Hermann Rorschach. Když se malíř vrhne na psychiatrii

Netopýr, motýl, dvě ženy, bouřkové mraky, tančící stromy nebo mapa záhadného světa. V deseti skvrnách Rorschachova testu vidí každý něco jiného. A v tom je jeho geniálně jednoduchá podstata. Když ho ale Hermann Rorschach poprvé představil veřejnosti, schytal jen posměch.

Skvrny ukazoval pacientům

Jeho otec Ulrich byl tělem i duší umělec a bohém. Pracoval jeho učitel kreslení a výtvarný talent po něm zdědil i Hermann. Velmi době se učil a dlouho váhal, jestli se má věnovat umělecké, nebo vědecké kariéře. Po otcově smrti se přiklonil k druhé možnosti. Studoval botaniku a medicínu, ale nakonec jej uchvátila prudce se rozvíjející psychiatrie.

Už jako dítě rád experimentoval s inkoustovými skvrnami, které po přeložení papíru vytvářely fantastické symetrické obrazce. Když začal pracovat v psychiatrické léčebně, na dávnou zálibu si vzpomněl a začal skvrny ukazovat pacientům s otázkou: „Co by to mohlo být?

Jeho kniha byla propadák

V odpovědích se snažil hledat určité zákonitosti a brzy slavil úspěch. Zjistil například, že osoby se sklonem k depresím měly tendenci dávat méně obsáhlé výpovědi. Neurotici zase vykazovali silnější emoční reakce na barevné obrazce. Několikaleté výzkumy shrnul v knize Psychodiagnostika, která vyšla v roce 1921. A byl to propadák jako hrom. Téměř celý náklad zůstal na pultech a těch pár prodaných výtisků se stalo terčem nemilosrdné kritiky a posměchu.

Rorschach se ale nenechal odradit a slíbil další vylepšení testu. K tomu už ale nedostal příležitost. Kvůli prasklému slepému střevu zemřel 2. dubna 1922 ve věku pouhých 37 let.