Igor Orozovič snídal nahý v lese. „Nechci se ukazovat, ale miluju propojení s přírodou,“ vysvětluje herec a muzikant
„Prozradím na sebe jednu hodně soukromou věc, skoro až bulvární. Kdyby něco, tak to z rozhovoru vystřihněte,“ nabádá Igor Orozovič v Blízkých setkáních moderátora Aleše Cibulku. Jaký je to pocit být hrdinou roku? Čím teď žije nejvíc? Cestuje rád? Váží si umělecké svobody? Má rád příběhy v písních? Chce se v nich vracet do erotiky? Je dobré si uvědomit, proč dělá tolik věcí? Poslechněte si v audiu.
„Ale ono je to hodně bulvární,“ ještě chvíli váhá umělec. „Ale to je jedno, já to chci i propagovat. Teď jsem si udělal výlet do Tribeče a v lese jsem byl sám. Snídal jsem a byl jsem nahý. A to mi přijde nádherná věc. Člověk má pocit, že na nuda plážích jsou samí exhibicionisti, ale já miluju to propojení s přírodou. A v tomto případě to není o tom, že by se člověk chtěl někde ukazovat,“ vysvětluje herec a muzikant.
Čím vším se dá pomáhat
Za píseň Hippokratova armáda dostal letos cenu v kategorii Sbírkový hrdina roku v rámci udílení cen za filantropii. „Až jsem se toho lekl,“ přiznává Igor Orozovič. „Vážím si toho a zároveň mám pocit, že na takové ocenění bych toho měl udělat daleko víc.“
„Kromě toho to beru jako ocenění všech, kdo se na té písni podíleli. Dělalo na tom dobrovolně asi sto lidí. Je to nejen pro mě potvrzení, že vším se dá pomoct. Nečekal bych, že jedna ,blbá‘ písnička, dokáže napáchat tolik radosti a finanční pomoci,“ uzavírá.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
