Profesor Pafko mě na klinice nechtěl, vzpomíná náš přední transplantolog Robert Lischke

21. říjen 2017
Robert Lischke

Svou první transplantaci plic si pamatuje minutu po minutě, a přestože se odehrála už před 20 lety, před každou další operací pociťuje chirurg a transplantolog Robert Lischke strach. Strach, který mu pomáhá k maximální koncentraci.

„Pacienti často přicházejí ve velmi zuboženém stavu a po transplantaci úplně rozkvetou. To je pro nás lékaře velké zadostiučinění,“ říká přednosta hrudní chirurgie v pražské motolské nemocnici.

Těžký život začátečníka

Začátky mladého chirurga Lischkeho ovšem nebyly lehké. Jeho tehdejší šéf a vzor profesor Pavel Pafko ho původně na klinice v Motole nechtěl. Měl dojem, že by měl začít v malé nemocnici.

„Já sám jsem dnes v jeho pozici a naopak si myslím, že by mladí lékaři měli začínat na dobré klinice, kde se mohou učit od těch nejlepších a pak třeba odejít do té oblastní nemocnice,“ líčí svůj názor Robert Lischke.

Zázraky se dějí

Na otázku, zda jako chirurg věří na zázraky, má Robert Lischke překvapivě kladnou odpověď: „Zázraky se dějí. Jsme toho někdy svědky, když má něco podle všech zákonitostí dopadnout špatně a ono to přesto dopadne dobře.“

Robert Lischke
Spustit audio
autor: Filip Lukeš