Herec Josef Trojan o cestě na jeviště a před kameru: Chtěl jsem být hercem a protekce jsem se štítil
Herec Josef Trojan měl v dětství jasno: „Chtěl jsem být slavný a ideálně v herectví. V tom je mi dobře.“ Cesta to ale byla pořádně klikatá. V mládí si vyzkoušel kdeco, včetně rozvážení pizzy. „Rozvážíte radost. Lidé na to čekají, jsou hladoví, a já od nich dostanu nazpět lásku,“ směje se syn herce Ivana Trojana a herečky Kláry Pollertové-Trojanové. Má rád dílo Franze Kafky? Byla příprava na roli krasobruslaře Ondreje Nepely fyzicky náročná? Poslechněte si Blízká setkání.
Po covidu pracoval na Barrandově v oddělení scénografie. Myšlenka na herectví ho ale provázela už od patnácti let. „Nechtěl jsem se ptát táty, protože jsem se štítil protekce,“ přiznává syn herce Ivana Trojana a herečky Kláry Pollertové-Trojanové.
Místo toho oslovil herecké agentury a začal dostávat malé role. „Najednou jsem hrál a bavilo mě to. Přišlo to přirozeně a plynule. Žádný zlomový moment u mě nenastal.“
Josef Trojan se netají tím, že je ambiciózní. „Když dostanu úkol, jdu do všeho po hlavě. Nenechávám si moc radit, protože ne každá rada je dobrá. Na všechno si musím přijít sám.“
A i když je tvrdohlavost vlastnost, na kterou prý úplně pyšný není, považuje ji za součást své identity. „Pomáhá mi to v tom, abych to byl já,“ uzavírá herec Josef Trojan v Blízkých setkáních z Radiocafé Vinohradská 12.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
