Hudba v dřevě zakletá. Příběh o ženě, která začala hrát na čokoládu

Když byly Beně Havlů čtyři roky, zaslechla v Československém rozhlase nahrávku xylofonu. Do zvuku tohoto dřevěného nástroje se okamžitě zamilovala, i když vůbec netušila, jak vypadá. Zeptala se na to tedy svého tatínka, který byl muzikant z povolání a hlava otevřená. „To někdo hraje na kostky čokolády,“ vysvětlil jí původ magického zvuku její otec. A tím zpečetil osud jedné muzikantky. Hrát na čokoládu chce totiž každé dítě.

Patent na unikátní nástroj

Bena ještě ten rok dostala svůj první čtyřřadý xylofon k Vánocům a v sedmi letech již koncertovala za doprovodu orchestru. Talentovaná muzikantka svému nástroji zcela propadla – a to do té míry, že se brzy nespokojila ani s jeho tehdejší podobou, a vymyslela xylofon pětiřadý, který si také nechala patentovat. Tím se stala celosvětově jedinou hráčkou na uvedený nástroj.

Takhle to Beně hraje|foto: Tereza Reková

Po Benině otci byl její největší oporou manžel Jiří Kubica (který vystupoval pod uměleckým jménem Rudolf Rod), dirigent a klavírista. Společně s Benou odehrál koncerty po celém světě (hráli také např. na audienci u princezny z Bangkoku). Jiří nicméně v roce 2014 po těžké nemoci zemřel a Bena zůstala sama se svým nástrojem.

Osudová náhoda

Mezitím v Chicagu mladý americký producent Dennis Funk vyhledával na internetu nahrávky různých dřevěných nástrojů, a na youtube narazil na záznamy některých Beniných skladeb. Její virtuozita mu učarovala a rozhodl se, že s Benou musí navázat spojení. Dennis zkontaktoval produkční společnost Beny a obdržel její emailovou adresu, nicméně zároveň také zjistil, že Bena nemluví anglicky. A Dennis neuměl česky. Zdrceně tedy odložil celý projekt na nějakou dobu k ledu. Pak na jedné mezinárodní rozhlasové konferenci potkal dokumentaristku Terezu Rekovou. Jakmile zjistil, že je Tereza z Česka, neváhal, a poprosil ji o pomoc.

Bena dokumentaristům také prozradila, že v únoru jí bude osmdesát let, a významné výročí chtěla původně oslavit svým posledním koncertem|foto: Tereza Reková

Dennis přijel a natáčel

Tak se stalo, že v září roku 2017 přijel americký producent Dennis Funk do Prahy, aby s pomocí Terezy (která asistovala při natáčení a překládala z angličtiny do češtiny a naopak) natočil dokument o svém hudebním vzoru, devětasedmdesátileté Beně Havlů. Všichni tři spolu strávili intenzivní tři dny a natočili hodiny a hodiny rozhovorů a hraní na xylofon. Bena dokumentaristům také prozradila, že v únoru jí bude osmdesát let, a významné výročí chtěla původně oslavit svým posledním koncertem – nakonec ale nenašla odvahu ho uspořádat. Rozhlasový dokument ji připadne jako dobrá náhrada. Navíc už je prý příliš stará na to, aby pořád jenom hrála. Po smrti manžela je načase, aby konečně začala žít „normální život“. Jenže jak se takový „normální život“ žije? Je vůbec možné přestat s hraním, když je pro vás hudba to nejdůležitější na světě? A opravdu nakonec žádný koncert k osmdesátinám neproběhl?

Dokument hravou formou přibližuje život české umělkyně, a zároveň vykresluje její vztah k unikátnímu nástroji. Celé natáčení proběhlo dvojjazyčně, a v průběhu tak nastalo několik úsměvných momentů plných neporozumění nebo vyčerpání překladatele, tedy Terezy, která vystupuje z role pouhého překladatele, a stává se aktivním hybatelem děje. Dokument je příběhem o životě jedné nadšené muzikantky, ale také o problematice stáří, lásky, spravedlnosti a potřebě dobrých konců. Můžeme je ale vždycky mít?

Tereza Reková: Hudba v dřevě zakletá|foto: Tereza Reková