Heslo Jana Pirka: U mě je VIP pacient každý, koho mám na operačním stole
Co srdce právě teď dělá? Maká? To byla první otázka, kterou Aleš Cibulka položil svému hostu v Blízkých setkáních, kardiochirurgovi Janu Pirkovi.
„Sedíme, takže přiměřeně maká,“ směje se Jan Pirk. „Je to hlavně motor a čerpadlo. My chirurgové opravujeme srdce tam, kde je. Vyndává se jen při transplantaci. Pamatuju si dodnes, když jsem transplantoval poprvé a vyndal srdce,“ vzpomíná.
Mezi pacienty, kterým transplantoval srdce, je i významný slovenský režisér Juraj Jakubisko, kterému v hrudníku bije nové srdce. Jak prozradil, od české ženy. V přímém telefonickém rozhovoru pak filmař vzpomínal: „Lidé se tehdy Jana Pirka ptali, jestli nejsem VIP, protože to bylo v dost pozdním věku. A tehdy pan profesor pronesl krásnou větu, že u něj je VIP pacient každý, koho má na operačním stole,“ připomněl Juraj Jakubisko.
Jaká je nejčastější srdeční operace u nás? Jak se vyvarovat infarktu? Jdou synové v jeho stopách? Hraje mariáš? Je to hazard nebo umění? Nosí pořád motýlka?
Související
-
Nikdy nezapomenu na svou první transplantaci. Pohled na prázdný hrudník byl zvláštní, říká Jan Pirk
Jak málo stačilo k tomu, aby dnešní přednosta Kardiocentra IKEMu byl námořníkem? Velmi málo. Stačilo, aby nepotkal svého kamaráda, který námořnickou školu už studov...
-
„Nejtěžší je první den, když si musíte vybrat z 50 pacientů.“ Roman Gebauer operuje děti v Africe
Dětské pacienty musí nejdřív rozdělit. Jednu skupinu obvykle tvoří děti, kde se už nedá nic dělat. Druhou ty, které na zákrok mohou počkat. A největší bývá ta, kter...
-
Profesor Pafko mě na klinice nechtěl, vzpomíná náš přední transplantolog Robert Lischke
Svou první transplantaci plic si pamatuje minutu po minutě, a přestože se odehrála už před 20 lety, před každou další operací pociťuje Robert Lischke strach.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
