Sláva mi stoupala do hlavy. Lékem na moji ješitnost byla práce rukama, přiznává herec Luboš Veselý
Luboš Veselý je český divadelní a televizní herec, v roce 2020 nominovaný na cenu Thalie. Sám o sobě často říká, že bojuje s ješitností a nespolehlivostí. „Myslím, že je to normální. Jsem chlap a přijde mi, že je to jedna zvlastností mužů víc než žen,“ říká. V rozhovoru s Terezou Kostkovou zároveň přiznává, proč chtěl mnohokrát s divadlem praštit, co ho táhne na dlouhé túry a na čem v současné době pracuje.
„Moje ješitnost souvisí s mojí profesí. Když jsem měl někdy nějaký úspěch nebo vydělal větší peníze, tak mi sláva stoupala do hlavy,“ přiznává Luboš Veselý v Blízkých setkáních. „Díky kamarádům jsem si naštěstí uvědomoval, že moje chování není v pořádku. Říkal jsem si pak, že radši přestanu hrát divadlo než se chovat jako pako.“
Divadlo chtěl nadobro opustit mnohokrát. „Někdy to byly finanční důvody, protože jsem neměl práci a chtěl uživit rodinu. Jindy jsem odešel z divadla kvůli nešťastné lásce, která nebyla opětovaná. A v tom je ta moje nespolehlivost. Měl jsem tyhle výkyvy. Nedokázal jsem sám sobě říct: Tohle překonej, je to tvoje práce!“
„Lékem na moji ješitnost bylo určitě i to, že jsem se několikrát musel živit rukama. Tahle zkušenost na mě měla pozitivní vliv.“ I když v minulosti často utíkal z divadla na dlouhé túry a potřeboval se toulat, svobodu na jevišti už začíná pociťovat také.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
