Iva Holmerová: "Seniory zraňuje označení důchodce"
Hostem dnešního (pondělního, 15.10.) Setkání byla Iva Holmerová, předsedkyně České gerontologické společnosti a spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti.
Senioři jsou poslední dobou některými osobami vnímáni velice negativně. Málokdo dnes považuje seniory za studnici vědomostí a letitých životních zkušeností. I sami lidé vyššího věku často propadají apatii a depresi z narůstajících let či ztráty životního partnera. S lékařkou Ivou Holmerovou jsme se zaměřili na to, jak je stáří vnímáno v Česku i za jeho hranicemi a proč bychom měli být vděčni za každý další rok svého života.
“Stáří je normální součást lidského života, běžný lidský věk. Staří lidé jsou dospělí a nechci tím říct, že musejí být jenom hodní. I s takovými se setkáváme. Patří to ale k lidskému životu,“ říká I. Holmerová, která vstoupila do České gerontologické společnosti už v posledním ročníku vysokoškolských studií. Jak sama uvádí, “stáří mne zkrátka zajímalo.“
Iva Holmerová si budovala vroucný vztah k dříve narozeným už ve svém dětství. Nejvíce ji prý ovlivnila její babička, dámská krejčová z Kostelce nad Labem: “Byla nesmírně moudrým člověkem. V principu hodná, zastávala zásady, že je dobré vycházet s lidmi, zejména se sousedy, a podporovat se v rámci rodiny. Nesmírně si jí vážím, protože je pro mě prototypem moudrého člověka, se kterým jsem se setkala v útlém dětství. Zcela nepochybně formovala můj vztah ke starším lidem,“ říká a doplňuje, že právě u ní, v malém domku pod Martinem, prožila pravé kouzlo dětství.
Dnešní vztah prarodičů a jejich vnoučat ale nutně nestaví do opozice této idylky. Myslí si, že roli hraje spíše celková kultura společnosti: “Naše společnost vnímá staré lidi jen jako pasivní příjemce čehosi. Už označení důchodce je tragické. My je ale klidně “nálepkujeme“. Posouváme je tím do role příjemců důchodu. Pro seniory je to nesmírně zraňující.“
Členkou České gerontologické společnosti se stala už před absolvováním medicíny. Skutečná výzva ale přišla až s projektem péče o seniory. I. Holmerová tehdy vypracovala velice nadčasovou podobu Gerontologického centra, dnes sídlícího v Praze 8 - Kobylisích. Nešlo jej hned zrealizovat kompletně, v průběhu let se tak ale stalo. Časem jej měla možnost porovnávat se zahraničím: “Středisko jsem si naplánovala podle zkušeností z lékařské praxe a z toho, co jsem četla. Všude za hranicemi mě překvapilo, jak moc se centrum, u nás tehdy ne příliš obvyklé, podobalo těm, která byla v zahraničí naopak běžná.“
Stárnutí je podle I. Holmerové velice pozitivní výsledek dobrého vývoje společnosti: “Jsme tak zdraví a žijeme tak dlouhou dobu, že naše společnost zestárla. Zaznamenali jsme tak dosud nevídaný úspěch." Že s rostoucím věkem přicházejí jenom problémy je velice úzkoprsý názor. Koneckonců i mládí má své specifické potřeby. "Stárnutí rovná se komplikace" je ale příklad typický pro Českou republiku, jak poukazují nedávné vědecké poznatky. Ze všech evropských zemí jsou to totiž právě Češi, kteří nejvíce považují staré lidi za břemeno společnosti. Jak ale uvádí I. Holmerová: “Problémy vytváří nefunkční systém, který neodpovídá potřebám seniorů.“ Odůvodňuje např. potřebou vytvořit v českých nemocnicích akutní gerontologická oddělení, pohotově reagující na nepříznivý zdravotní stav dříve narozeného pacienta.
Senioři prožívají jedno z nejdepresivnějších období po ztrátě životního partnera. Stav, kdy se dostanou na psychické dno, lze řešit léčivy. Jak může seniorům v této situaci pomoci okolí a jak se přeneseně mohou i oni sami podílet na rozvoji své osobnosti? “V našich obcích velice chybí prostor, kde by se mohli senioři setkávat. Ve Skandinávii mají obce za své, aby pro své občany takový prostor vytvořily. Aby vznikly určité služby, ale také místo, kde se budou moci setkávat a pomáhat si. Tím, že člověk nadále žije ve svém původním prostředí znamená, že využije veškeré dostupné kapacity ke svému samostatnému životu. U nás se to řeší umístěním do instituce, někdy i sto kilometrů daleko. Jsou tak přetrhány veškeré přirozené vztahy.“
Recept na dobrý obraz staršího člověka ve společnosti nachází I. Holmerová ve výroku operní pěvkyně Soni Červené, která kdysi prohlásila: “Se stářím se vyrovnávám a nyní si říkám, že když jsem stará, budu alespoň milá.“ Důležité je prý také nebýt zbytečně rozmrzelý a agresivní a prosazovat si své zájmy vstřícným a zdvořilým způsobem.
Více se dozvíte v audiozáznamu rozhovoru se Zuzanou Burešovou ...
Nestihli jste páteční rozhovor s Richardem Biegelem, jednatelem Klubu Za starou Prahu, historikem umění se specializací na architekturu, urbanismus a památkovou péči, pedagogem a tajemníkem Ústavu pro dějiny umění FF UK? Přečtěte si článek Pavly Kopřivové: Richard Biegel by vrátil tramvaje na Václavské náměstí
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
