kvalitnější péči pro chronicky nemocné. Musí ale přiznat, že jistý pokrok za posledních 25 vidí. Vzniklo mnoho iniciativ a společností, které se o staré a nemocné dokážou postarat. Například hospic Cesta domů.

Jak žít s člověkem nemocným Alzheimerovou chorobou? Jak se naše zdravotnictví změnilo za posledních 25 let? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.